Povzbuzeni svou „živou nadějí“
„Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je záchráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Timoteovi 4:10.
1. Proč by nás Boží slovo mělo přimět k činnosti?
JE TO Boží slovo, Bible, kde nalézáme „líbezná slova a. . . správná slova pravdy“. (Kaz. 12:10) Tato slova jsou zvlášť líbezná proto, že v nás vzbuzují živou naději — naději na věčný život v královském uspořádání, které svrchovaný Pán Jehova tak laskavě opatřil skrze svého Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16; Řím. 15:12, 13) Jak se vyjádřil shromažďovatel, „slova moudrých jsou jako volské bodce“, která povzbuzují posluchače k činu. Slova moudrosti a naděje, která čteme v Božím slovu, by nás měla přinutit, abychom tvrdě pracovali a namáhali se, a sloužili tak zájmům spravedlivého království. — Kaz. 12:11.
2. Po čem vyhlíželi lidé víry?
2 Od té doby, co dal Jehova rajské zaslíbení, lidé víry vyhlíželi den soudu, kdy mesiášské semeno rozdrtí hadovu hlavu. (1. Mojž. 3:15; Řím. 16:20) To bude den soudu satanova světa, jenž vyvrcholí osvobozením všech, kteří vložili svou naději do Jehovova království pod Kristem. — 2. Tim. 4:1, 18; Luk. 21:28.
JISTÁ NADĚJE
3. a) Proč je to jistá naděje? b) Co by nás mělo povzbuzovat, abychom veřejně prohlašovali svou naději?
3 Jedenáctá kapitola biblické knihy Židům podává dlouhý seznam mužů a žen, kteří projevili příkladnou víru. Měli „jisté očekávání věcí, v něž je naděje“. Tato naděje byla pro ně skutečností a jednali podle ní, zatímco „očekávali město, které má pravé základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ačkoli se nedočkali splnění Božích slibů ve svých dnech, „viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“. (Žid. 11:1, 10, 13) Dnes již není splnění naděje ‚daleko‘, protože Království je bezprostředně před námi! Oč více máme důvodů, abychom činili veřejné prohlášení své naděje! — Mat. 24:14, 33.
4. O čem prorokoval Enoch a jak se nás to dnes dotýká?
4 Někteří z těch lidí, kteří měli „jisté očekávání věcí, v něž je naděje“, žili v čase Božího soudu jako my dnes. Jehova je použil k varování zlých. Enoch prorokoval o zkažených lidech ve dnech před potopou: „Hle, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Tento soud byl předobrazem Božího soudu proti dnešnímu světu, který je otřesný svou bezbožností.
5. Jaký příklad skutků víry nám dal Noe?
5 Také Noe, který žil během Jehovova soudu nad bezbožným světem, byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Namáhal se, aby konal skutky víry, a vystavěl „archu k záchraně své domácnosti a touto vírou odsoudil svět“. (Žid. 11:7) Noe byl znamenitým příkladem pro nás dnes. Brzy bude spravedlivý Boží soud vykonán na těch, „kteří neznají Boha. . . Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení, pryč od Pánovy tváře a od slávy jeho síly.“ Jak se přibližujeme k vykonání rozsudku, je nejvyšší čas kázat na zemi o Jehovově spravedlnosti! — 2. Tess. 1:5–10.
6. a) Který starověký soud potvrzuje jistotu „velkého soužení“? b) Jak můžeme uniknout tomuto soudu?
6 Mezi ty, kteří „veřejně prohlašovali“ svou naději v Boží království, patřil Abrahám a Sára, a také Izák a Jákob. Abrahám žil v době Božího vykonání rozsudku nad Sodomou a Gomorou. Velmi si přál, aby Sodoma byla ušetřena zničení, jestliže se ve městě najde alespoň 10 spravedlivých lidí (jako jeho synovec Lot). Nakonec mu Bůh řekl: „Pro těch deset je nezničím.“ Jako Abrahám, i my bychom snad dnes mohli doufat, že mnoho lidí bude ušetřeno od zničení v nadcházejícím „velkém soužení“. Tak to však nebude! Tento bezbožný svět musí být zničen jako Sodoma a Gomora a země musí být očištěna pro přípravu obnoveného ráje. Jediný způsob jak přežít Boží soud je ‚nebýt částí světa‘ jako Lot a jeho rodina, kteří uprchli ze Sodomy před jejím ohnivým zničením. Bylo by ovšem také osudné obracet se zpět k věcem světa. „Vzpomeňte na Lotovu manželku.“ — Luk. 17:26–32; 1. Mojž. 18:22–32; 19:15–26; Mat. 24:21; Jan 15:19.
