Rodiče, mluvte k srdci svého dítěte

„Můj synu, jestliže tvé srdce zmoudřelo, mé srdce, ano mé srdce se bude veselit.“ — Přísloví 23:15.

1, 2. a) Co je tužbou křesťanských rodičů, ale jakou obavu měl jeden otec? b) Čeho je třeba dosáhnout při výchově dítěte a proč?

KŘESŤANŠTÍ rodiče chtějí ochránit své děti před ničivými mravními nástrahami. Jako rodiče bezpochyby sdílíte tutéž obavu, jakou měl křesťanský otec čtyř dospívajících dětí, který napsal: „Morálka, které musejí naši mladí čelit, se stále zhoršuje a někdy je těžké vyrovnat se s každým novým postupem světa. Ustavičně se modlím, abych dokázal pomáhat jim. Mám je tak rád.“

² Proč se přesto někdy stane, že se dítě, které chodí na náboženská shromáždění a je vyučováno biblické morálce, zaplete do sexuální nemravnosti? Vědomosti jsou sice nutné, ale zejména v otázce mravnosti hraje životně důležitou úlohu srdce. Jak mohou rodiče mluvit k srdci svého dítěte, aby zmoudřelo? — Přísl. 4:23; 23:15.

ČERPEJ RADU ZE SRDCE

3. Co znamená Přísloví 20:5 a jaké jednání to vyžaduje od rodičů?

³ Než budeš moci dosáhnout srdce, musíš zjistit do určité míry, co v něm je. „Rada [něčí skutečné předsevzetí či hluboce zakořeněné úmyslya] v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností, ten ji načerpá.“ (Přísl. 20:5) Skutečné city v srdci dítěte jsou jako vody na dně hluboké studny. V biblických dobách byly jámy některých studní přes 30 metrů hluboké a lidé museli sestupovat po schodech, aby načerpali vodu. Byl to těžký úkol. „Načerpat“ úmysly vlastního dítěte může být stejně obtížné. Vyžaduje to schopnost vžít se do myšlení dítěte a bystré pozorování. Bude snad třeba dovedných otázek, trpělivosti a někdy ochoty rozmlouvat s dítětem celé hodiny, než vyjdou na povrch jeho skutečné city. Připomenete-li dítěti, že jste prošli stejným obdobím a že jste také nedokonalí, a vytvoříte-li příležitosti, aby s vámi dítě mohlo být občas samo, usnadníte mu, aby bylo sdílné. — Job 33:5–7.

4. Jaký druh řeči může podle Přísloví 12:18 poškodit výměnu myšlenek?

⁴ ‚Bezmyšlenkovité‘ slovo nebo prohlášení však může být zhoubné. Někteří mluví bezmyšlenkovitě, „jako by bodal mečem“. Jejich slova ubližují a působí odcizení. Snažte se tedy mít „chladného ducha“, když opravdu nasloucháte. Snad si ještě vzpomínáte, když s vámi někdo mluvil svrchu nebo se smál vašim citům. Možná, že řekl: ‚To nemyslíš vážně!‘ Toužili jste se ještě někdy svěřit takové osobě? — Přísl. 12:18; 17:27.

5. a) Jaký druh poučení potřebuje dospívající? b) Poskytuje většina rodičů takové poučení?

⁵ Když dítě dorůstá, velmi zesílí jeho pohlavní žádosti. Mládenec potřebuje promluvit s někým, kdo mu vysvětlí, co se děje s jeho tělem, a dovede mu odpovědět na nekonečnou řadu velmi delikátních a osobních otázek. Přesto při průzkumu l 400 rodičů dospívajících dětí vyšlo najevo, že 92 procent z nich nikdy nemluvilo se svými dětmi o sexuálních otázkách. Původ rodičů, zvyklosti země nebo přesvědčení, že takový rozhovor není nutný, někdy brání dokonce i křesťanským rodičům, aby projevili takovou bdělou péči. Proč jsou vlastně důležité takové rozhovory?

