Je dnes mluvení jazyky od Boha?

„BIBLE učí, že křest svatým duchem, který se projevuje mluvením jazyky, je charismatickým rysem dnešní pravé církve,“ tvrdí Marvin A. Hicks, kazatel letnicové církve.

Opakem tohoto tvrzení je výrok Dr. W. A. Criswella, který patří k První baptistické církvi v Dallasu (USA): Základní nauka o mluvení jazyky je nebiblická a falešná.“ K tomu dodává: Jestliže se tak vyjadřuje křesťanská víra, pak nejsem křesťan.“

Když slyšíš takové odlišné názory na mluvení jazyky, položíš si možná otázku: „Co však opravdu říká Bible o daru mluvení jazyky? Patří ještě ke křesťanství?“ Abychom získali odpověď, musíme porozumět, proč byl prvním křesťanům propůjčen dar mluvení jazyky.

PROČ BYL PROPŮJČEN TENTO DAR

Především si povšimněme výroku apoštola Pavla v Židům 2:2–4, kde říká , že zázračné dary — k nimž patřilo také mluvení jazyky — byly propůjčeny křesťanům v prvním století, aby zde byl důkaz, že Boží přízeň již nespočívá na starém židovském způsobu uctívání, ale na nově založeném křesťanském sboru. Tento přesun Boží přízně se nezvratně dokázal ve druhé polovině prvního století, kdy ještě žili někteří z apoštolů Ježíše Krista.

Dar mluvení jazyky sloužil ještě k jinému účelu. To je patrné z Ježíšových slov, která řekl svým učedníkům krátce předtím, než v roce 33 n. l. vystoupil do nebe: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) V malé skupině učedníků nebyly zastoupeny všechny řeči různých zemí. Ale asi o deset dnů později, v den letnic, byl na 120 učedníků, kteří se shromáždili v jedné horní síni v Jeruzalémě, vylit svatý duch — jak to předpověděl Ježíš. K čemu to vedlo? „Začali mluvit různými jazyky.“ Tak mohli ihned začít se svědeckým dílem, k němuž dostali pokyn. — Sk. 2:1–4.

Když během slavnosti letnic vydávali učedníci svědectví v Jeruzalémě, bylo slyšet, jak Židé a proselyté, kteří sem zdaleka přišli ke slavnosti, říkají: „Jak to, že každý z nás slyší svou řeč, v níž jsme se narodili? . . . slyšíme je, jak mluví našimi jazyky o nádherných Božích věcech.“ (Sk. 2:8–11) Je naprosto zřejmé, že řečem neboli jazykům, o nichž se zde mluví, bylo možné rozumět; nebylo to žádné nesrozumitelné povídání. Kromě toho stojí za povšimnutí, že tohoto daru bylo používáno v souladu s tím, proč měl být podle Ježíšových slov propůjčen svatý duch, totiž k vydávání svědectví jiným. Tento účel byl zřejmě splněn, protože „ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. — Sk. 2:41.

Ve skutcích apoštolů 10:44–46 je zpráva o jiném případě, kdy mluvení jazyky bylo průvodním jevem vylití svatého ducha. Když čteme tuto zprávu, dovídáme se, že Nežid Kornélius a členové jeho domácnosti začali ‚mluvit jazyky‘, když na ně padl Boží duch. Apoštol Petr vylíčil tuto událost slovy: „Ale když jsem začal mluvit, padl na ně svatý duch jako na počátku na nás.“ Dar mluvení jazyky, který byl zprostředkován o letnicích o několik let dříve — byla to zázrakem získaná schopnost mluvit cizími jazyky. Bible ukazuje, že dar mluvení jazyky, který byl poskytnut Kornéliovi a členům jeho domácnosti, přesvědčil Petra a jeho průvodce o tom, že Bůh nyní jednal s křesťanským sborem. Sk. 11:15–18.

