‚Šťastní jste, když vás lidé pronásledují‘
„Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě pro ti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — MATOUŠ 5:11, 12.
1–4. Která zkušenost může vyvolat v naší mysli otázky o tom, zda je možné radovat se v pronásledování?
MŮŽEŠ být opravdu šťastný, když o tobě lidé mluví lži a snaží se všemi způsoby ti ubližovat? Zamysli se nad tím, co postihlo jednu mladou ženu ve Finsku, která před několika lety začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Brzy se začala radovat z toho dobrého, co se dověděla o Jehovově předsevzetí s lidstvem, a začala být hluboce vděčná za jeho dobrotu a lásku.
2 Potom však její manžel začal projevovat odpor a nechtěl, aby studovala Bibli. Když odmítla přestat studovat, začal se k ní chovat násilně. Nakonec se obrátil k soudu a žádal povolení k rozluce. Mladá žena byla brzy vyhnána z domova a přinucena opustit své tři malé děti, z nichž jednomu bylo jen něco přes rok. Soud je svěřil do opatrování otci. Proč? Zanedbávala snad své povinnosti k nim? Ne, protože studiem Bible učila se, jak být lepší manželkou a matkou.
3 Za několik týdnů ji manžel násilím vzal z jejího pracoviště do zdravotního střediska, aby byla zbavena svéprávnosti a aby se dostala do ústavu pro choromyslné. Vyšetřující lékař zpočátku nechtěl vydat takový příkaz, ale později, když na něj manžel naléhal, skutečně přikázal, aby byla poslána do ústavu pro choromyslné. Mladá žena, která byla nyní pokřtěna a byla jedním ze svědků Jehovových, však tehdy již odešla do jiného města, kde navštívila jiného lékaře. Ten ji vyšetřil a ochotně jí vydal potvrzení o tom, že je duševně zdravá.
4 Tím však nebyl zrušen příkaz prvního lékaře. Proto se musela několik týdnů ukrývat, dokud tento příkaz neztratil platnost. Potom již lékař odmítl vydat nový příkaz. Sestra se tedy mohla vrátit do města, kde byl její domov. Časem manžel dosáhl rozvodu na základě příkazu k rozluce a soud dal děti do opatrování otci.
5, 6. a) Byla by tato nebo podobná zkušenost důvodem k radosti? Proč? (Mar. 10:29, 30) b) Jak je ukázáno ve výše uvedených textech, proč se mohl Job radovat po svém pronásledování?
5 Považoval bys takové zážitky za důvod k radosti? Jistě žádná manželka nebo matka by nebyla šťastná, kdyby byla nucena opustit svůj domov a kdyby jí byly odňaty její malé děti. Ani by se neradovala, kdyby se její milovaní snažili dát ji dopravit do ústavu pro choromyslné pouze proto, že chtěla studovat Bibli a uplatňovat její znamenité zásady. Ale povšimni si, co říká Ježíš o tom, proč bychom se měli za takových okolností radovat: „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — Mat. 5:12.
6 Ano, jestliže důvod k pronásledování je skutečně, jak Ježíš řekl v předcházejícím verši, „pro mne“, můžeme se radovat z toho, že máme příležitost projevit ryzost Jehovovi a podílet se na ospravedlňování jeho jména, jak to činil Ježíš. Tak dokazujeme, že ďábel je lhář, když tvrdí, že je schopen odvrátit všechny lidi od Boha. Takový postoj na straně Jehovy Boha se Jehovovi líbí, a jak je ukázáno na případě Jobově, nezůstane bez odměny. — Job 1:9, 10; 42:10–16; 1. Petra 2:19, 20.
PRONÁSLEDOVÁNÍ JE NUTNÉ OČEKÁVAT
7. a) Proč mohou křesťané očekávat, že budou pronásledováni? b) Platí to pro všechny křesťany, nebo jen pro některé z nich?
7 Proč by však měl být člověk pronásledován jen proto, že chce studovat Boží slovo, Bibli, a být křesťanem? Ježíš na tuto otázku odpověděl slovy: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. Ale to všechno vám udělají pro mé jméno, protože neznají toho, kdo mne poslal.“ (Jan 15:18–21) Jak apoštol Pavel ukázal ve svém druhém inspirovaném dopise Timoteovi, musí křesťané čekat pronásledování. Napsal: „Všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ — 2. Tim. 3:12.
8. Kdo ve skutečnosti stojí za pronásledováním křesťanů a jaký cíl sleduje?
8 Nezapomeňme, že za pronásledováním nestojí nikdo jiný než velký odpůrce, satan ďábel. Tvůj pevný křesťanský postoj a tvá láska k Jehovovi Bohu dokazují, že satan je lhář, protože ten tvrdí, že nikdo ve skutečnosti nemiluje Boha, a že pokud někdo přece Bohu slouží, činí to jen proto, aby z toho něco měl. Satan se vychloubal, že by mohl od Boha odvrátit Joba, a tudíž i všechny ostatní lidi, kdyby měl volnou ruku. (Job 1:8–11; 2:3–5) Ďáblovi se sice nepodařilo zlomit Jobovu ryzost, ale nikdy se nevzdal. — 2. Kor. 4:4.