6, 7. Proč je důležité, aby se rodiče společně se svými dětmi zabývali sexuálními otázkami?

⁶ Když se jeden křesťanský starší vyptal řady rodin, dospěl k závěru: „Je zajímavé, jak ve většině případů platilo: Rodiče, kteří se záhy vypořádali se sexuálními otázkami a tvrdě pracovali, aby si udrželi s dětmi těsnou výměnu myšlenek, měli výsledky dobré. Ale ti, kteří z jakéhokoli důvodu problém včas neřešili, měli výsledky obvykle špatné.“

⁷ Prospěch z takových rozhovorů je rozmanitý. Za prvé může ochránit mysl dítěte před falešnými, nečistými informacemi, které později uslyší. Za druhé může vybudovat úctu a důvěru k rodičům a vytvořit společnou půdu pro výměnu myšlenek, která se přenese do puberty. A za třetí to může vašemu dítěti usnadnit, aby s vámi mluvilo o těch nejdůvěrnějších věcech. Mnozí rodiče by ovšem rádi věděli, jak se pustit do tohoto poněkud ožehavého námětu.

POUČUJ SRDCE

8. Jak brzy by měly začít rozhovory o sexuálních otázkách?

⁸ Nelze dostatečně zdůraznit, jakou hodnotu má, začneme-li dítě poučovat už v raném věku. Řada desetiletých a jedenáctiletých už otěhotněla. Někteří badatelé naléhají, aby výměna myšlenek o sexuálních otázkách začala už před šestým rokem věku dítěte. Jinak jí možná nikdy nebude dosaženo. Často stačí upřímně, beze studu odpovědět na otázky malého dítěte.b Dospívající však potřebuje poučení, jak ovládat pohlavní žádosti. Aby poučování dosáhlo srdce, musí znít jako přátelská pomoc, a ne jako obvinění.

9. Co by měli rodiče vložit dítěti do srdce a proč?

⁹ Ježíš řekl: „Dobrý člověk vynáší dobré z pokladu svého srdce.“ (Luk. 6:45) Abys dosáhl srdce svého dítěte, je tedy třeba, abys do tohoto mladého srdce vložil drahocenné věci, na které bude srdce reagovat citově a jež bude opatrovat. Proč? Aby potom z tohoto srdce vycházelo „dobré“. — Mat. 12:34, 35.

10, 11. Jak se lze z příkladů v knize Přísloví poučit o tom, jak dosáhnout srdce dítěte při rozhovoru o sexuální mravnosti?

¹⁰ Poučení, které o tomto námětu poskytují Přísloví, je pro rodiče dobrým příkladem. Pojednávají o pohlavních otázkách otevřeně, a přece důstojně. Všimni si vyrovnaného přístupu v páté kapitole. Učitel nebo rodič realisticky rozebírá požitek z pohlavních styků, a zejména nutnost vyhnout se pohlavní nemravnosti. Rty prostitutky zdánlivě ‚kanou jako med‘, když se snaží přilákat muže. Ale to, co po sobě zanechává, je „hořké jako pelyněk“ a „ostré jako dvousečný meč“! (Verše 3, 4) Pak se biblický učitel dotýká citlivého místa tím, že mladému muži ukazuje, jak může takovým chováním ztratit svou „důstojnost“. (Verš 9) Nikde se však neříká, že každý pohlavní styk je hříšný. Jak krásný obraz pohlavních vztahů v manželství potom tato kapitola vykresluje! — Verše 15–19.

