Jak by na tebe mělo působit Janovo evangelium?
PROČ byla napsána čtyři evangelia? Jen proto, aby z nich bylo možné sestavit historickou zprávu o Mesiášově životě? Nebo k tomu byl ještě nějaký vznešenější důvod? Tuto otázku nám objasňuje příkaz, který dal nakonec Kristus svým učedníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — Mat. 28:19, 20.
Křesťanské poselství tedy mělo podněcovat lidi na celé zemi, aby napodobovali Ježíšův příklad. Museli opravdu věřit, že Kristus je zachránce. Proto apoštol Jan říká, že zaznamenal životní příběh Ježíšův, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste prostřednictvím jeho jména měli život“. — Jan 20:31.
Úvod, o kterém jsou spory
Ve kterém okamžiku Ježíšova života nás s ním Jan seznamuje? Snad při jeho narození, jako pisatelé evangelií Matouš a Lukáš? Ne. Předchází tuto událost o nespočetná staletí, když jde s námi zpět až na začátek celého stvoření a začíná svou zprávu jednoduchými, ale závažnými slovy: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem [„božskou bytostí“, „Stage“]. Ten byl na počátku u Boha. Všechno začalo existovat skrze něj a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.“ — Jan 1:1–3.
Bez poznání o ostatních částech Bible by mohlo být obtížné porozumět tomuto úvodu. V Příslovích 8:22–31 se mluví o SLOVU [o Kristu v jeho předlidské existenci] symbolicky jako o moudrosti, která spolupracovala s Bohem při jeho stvořitelském díle jako ‚mistr v díle‘. (Viz též 1. Korinťanům 1:24.) Apoštol Pavel potvrzuje tuto myšlenku ve svém dopise Kolosanům, když říká o Kristu: „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření; protože jeho prostřednictvím byly stvořeny jiné věci.“ Z toho poznáváme, že Slovo, které se „stalo tělem a přebývalo mezi námi“, byl Boží první tvor a že jej pak jeho Otec použil k tomu, aby vykonal další stvořitelské dílo. — Kol. 1:15, 16; Jan 1:14.
Jak by na nás mělo působit toto poznání? Neměli bychom být vděčni Jehovovi, Stvořiteli, za svou vlastní existenci? A nevážíme si úlohy, kterou při tom mělo Slovo? Bůh vybavil muže a ženu rozmnožovací schopností. Tak vznikla dnešní lidská rodina, která má přes čtyři miliardy členů. Ale je ještě daleko více důvodů, proč máme být vděčni Bohu a jeho Synovi, a tyto důvody souvisí s velkými náměty Janova evangelia: se světlem, životem, láskou a věrnou oddaností.
Jak na nás působí světlo?
Ve verši třetím a čtvrtém první kapitoly svého evangelia nás Jan uvádí do dvou z těchto základních námětů, když říká: „Co jeho pomocí [pomocí Slova] začalo existovat, byl život, a život byl světlem lidí.“ Co říkají tato Janova slova? Že Slovo neboli Kristus byl Božím hlavním prostředníkem, skrze něhož byl lidstvu poskytnut život a světlo. (Sk. 3:15) Jan pokračuje a poučuje nás o tom, že povstal Jan Křtitel, aby vydal svědectví o tom „pravém světle, které svítí lidem všeho druhu“. (Jan 1:19) Ano, „lidem všeho druhu“, protože Kristus nepřišel na svět proto, aby byl Mesiášem jen pro Židy. Přišel k užitku celého lidstva. Vždyť on sám řekl: „Bůh. . . tak velice miloval svět [lidstvo počínaje Ábelem], že dal svého jednozplozeného Syna [Krista, Slovo], aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16.
Jak by na nás měl působit tento často citovaný text? Neměli bychom přinejmenším dávat toto světlo dále jiným, když Bůh přece poslal svého Syna na zemi, aby působil jako světlo v duchovní temnotě světa? Boží nesobecký způsob jednání by měl najít odezvu v našem srdci. Kdo z nás by byl ochoten obětovat někoho, koho nejvíce miluje, aby zemřel potupnou smrtí, a to v první řadě ve prospěch lidí, kteří jsou lhostejní? K čemu by nás tedy měla podněcovat Boží láska? Měla by nás podněcovat k tomu, abychom projevovali víru v Ježíše Krista a ve vykupující hodnotu jeho oběti. To povede k životu, neboť Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ — Jan 8:12.
Život jaké kvality je nabídnut?
Jan netvrdil, že má nějaké hluboké vědomosti o vědeckých zásadách, a přitom vyjádřil vědeckou skutečnost, že totiž pozemský život závisí na světle. A to platí v symbolickém smyslu. Kristus je světlo, které vede k životu. Ale k životu jakého druhu? Oporu nám poskytují slova, která řekl Ježíš Samaritánce u Jákobovy studny: „Kdokoli pije z té vody, kterou já mu dám, nebude vůbec nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež zprostředkuje věčný život.“ (Jan 4:7–15) Kristus nabídl „skutečný život“, věčný život v Božím požehnání. — 1. Tim. 6:19.
Kde bude možné těšit se z tohoto věčného života? O poměrně malém počtu těch, kteří tvoří „malé stádo“, řekl Ježíš: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu bylo jinak, byl bych vám to řekl, protože odcházím, abych vám připravil místo.“ Zřejmě mluvil o nebeských příbytcích. — Luk. 12:32; Jan 14:2.
Kristus však kromě toho řekl: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Jan věděl z knihy, kterou napsal již dříve, ze Zjevení, že „malé stádo“ se bude skládat ze 144 000 členů, zatímco k „jiným ovcím“ bude patřit „velký zástup“ a další pozemští poddaní Kristova královského panství. — Jan 10:16; Zjev. 7:4, 9, 10.