Někteří snad nyní položí otázku: „Ale jak máme rozumět Pavlovým slovům z 1. Korintským 14:2? Což Pavel neřekl: ‚Kdo totiž mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu‘?“

Nejprve si povšimněme, že Pavel na tomto místě nemluví o osobní modlitbě, ale o mluvení jazyky při shromáždění. (Viz. 1. Korintským 14:23) Kromě toho Pavlova slova plně odpovídají účelu, proč byl propůjčován dar mluvení jazyky, a také popisu tohoto daru, který je uveden v knize Skutků apoštolů. Přečteme-li si celou čtrnáctou kapitolu 1. Korintským, zjistíme, že 1. zde uvedené řeči byly známé řeči, a nebylo to nějaké nesrozumitelné povídání, a 2. že tento dar neměl být používán k osobnímu užitku člověka, který mluvil jazyky, ale k užitku nevěřících.

Přečtěme si celý druhý verš. Je tam řečeno: „Kdo totiž mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu, neboť nikdo nenaslouchá, ale on mluví prostřednictvím ducha svatého.“ Řecké slovo glossa, které je zde přeloženo výrazem „jazyk“, je totéž slovo, jehož je použito ve Skutcích apoštolů 2:4, 11, kde se zřejmě vztahuje na známé řeči. Řecké slovo, které je přeloženo výrazem ‚naslouchat‘, může znamenat, že člověk něco slyší, ale nerozumí tomu, co je řečeno. Lépe to můžeme pochopit ve světle 13., 16, a 17. verše ze 14. kapitoly 1. Korintským. Tam čteme: „Ať se tedy ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby překládal. Jinak jestliže vzdáváš chválu s darem ducha, jak ten, který zaujímá sedadlo obyčejného člověka [nebo nevěřícího; viz verše 22 až 25], řekne Amen k tvému díkuvzdání, když neví, co říkáš? Opravdu vzdáváš díky znamenitým způsobem, ale druhý člověk není budován.“

Jednoduššími slovy: Ten, kdo mluví jazyky, mluví spíše k Bohu než k lidem, jestliže jeho posluchači nerozumí tomu, co říká. Pavel neměl na mysli nějaké nesrozumitelné povídání, ale cizí řeči, jimž mohli rozumět ti, kteří jimi mluvili. Jestliže však mezi přítomnými nikdo nemohl této řeči rozumět a nebyl s nimi žádný překladatel, pak měl ten, který mluvil jazyky, prosit Boha, aby mu poskytl schopnost překládat. Takovým způsobem mohl budovat jiné, obzvláště nevěřící. Jestliže tu nebyl žádný překladatel, pak by podle Bible bylo lépe, kdyby takový člověk mlčel. — 1. Kor. 14:28.

Co však lze říci o naší době? Nejsou také dnes tyto dary důkazem, že někdo má svatého ducha?

PATŘÍ DNES TENTO DAR KE KŘESŤANSTVÍ?

Ze svatého písma vyplývá, že křesťanům v prvním století byly propůjčovány zázračné dary jen na určitý čas. „Láska nikdy neselhává. Ale jsou-li snad dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li snad jazyky, přestanou.“ (1. Kor. 13:8) Poskytuje Bible nějaký důkaz o tom, kdy měly tyto zázračné dary přestat? Ano.

Přečteme-li si ve Skutcích apoštolů 2:1–4, 10:44–48 a 19:6 zprávu o případech, kdy mluvení jazyky bylo jevem, který doprovázel vylití svatého ducha, zjistíme, že vždy byl přítomen jeden z apoštolů Ježíše Krista nebo že jich tam bylo několik. Podle Skutků 8:18 ‚byl duch dán vkládáním rukou apoštolů‘. Je tedy logické, že smrtí apoštolů přestalo předávání zázračných darů ducha — také daru mluvení jazyky. Dar mluvení jazyky splnil svůj účel. Jednoznačně bylo dokázáno , že Bůh poskytuje křesťanskému sboru svou přízeň a podporu. Kromě toho křesťanů stále přibývalo a rozptýlili se do mnoha zemí.Vzali přirozeně s sebou „dobré poselství“. (Srovnej Kolossenským 1:23)

Někdo nyní možná položí otázku: „Jestliže tyto dary přestaly, jak si pak můžeme vysvětlit dnešní ‚projevy ducha‘?“

„Víme také, že podobný jev může nastat pod vlivem okultních/démonských sil,“ připouští společné prohlášení Foutain Trust a Rady pro evangelizační činnost při anglikánské církvi (podtrženo námi).

