Patří dar jazyků k pravému křesťanství?

„NASLOUCHAL jsem mu, jak se modlí v jazycích, a měl jsem pocit, jako by snad byl ve vzduchu elektrizující náboj,“ řekl Bill, když se spolu se šesti dalšími sešel před kazatelem v kostele blízko oltáře. Opakuje se v takových zážitcích působení svatého ducha z prvního století? Svědčí o tom, že jde o biblické náboženství? Uspokojující odpovědi můžeme nalézt pečlivým zkoumáním Písem.

Biblický záznam odhaluje, že při udílení kteréhokoli zázračného daru ducha byl přítomen nejméně jeden z dvanácti apoštolů nebo apoštol Pavel. K prvnímu ze tří zaznamenaných případů mluvení jazyky došlo mezi sto dvaceti Ježíšovými následovníky, kteří se o letnicích roku 33 n. l. shromáždili v Jeruzalémě. (Skutky 2:1–4) O tři a půl roku později jedna skupina neobřezaných Italů naslouchala Petrovu kázání a přitom obdrželi ducha a začali „mluvit jazyky a velebit Boha“. (Skutky 10:44–48) A devatenáct let po letnicích, asi roku 52 našeho letopočtu, mluvil Pavel k jedné skupině v Efezu a vložil ruce na dvanáct učedníků. Také oni začali ‚mluvit jazyky a prorokovat‘. — Skutky 19:6.

Proč dar jazyků?

Těsně předtím, než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým následovníkům: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak. . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8) Povšimněme si, že tím naznačil, jak bude toto rozsáhlé svědecké dílo vykonáno — totiž s pomocí svatého ducha.

Tehdy neexistovala moderní sdělovací technika, která nám umožňuje rozesílat zprávy po celé zemi v mnoha jazycích. Dobrá zpráva se musela šířit v první řadě ústně a v tom se zázračný dar mluvení cizími jazyky měl prokázat jako velká pomoc. A tak to bylo, neboť křesťané prvního století kázali v Jeruzalémě o letnicích roku 33 n. l. Židům i proselytům. Parthové, Médové, Elamité, Kréťané, Arabové, obyvatelé Mezopotámie, Judeje, Kappadokie, Pontu a oblasti Asie i příchozí z Říma slyšeli „o velkolepých Božích věcech“ ve vlastních jazycích a rozuměli tomu. Tři tisíce lidí se rychle stalo věřícími. — Skutky 2:5–11, 41.

Často se přehlíží skutečnost, že mluvení jazyky bylo pouze jedním z devíti druhů působení svatého ducha, o kterých se apoštol Pavel zmínil ve svém dopise křesťanům v Korintu. Pavel sice na mluvení jazyky pohlížel jako na menší dar, přesto však byl pro raný sbor tento dar cenný při šíření dobré zprávy o nebeském Božím Království. Byl to jeden z „darů“, které přispěly k početnému růstu a k budování křesťanského sboru v jeho dětském věku. — 1. Korinťanům 12:7–11; 14:24–26.

Různé druhy působení svatého ducha v prvním století, včetně mluvení jazyky, byly rovněž viditelným dokladem toho, že 1 500 let starý sbor Izraele již Bůh nepoužívá jako svůj zvláštní lid. Boží schválení nyní nepochybně spočívalo na novém křesťanském sboru, který založil jeho jediný zplozený Syn. — Srovnej Hebrejcům 2:2–4.

Tyto projevy ducha byly klíčovými stavebními kameny při zakládání mladého křesťanského sboru, který dostával pomoc, aby spěl ke zralosti. Pavel vysvětlil, že tyto zázračné dary mají přestat, jakmile poslouží svému účelu: „Jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou.“ — 1. Korinťanům 13:8.

