Šťastní i přes těžkosti
„Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království.“ — Mat. 5:10.
1. Jaké pronásledování rozpoutal římský císař Nero?
„POKRYTÍ zvířecími kožemi hynuli rozsápáni od psů, nebo byli přibíjeni na kříže, nebo byli vydáni plamenům a shořeli, a tak sloužili jako noční osvětlení, když pominulo denní světlo.“ Tato slova napsal římský historik Tacitus. („Anály“, kniha XV, odstavec 44) A kdo byly tyto oběti? Křesťané — učedníci Ježíše Krista. Říkalo se, že za vypálení Říma (v roce 64 n. l.) nesl odpovědnost císař Nero a že se snažil obvinit z toho Ježíšovy následovníky. Tak propuklo první z různých pronásledování křesťanů za doby rozkvětu starověkého Říma.
2. a) Co řekl Ježíš Kristus o těch, kteří budou „pronásledováni pro spravedlnost“? b) Co musí vědět svědkové Jehovovi, mají-li být šťastní i přes pronásledování?
2 Jak mohli tito starověcí křesťané vydržet takové brutální pronásledování? Ano, jak je možné, že v minulosti i v dnešní době mohli a mohou svědkové Jehovovi zůstat radostní, i když jsou jim stále působeny těžkosti a je jim svévolně ubližováno s úmyslem vymýtit jejich náboženskou víru a názory? (2. Tes. 1:3–5) Ano, Ježíš Kristus přece řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:10) Mají-li však být svědkové Jehovovi šťastní i přes pronásledování, musí vědět, 1. co ďábel sleduje tím, že na ně uvádí pronásledování; 2. proč připouští Jehova toto soužení; 3. jak mohou být Boží služebníci šťastní i přes pronásledování; 4. co lze dělat, abychom se připravili na pronásledování; a 5. jak je možné vytrvale mu čelit.
Ďáblův úmysl
3, 4. a) Kdo stojí ve skutečnosti za pronásledováním, které postihuje svědky Jehovovy? b) Jak ukázal Ježíš, kdo je hlavním podněcovatelem tohoto pronásledování?
3 Pravých, mírumilovných křesťanů se římští panovníci vůbec nemuseli bát. Tito Jehovovi svědkové byli relativně podřízeni vládním „nadřazeným autoritám“ a ‚spláceli césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu‘. (Řím. 13:1–7; Mat. 22:21) Málo věděli římští císařové o tom, že někdo za scénou neustále podněcuje nenávist proti Jehovovým svědkům, a to již od doby ‚spravedlivého Ábela‘. (Mat. 23:33–36; Žid. 11:4, 32–40; 12:1) Že tímto zlým podněcovatelem takového pronásledování není až dodnes nikdo jiný než satan ďábel. Jako odpůrce Boha i Jehovova lidu „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. — 1. Petra 5:8.
4 Ježíš opětovně říkal svým učedníkům, že budou pronásledováni. Řekl například: „Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali [což rozhodně činili], budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20; 16:2; Mat. 10:22, 23) Kristus nás také neponechal na pochybách o tom, kdo je hlavním podněcovatelem tohoto pronásledování. Jednomu ze „sedmi sborů“ řekl: „Pohleď, ďábel bude uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni.“ (Zjev. 1:1, 4; 2:10) Co má však ďábel v úmyslu, když pronásleduje svědky Jehovovy?
5. Jaký cíl sleduje ďábel tím, že vyvolává pronásledování Jehovových služebníků?
5 Když satan vystavuje Boží služebníky tlaku a pronásledování, má v úmyslu přinutit je, aby se dopustili kompromisu ve své víře. Chce, aby zničili drahocenný vztah, který mají ke svému nebeskému Otci. Již při samém počátku hříchu předpověděl Jehova Bůh nepřátelství mezi „hadem“ a Boží symbolickou „ženou“ a mezi jejich ‚semeny‘. (1. Mojž. 3:14, 15) Ježíš naprosto jasně ukázal, že tímto hadem je satan, a řekl svým pronásledovatelům, že jsou „ze svého otce, z ďábla“, a že tedy jsou „semenem“ odpůrce. (Jan 8:31–59) V těchto „posledních dnech“ má ďábel již jen krátký čas a jeho hněv je opravdu velký. (2. Tim. 3:1–5; Zjev. 12:7–17) A tak nepřátelství mezi ‚semeny‘ pokračuje a každý na zemi se musí nakonec postavit buď na stranu semene, jež patří Bohu, nebo na stranu semene ďábelského. (Srovnej 1. Jana 3:10) Jestliže tedy někdo věrně slouží Jehovovi Bohu, je nebo bude terčem pronásledování. Satan ďábel se o to postará. — 2. Tim. 3:12.