Je možné, že dnešní dar mluvení jazyky nepochází od Boha? Je přirozené, že ti, kteří tvrdí, že mají takový dar, to tak snadno nepřipustí. Z pěti miliónů dospělých Američanů, kteří tvrdí, že mají dar mluvení jazyky, 33 procent ani nevěří, že ďábel je osoba a že může ovlivňovat jiné. Jak potom můžeme s jistotou vědět, jakého původu jsou dnešní „projevy ducha“?

„PODLE JEJICH OVOCE“

Ježíš nás upozornil, podle čeho můžeme poznat pravé křesťany. Řekl: „Každý dobrý strom nese pěkné ovoce.“ (Mat. 7:17) Museli tedy přinášet ovoce neboli poskytovat důkazy, že mají podporu Božího svatého ducha. Je velmi poučné objasnit si tyto biblické důkazy ve světle průzkumu, který byl uveřejněn v časopise „Christianity Today“ z 22. února 1980.

Bible nikde neříká, že by byl propůjčen zázračný dar někomu, kdo schvaloval nebo pěstoval hřích. V prvním století patřily ke křesťanskému sboru v Korintu osoby, které předtím jednaly nemorálně. Když se však tito lidé stali křesťany, změnili se a žili mravně bezúhonným životem. (1. Kor. 6:9–11) Z průzkumu však vyplývá, že 19 procent těch, kteří mluví jazyky, schvalují předmanželské pohlavní styky.

První křesťané respektují Bibli jako Boží slovo. Ježíš Kristus citoval ze Svatého písma a považoval je za Boží slovo. (Jan 17:17) Ale průzkum mínění ukázal, že 44 procent těch, kteří dnes mluví jazyky, neuznávají Bibli jako nejvyšší náboženskou autoritu.

Ježíš přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19, 20) Kromě toho předpověděl, že „dobré poselství“ o Božím království „bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví“. (Mat. 24:14) Pravý křesťané to měli činit. Ale průzkum ukazuje, že 51 procent těch, kteří dnes mluví, jazyky, nemluví ani jednou týdně o své víře a 58 procent nepovažuje za důležité získávat jiné pro křesťanskou víru.

„Nejsou částí světa.“ řekl Ježíš o svých následovnících. (Jan 17:16) V publikaci „Christianity Today“ je však řečeno: „O těch, kteří mluví jazyky, zdaleka nelze říci, že ‚nejsou častí světa‘. Pokud jde o členství v nějaké politické straně, nejsou jiní než obyvatelstvo všeobecně.“

Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Apoštol Jan dodal: ‚Máme se navzájem milovat, ne jako Kain, který pocházel z toho zlého a zabil svého bratra.‘ (1. Jana 3:11, 12) Praví křesťané si navzájem prokazují pravou lásku. Nejsou rozděleni rasovými, národnostními nebo sociálními předsudky. Dokonce i v dobách války odmítají zabíjet své bratry ve víře v jiných zemích. Je to možné říci o obyvatelstvu všeobecně? Nebo o těch, kteří tvrdí, že mají dar mluvení jazyky?

Jaký závěr z toho můžeme vyvodit? Ti, kteří mluví jazyky, jako skupina nepřinášejí „ovoce“, jímž se vyznačují praví křesťané. To jedno značně dokazuje, že ti kteří tvrdí, že mají dar mluvení jazyky, nezískali tento dar z téhož zdroje jako první křesťané.

Svaté písmo nás důrazně varuje před jinou mocí, která se za tím skrývá. Ježíš vyslovil proroctví: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal!“ (Mat. 7:22, 23) Apoštol Pavel varovně poukázal na to, že přijde doba, kdy se budou dít ‚mocné skutky‘ a „lživé znamení“ na základě „satanova působení“. — 2. Tess. 2:9, 10.

Podle čeho tedy můžeme poznat pravé následovníky Kristovy, když ne podle toho, že by měli zázračný dar mluvení jazyky? Podle „ovoce“ neboli biblických důkazů, o nichž se také mluvilo.

Zveme tě, abys zkoumal Bibli a porovnal poznatky, které tak získáš, a učením a způsobem jednání svědků Jehovových. Sám prozkoumej, zda tě to, co při tom zjistíš, přiměje k výroku: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ — 1. Kor. 14:25.