Ano, z Bible je zřejmé, že dar jazyků měl přestat. Ale kdy? Skutky 8:18 odhalují, že dary ducha se získávaly „vkládáním rukou apoštolů“. Předávání darů ducha — včetně mluvení jazyky — tedy očividně mělo skončit smrtí posledního apoštola. Když tudíž z pozemské scény odešli i ti, kteří tyto dary obdrželi od apoštolů, měl tento zázračný dar ustat. Ale tehdy by již křesťanský sbor mohl mít dostatek času, aby byl dobře založen a aby se rozšířil do mnoha zemí.

„Neznámé jazyky“ a jejich výklad

Skutečnost, že dnes dochází k mluvení jazyky, „považují někteří za emoční výstřednost labilních exhibicionistů, jiní ji zase pokládají za jev shodný se schopností mluvit jazyky v apoštolské době“. Při dnešních církevních setkáních, kde dochází k mluvení „neznámými jazyky“, jsou to obvykle extatické výbuchy nesrozumitelných zvuků. Jedna osoba proto doznala: „Svého daru jazyků používám většinou v soukromí pro své vlastní meditace. . . Před lidmi pociťuji trochu rozpaky.“ Jiný člověk líčil: „Slyším svá vlastní slova, nerozumím jim, ale stále cítím, jak je můj jazyk poháněn k mluvení.“

Jaká skutečně hodnotná informace se sděluje takovými neznámými jazyky a jaký je její výklad? Ti, kteří tvrdí, že tuto řeč vykládají, předkládají různá vysvětlení těchže nesrozumitelných výroků. Proč se liší? Snaží se takové rozdíly zamluvit vysvětlováním, že „Bůh dal jedné osobě jeden výklad řeči a jiné osobě jiný výklad“. Jistý člověk uznal: „Všiml jsem si případů, kdy výklad nebyl právě přesný.“ D. A. Hayes v knize The Gift of Tongues (Dar jazyků) poukazoval na případ, kdy jeden muž odmítl vykládat řeč ženy, která mluvila nějakým neznámým jazykem, protože „ten jazyk byl nejšpinavější ze všeho špinavého“. To je naprostý kontrast mluvení jazyky, jaké existovalo v prvním století a bylo pro sbor skutečně budující. — 1. Korinťanům 14:4–6, 12, 18.

Někteří dnes tvrdí, že slyšeli podivuhodné výklady, a snad upřímně věří, že Bůh tohoto daru používá, když „si přeje dát lidem přímé poselství“. Ale potřebujeme dnes od Boha nějaké poselství, které by nám Ježíš a apoštolové nepředložili? Pavel, který byl sám obdařen svatým duchem, řekl: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ — 2. Timoteovi 3:16, 17.

Křesťanský sbor již skutečně není v dětském věku, proto božská zjevení nebo zázračné dary ducha již nejsou zapotřebí, aby byla potvrzena úlohu sboru. Bible varuje: „I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to [„odchylné od toho“, O. M. Petrů], co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet.“ — Galaťanům 1:8.

Zázračné mluvení jazyky již není nutné a neexistuje biblický podklad k víře, že dnes patří k pravému křesťanství. Bible je nyní úplná a široce dostupná, a vše potřebné tedy máme v Božím slově. Umožňuje nám získat o Jehovovi a o jeho Synu přesné poznání, které vede k věčnému životu. — Jan 17:3; Zjevení 22:18, 19.

Dokonce i v prvním století byl apoštol Pavel nucen napsat sboru v Korintu, aby opravil jejich náhled na to, proč raní křesťané dostali dar jazyků. Zdá se, že někteří se nechali darem jazyků strhnout a jednali jako malé, duchovně nezralé děti. „Jazykům“ se přičítala příliš velká důležitost. (1. Korinťanům 14:1–39) Pavel zdůraznil, že ne všichni křesťané v prvním století mluví zázračnými jazyky. Pro jejich záchranu to nebylo nutné. I tehdy, kdy ještě dar jazyků existoval, byl druhotným darem po zázračném prorokování. Mluvení jazyky nebylo a není pro křesťany podmínkou k získání věčného života. — 1. Korinťanům 12:29, 30; 14:4, 5.

