Kniha Přísloví, bohatá moudrost v několika slovech

ŽIJEŠ bez problémů a zklamání? To by mohlo říci jen málo lidí. Úsilí o řešení problémů se často nedaří a lidé zůstávají v těžkostech ještě větších, než jaké měli předtím. Je nějaký zdroj rad, na něž se lidé mohou spolehnout, aby mohli zlepšit svou situaci?

Biblická kniha Přísloví je obzvláště znamenitým zdrojem takového vedení. Ačkoli stručná ponaučení Přísloví byla napsána na Středním východě před více než 2 500 lety, platí pro všechny lidi a jsou stále časová.

Bible naznačuje, že většinu přísloví napsal král Šalomoun. (Přísl. 1:1; 10:1; 25:1) Ačkoli biblická zpráva neříká přímo, že je Šalomoun napsal, silně naznačuje, že to tak bylo. Říká, že pronesl tisíce přísloví a že „uvažoval a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví“. — 1. Král. 4:32; Kaz. 12:9.

Styl vyjadřování, kterého se v této biblické knize užívá, je hebrejská poezie, která se neskládá z rýmovaných veršů, ale z paralelních myšlenek. Paralely velmi často tvoří protiklad, například v Příslovích 10:28: „Vyhlídkou spravedlivých je radost, ale naděje zlých pomine.“ V jiných případech jsou paralelní výroky synonymní, například v těchto slovech v Příslovích 18:15: „Srdce toho, kdo má porozumění, nabývá poznání, a ucho moudrých se snaží najít poznání.“

VZNEŠENÝ ÚČEL

Účel knihy Přísloví je vysvětlen hned na začátku, kde čteme: „Přísloví Šalomouna, syna izraelského krále Davida, aby člověk poznal moudrost a kázeň, rozeznal řeči porozumění [„slova hlubokého významu“, „Jeruzalémská Bible“], přijal kázeň, která poskytuje pochopení, spravedlnost a soud a přímost, aby byla nezkušeným poskytnuta bystrost, mladému muži poznání a schopnost přemýšlet.“ — Přísl. 1:1–4.

Kniha Přísloví adresuje mnoho rad mladým „nezkušeným“ osobám, jejichž srdce je vystaveno nejrůznějším vlivům a jež mohou být snadno svedeny. Musí si začít vážit „moudrosti“, která v sobě zahrnuje vidět věci takové, jaké skutečně jsou, a která také znamená, že víme, jak toto poznání prakticky uplatnit. Je také nutná „kázeň“, a to jak sebekázeň, tak i napomenutí od jiných. — Přísl. 1:1–4; 2:7, 10–13; 4:1, 5–7, 13.

Přísloví poskytují zvláštní pomoc, aby se naše duchovní schopnosti správně rozvíjely. Je zde mnoho povzbuzení, abychom získali pochopení a „bystrost“, to znamená zkušenost a zdravý úsudek ve všech oblastech života. (Přísl. 1:4; 8:5) Tato výchova není nikdy dokončena. „Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení, a člověk s porozuměním získává obratné vedení, aby porozuměl přísloví a záhadné řeči, slovům moudrých a jejich hádankám.“ (Přísl. 1:5, 6) Biblická přísloví mají často formu záhadných výroků a „hádanek“, které mohou uvádět do rozpaků. Bývají to spletité výklady, jež vyžadují rozuzlení. K tomu, abychom jim porozuměli, je nutné věnovat čas a uvažovat o nich. Bohatá moudrost Přísloví je dostupná pouze těm, kteří jsou ochotni ji dobývat. To jasně vyplývá ze slov v Příslovích 2:1–5:

„Můj synu, přijmeš-li mé výroky a uchováš-li u sebe má vlastní přikázání, abys dával svým sluchem pozor na moudrost, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li nadto volat po porozumění a pozvedat svůj hlas k rozlišovací schopnosti, budeš-li ji dále hledat jako stříbro a budeš-li po ní dále pátrat jako po skrytých pokladech, tehdy porozumíš bázni před Jehovou a skutečně najdeš poznání Boha.“

Uvažujme o některých příkladech těchto moudrých rad, jež můžeme získat z knihy Přísloví.

