Kázání na hoře — „Vcházejte těsnou branou“
KDYŽ Ježíš povzbudil své posluchače, aby se usilovně modlili o pomoc, když chtějí konat Boží vůli, řekl: „Vcházejte těsnou branou; protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zkáze a mnoho je těch, kteří na ni vcházejí; ale těsná je brána a úzká cesta vedoucí do života a málo je těch, kteří ji nalézají.“ — Mat. 7:13, 14.
Ve staré době byly cesty branami vchodem do měst. Písmo často přirovnává způsob života jednotlivých lidí k cestě nebo ke stezce. (Přísl. 4:18, 19) Podle slov Božího Syna je cesta „ke zkáze“ neboli ke smrti bez Boží přízně „široká a prostranná“. Dovoluje lidem, aby žili, jak chtějí, aniž dělají změny, jimiž by se přizpůsobili biblickým měřítkům chování. „Mnoho je těch“, kteří si vybrali tuto prostrannou cestu ‚pohodlného života‘.
Na druhé straně Bible přirovnává Boží mesiášské království k městu, k němuž je možno získat přístup „těsnou“ branou a „úzkou“ cestou. (Viz Židům 11:10; 13:14) Lidé na této „cestě vedoucí do [věčného] života“ musí ukázňovat své srdce, aby se v něm rozvíjely správné pohnutky. Musí projevovat sebeovládání ve všech oblastech lidského chování; a někdy „cesta“ pravého uctívání vyžaduje vytrvalost v prudkém pronásledování. (Sk. 9:2; 19:9, 23; 22:4) Většina lidí raději žije tak, aby se nemuseli obětavě namáhat a aby se nemuseli omezovat, a proto nehledají cestu života, při němž by se líbili Bohu. Proto je „málo . . . těch, kteří . . . nalézají“ těsnou bránu a úzkou cestu, jež vede k životu. — Srovnej Matouš 7:8; Lukáš 13:24.
Ježíš dále varoval osoby, které by chtěly zůstat na cestě života: „Buďte na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přijdou v ovčím rouše, ale uvnitř to jsou draví vlci.“ — Mat. 7:15.
Označením „falešní proroci“ mínil Ježíš náboženské učitele, kteří neprávem tvrdí, že zastupují Boha. Tito podvodníci se budou představovat „v ovčím rouše“. Pokrytecky budou projevovat jemnost, mírnost a jiné vlastnosti, jimiž se vyznačují ovce, a tak se budou snažit vyvolávat dojem, že patří do „stáda“ Božích ctitelů. (Viz Žalmy 78:52; 80:1; 80:2, „KB“; 100:3). Ale uvnitř budou tito falešní proroci „draví vlci“, to znamená, že budou mimořádně lakomí, že budou uchvacovat a dychtit po tom, aby pro osobní uspokojení vykořisťovali jiné.
Boží Syn prohlásil, že tito falešní proroci „k vám přijdou“, to znamená z místa mimo stádo, které shromáždí on jako „znamenitý pastýř“. (Jan 10:11) Neměla to být hrozba pro vzdálenou budoucnost, podvodníci měli spíše existovat již tehdy. Ježíš měl zřejmě na mysli obzvláště farizeje, kteří neprávem prohlašovali, že jsou Božími mluvčími. „Posadili se na Mojžíšově místě“ a tvrdili, že jsou oficiálními vykladači božského zákona. (Mat. 23:2) Ale farizeové byli pokrytci, kteří ve skutečnosti bránili lidu, aby nenašel těsnou bránu a úzkou cestu, která vede k životu. (Mat. 23:13–15; Luk. 6:39) Poučení o podvodném „ovčím rouše“ nacházíme v Ježíšových slovech při jiné příležitosti:
„Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zevně zdají vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu. Tak i vy se, ovšem zevně, zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a bezzákonnosti.“a — Mat. 23:27, 28.
Jak může někdo rozeznat ‚vlky v ovčím rouše‘? Ježíš dal základní vodítko v podobenství: „Poznáte je podle jejich ovoce. Lidé přece nikdy nesbírají hrozny s trní nebo fíky s bodláčí. Stejně tak každý dobrý strom nese pěkné ovoce, ale každý zkažený strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani zkažený strom nemůže nést pěkné ovoce. Každý strom, který nepřináší pěkné ovoce, je podťat a vhozen do ohně.“ — Mat. 7:16–19.
Každý ovocný strom nebo rostlina přináší ovoce svého vlastního druhu. Ne všechny rostliny přinášejí ovoce, které mohou lidé jíst. Byla by ztráta času, kdybychom hledali mezi trním a bodláčím jedlé ovoce, jako jsou hrozny a fíky. Ovoce, které mohou jíst lidé, musí pocházet ze stromu, který je jak zdravý, tak i správného druhu. Jestliže nějaký strom stále přináší „bezcenné ovoce“, jistě to ukazuje, že sám strom je „zkažený“. Takový zkažený strom bude „podťat“ a bude použit jako palivo do ohně spolu s pichlavými rostlinami, trním a plevelem. — Srovnej Žalm 58:9; 58:10, „KB“; Kazatel 7:6; Izaiáš 44:14–16; Matouš 6:30; 13:30.
Ježíšovi posluchači ještě měli v paměti toto podobenství ze života zemědělců, a proto Ježíš opakoval základní zásadu: „Skutečně tedy poznáte tyto lidi podle jejich ovoce.“ (Mat. 7:20) K tomuto „ovoci“ bude v obrazném smyslu patřit i to, co budou falešní proroci učit. V tomto ohledu Ježíš dodal: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré, ale zlý člověk vynáší ze svého zlého pokladu zlé; neboť jeho ústa mluví z hojnosti srdce.“ — Luk. 6:45.
Ovoce, z něhož je patrná pravá povaha falešných proroků, zahrnuje také jejich celkový způsob jednání. (Srovnej Marek 7:21–23.) Člověk nemůže na neurčitý čas skrývat skutečný stav svého srdce. Nakonec jeho slova a skutky zjeví, jaký je.
[Poznámka pod čarou]
a O farizejích a falešných prorocích píše David Hill v časopise „Biblica“ (1976, sv. 57): „Josephus věděl o farizejích, kteří uměli předvídat události a používali svého daru k politickým účelům (‚Star.‘ XVII 41–45), a jinde mluví o jistém Pollionovi a jeho učedníku Samaiášovi, kteří prorokovali (‚Star.‘ XIV 172–176; XV 3, 370). Ale daleko důležitější než Josephova skromná a snad nejasná informace je skutečnost, že se farizeové jako skupina považovali za dědice velké prorocké tradice: převzali tradice od mužů z Velké synagógy, kteří ji přijali od posledních v řadě proroků. A jako znalci a vykladači Písma se farizeové věnovali tomu, co se co nejvíce v jejich době blížilo zjevení, jaké bylo zprostředkováváno v dřívější době proroky . . . O nich jako o jejich nástupcích mohlo být řečeno, že ‚nejsou-li proroky, přece jsou syny proroků‘ (což se přisuzuje Hillelovi [rabínovi, který žil přibližně v době Ježíšově]). Tomu odpovídají Ježíšova slova o tom, že farizeové staví hrobky prorokům a zdobí pomníky spravedlivých (Mat. 23:29). Proto není nemožné, že si farizeové v Ježíšově době činili nárok na úlohu a autoritu (ne-li dokonce jméno) proroků.“