6. Kterou spornou otázku vyvolal satan a co uvedl v pochybnost, pokud jde o lidi?
6 Satan vyvolal spornou otázku ohledně univerzální svrchovanosti a uvedl v pochybnost ryzost lidí, když budou uvedení do zkoušky. Když například podnítil satan pronásledování proti muži Jobovi, jehož manželka a tři „těšitelé“ vědomě nebo nevědomky sloužili ďáblovu záměru, šlo tehdy o ryzost vůči Bohu. (Job 1:8–2:9; 16:2; 19:22, 28) Z Jobova případu je jasné, že ďábel předložil Jehovovi výzvu, když tvrdil, že žádný člověk nezůstane Bohu věrný, bude-li satanovi dovoleno, aby tohoto člověka zkoušel. Ďábel tedy pronásleduje svědky Jehovovy proto, aby zlomil jejich ryzost a dokázal, že jeho výzva byla oprávněná.
7. Co stačí k tomu, aby křesťan učinil kompromis ve své víře? Jak reagoval Ježíš, když byl v tomto směru pokoušen?
7 Satan ví, že jediný „akt uctívání“ určený jemu je dostatečným kompromisem v křesťanově víře a že je podporou ďáblova vyzývavého tvrzení, že lidé ve zkoušce nebo v pronásledování nezůstanou Bohu věrní. Když ďábel ukázal Ježíšovi „všechna království světa a jejich slávu“, co potom řekl tento hlavní pronásledovatel? „To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ Ježíš však svým rozhodným odmítnutím podpořil pravé uctívání, ve sporné otázce ohledně univerzální svrchovanosti se postavil na Jehovovu stranu a dokázal, že ďábel je lhář. — Mat. 4:8–11.
8, 9. a) Jak ukázali křesťané v rané době, že satanovi neprojeví ani jediný „akt uctívání“? b) Jak byli podobným způsobem zkoušeni někteří křesťané ve dvacátém století a jaký zaujali postoj?
8 Jak vhodné tedy bylo, že věrní křesťané v rané době odmítli prokázat byť i jen jediný „akt uctívání“, který by ve velkém sporu podpořil satanovu stranu! Kristovi věrní následovníci odmítli pálit kadidlo k poctě římského císaře, i když je to stálo život. Daniel P. Mannix o tom napsal: „Jen velmi málo křesťanů odvolalo, ačkoli oltář s hořícím ohněm byl obvykle přímo v aréně, aby jej měli k dispozici. Jediné, co měl vězeň udělat, bylo, aby nasypal do plamene špetku kadidla, a dostal osvědčení o oběti a byl volný. Bylo mu také důkladně vysvětlováno, že tím neuctívá císaře; jenom tím uzná božský charakter císaře jako hlavy římského státu. Ale křesťané většinou nevyužili této možnosti úniku.“ („Ti, kteří měli zemřít“, strana 137, angl.) Satana by byl uspokojil jen jediný takový „akt uctívání“.
9 Podobně byli zkoušeni někteří křesťané ve dvacátém století. Od chvíle jejich zatčení a pak opakovaně během jejich internace v nacistických koncentračních táborech byl na svědky Jehovovy vyvíjen nátlak, aby se zřekli Jehovy a odmítli jakýkoli další styk s jeho lidem. Nacisté proto připravili prohlášení, které předkládali svědkům k podpisu, a svědkové za to měli dostat svobodu. Vyžadoval se jedině jejich podpis. Ale jen málo svědků podepsalo.
10. Proč by bylo nemoudré učinit i jen malý kompromis v naději, že získáme svobodu, abychom mohli kázat?
10 Buďme si stále vědomi satanova úmyslu, který sleduje tím, že vyvolává pronásledování proti svědkům Jehovovým. Pak se nikdy nepoddáme žádnému ďábelskému pokušení, abychom uhnuli ze sporné otázky a vyhnuli se těžkostem. Ani se nezabývejme nesprávnou myšlenkou, že by nás zdánlivě malý kompromis rychle osvobodil pro kazatelskou práci. Jakýkoli kompromis, pokud jde o naši ryzost, by znamenal náš naprostý pád. (Srovnej Matouše 13:21; Galaťanům 6:12.) Jestliže kompromis spočívá v „aktu uctívání“, nejsme již způsobilí k tomu, abychom zastupovali zájmy Jehovova království. Můžeme si být jisti, že jediný skutek, jímž bychom porušili svou ryzost, by způsobil radost ďáblovi, a my jej jistě nechceme obšťastnit. Snažíme se naopak rozradostnit srdce Jehovovo tím, že zachováváme ryzost, což mu poskytuje odpověď pro velkého posměvače. — Přísl. 27:11.