¹¹ Rodič mladého muže nenapomíná ani nehubuje. V sedmé kapitole Přísloví vypráví zkušenosti druhých a užívá přímočarých pojmů. (Přísl. 7:6, 7, 13, 17, 18) Učitel používá živých znázornění — vášnivý muž, který je přilákán prostitutkou, je připodobněn k býku, který jde na porážku, „dokud mu šíp nerozetne játra“. (Přísl. 7:22, 23) Jak by mohl mladík někdy zapomenout na takové obrazy! Takový varovný příklad uložený v srdci pomůže mladíku, aby se vyrovnal s pokušením. Rodič neřekl jen, že pohlavní nemravnost je nesprávná, ale řekl, proč to tak je, vysvětlil následky a ukázal, jak snadno se do ní může mladý člověk zaplést.

12, 13. a) Jmenuj některé příležitosti, kdy mohou rodiče mluvit o sexuálních otázkách se svým dítětem. b) Nalezl jsi jiné příhodné chvíle? c) Stačí vložit do srdce dítěte dobré poučení, aby bylo mravné?

¹² Mnozí křesťanští rodiče vedli podobné rozhovory. Mluvili při četných příležitostech, kdy bylo možno přiblížit se k tomuto námětu přirozeným, neformálním způsobem. Někdy k tomu byla příležitost na dlouhých procházkách, když se mluvilo o nějaké příhodě dokreslující hodnotu dobré morálky, po pojednání o takovém námětu na sborovém shromáždění nebo při duchovním rozhovoru doma v rodině. Mnozí použili jako pomůcku knihu „Využij co nejlépe své mládí“.c Takový rozhovor nebyl vždy snadný, ale opravdová láska k dítěti rodičům pomohla. Jak přiznala jedna matka pěti dětí: „Nutila jsem se o tom mluvit, až mi to nakonec nebylo nepohodlné a dítěti také ne.“ Nenech své dítě vskrytu a mlčky trpět, protože mu schází „dobré poučení“ v této nejcitlivější oblasti. — Přísl. 4:2.

¹³ Ale navzdory všemu dobrému poučení, které lze dítěti vložit do srdce, je tam hluboce zakořeněna i pošetilost způsobená dědičnou hříšností. — Žalm 51:5; 51:7, „KB“.

UKÁZŇOVÁNÍ OČIŠŤUJE SRDCE

14. Co je ukázňování a proč je tak důležité?

¹⁴ Co může vyhnat pošetilost z mladého srdce? „Prut kázně,“ říká Přísloví 22:15. Ukázňování je výchova, která formuje nebo napravuje. Je to pevnost spojená s porozuměním; proto dítě nedusí ani ‚nedráždí‘ nerozumnými omezeními. (Ef. 6:4) Ukázňování je životně důležité, když se v dítěti probouzí zájem o opačné pohlaví. Dovolit dvojici, aby se scházela, když jsou ještě oba příliš mladí pro manželství, znamená přivolávat neštěstí.

15. a) Jaká situace zaskočí mnoho rodičů? b) Co udělali bratři sulamitské dívky, když chtěla být o samotě se svým chlapcem?

¹⁵ Mnozí rodiče se však ptají: ‚Co můžeme dělat, když chtějí být spolu?‘ Když bratři sulamitské dívky zjistili, že chlapec–pastýř chce vzít jejich sestru na procházku do opuštěných hor, zřejmě pod vedením nebo se souhlasem rodičů tomu zabránili! Dali jí práci, která by jí vyplnila čas, a drželi dvojici od sebe oddělenou. Důvěřovali jí sice, ale znali sílu pokušení. Zničilo to děvčeti život? Naopak, pomohlo to oběma, aby zůstali cudní, dokud se později nevzali. — Píseň 1:6; 2:8–15.