KŘESŤANÉ V RANÝCH DOBÁCH BYLI PRONÁSLEDOVÁNI
9. Uveď biblické příklady, jež ukazují, jaké druhy pronásledování museli snášet křesťané v raných dobách?
9 Podle Ježíšovy výstrahy zakoušeli křesťané v raných dobách skutečně pronásledování, které bývalo někdy velmi tvrdé. Mnozí byli vyháněni ze svých domovů a nuceni utéci do jiných oblastí, jak se to stalo v jeruzalémském sboru. (Sk. 8:1) Jiní, jako apoštol Jan, byli posláni do vyhnanství. (Zjev. 1:9) Apoštol Pavel a ti, kteří s ním pracovali ve veřejné kazatelské službě, byli kamenováni a bičováni. (Sk. 14:19; 16:22) Mnozí z křesťanů raných dob se dostali do vězení, někteří přišli o svůj majetek, a někteří byli dokonce zabiti. (Kol. 4:3; Filem. 9, 10; Žid. 10:34; 13:3; Sk. 12:1, 2) Ale mohli se radovat, protože plně chápali, proč byli pronásledováni.
10. Co ukazuje, že se Kristovi následovníci v prvním století nedali pronásledováním zastrašit?
10 Vedlo takové pronásledování k tomu, že by se zastavilo nebo alespoň zpomalilo dílo, při němž se ‚mluví o Bohu a vydává svědectví o Ježíši‘? Ne, protože křesťané v raných dobách se nedali zastrašit. Zpráva ve Skutcích 5:40–42 nám říká, že úředníci židovského soudu sanhedrinu „předvolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a nechali je jít“. Co potom dělali tito křesťané? „Oni tedy odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši.“
11. Jak Petr a Jan reagovali na hrozby, které byly proti nim vznášeny?
11 Apoštol Petr a Jan byli předtím před sanhedrinem proto, že uzdravili chromého a učili na základě Ježíšova jména. Zpráva nám říká: „Nato je [vladaři a starší muži] zavolali a přikázali jim, aby se nikde nevyjadřovali ani nevyučovali na základě Ježíšova jména. Petr a Jan jim však odpověděli: ‚Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.‘ Když jim tedy ještě pohrozili, propustili je, protože nenašli žádný důvod, pro který by je potrestali, a kvůli lidem.“ — Sk. 4:18–21.
12. O jakou pomoc od Jehovy prosili apoštolové a učedníci, když byli pronásledování?
12 Nedali se zastrašit hrozbami. Zpráva ukazuje, že apoštolové a učedníci se vhodně modlili, ne aby je Jehova zbavil pronásledování, ale aby jim dal prostřednictvím svého ducha sílu, aby dále směle mluvili jeho slovo. A Bůh to učinil. — Sk. 4:29, 31.
13. K jakým dobrým výsledkům vedlo Pavlovo uvěznění v Římě, podle toho, co Pavel psal Filipanům?
13 Pavlovo uvěznění v Římě mělo užitečné výsledky, jak to vysvětlil ve svém dopise Filipenským: „Rád bych, bratři, abyste věděli, že se mé záležitosti vyvinuly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže se má vězeňská pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známými mezi celou pretoriánskou stráží a všemi ostatními. Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ (Fil. 1:12–14) Ano, Pavlovo pronásledování vedlo k tomu, že bylo vydáváno větší svědectví, nejen proto, že se stal veřejně známým a měl příležitosti vydávat svědectví soudním úředníkům, ale také proto, že tím byli jiní křesťané povzbuzeni, aby rozšířili svou činnost.
PRONÁSLEDOVÁNÍ V „POSLEDNÍCH DNECH“
14. Jak Ježíš vysvětlil, proč budeme v dnešní době pronásledováni?
14 Stejně jako zakoušeli pronásledování Boží proroci ve starých dobách i Ježíš Kristus a jeho apoštolové a učedníci v prvním století, mohou křesťané v těchto „posledních dnech“ tohoto systému věcí očekávat, že budou muset snášet pronásledování. Ježíš to předpověděl jako součást složeného „znamení“ konce tohoto systému věcí. Řekl: „Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno.“ — Mat. 24:9.
15, 16. a) Které další proroctví o naší době ukazuje, že můžeme očekávat pronásledování proto, že vydáváme svědectví? b) O kterých otázkách máme nyní uvažovat?
15 Později Ježíš naznačil apoštolu Janovi, co mohou očekávat jeho následovníci na zemi po zrození nebeského království. Mluvil obraznými slovy a řekl: „Když nyní drak [označený ve verši 9 jako „prahad, který je nazýván ďábel a satan“] viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu [Boží univerzální organizaci], která porodila dítě mužského rodu [království s Kristem jako králem]. . . A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ — Zjev. 12:13, 15–17.
16 Splnilo se to v těchto „posledních dnech“? Jak musí praví křesťané v naší době snášet pronásledování a jak je možné, že se přesto radují? Jak pronásledování zapůsobilo na ně a na mnohé z lidí, kteří to pozorují? O těchto otázkách se bude uvažovat v dalším článku.