Proč Jehova připouští pronásledování
11. Z jakého hlavního důvodu připouští Jehova, aby jeho lid byl pronásledován?
11 Náš nebeský Otec by mohl zabránit pronásledování svého lidu. Ale rozhodl se, že je připustí, a budeme-li vědět proč, pomůže nám to, abychom byli šťastní i přes pronásledování. Hlavní důvod, proč připouští pronásledování, má spojitost se spornou otázkou univerzální svrchovanosti. Každý svědek Jehovův, který zachová ryzost ve zkouškách, jež inspiroval ďábel, dokazuje, že satan je lhář, a poskytuje důkaz, že i nedokonalý člověk může zůstat věrný Bohu, i když je bolestně zkoušen a pronásledován. Takový věrný jednotlivec se ve sporné otázce zastává Boží strany a podporuje Jehovovo právo vládnout jako svrchovaný panovník. Je radostné přispívat k důkazu, že „on panuje jako nejvyšší“! — Žalm 47:9, „Překlad v dnešní angličtině“; 47:10, „KB“.
12, 13. Z kterého dalšího důvodu připouští Jehova, aby křesťané byli pronásledováni? Kdo z nich bude mít trvalé místo v Božím uspořádání?
12 Jehova také dovoluje pronásledování proto, aby vyzkoušel věrnost těch, kteří se mu oddali. Shromáždil „lid pro zvláštní vlastnictví“, aby tito duchem pomazaní ‚široko daleko oznamovali jeho znamenitosti‘. (1. Petra 2:9) Bůh také ‚třese všemi národy‘, aby mohly být do jeho „domu“ uctívání přivedeny „žádoucí věci všech národů“ — lidé, kteří mají božské schválení — a aby jej naplnili slávou. (Agg. 2:7; 2:8, „KB“; srovnej Zachariáše 8:23.) Lidé s nebeskou nadějí a jiní, kteří se těší na věčný život na rajské zemi, se tedy stali oddanými křesťany a svědky Jehovovými. — Luk. 23:43; Zjev. 7:1–17.
13 Ale kdo z těchto všech oddaných křesťanů bude nakonec patřit k zaslíbeným „novým nebesům“ a k „nové zemi“? (Zjev. 21:1) Nebude to každý z nich. (Žalm 15:1–5; Mat. 22:14) V Božím uspořádání nebudou mít trvalé místo ti, kteří se prokazují jako nevěrní. Jehova tedy sice nepůsobí pronásledování, ale připouští je, aby prosel ze svého lidu ty, kteří nejsou věrně oddáni, a aby v jeho řadách zachoval osoby, které projevují Bohu naprostou věrnou oddanost a celým srdcem jej milují. (Mat. 22:37, 38; 25:31–33; 2. Kor. 13:5) Kéž jsme mezi těmi, kteří věrně vytrvávají v pronásledování a mají stále „přednost nebojácně prokazovat [Jehovovi Bohu] svatou službu s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny“ — ano navždy. — Luk. 1:68, 69, 74, 75.
Proč být šťastní i přes pronásledování
14. Co uvedl Ježíš výslovně jako důvod, proč máme být šťastní i přes pronásledování?
14 Ježíš Kristus mluvil výslovně o naději na království, když řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:10) Ano, společenství s Kristem v nebeském království je nádherná scéna, jež čeká Ježíšovy pomazané následovníky, kteří věrně vytrvají v pronásledování. (Luk. 12:32; Zjev. 2:10; 14:1; 20:6) A pro věrné svědky Jehovovy, kteří mají pozemskou naději, existuje velkolepá vyhlídka na věčný život na rajské zemi. (Luk. 23:43; Jan 10:16; 17:3; Zjev. 7:9, 10, 14) Jistě tedy můžeme být šťastní přes pronásledování, chováme-li v mysli naději na království. — Řím. 12:12.
15. Jakou spojitost má Jehovova svrchovanost s královstvím? Jak to všechno souvisí s tím, že můžeme být šťastní, i když jsme pronásledováni?
