Poznávat rané křesťany

Pavel píše Korinťanům

VĚTŠINA z nás ráda posílá a dostává dopisy. Je to znamenitý způsob, jak udržovat styk s našimi vzdálenými přáteli a milovanými. Dopisy, které psali křesťané z prvního století, jsou obzvlášť zajímavé. Poznáváme z nich, v jakém světě žili a jakým tlakům museli čelit. Čteme-li takové dopisy, je to dobrý způsob, jak se s ranými křesťany seznámit.

Například dva dopisy uchované v našich Biblích, které napsal apoštol Pavel křesťanům v řeckém Korintu, odhalují zajímavý svět s rozličnými lidmi a problémy. A zejména nám pomáhají lépe se seznámit s apoštolem Pavlem, vynikajícím křesťanem, který průkopnicky kázal „dobré poselství“ v mnoha částech Římské říše.

Pavel přišel do Korintu v roce 50 n. l., sedmnáct let po smrti Ježíše. V těch dnech bylo město rušné jako úl. Mělo vhodnou polohu, bylo bohatým obchodním střediskem — magnetem pro nejrůznější lidi všech národností.

Bylo také světovým sportovním střediskem. Isthmické hry, které se zde konaly každý druhý rok, byly uznávány jako druhé hned po Olympijských hrách. A město bylo nábožné. Korint byl zvláště známý svou oddaností řecké bohyni Afroditě a také nemravností, která byla spojena s jejím uctíváním. „Korintovat“ ve skutečnosti znamenalo „pěstovat prostituci“.

Dopisy

Pavlovo kázání v Korintu vyprovokovalo obvyklý odpor zarytých Židů. Pavel však nalezl přístupná srdce, a zůstal. Když nakonec po půldruhém roce odcházel, byl v Korintu pevně založený sbor křesťanů. Asi tři roky nato psal Pavel dopis, který dnes nazýváme První Korinťanům.

Proč napsal apoštol tento dopis? Zaprvé mu Korinťané poslali nějaké otázky, na které bylo třeba odpovědět. Ale důležitější bylo, že obdržel z Korintu znepokojivé zprávy. Rozkoly, falešné učení, nečisté zvyky a samolibí muži ohrožovali duchovní smýšlení mladého sboru. Pavel tedy napsal tento mocný, ale vřelý list, aby věci napravil. Reagovali Korinťané příznivě? Do jisté míry ano. O necelý rok později napsal svůj druhý dopis Korinťanům, kde je chválil pro jejich lepší postoj.

Tyto dopisy byly inspirované, a proto zásady, které obsahují, nezestárly, ale dosud platí. Přečti si proto pečlivě tyto dopisy, chceš-li porozumět křesťanským měřítkům pro manželství, tomu, jak se pořádají schůzky k pravému uctívání, zásadám správného křesťanského vedení hlavou a potřebě, aby všichni „byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Kor. 1:10) První dopis je také proslulý svým krásným popisem lásky a mistrným vysvětlením a obhajobou naděje na vzkříšení. (1. Korinťanům, 13. a 15. kapitola) Ale jak již bylo řečeno, tyto dopisy nám pomáhají lépe se seznámit s ranými křesťany.

Lidé

Jací lidé byli korintští křesťané? Někteří byli pod židovským vlivem, a to včetně Krista, který v době Pavlova prvního příchodu do Korintu předsedal židovské synagóze. (Sk. 18:8) Byli tam také Nežidé; někteří z nich byli dříve hluboce zapleteni do nechvalně známé korintské nemravnosti. — 1. Kor. 6:9–11.

Zdá se, že se stali křesťany i někteří otroci. Stejně tak některé vdovy a svobodní muži a svobodné ženy, a také vdané a ženatí, jejichž druhové nepřijali dobré poselství. (1. Kor. 7:12–40) Jinými slovy, když zanedbáme rozdíl v čase a v kulturním vlivu, nelišil se zřejmě křesťanský sbor v Korintu příliš od mnoha dnešních sborů ve velkoměstech.

Věřící v Korintu ovšem byli vesměs nováčky v křesťanské víře, a to se také projevovalo. Dovolili, aby s nimi jeden muž stále pěstoval společenství, přestože byl zapleten do krvesmilného poměru se svou nevlastní matkou. Myslili si možná, že křesťanská svoboda něco takového připouští. Také místo toho, aby byli sjednoceni, rozštěpili se na skupinky, které následovaly lidi, a ne Ježíše Krista. Nesprávné postoje byly patrné i ve způsobu, jakým slavili Pánovu večeři — někteří byli při té příležitosti dokonce opilí! — 1. Korinťanům, kapitoly 1,5 a 11.

Někteří korintští věřící navíc poháněli své spolukřesťany před soud. Jiní, snad pod vlivem řecké filozofie, učili, že žádné vzkříšení neexistuje. A někteří byli pyšní, „nadutí“, zřejmě se cítili jaksi lepší než ostatní ve sboru. — 1. Kor. 4:18; 6:1–8; 15:12.