VĚCI, KTERÉ BŮH NENÁVIDÍ

Lidé, kteří chtějí poznat, co je správné a co nesprávné, se setkávají se zarážejícím množstvím odporujících si názorů. Přísloví může pomoci odstranit tento zmatek. Například v pouhých několika následujících verších se dovíme o určitých myšlenkových postojích a s nimi souvisejících činech, které Bůh nenávidí:

„Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano sedm věcí je odporných jeho duši: povýšené oči, lživý jazyk a ruce vylévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí škodlivé plány, nohy, které spěšně běží ke zlému, lživý svědek, který pronáší lži, a každý, kdo rozpoutává spory mezi bratry.“ — Přísl. 6:16–19.

Pisatelé Bible velmi často používají zesílení počtu tím, že uvedou ještě další, vyšší číslo. (Job 5:19; 33:29; Přísl. 30:15, 16, 18, 19, 21–31; Iz. 17:6; Amos 1:3, 6, 9, 11, 13; 2:1, 4, 6) V Příslovích 6:16 až 19 nemáme počtu rozumět doslova, jako by Bůh nenáviděl jen šest nebo sedm věcí. Je to sedm základních kategorií, které zahrnují všechny typy nesprávného jednání. Prvních šest se zaměřuje na tři kategorie nesprávného jednání — v myšlení („povýšené oči“, „srdce, které vymýšlí škodlivé plány“), ve slovu („lživý jazyk“, „lživý svědek, který pronáší lži“) a ve skutku („ruce vylévající nevinnou krev“, „nohy, které spěšně běží ke zlému“). Obzvláště nenáviděníhodný je jedinec sedmého z uvedených typů. Má velké potěšení z toho, že rozdmychává spory mezi osobami, které by jinak spolu vycházely pokojně. Zvýšení počtu ze šesti na sedm naznačuje, že lidé často násobí své špatné skutky.

Začne-li člověk chápat, že v očích stvořitelových je pýcha, intrikánství a lži na stejné úrovni jako krveprolévání a jiné násilné skutky, mělo by jej to přimět k zásadním vnitřním změnám. Povede to ke zlepšení vzájemných vztahů a k větší radosti v každodenním životě.

VYPOŘÁDAT SE S HNĚVEM

Jednou z nejčastějších příčin obtíží mezi lidmi je neovládaný hněv. Někteří se domnívají, že výbuch hněvu je důkazem síly. Boží slovo však říká něco jiného: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než mocný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“ (Přísl. 16:32) Ačkoli bojovníci, kteří dobývají město, projevují velkou statečnost, ovládání vlastní nálady vyžaduje ještě větší sílu a odvahu.

Jak může člověk činit pokroky a ovládat svou náladu? Přísloví nám poskytují tato znamenitá vodítka:

„Nebuď druhem nikoho, kdo je hněvivý, a nebudeš se stýkat s člověkem, který mívá záchvaty zuřivosti, aby ses neobeznámil s jeho stezkami a abys jistě nepřivodil léčku své duši.“ — Přísl. 22:24, 25.

„Odpověď, která je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ — Přísl. 15:1.

„Začátek sporu je, jako když někdo vypouští vodu; proto dříve než propukne hádka, rozluč se.“ — Přísl. 17:14.

Všechny tyto výroky nás vybízejí, abychom unikli ze situací, jež vyvolávají hněv, hned na začátku. Důvod je dobře vyjádřen v těchto slovech: „Jednal-li jsi nerozumně tím, že ses vyvyšoval, a zaměřil-li ses na to v myšlence [„jestliže jsi vymýšlel plán“, „Americký překlad“], polož ruku na ústa, protože stloukáním mléka vzniká máslo a tlak na nos vyvolává krvácení, a tlak hněvu vyvolává spor.“ — Přísl. 30:32, 33.

Všichni lidé mají pošetilý sklon příležitostně se vyvyšovat. Snad si činí na jiné neoprávněné nároky nebo snad říkají něco urážlivého. V takové chvíli by člověk měl ‚položit ruku na ústa‘ a nepřipojovat již žádná slova nebo skutky, které by dále provokovaly toho, kdo se urazil. Stejně jako je třeba stloukání k tomu, aby vzniklo máslo, a jako ke krvácení z nosu dojde obvykle při tlaku nebo úderu na nos, tak i hádka se rozpoutá jen tehdy, jestliže lidé dají volný průchod svým hněvivým citům a vzájemně se podněcují ke zlobě.