16. Co udělali někteří rodiče, aby ochránili srdce svých dětí?

¹⁶ I dnes je potřebná podobná pevnost a zároveň činnost, která by zaujala mysl dítěte. V tomto ohledu musí rodiče opravdu používat rozlišovací schopnost a božskou moudrost. (Přísl. 24:3) Je nesmírně těžké, aby rodiče ovládli city dítěte, když už se citově zapletlo. Než křesťanští rodiče dovolí svému dítěti chodit na schůzky (tam, kde je to společensky přijatelné), musí zvážit věk dítěte, stupeň citové zralosti a duchovní vyspělost, dále to, s kým se chce dítě scházet a co budou společně dělat. Jedné matky, jejíž devatenáctiletá dcera byla vyloučena pro nemravnost, se zeptali, v čem cítí, že by při výchově svého dítěte jednala jinak. Odvětila: „Nikdy bych jí nedovolila zaplést se do milostného vztahu v raném dospívání. Už bych nepředpokládala, že je tak silná, aby se vyrovnala se svým problémem.“

17, 18. a) Měla by se dvojice, která se připravuje na manželství, urážet, když jí rodiče nebo někdo jimi pověřený dělá doprovod? b) Jak se jeden mladý muž tvrdým způsobem poučil?

¹⁷ Někteří rodiče si s mladou dvojicí sedli a oběma vysvětlili, proč nemohou souhlasit s jejich schůzkami. Další podporu je možno získat, když se celá záležitost probere s rodiči druhého dítěte. Jeden křesťanský otec čtyř dětí řekl: „Řada rodičů si myslí, že vztahy mladých chlapců a dívek jsou ‚roztomilé‘, a povzbuzují k nim. Jiní nechávají mladistvé chodit ve skupině ven bez dohledu dospělých. Co potom vidíme, je ‚párování‘, nemravnost a časná manželství. My své děti povzbuzujeme, aby pěstovaly koníčky a tělesné činnosti jako bruslení a jízdu na kole, které mohou provozovat samy nebo s druhými stejného pohlaví.“

¹⁸ I když je dvojice dost stará, aby spolu chodili, pomozte jim a opatřete jim doprovod. Zasnoubená křesťanská dvojice, která se měla brzy brát, odložila svou ostražitost a oddala se „nečistotě“. (Gal. 5:19) Mladý muž později přiznal: „Většinou jsme mívali doprovod. Ale těch pár příležitostí bez něho nás poškodilo.“ Jiní mladí později děkovali svým rodičům za to, že byli přísní a bedlivě dohlíželi na jejich zábavy, protože tak zůstali cudní a vstoupili do manželství bez lítosti a bez špatných vzpomínek. Jsou-li úmysly vašeho dítěte počestné, nemělo by se urážet pro vaše zbožné ukázňování, protože to je „cestou života“. — Přísl. 6:23.

POMOZ DÍTĚTI, ABY SI VYTVOŘILO VZTAH K BOHU

19. a) Co je pro vaše dítě největší ochranou proti nemravnosti? Co mu pomůže vytvořit tuto ochranu? b) Jaké otázky si mohou rodiče klást o svém vlastním příkladu?

¹⁹ Největší ochranou proti nemravnosti je, aby si vaše dítě vypěstovalo důvěrný osobní vztah k Jehovovi. Ačkoli to musí udělat dítě samo, rodiče mu mohou pomoci. Především váš vlastní příklad oddanosti mu poskytne živoucí vzor k napodobení. Ti, kteří se stali křesťany v prvním století v Tessalonice, viděli, ‚jakým člověkem‘ je Pavel a jeho společníci, a ‚stali se napodobiteli‘, vypěstovali si podobné „pevné přesvědčení“. (1. Tess. 1:4–6) ‚Jakého člověka‘ ve vás vidí vaše děti? Vidí vaše „pevné přesvědčení“, všímají si, že celý svůj život stavíte na oddanosti Bohu a přinášíte oběti jeho uctívání? Vidí váš silný odpor k nemravnosti v tom, že se nenecháte bavit ničím mravně zkaženým? Vidí příklad lásky v tom, jak zacházíte se svým manželským druhem a jak jednáte s ostatními? Slyší vás mluvit o Jehovovi způsobem, který jasně ukazuje že Bůh je pro vás skutečností? Takový příklad bude dítěti pobídkou, aby umělo něco obětovat při dodržování Jehovova zákona. Vaše dítě pozná, že je to důležité.

