Je jméno skutečně důležité?

TO je otázka, kterou mnozí vznášejí při rozhovoru o Božím jménu. „Bůh je Bůh,“ říkají. „Proč tedy potřebujeme jméno?“

„Ilustrovaný biblický slovník“, vydaný v roce 1980 nakladatelstvím Tyndale House, poznamenává o významu jména v biblických dobách: „Zkoumání slova ‚jméno‘ v SZ [Starém zákoně] odhalí, jak mnoho v hebrejštině znamená. Jméno není pouhou nálepkou, ale označuje skutečnou osobnost toho, komu náleží. Může být odvozeno od okolností jeho narození (1. Mojž. 5:29) nebo zrcadlit jeho charakter (1. Mojž. 27:36). A když nějaká osoba vloží své ‚jméno‘ na věc nebo na jinou osobu, přijímá ji pod svůj vliv a ochranu.“

Potom slovník o Božím jménu prohlašuje: „Jahve tedy na rozdíl od Elohim [Bůh] je vlastní jméno, jméno Osoby, třebaže ta Osoba je božská. Jako takové má své vlastní ideologické zařazení; představuje Boha jako Osobu, a tak ho uvádí do vztahu k jiným, lidským osobnostem. . . a mluví k patriarchům jako přítel k příteli.“

Jediný způsob, jak se tedy kdokoli může přiblížit k Bohu a mít k němu osobní vztah, je ten, že ho pozná jménem Jahve nebo Jehova a že se naučí používat tohoto jména s úctou při jeho uctívání. (Jan 17:26) Ano, takoví se ‚dostávají pod jeho vliv a ochranu‘, neboť Jehova sám řekl: „Budu jej chránit, protože poznal mé jméno.“ — Žalm 91:14.