Zdá se ti, že tam bylo mnoho problémů? Ano, problémy byly. Ale pamatuj, že Pavel začal kázat v Korintu před pouhými pěti léty. Pravda, Jehova Bůh dal zvláštní dary ducha, aby sbor posílil, ale Korinťané projevili největší zájem o dar jazyků, což sice bylo velmi nápadným znamením pro nekřesťany, ale pro budování sboru to mělo malou hodnotu. Proto je Pavel povzbuzoval, aby pěstovali dar proroctví, který by jim více posloužil k duchovnímu posílení. — 1. Kor. 14:1–12.

Pohnutky většiny korintských křesťanů nebyly špatné. Vznesli k Pavlovi celou řadu otázek, zřejmě tedy chtěli znát správný způsob, jak věci dělat. Pavel je také pochválil: „Protože mě máte ve všem na mysli a držíte se ústních podání, jak jsem vám je předal.“ (1. Kor. 11:2) A když psal mocné rady, zdá se, že většina pohotově uposlechla, byli „bohulibě zesmutnělí“. (2. Kor. 7:11) Někteří se však dále stavěli proti Pavlově autoritě. — 2. Kor. 10:10; 11:4–6.

Dobré příklady

V obou knihách je zmínka o různých jednotlivcích. Pavel se zmiňuje o jistém Sosthenovi, který asi byl předním Židem, než se stal křesťanem. (1. Kor. 1:1; Sk. 18:17) Členové domácnosti Chloe, rovněž Korinťané, podali Pavlovi zprávu o špatné situaci, která se rozvíjela ve sboru. Jaký znamenitý příklad odvahy k správnému jednání! (1. Kor. 1:11) Štěpánova domácnost, první místní křesťané, pilně sloužila svatým — znamenitý příklad pohostinnosti. Štěpána spolu s Fortunátem a Achaikem doporučuje Pavel Korinťanům. „Uznávejte tedy takové lidi,“ napsal. — 1. Kor. 16:18, 15, 17.

Pak zde byl Apollo, zběhlý a přesvědčivý řečník. Pavel ho žádal, aby navštívil Korint, ale on si to v té době nepřál. Možná, že měl jiné závazky, anebo snad nechtěl podněcovat sektářského ducha, který se vzhledem k jeho osobě vyvinul. (1. Kor. 16:12) Věrný Titus, který Pavla později zastupoval na Krétě, ho nyní zastupoval v Korintu a přinesl dobrou zprávu o změně postoje místních křesťanů. (Tit. 1:5; 2. Kor. 7:14, 15; 12:18) Byl tam i vynikající mladý muž Timoteus. Pomáhal v Korintu při počáteční evangelizační práci a Pavel doufal, že se tam Timoteus brzy vrátí. (1. Kor. 4:17; 16:10) Ano, křesťanská obec, kterou tyto dopisy vykreslují, byla činná — byla to organizace obyčejných lidí, kteří se zabývali službou Bohu a sloužili jeden druhému.

Apoštol Pavel

Nejvíce práce ze všech měl ovšem sám apoštol Pavel. Vidíme ho, jak káže Korinťanům „ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním“, tedy velmi odlišně od zarputilého fanatika, za něhož ho mnozí pokládají. (1. Kor. 2:3) Bez ohledu na vážné problémy Korinťanů cítíme, jak je měl Pavel rád. Chválil je, když mohl, a vyjadřoval svou radost, když slyšel, jak dobře přijali jeho mocné rady. — 1. Kor. 4:14; 11:2; 2. Kor. 7:8–13.

Naše srdce jdou Pavlovi vstříc, když čteme o těžkostech, které snášel ve službě — o bití, dlouhých cestách, nebezpečích, stejně jako o ‚tom v těle‘, snad vážném neduhu očí. (2. Kor. 12:7–10; 11:21–27) „Kromě těchto věcí vnějšího druhu,“ říká Pavel, „co se na mne valí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ (2. Kor. 11:28) Mnoho křesťanských starších se bezpochyby vžije do jeho problémů.

Pavel si však nestěžoval. Zmínil se o těchto věcech jen proto, aby hájil svou autoritu proti „velejemným apoštolům“. (2. Kor. 12:11–13) Skutečně, byl šťastný, že snáší takové těžkosti, protože tím bylo zjevné, že slouží v Boží moci, ne ve vlastní. (2. Kor. 12:9, 10) Tak Pavel poskytuje znamenitý příklad činné víry.

Pavel řekl Korinťanům: „Snažně vás tedy prosím, staňte se mými napodobiteli.“ (1. Kor. 4:16) I dnes uděláme dobře, budeme-li se řídit touto výzvou. Abychom však Pavla mohli napodobovat, musíme ho poznat — jeho věrný běh, jeho pocity a postoje a jeho oddanost Bohu. Znamenitý způsob, jak to můžeme udělat, je přečíst si oba dopisy, které napsal křesťanům v Korintu. Proč nezačít hned?