20. Co může zničit účinky vaší dobré výchovy?

²⁰ Své snahy podpořte i tím, že budete bedlivě sledovat, s kým se vaše dítě stýká, a budete mu vybírat společníky, kteří projevují duchovní „pevné přesvědčení“. Nic nemůže zničit vaši práci rychleji než špatní společníci — také se najdou i v křesťanském sboru. Takoví špatní společníci mohou vaše dítě duchovně zkazit a přispět k vytvoření generační propasti. — Přísl. 13:20; Juda 3, 4, 12, 16, 19.

21. a) Co dává podle 1. Jana 2:14 duchovní sílu a jakou odpovědnost to ukládá rodičům? b) Jak by podle tvého návrhu mohlo být takové studium pravidelné a zajímavé?

²¹ Jako rodič musíš být přesvědčen o moci Božího slova, Bible. Apoštol Jan řekl, že duchovně silní „mladí muži“ ve sboru, jemuž psal, „zvítězili nad tím zlým“, protože ‚Boží slovo v nich zůstává‘. (1. Jana 2:14) Kromě toho, že zbožní rodiče podporují svorného rodinného ducha a dávají dobrý příklad, by měli zařídit, aby se v rodině pravidelně studovalo Boží slovo a aby tak jeho poselství proniklo hluboko do srdce dětí. Jedni manželé s bolestí sledovali, jak se jejich tři děti v dospívání obracejí k špatnosti. Otec, který je od útlého dětství vychovával v křesťanském domově, připustil: „Kdybych měl možnost dělat to znovu, pravidelně bychom v rodině studovali Bibli. Naše studium bylo vždycky ‚ano a ne‘. Vím, že pravidelné studium by nás k sobě víc připoutalo jako rodinu a bylo by děti mnohem víc duchovně posílilo.“ Budou-li se rodiče dobře připravovat, vyhýbat se mechanickému, zkostnatělému, příliš formálnímu postupu a budou-li studium ‚šít dětem na tělo‘, všichni se na rozhovory budou těšit a rodina se tím duchovně sblíží. Při všech nárocích na čas rodičů to jistě není snadné, ale důležitější než délka takových rozhovorů je kvalita společně stráveného času. Navíc je třeba, aby se děti samy naučily dobrým studijním návykům. — 5. Mojž. 6:4–9.

22. Jak můžete naučit své dítě, aby jeho modlitby měly smysl?

²² Jak je možno poznat ze zkušenosti na straně 11, upravuje důvěrná, procítěná modlitba úzký vztah k Bohu. Pomozte svému dítěti poznat potřebu modlitby a způsob, jak má ‚vylévat své srdce před Jehovou‘. (Žalm 62:8; 62:9, „KB“) Ať dítě slyší vaše procítěné modlitby. Mluvte s ním o tom, co vše může být zahrnuto v jeho modlitbách. Budete-li mu vyprávět, jak Jehova odpověděl na vaše modlitby, a povzbudíte-li je, aby samo hledalo odpovědi na své vlastní modlitby, uvědomí si dítě, že modlitba má moc.

23, 24. a) Proč by se dítě mělo naučit bázni před Jehovou? b) S kým by měli rodiče v kazatelské službě pravidelně pracovat a proč?

²³ „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se ho bojí,“ napsal král David. (Žalm 25:14) Aby si vaše dítě opravdu vypěstovalo důvěrný vztah k Bohu, musí mít zdravou bázeň z vážných následků toho, kdyby se znelíbilo „živému Bohu“. (Žid. 10:31; Přísl. 8:13) Ano, dítě musí Jehovu milovat a hluboce oceňovat jeho milující laskavost, ale musí mít také vážnou úctu k Jehovově schopnosti trestat nebo nechat člověka, aby ‚sklidil to, co zasel‘. (Gal. 6:7) Je-li dítěti tato zdravá bázeň vštěpována od raného věku, vypěstuje si dobré svědomí. Místo aby uvažovalo: ‚Dokud mě nikdo nepřistihne, je to dobré‘, bude jednat jako Josef, který odolal svodům k nemravnosti a prohlásil: „Jak bych se tedy mohl dopustit té velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ — 1. Mojž. 39:7–9.