Jak by tedy na nás měla působit tato vyhlídka na věčný život — buď v nebi nebo na zemi? Je velmi jednoduché mluvit o „věčném životě“, ale přemýšlej chvíli, co to ve skutečnosti znamená. Žít věčně! Těšit se ze života v celé plnosti s věčným Božím požehnáním! Nemít starosti se stárnutím nebo se zdravím! Otázka „Kolik je ti let?“ již nebude nikoho zajímat.
Ti, kteří mají nebeské povolání, se budou těšit z věčného života jako část Kristovy neviditelné vlády, která bude spravovat záležitosti země a uplatní hodnotu jeho oběti k tělesnému a duchovnímu užitku poslušných lidí. Jak nádherná přednost to bude: Janovo evangelium by v nás mělo bezpochyby vyvolat ocenění pro Jehovovu nezaslouženou laskavost. — Zjev. 20:4–6.
Jaká je naděje pro mrtvé?
Nyní vzniká další otázka v souvislosti s darem věčného života. Jak dosáhnou mrtví tohoto zaslíbeného života? Ježíš odpověděl přesvědčivě na tuto otázku, když opravdu vzkřísil různé lidi, například svého důvěrného přítele Lazara, který byl čtyři dny mrvý. Jan nám podává zprávu o tom, že Ježíš při jedné příležitosti řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ O tomto námětu se pojednává i v 5. kapitole Janova evangelia, kde čteme Ježíšův výrok: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ — Jan 11:1–44; 5:25–29.
Jak na tebe působí tento slib, že nastane vzkříšení? Vzpomeň si na své příbuzné, kteří již nejsou naživu. Nebyl bys nadšen, kdybys je opět viděl a mohl s nimi mluvit? Jehova Bůh slíbil tento zázrak. Proto byla Marie, sestra zemřelého Lazara, přesvědčena o této naději již dříve, než Ježíš opět přivedl k životu jejího bratra. Řekla totiž: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ Máte jako křesťané takové silné přesvědčení? — Jan 11:24.
Jak na tebe působí Kristova láska?
Kdybychom měli redukovat Janovo evangelium na jediné slovo, které slovo by to bylo? Světlo? Život? Vzkříšení? Ne, bylo by to slovo LÁSKA. Proč? Protože všechna tato ostatní požehnání vyplývají z Boží lásky. Ježíš oznamoval tuto lásku a zrcadlil ji. Proto řekl: „Tak jako otec miloval mne a já jsem miloval vás, zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce.“ Které bylo Ježíšovo nejvýznačnější přikázání? „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ — Jan 15:9–14.
Splnil Kristus sám tato slova? Zjevil nepřekonatelnou lásku ve prospěch svých přátel? Podrobná zpráva Janova odpovídá: Ano. V 18. a 19. kapitole se líčí, jak byl Kristus zatčen a pak podroben několika výslechům před židovskými a římskými úřady a mučen. Ježíš snášel toto hanebné zacházení a vydal přitom svědectví o Božím království. Prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa. . . Mé království. . . není odtud.“ Jeho láska k jeho Otci a k lidstvu byla tak silná, že nehledal nějaké snadné východisko ani se nesnažil své poselství zeslabit. „Proto jsem se narodil. . ., abych svědčil o pravdě.“ Pilát mohl jen zaraženě odpovědět: „Co je pravda?“ — Jan 18:36–38.
Když zástup Židů, kteří byli navedeni duchovenstvem, Ježíše zavrhl, byl Ježíš odsouzen k smrti a přibit na mučednický kůl. Bylo to největší ponížení, jaké se mohlo dostat Židovi, totiž zemřít na kůlu jako zlořečený. (5. Mojž. 21:22, 23; Gal. 3:10–13) Vítězství však patřilo jemu. Jeho vlastní víra ve vzkříšení byla ospravedlněna. Třetího dne byl vzkříšen z mrtvých. Marie Magdalena, učednice, jej viděla a mluvila s ním. Můžeš si představit, s jakým vzrušením vyprávěla učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ — Jan 20:18.
Jak by na nás měla působit Kristova oběť a jeho vzkříšení? Nemělo by nás to naplňovat přesvědčením, nadějí a nadšením? Na základě historické zprávy evangelií známe pravdu o Kristu. Je to zpráva o činné lásce. Podněcuje nás to k tomu, abychom projevovali druhým tutéž vynikající křesťanskou lásku a abychom jim sdělovali poselství o království? — Jan 20:31; Mat. 24:14.
Čemu se ještě můžeme naučit, když na závěr znovu procházíme Janovu zprávu? Je zde poučení o věrné oddanosti — o Kristově věrné oddanosti věci jeho Otce; o jeho věrné oddanosti k jeho následovníkům, ačkoli jej opustili. (Marek 14:50; Jan 18:15–27) Původně i dvanáct apoštolů projevovalo věrnou oddanost. Když mnoho učedníků Ježíše opustilo, jak působivá pak byla Petrova odpověď na Ježíšovu zpytavou otázku: „Nechcete také vy odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ — Jan 6:66–69.
Věříš, že Ježíš je „Boží Svatý“, že je „Boží Syn“? Jestliže ano, pak můžeš i ty chodit ve světle, které vede k životu. Také ty můžeš projevovat lásku a věrnou oddanost Jehovovi Bohu a jeho mesiášskému království. Také ty můžeš mít užitek z uchvacujícího Janova evangelia. — Jan 20:31.