15 Jehovova univerzální svrchovanost je nerozlučně spjata s královstvím, protože jeho prostřednictvím posvětí Bůh své svaté jméno. Jako Jehovovi věrní svědkové a hlasatelé království podporujeme jeho svrchovanost a tak máme další důvod ke štěstí i uprostřed soužení. (Iz. 43:10–12; Mat. 6:9, 10) Kéž tedy s Boží pomocí zachováme ryzost Bohu a tak dokážeme, že ďábel je lhář, který nemůže podepřít své tvrzení, že ve zkoušce nezůstane žádný člověk Jehovovi věrný. (Job 27:5) Jak šťastný může být každý pronásledovaný křesťan, jestliže podporuje Jehovovu stranu ve velké sporné otázce! — Srovnej Skutky 4:24.
16. Proč lze říci, že čisté svědomí přispívá k tomu, že můžeme být šťastní i přes pronásledování?
16 Čisté svědomí také přispívá ke štěstí pronásledovaných, ale věrných hlasatelů království. Kdo tvrdí, že je křesťan, ale trpí za nesprávné jednání, velmi pravděpodobně zakusí hanbu a duševní napětí. Naproti tomu člověk, který trpí pro spravedlnost jako věrný svědek Jehovův a následovník Ježíše Krista, je právem radostný. Ježíšovi apoštolové například byli sice zbiti, ale potom „odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho [Kristovo] jméno“. (Sk. 5:40, 41) Podobné to bylo s Pavlem a Silou: Byli sice ve Filipech zbiti a uvězněni, ale nebyli zasmušilí ani je netrápilo svědomí, jako kdyby provedli něco nesprávného. Naopak, asi o půlnoci se „modlili a chválili Boha písní“. (Sk. 16:22 až 25) Svědek Jehovův se nikdy nemá chovat tak, aby musel být trestán jako provinilec se špatným svědomím, snad jako vrah, zloděj, zločinec nebo člověk, který se plete do cizích věcí, a proto může být šťastný, jestliže trpí pro spravedlnost. — 1. Petra 2:11, 12; 3:13, 14; 4:15, 16.
17. Co zvláště přispěje k našemu štěstí, jsme-li pronásledováni za to, že podporujeme království?
17 Chceme se líbit Jehovovi a oslavovat jej, a to obzvláště přispěje k našemu štěstí, jsme-li pronásledováni za to, že podporujeme království. Máme-li mít neustále radost jako Jehovovi služebníci, je nezbytně nutné, abychom stále ‚chodili tak, abychom se líbili Bohu‘, i když je na nás vykonáván mimořádný nátlak. (1. Tes. 4:1) Trpíme-li jako křesťané, měli bychom také „vyznávat toto jméno k Boží cti“. Mysli na to! Jestliže věrně vytrváváme v pronásledování, nejenže se líbíme Bohu, ale také ‚dále oslavujeme Boha‘. (1. Petra 4:16, „Nová anglická bible“; „Překlad nového světa“) Je to radostný podnět, abychom statečně vytrvali v pronásledování!
Postupujme kupředu a zachovávejme ryzost
18. Jak by měli Jehovovi svědkové smýšlet o zachovávání ryzosti vůči Bohu?
18 Je tedy zřejmé, že svědkové Jehovovi mají rozumné důvody, proč být šťastní i přes pronásledování. S Boží pomocí tedy buďme stejně odhodláni jako žalmista David, který prohlásil: „Já však budu chodit ve své ryzosti.“ — Žalm 26:11.
19. O jakých otázkách nyní musíme uvažovat?
19 Jako věrní křesťané můžeme být šťastní i přes pronásledování, protože víme, jaký cíl sleduje ďábel tím, že nás uvádí do takového soužení. Také si uvědomujeme, proč Jehova Bůh připouští, aby jeho lid byl pronásledován. Máme takové důvody být šťastní tváří v tvář pronásledování, ale co můžeme dělat, abychom se na to připravovali? A jak můžeme s vytrvalostí čelit silnému, nebo dokonce i brutálnímu pronásledování?
Otázky k získání přehledu
● Co sleduje ďábel tím, že na svědky Jehovovy uvádí pronásledování?
● Kterou velkou spornou otázku vyvolal satan a co uvedl v pochybnost ohledně lidí?
● Proč připouští Jehova, aby jeho lid byl pronásledován?
● Který výslovný důvod uvedl Ježíš, když říkal, že máme být šťastní, když jsme „pronásledováni pro spravedlnost“?
● Co přispívá k našemu štěstí, když jsme pronásledováni jako Jehovovi služebníci?