²⁴ Budete-li spolupracovat v křesťanské službě, pomůžete svému dítěti, aby si vypěstovalo stejný něžný zájem o lidi, jaký má Jehova. Jak v dítěti poroste ocenění, jeho srdce pozná, jak může ‚mnohé obohatit‘ tím, že je poučuje o „dobrém poselství“, a to může způsobit blahodárné změny v jejich životech. Tato služba je také znamenitou pomocí při pěstování úzkého vztahu k Bohu. — 2. Kor. 6:10.

POTŘEBA POMOCI, KTERÁ PŘEVYŠUJE TO, CO JE OBVYKLÉ

25, 26. a) Proč rodiče potřebují pomoc, „která převyšuje to, co je obvyklé“? b) Odkud přichází taková pomoc? c) Co udělal jeden otec, když myslil, že ‚ztrácí‘ své dítě, a co si později uvědomil?

²⁵ „Není snadné být rodičem dospívajících dětí,“ prohlásil jeden křesťanský otec, který se zmínil o své bezradnosti vzhledem ke své uzavřené šestnáctileté dceři, která byla vystavena silnému nátlaku svých spolužáků. „Modlím se často sám i s ní — ale pořád mám starost.“ Viděl potřebu božské pomoci, jež by dala jemu i dceři „sílu, která převyšuje to, co je obvyklé“. — 2. Kor. 4:7.

²⁶ Rodiče se někdy cítí bezmocní, když se zdá, že všechny jejich snahy nemají úspěch. Ale nevzdávejte se! Pro scestné sklony svého syna přiznal jeden křesťanský otec, že jej v určitou dobu pokládal za „ztraceného“, i když ho od nejútlejšího věku vychovával v křesťanském učení. „Poklekl jsem a modlil se, až mi po tváři tekly slzy, a prosil jsem Jehovu, aby mi pomohl. Jehova mé modlitby vyslyšel a chlapec se začal postupně měnit k lepšímu. Když jsem viděl, že Jehovova ruka působí v mé rodině, velmi jsem se k němu přiblížil.“ Ano, vyhlížej pomoc od Jehovy; spolehni se na něho. Modli se se svými dětmi i za ně. — 1. Tess. 5:17.

27. a) Kdo musí vepsat Boží zákon dítěti do srdce? b) Jak se, rodiče, cítíte, když vaše dítě ukazuje, že jeho srdce „zmoudřelo“?

²⁷ Uvědomte si, že dítě si nakonec musí samo vepsat Jehovovy zákony do srdce. (Srovnej Přísloví 3:1–4.) Udělejte však všechno, co můžete, abyste jako rodiče mluvili k srdci svého dítěte. Jakou odměnou vám to bude, když uvidíte, že vaše dítě zůstává věrné pravdě! Jak mocný to bude důvod, aby se ‚vaše srdce veselilo‘, ukazují-li vaše děti, že jejich srdce „zmoudřelo“! (Přísl. 23:15) Budete jako apoštol Jan, který o svých duchovních dětech mohl říci: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě“. — 3. Jana 4.

[Poznámky pod čarou]

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Proč je životně důležité mluvit při výchově dítěte k jeho srdci?

◆ Proč by měli rodiče mluvit se svými dětmi o sexuálních otázkách?

◆ Co je největší ochranou dítěte proti pohlavní nemravnosti a co pomůže při budování této ochrany?

◆ Jak lze dítě naučit, aby předkládalo modlitby, jež mají smysl?

◆ Proč by měli křesťanští rodiče pravidelně chodit se svými dětmi do kazatelské služby?