Můžeš být dobrým sousedem

KDYŽ lidé mluví o „starých dobrých časech“, co tím asi myslí? Pokud jde o hmotné bohatství, pohodlí, technické vymoženosti a zdravotnické služby, staré časy nebyly pro většinu lidí tak „dobré“. Neexistovala televize, bylo málo automobilů, telefonů a jiných věcí, bez nichž by dnes mnozí lidé považovali život za obtížný. Co tedy bylo tak dobré? Bez pochyby mají na mysli tehdejší dobré sousedské vztahy.

Tehdy sice nebyla příliš velká finanční jistota, ale lidé si vzájemně pomáhali. Mnozí starší lidé vyprávějí, že i sebechudší člověk měl vždy něco málo, co mohl půjčit svému sousedu. Když byl někdo vážně nemocný, sousedé mu prakticky pomáhali, vařili pro něj nebo pečovali o děti. Měl-li někdo nějakou velkou práci kolem domu, sousedé mu často přišli pomáhat.

Nyní se však o řadu věcí starají různé instituce, takže se lidé navzájem potřebují stále méně. Přesto však musíme žít se svými sousedy. Bible již dávno varovala, že „ten kdo se odlučuje, bude hledat svou sobeckou žádost“. (Přísl. 18:1) A člověk, který nechce mít s druhými nic společného, se nakonec stane vyrovnaným nebo dokonce výstředním.

Je pravda, že si obvykle své sousedy nevybíráme a oni si nevybírají nás. A „špatná společnost“ skutečně „kazí užitečné zvyky“. (1. Kor. 15:33) Jestliže se však naučíme žít s nimi moudře, bude to užitečné pro ně i pro nás. Co je k tomu zapotřebí?

Co dělat pro dobré sousedské vztahy

Být dobrým sousedem vyžaduje porozumění. V různých místech jsou přijatelné různé věci. Pocházíme-li z nějaké venkovské oblasti, kde se lidé stále navzájem navštěvují, budeme se možná muset přizpůsobit, stěhujeme-li se do města, kde to nemůžeme dělat. V některých místech žijí v sousedství obyvatelé, kteří pocházejí z nejrůznějších prostředí. Někteří možná jednají způsobem, na který nejsme zvyklí, ale proč je kritizovat, pokud nejsou na obtíž veřejnosti nebo neobtěžují naši vlastní rodinu?

Dobrý soused také musí být přátelský. Kolik času je třeba k tomu, abychom s úsměvem řekli „dobré jitro“ těm, které míjíme cestou nebo s nimiž jedeme výtahem? I jediná radostná tvář může způsobit, že se celá skupina lidí cítí lépe.

Chceme-li být přátelštější, budeme také chtít jménem poznat lidi, kteří žijí kolem nás. Oslovujeme-li své sousedy jménem, dáváme jim najevo, že se na ně díváme jako na jednotlivce, a pravděpodobně k nám budou mít hřejivější vztah.

Dobrý soused musí také projevovat starostlivý zájem. Je-li někdo v blízkosti nemocný, je projevem zájmu, poptáme-li se na jeho zdraví a řekneme-li pár povzbuzujících slov. Snad pro něj můžeme udělat i nějakou maličkost, abychom mu pomohli s jeho břemenem. Pokud také v sousedství žije někdy starší, proč bychom mu neprojevili mimořádný zájem? Jdeme-li například nakupovat, snad bychom něco mohli koupit i pro tohoto staršího člověka. Svítí-li se u něj v domě neobvykle dlouho nebo jestliže zůstaly otevřené dveře, proč se nepřesvědčit, zda je všechno v pořádku?

A co kdybychom viděli, že se děje nějaký zločin nebo něco, co vypadá jako nesprávné? Obvykle nebývá moudré hrdinsky se do věci vložit a pokusit se zvládnout situaci. V takových věcech si školení lidé obvykle počínají lépe než my. Ale sousedský starostlivý zájem by nás měl přimět k tomu, abychom alespoň rychle informovali policii a snad abychom si také povšimli podrobností, které by jí později mohly pomoci.

Dobré vodítko v jednání s lidmi v okolí je také takzvané zlaté pravidlo: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim.“ (Mat. 7:12) Jestliže tedy vidíme, že se soused dostává do nějaké obtížné situace, a nevíme, jak bychom měli jednat, položme si otázku: „Co bych chtěl, aby pro mě někdo udělal, kdybych byl v této situaci?“ Odpověď nám pomůže správně se rozhodnout.

Při jedné příležitosti se jeden přihlížející zeptal Ježíše: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“ Ježíš odpověděl podobenstvím o „dobrém Samaritánovi“. Ukázal, že skutečný bližní je ten, kdo chce pomoci, když vidí, že je někdo v nouzi. Projevíme-li přátelství, pochopení a zájem o lidi ve svém okolí, budeme jednat podle tohoto znamenitého příkladu. — Luk. 10:29–37.