Síla za neznámými jazyky v dnešní době

Někteří lidé věří, že hnací silou, která podněcuje ty, kteří dnes mluví jazyky, jsou charismatičtí církevní vůdci, kteří vybízejí členy svého stáda, aby tuto schopnost získali. V některých případech vzniká tato schopnost citovým vzrušením a nedostatkem rovnováhy. Cyril G. Williams v knize Tongues of the Spirit říká, že se tato schopnost stala „v mnoha případech jakýmsi znakem elitářství uvnitř určité skupiny“ a že člověku dodává „z hlediska této skupiny a také v jeho vlastních očích významnost a autoritu“. Pohnutkou tedy může být touha patřit k nadřazené skupině, která mluví neznámými jazyky.

Donald P. Merrifield, někdejší rektor university v Loyole, poznamenal, že „jazyky mohou být jakýmsi hysterickým zážitkem nebo podle některých lidí mohou být zážitkem ďábelským“. Duchovní Todd H. Fast řekl: „Jazyky jsou diskutabilní věcí. Ďábel má mnoho cest, jak na nás působit.“ Samotná Bible nás varuje, že Satan a jeho démoni jsou schopni ovlivňovat lidi a ovládat jejich řeč. (Skutky 16:17, 18) Ježíš zakročil proti jednomu démonskému duchovi, který přiměl jistého muže, aby křičel a padl k zemi. (Lukáš 4:33–35) Pavel varoval, že ‚Satan se bude proměňovat v anděla světla‘. (2. Korinťanům 11:14) Ti, kteří dnes usilují o dar jazyků, jejž Bůh svému lidu dále neuděluje, se skutečně otevřeně vystavují podvodům Satana — ten, jak jsme varováni, použije ‚každý mocný skutek a lživá znamení a předzvěsti‘. — 2. Tesaloničanům 2:9, 10.

Jazyky — a pravé křesťanství

Křesťané, kteří v prvním století obdrželi dar mluvení jazyky, ho používali pro vysvětlování velkolepých Božích věcí. Zdůrazňovalo se, že poselství sdělované v jazycích je zapotřebí jasně přetlumočit, aby mu všichni mohli rozumět, a tak aby mnozí byli poučeni. (1. Korinťanům 14:26–33) Apoštol Pavel napomínal: „Pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč, jak se pozná, co se mluví? Budete vskutku mluvit do vzduchu.“ — 1. Korinťanům 14:9.

Boží duch sice raným křesťanům udělil dar jazyků, ale nepůsobil na ně tak, aby mluvili nesrozumitelnou a nepřeložitelnou hatmatilkou. V souladu s Pavlovou radou svatý duch poskytl řeč, která vedla k tomu, že dobrá zpráva byla rychleji „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. — Kolosanům 1:23.

Ohledně těchto posledních dnů nynějšího systému Ježíš Kristus přikázal: „Musí [se] ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva [o ustanoveném Království] .“ (Marek 13:10) Stejně jako v prvním století musí celé stvoření slyšet poselství o Království. To je možné, protože Bible, celá nebo její části, je nyní přeložena téměř do 2 000 jazyků. Stejný duch, který naplňoval rané křesťany, aby mluvili směle a odvážně, nyní podporuje velké a podivuhodné kazatelské dílo nynějšího sboru svědků Jehovových. Promlouvají „čistým jazykem“, a to svými ústy i tím, že používají moderní tiskařskou techniku, která zpřístupňuje biblické pravdy na tištěné stránce. Toto poselství přichází do více než dvěstě zemí a mořských ostrovů. Svědkové Jehovovi stojí výlučně jako lid, který je podněcován Božím duchem, aby všem oznamovali velkolepé Boží věci. — Sefanjáš 3:9; 2. Timoteovi 1:13.

[Obrázky na straně 7]

Vydávání svědectví dům od domu v Japonsku

Vydávání svědectví od lodi k lodi v Kolumbii

Níže: Studium Bible v Guatemale

Dole: Vydávání svědectví na venkově v Holandsku