VYVARUJ SE LENOSTI

Kniha Přísloví chválí pilnou práci a dává rady proti lenosti. Inspirovaný pisatel říká: „Líný řekl: ‚Venku je lev! Uprostřed veřejných náměstí budu zavražděn!‘“ (Přísl. 22:13) Aby se lenoch vyhnul práci, bude si vymýšlet fantastické výmluvy, bude například tvrdit, že se do města dostal lev a že by jej mohl zabít, kdyby vyšel ven. Tři další přísloví zdůrazňují, co působí sobě i jiným člověk, který nechce pracovat:

„Lenivý dává najevo svou žárlivost, ale jeho duše nemá nic. Duše pilných však ztuční.“ — Přísl. 13:4.

„Lenoch nebude orat, protože je zima; v době sklízení bude žebrat, ale nebude nic.“ — Přísl. 20:4.

„Jako ocet na zuby a jako kouř v očích, tak je lenoch těm, kteří ho vyslali.“ — Přísl. 10:26.

KÁZEŇ JE NUTNÁ

Lidé jsou nedokonalí a mají sklon jít cestou nejmenšího odporu, a proto se většina lidí vyhýbá kázni. Kniha Přísloví vybízí k jinému postoji. Říká: „Nakloň přece své srdce ke kázni a své ucho k řečem poznání.“ (Přísl. 23:12) Kázeň zde znamená sebeovládání i nápravu, k níž nás vedou druzí. Často ji získáváme z „řečí poznání“, to znamená z výroků, které pocházejí od člověka s poznáním a které slouží k poučení jiným. Někdy však musí být kázeň pevnější než v podobě pouhých slov. „Pohmožděniny odírají špatnost, a rány nejvnitřnější útroby.“ (Přísl. 20:30) Jestliže lidé přijímají pevnou kázeň se správným duchem, pak jim nejen zabrání v nesprávném jednání, ale bude je také podněcovat, aby učinili vnitřní změny k lepšímu.

O kázni, k níž mají vést rodiče děti, čteme: „Nezadržuj kázeň vůči tomu, kdo je ještě chlapec. Biješ-li jej prutem, nezemře. Sám bys jej měl bít prutem, abys vysvobodil jeho duši od samotného šeolu.“ (Přísl. 23:13, 14) „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo jej miluje, ten ho vyhledává s kázní.“ — Přísl. 13:24.

Kázeň musí být ovšem vždy udílena se sebeovládáním, a ne ve výbuchu hněvu. Není vždy nutné používat fyzického trestu. V řadě případů stačí pouhá slova moudré rady. „Přísné napomenutí zasáhne hlouběji toho, kdo má porozumění, než když hloupý dostane sto ran.“ — Přísl. 17:10.

VYVARUJ SE SEXUÁLNÍ NEMRAVNOSTI

Kniha Přísloví odsuzuje sexuální nemravnost. Uvažuj například o těchto varovných slovech:

„Přikázání je lampou a zákon je světlem a kárání vedoucí ke kázni jsou cestou života, aby tě ochraňovala před špatnou ženou, před hladkým jazykem cizinky. Nedychti ve svém srdci po její kráse a ať se tě nezmocní svýma jiskřivýma očima, protože kvůli prostitutce člověk zchudne až na kulatý bochník chleba; ale manželka jiného muže, ta slídí dokonce po drahocenné duši.“ (Přísl. 6:23–26)

Ti, kteří se dopouštějí nemravných sexuálních skutků, často zchudnou. Lidé, kteří hledají sexuální potěšení s „prostitutkou“ nebo s někým, kdo jinak pěstuje smilstvo, mohou také za to zaplatit zdravím, protože si mohou přivodit bolestivé a ochromující pohlavní nemoci. Nebezpečí je ještě větší, jestliže někdo hledá intimní styky s manželským druhem někoho jiného. Cizoložnice ohrožuje „drahocennou duši“ neboli život svého nezákonného partnera. Inspirovaný biblický pisatel k tomu dodává:

„Může nějaký muž shrábnout do náruče oheň, aniž se propálí části jeho oděvu? Nebo může snad nějaký muž chodit po uhlí, aniž se mu ožehnou nohy? Stejně je tomu s každým, kdo má styky s manželkou svého bližního: nikdo, kdo se jí dotýká, nezůstane bez trestu . . . Kdo se dopouští cizoložství se ženou, tomu se nedostává srdce; kdo tak činí, přivádí svou vlastní duši do zkázy. Shledá se s pohromou a neúctou a jeho pohana nebude smazána, protože vztek tělesně schopného muže je žárlivost, a neprojeví soucit ve dni pomsty [proti tomu, kdo se dopustil cizoložství s jeho manželkou]. Nevezme v úvahu žádný druh výkupného ani neprojeví ochotu, bez ohledu na to, jak velký je tvůj dar.“ (Přísl. 6:27–35)

Manželská nevěra může vést k nenapravitelné škodě jednotlivců i rodin, jichž se dotýká.

DEJ SI POZOR NA ‚SLADKÝ ŽIVOT‘

Po celé dějiny mnoho lidí hledalo na prvním místě ve svém životě potěšení. Bible nás neodrazuje od dobré pohody, ale zdůrazňuje, abychom měli na činnost spojenou s potěšením vyrovnanější názor. „Nalezl jsi med? Jez, kolik ti stačí, aby sis ho nevzal příliš mnoho a musel jej vyzvrátit.“ (Přísl. 25:16) Stejně jako může být člověku tělesně špatně, přejí-li se medu, tak i přehnané užívání ‚sladkého života‘ plného zábav může vést k tělesnému a také k duchovnímu onemocnění. Přílišné zdůrazňování zábav může také často vést k hrozné bídě. „Kdo miluje radovánky, bude v nouzi, kdo miluje víno a olej, nezíská bohatství.“ — Přísl. 21:17.

Co lze říci o tom, kdo se rozhodne nahromadit si bohatství? Kniha Přísloví varuje, že bohatství není spolehlivé a může náhle zmizet. Čteme: „Nenamáhej se, abys získal bohatství. Přestaň se svým vlastním porozuměním. Přiměl jsi své oči, aby na to [bohatství] pohlédly, když to nic není? Neboť zcela jistě si udělá křídla jako orlí a odletí k nebesům.“ (Přísl. 23:4, 5) Velké bohatství se může rychle ztratit špatným hospodařením nebo následkem nepředvídaných okolností, a proto Písmo nabádá lidi, aby zaměřili své úsilí k něčemu spolehlivějšímu, než je úsilí o bohatství. Bedlivě si povšimni této rady:

„Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá stádo tvého drobného dobytka. Svým srdcem buď se svými stády; vždyť poklad nebude na neurčitý čas ani diadém pro všechny generace. Zelená tráva zašla a nová tráva se objevila a bylo sebráno rostlinstvo z hor. Mladé berany máš za oděv a kozli jsou cenou za pole. A je dost kozího mléka k jídlu pro tebe, k jídlu pro členy tvé domácnosti a jako živobytí pro tvé dívky.“ — Přísl. 27:23–27.

Ani hmotné bohatství („poklad“) ani významné postavení („diadém“) nezaručují skutečné bezpečí. Čas, úsilí a peníze investované do obchodování jsou často ztraceny, jestliže podnik selže. Neočekávané okolnosti mohou vést k tomu, že náhle zmizí jak bohatství, tak i postavení, v němž se někdo těší úctě. Na druhé straně úsilí vynakládané v péči o dobytek nevede k úbytku, ale obvykle k přírůstku pro majitele. Bůh se štědře stará o „rostlinstvo“ ke krmení domácích zvířat. V lidských dějinách bývala pilná péče o dobytek vždy spolehlivějším prostředkem k získání potravy, oblečení a příjmu, než bohatství nebo vynikající postavení. Proto je zde moudrá rada: „Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá stádo tvého drobného dobytka.“ Zásadu vyjádřenou v těchto slovech lze uplatnit na pilnou práci v jakékoli spolehlivé oblasti zaměstnání dnes.

Kniha Přísloví byla sice napsána před tisíciletími, ale obsahuje nesrovnatelné vodítko pro lidi, kteří žijí dnes. Čti pravidelně tato inspirovaná slova. Uvažuj o poučeních, jež poskytují. Ačkoli každé z těchto přísloví obsahuje jen několik slov, jejich bohatá moudrost může učinit tvůj život trvale bezpečným a šťastným.