Čeho se vyvarovat, abychom pěstovali dobré sousedské vztahy

Jsou také některé věci, jež dobrý soused nebude dělat, protože je ohleduplný. Nebude například pouštět své stereofonní zařízení nebo televizi tak hlasitě, že by to bylo slyšet po celém okolí. Svůj dům a okolí bude udržovat v čistotě a pořádku, a nebude tedy poškozovat vzhled okolí.

Jeden moudrý muž již dávno napsal: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, aby tě neměl dost a jistě tě neměl v nenávisti.“ (Přísl. 25:17) Ano, příležitostná návštěva sice může být vítaná, ale sousedé by měli dost toho, kdo je navštěvuje stále.

Apoštol Pavel také varoval před těmi, kteří se „potulují. . . po domech“ a „tlachají a vměšují se do záležitostí jiných lidí“. (1. Tim. 5:13) Tlachání o místních záležitostech a klepaření se vyhneme, omezíme-li čas strávený na návštěvách u sousedů. Kromě toho si většina lidí dnes stěžuje, že nemají dost času na všechno, co by chtěli dělat. Strávíme-li přílišným společenským životem mnoho času, ztrácíme tak příležitost vykonat něco důležitějšího.

Dobrý soused má úctu k těm, kteří žijí kolem, a jedná s nimi mírně. Nebude tedy dělat z malých problémů velké. V Amsterodamu se jednou v létě stalo, že se jeden otec rozčílil, protože jeho děti nemohly usnout, když naproti v ulici hlasitě hrálo rádio. Jeho manželka jemně navrhla, aby šel k sousedovi a vysvětlil mu, oč jde. Když soused slyšel, jak rozumně tento muž mluvil o problému, rád se přizpůsobil. Vypnul rádio a poznamenal: „Stejně tento program nikdy neposlouchám!“ Mírné jednání zabránilo ošklivé situaci a dva sousedé se stali dobrými přáteli.

Konečně potřebujeme rozlišovací schopnost a vytrvalost. Někteří naši sousedé možná pěstují ošklivé zvyky. Snad kouří, používají nepěkných slov nebo žijí nemravně. V některých místech mladí lidé užívají drogy a shlukují se do gangů. Musíme tedy být ve svých sousedských vztazích vyrovnaní a dát pozor, aby nepříznivé zvyky špatně nepůsobily na nás nebo na naše děti. Ano, být dobrým sousedem znamená mnoho.

Síla dobrých sousedských vztahů

Začátkem roku 1980 se Jan, starší v místním sboru svědků Jehovových, ocitl v situaci, kdy se naprosto zhroutily sousedské vztahy. Stalo se to ve Spojených státech v jednom městě v Oklahomě. Byl tam zabit černošský mladík a místní barevné obyvatelstvo mělo dojem, že policie v té věci nic nedělá. Propukla prudká rasová bouře, při níž létaly kulky.

Ale Janův dům byl v této vřavě jako oáza. On, jeho manželka a dospívající dcera sice museli ležet několik hodin na podlaze, aby je nezasáhla zbloudilá kulka, ale rasové napětí nebo nenávist se jich nedotkla. Tato bílá rodina dokonce poskytla útočiště jedné černošské dívce a jedné mexické rodině. Janova manželka řekla: „Vím, že jsou tu těžkosti; nejsem slepá. Ale naše jednání s lidmi — černými i bílými — vychází z takového základu, že máme dobré vztahy.“

Ano, členové této rodiny byli pro lidi v okolí dobrými sousedy. Prokazovali jim úctu a ohleduplnost a to vedlo k tomu, že i jim byla prokazována úcta. Nebyla proti nim zaměřena rasová nenávist.

Několik dnů po této bouři při kázání (což je sousedská služba, které se účastní všichni svědkové Jehovovi) náhodou navštívili příbuzné chlapce, jehož smrt vyvolala násilí. Přátelsky jim vyjádřili soustrast a poskytli jim tu nejlepší pomoc, jakou mohli. Mluvili o spolehlivé naději na vzkříšení z mrtvých a o vyhlídce na to, že zakrátko budou lidé žít ve světě, kde všichni budou dobrými sousedy. Tento svět je popsán v jednom verši biblické knihy Izaiášovy: “ Neuškodí ani nezpůsobí zkázu na celé mé svaté hoře; neboť země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“ — Iz. 11:9.

Všichni bychom jistě rádi žili v takovém světě. Musíme však na to čekat a zatím musíme žít s tím, co je. Budeme-li však jako Jan a jeho rodina jednat s lidmi ve svém okolí vyrovnaně a sousedsky, budeme-li k nim ohleduplní a budeme-li jim projevovat úctu, zjistíme, že život je daleko příjemnější. A kdy ví? Možná, že naši sousedé budou jednat lépe i s námi.