7. Jakou přednost, stejně jako Ezechiel, máme dnes a jak bychom ji měli využít?
7 Mezi ‚velkým oblakem svědků‘, které Pavel popisuje v 11. kapitole Židům a kteří měli „jisté očekávání věcí, v něž je naděje“, byl také ‚Samuel a ostatní proroci‘. Jakou odvahu projevovali, když oznamovali Jehovovo slovo! (Žid. 11:32; 12:1) Patřil mezi ně i Ezechiel, který prorokoval z Babylóna o Jehovově soudu nad odpadlým Jeruzalémem — soudu, který byl vykonán v roce 607 př. n. l. Vážnost Ezechielova úkolu je patrná z „Jehovova slova“, které k němu přicházelo při různých příležitostech. „ ‚Pokud jde pak o strážce, jestliže uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh a lid sám nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme od nich duši: Ta má být odňata pro své vlastní provinění, ale její krev budu požadovat zpět z ruky samotného strážce.‘ A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelskému domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu.“ (Ez 33:6, 7; 3:17–21) Vidíme dnes „přicházet meč“? Uznáváme, že přítomná „tíseň“ mezi národy vede neúprosně k Boží armageddonské bitvě? Pak musíme zatroubit na ‚varovnou trubku‘, a ukázat lidem cestu do Božího království, jež je jejich jedinou nadějí. Jaká je to přednost podílet se na tomto díle varování v přítomném dni soudu, jako to činil Ezechiel tehdy! — Mat. 24:3–8,14; 25:31, 32; Zjev. 16:13–16.
„ZDOKONALOVATEL NAŠÍ VÍRY“
8. Jaký znamenitý příklad dal Ježíš, pokud jde o varování?
8 Když popsal velký „oblak svědků“, z nichž mnozí kázali varovné poselství v předkřesťanských dobách, obrací Pavel pozornost na „hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry, Ježíše“. Tento Boží Syn také nebojácně hlásal Boží království během dne soudu — a vykonání rozsudku přišlo se zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Pavel povzbuzuje nás, kteří žijeme v jiném dni soudu, abychom na Ježíše ‚upřeně hleděli‘ a ‚bedlivě uvažovali‘ o jeho příkladu, když jsme pod tlakem, abychom „se neunavili a nevyčerpali ve svých duších“. — Žid. 12:1–3; Jan 12:31.
9, 10. a) Jaký pokrm považoval Ježíš za nejcennější? b) O čem Ježíš poučoval své učedníky?
9 Nikdo nepracoval tvrději v zájmu Jehovova království než sám Boží Syn. V tom následoval příklad svého Otce v nebesích, protože řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ Služba království znamenala pro Ježíše více než hmotná potrava, protože také řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo. . . Hle, říkám vám: Pozdvihněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu.“ — Jan 5:17; 4:34–36.
10 Ježíš mluvil o sklizni lidí, těch, kteří byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“, a dal vzor pro toto žňové dílo, když chodil po městech a vesnicích, učil a kázal o naději království. Bylo to také varující dílo, protože Ježíš vyslal svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše slova, až budete vycházet z toho domu nebo z toho města, setřeste prach ze svých nohou. Vpravdě vám říkám: Pro zemi sodomskou a gomorskou to bude v soudném dnu snesitelnější než pro ono město.“ — Mat. 9:35 až 10:15.
