Útěcha v době zármutku
SMRT milovaného člověka může být nejmocnějším zážitkem v životě. Jedna mladá žena z jižního Texasu vypráví: „Když jsem byla těhotná se svým druhým dítětem, můj manžel se zabil. Tragická událost vedla k hluboké depresi. Ta se ještě prohloubila, když se dítě narodilo, a zemřelo. Přestala jsem mluvit se všemi, i se svým malým synem. Zneklidňovalo mě také, že můj syn, když už byl ve věku, kdy děti mluví, nevyslovil nikdy ani slovo. V té době jsem byla příliš obrácena do sebe, než abych si uvědomila, že se nenaučí nikdy sám vyjadřovat, když s ním nemluvím.“ Jak zoufale potřebovala tato žena útěchu! Naštěstí se jí dostalo povzbuzení, když s ní jeden spolupracovník začal mluvit o Svatém písmu.
Jakou naději poskytuje Bible lidem, kteří prožili zármutek ze smrti? Písmo nám objasňuje, že nemáme důvod trápit se pro smrt nebo nechat se přemáhat zármutkem. To proto, že v Božím určeném čase budou drazí zemřelí obnoveni k životu. „Mám naději k Bohu,“ řekl křesťanský apoštol Pavel, „že bude vzkříšení.“ (Sk. 24:15) Ti, kteří budou vzkříšeni k životu, budou mít vyhlídku, že už nikdy nebudou opět podrobeni neštěstí, nemoci nebo smrti. (Zjev. 21:3–5) Všechen smutek lidstva bude pak úplně odstraněn změněnými podmínkami, které budou panovat po jejich vzkříšení, neboť „dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. — Iz. 65:17.
Protože křesťané prvního století věřili ve vzkříšení, mnohem snáze snášeli ztrátu drahých. Nepoddávali se přepjatým, nezkrotným projevům zármutku, které jsou charakteristické pro lidi bez naděje. (1. Tess. 4:13) Ale jak můžeme být jisti, že dojde ke vzkříšení?
Stojí za povšimnutí, že naděje apoštola Pavla byla založena na víře v Boha. Jestliže Všemohoucí stvořil lidstvo, musí mít také moudrost a moc, aby vzkřísil mrtvé, aby je znovu stvořil. Skutečně, to, co nám Bible říká o stvoření prvního člověka Adama, může nám pomoci, abychom porozuměli zázraku vzkříšení.
Adam byl vytvořen z prvků země. Tyto prvky ovšem neměly osobnost ani schopnost vědomé činnosti nebo myšlení. Když však Bůh uspořádal tyto prvky v harmonické tělo a oživil tělo životodárnou silou, vznikla samostatná osobnost — člověk, se schopností myslet a uvažovat a předávat život plozením. — 1. Mojž. 2:7.
Povšimni si, že to, co činilo Adama osobností, nebyla hmota jeho těla, ale to, co s prvky země učinil Bůh. Vzkříšení proto nezávisí na uchování nebo obnovení molekul lidského těla z doby před jeho smrtí. I během života molekuly našeho těla podléhají neustálé změně. Molekuly, které dnes tvoří tvé tělo, jsou úplně jiné, než byly asi před sedmi lety. A přece jsi stále tentýž člověk. Ať je tedy někdo vzkříšen k lidskému nebo duchovnímu životu, jeho tělo ponese všechny Bohem dané rysy, které jej činí stejnou osobností, jaká zemřela. Bude totožný s osobností svého dřívějšího života. — 1. Kor. 15:36–49.
Kromě naděje na vzkříšení nám Bible poskytuje i základ pro tuto naději. Z Písma se dozvídáme, že obnovení života mrtvých není nic nového, nic, co by se již dříve nebylo stalo. Naopak, Bible nám poukazuje na jednotlivé případy mužů, žen a dětí, kteří byli vzkříšeni. (1. Král. 17:21–23; 2. Král. 4:32–37; Mar. 5:41–43; Luk. 7:11–15; Jan 11:38–45; Sk. 9:36–42; 20:9–12) Ale nejvýznamnější bylo vzkříšení Ježíše Krista. Více než 500 svědků jej vidělo po tom, co byl vzkříšen z mrtvých. (1. Kor. 15:6) Tato událost byla tak potvrzena, že apoštol Pavel mohl říci, že popřít vzkříšení znamená zavrhnout křesťanskou víru jako celek. Čteme: „Jestliže skutečně neexistuje vzkříšení z mrtvých, pak ani Kristus nebyl vzkříšen. Jestliže však Kristus nebyl vzkříšen, naše kázání je jistě zbytečné a zbytečná je naše víra. Navíc jsme také shledáni jako falešní Boží svědci, protože jsme vydali svědectví proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož však nevzkřísil, jestliže mrtví skutečně nemají být vzkříšeni. Jestliže však mrtví nemají být vzkříšeni, ani Kristus nebyl vzkříšen. Dále, jestliže Kristus nebyl vzkříšen, je vaše víra marná.“ — 1. Kor. 15:13–17.
Pro apoštola Pavla a milióny jiných lidí byla neotřesitelná víra ve vzkříšení mrtvých pramenem neselhávající útěchy. A tak je tomu i dnes. Někteří lidé se snad posmívají myšlence na vzkříšení a říkají, že nikdy neviděli, aby se někdo vrátil ze smrti. Jsou však pro svou nevíru v lepší situaci, když hledí smrti do tváře? Jakou útěchu mohou dát truchlícím, jestliže popírají historické důkazy minulých vzkříšení? Když sami ztratí milé příbuzné nebo přátele, pomáhá jim jejich nevíra, aby byli méně zarmouceni? Skutečnosti mluví samy za sebe.
A proto přijímej v době smutku dále útěchu z Božího jistého slibu vzkříšení, jak je vyložen v Bibli. Není jiná naděje. Nedopusť, abys ji ztratil. Nacházej také uspokojení v tom, když přinášíš zarmouceným lidem útěchu z biblického poselství o vzkříšení.