„SKUTKY VĚTŠÍ NEŽ TYTO“
11. Jakou neobvyklou poznámku učinil Ježíš den před svou smrtí na kůlu?
11 Den před svou smrtí na kůlu mluvil Ježíš ke svým učedníkům o svém úzkém spojení s otcem a dodal: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, které já konám; a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14:9–12) O jakých skutcích Ježíš mluvil? Jak mohou být větší než ty, které konal sám Boží Syn, jenž pracoval ve spojení s Otcem?
12. Jak Ježíš naznačil, co budou asi tyto „větší skutky“?
12 O několik dní později, po své smrti a vzkříšení, se Ježíš zjevil svým učedníkům v Galileji a naznačil, co znamenají tyto „větší skutky“. „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ 40 dní je Ježíš dále poučoval o Božím království a pak, právě před svým vystoupením do nebe, jim řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ — Mat. 28:16, 20; Skutky 1:3–8.
13. Jaké „důkladné svědectví“ se vydávalo v apoštolských dnech?
13 Tak mluvil Ježíš o velkém svědeckém díle a učení, které má dosahovat do každého kouta země. Když byl o letnicích vylit na učedníky svatý duch, začalo s Jehovovým požehnáním toto velké kazatelské tažení. Výsledkem bylo „důkladné svědectví“, jak je často řečeno v biblické knize Skutků. Jedním z těch, kteří vedli toto dílo, byl apoštol Pavel, jenž řekl v proslovu ke křesťanským starším efezského sboru: „Přitom jsem neopominul říci vám všechno, co bylo užitečné, a abych vás neučil veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v Pána Ježíše.“ — Sk. 20:20, 21, 24; 2:40; 10:42; 23:11; 28:23.
14. a) Jak rozsáhlé bylo kázání před rokem 70 n. l.? b) Jak se dívali pracovníci na „zbožnou oddanost“?
14 Křesťané prvního století se ujali výstražného díla a vyučovali „dobrému poselství“, takže Židé byli dostatečně seznámeni s hrozícím zničením Jeruzaléma, které přišlo zcela náhle v roce 70. n. l. , právě jak Ježíš prorokoval. (Mat. 23:37, 38; 24:15–22) Když se přibližoval čas k provedení rozsudku, mohl apoštol Pavel napsat, že naděje „dobrého poselství“ byla „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kol. 1:23) Toto ‚důkladné svědectví‘ mělo opravdu za následek „skutky“ větší, než které vykonal Ježíš! A kdo byli pracovníci? Byli to pokorní mužové a ženy, kteří kladli zbožnou oddanost na první místo ve svém životě. Mohli říci s apoštolem Pavlem: „Zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít. . . Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ (1. Tim. 4:8–10) Jejich ‚důkladné svědčení‘ a účast na ‚větších skutcích‘ ve dni soudu byly Bohem bohatě požehnány.
NOVODOBÍ SVĚDKOVÉ
15. Jak se liší činnost svědků Jehovových od činnosti tzv. křesťanských náboženství?
15 V tomto konečném dni soudu bezbožného světa, který započal skončením „ustanovených časů národů“ v roce 1914 n. l. , oznamuje velký zástup svědků na zemi Jehovovo jméno a království. Jejich způsob svědectví o jejich naději působí v křesťanstvu nevoli, což připomíná židovské náboženské vůdce, kteří se také dívali svrchu na Ježíše a jeho apoštoly. (Luk. 21:24; Jan 7:45–52; Sk. 5:27–29) Svědkové Jehovovi se nespoléhají na několik vybraných duchovních, kteří vyšli z náboženských seminářů a kteří by je zastupovali na kazatelně nebo v televizi či rozhlase. Jsou spíše sami společností kazatelů, jež sdružuje více než dva milióny osob, které svědčí na základě osobního styku s druhými lidmi. Dům od domu, na veřejných místech i příležitostně oznamují naději „dobrého poselství“, kterou přijali do srdce. (Sk. 5:42; 20:20, 21; 1. Petra 3:15) Dávají věrně zaznívat varování, že tento svět je ve dni soudu a že zažije „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké nikdy více nebude“. — Mat. 24:21, 22.
16. Jaký druh lidí vybral Jehova, aby dnes vykonávali jeho dílo?
16 Proto Jehovovi křesťanští svědkové v nové době vykonali s pomocí Božího ducha skutky ‚větší‘ — rozsáhlejší — než byly skutky Ježíše, když byl na zemi. Neberou za to žádnou odměnu. Jsou jako jedinci šťastni, že jsou lidmi, které popsal Pavel: „Pozorujete, bratři, jak vás povolal: že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozených; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné; a Bůh vyvolil nízké věci světa a to, na co se dívají svrchu, to co není ničím, aby zmařil to, co je, aby se nechlubilo před Bohem žádné tělo.“ (1. Kor. 1:26–29) Často je to pokorný svědek království, ‚pošetilý‘ podle světských měřítek, ale bohatý ve víře, jenž dosáhne srdce těch, kteří se zastaví, aby naslouchali.
VYJADŘUJEME SVOU „ŽIVOU NADĚJI“
17. Jak žehnal Jehova svému lidu v duchu žalmu 145:10–14 ve služebním roce 1979?
17 Během služebního roku 1979 Jehova podivuhodně žehnal svědecké činnosti svého lidu na celé zemi a pomáhal mu vykonat ‚větší skutky‘ a čelit omezením, pronásledováním a hospodářskému tlaku. Bylo opět vydáno velké svědectví o Jehovově jménu a království.
18. a) Co ukazuje zpráva o křtech? b) Jaké ovoce přinášela služba království? c) Jaká je zpráva o Památné slavnosti 1979 a v co doufáme ohledně mnohých přítomných?
18 Význačná je zpráva o počtu pokřtěných, 113 672, což je o 19,6 procenta více než v předešlém roce. Byl také zaznamenán vzrůst v počtu kázajících svědků, v hodinách zasvěcených službě království, v dodatečných návštěvách u zájemců a v biblických studiích vedených v domovech ovcím podobných lidí. Studia přinášejí ovoce a to se projevuje v nejvyšším počtu lidí, kteří kdy byli přítomni na nejdůležitějším shromáždění roku, na oslavě památky Ježíšovy smrti. Celkem bylo přítomno 5 323 766 osob, což je 4,4 procenta vzrůstu oproti předešlému roku. Doufáme, že tři milióny zájemců, kteří byli přítomni, budou dále dělat pokroky, aby mohli ‚činit veřejné prohlášení k záchraně‘. — Řím. 10:8–10.
19. a) Jaké radostné zprávy zahrnuje průkopnická činnost? b) V jakém ohledu přispívá průkopnická služba k ‚větším skutkům‘?
19 Je radostné vidět vzrůst průkopníků, kteří plným časem oznamují království; měsíční průměr 127 558 je 10,5procentním vzrůstem oproti roku 1978. Velice přispěli k provádění ‚větších skutků‘ v tomto „čase konce“, a mnozí z nich byli požehnáni a vzděláni pro svou činnost ve škole pro průkopníky, která probíhá v obdobích dvou týdnů na celé zemi. (Dan. 12:4) Mnozí projevili velký zájem sloužit plným časem jako „pravidelní průkopníci“. Jen v srpnu se ve Spojených státech přihlásilo k této službě 896 osob. V Japonsku to bylo 777 osob. Velký počet zemí podává zprávu o vrcholu v počtu „pomocných průkopníků“, což je rozšířená činnost v jednom nebo v několika měsících. To vše dále povzbuzuje sbory k ‚větším skutkům‘.
20. a) Jaké povzbuzení můžeme nalézt v roční zprávě 1979? b) Jak tedy máme jednat s ohledem na svou „živou naději“?
20 Celková zpráva o služební činnosti za rok 1979 by měla být svědkům Jehovovým všude na světě velkým důvodem k radosti. Měla by povzbuzovat jednotlivce i všechny společně, aby se podíleli na ‚větších skutcích‘, protože nyní je k nim ještě čas. Měla by nás přimět, abychom se drželi „pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje“, že skrze Ježíše můžeme vždy obětovat „Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. (Žid. 10:23; 13:15) Ano, ať je naše „živá naděje“ pro nás vždy skutečná!