Co nám pomůže činit správná rozhodnutí

ALICE učinila nemoudré rozhodnutí, které mělo katastrofální následky. „Opustila jsem Jehovu a jeho organizaci,“ připouští. Nakonec se sice vrátila, ale trvalo jí to více než 13 let — „smutných let“, jak sama říká.

Křesťan by neměl podceňovat nebezpečí spojené s nesprávnými rozhodnutími souvisejícími s jeho službou Bohu. Člověk přece neučiní nesprávné rozhodnutí úmyslně, po úvaze o závažných skutečnostech. Někdy dochází k nesprávným rozhodnutím prostě na základě instinktivních reakcí. Jakmile je problém zastíněn city a nedokonalé srdce působí nesprávným vlivem na myšlenkovou schopnost, může dojít k nejrůznějším škodlivým a bolestným následkům.

Ano, „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání“. (Jer. 17:9) Bible nám však říká, jak se můžeme chránit. „Když ti do srdce vstoupí moudrost a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit.“ (Přísl. 2:10, 11) Ale jak může moudrost vstoupit do našeho srdce?

Uč se z minulosti

Zkus to. Vžij se do situace dávných Božích služebníků, kteří museli čelit obtížným situacím podobně jako my. Dejme tomu, že tě znepokojuje nějaká situace v místním křesťanském sboru. Snaž se přemýšlet o nějaké srovnatelné situaci, o níž se mluví v Bibli.

Jak to bylo v prvním století s křesťanským sborem v Korintu? Představ si, že jsi členem korintského sboru. Jsi křesťanem již asi dva nebo tři roky. Bylo to opravdu radostné, když jsi poznal pravdu za Pavlova osmnáctiměsíčního pobytu v tomto městě. Dnes ale všechno vypadá špatně.

Je zde sklon vytvářet zájmové skupinky a frakce, a tak dochází ve sboru ke svárům a je ohrožena jeho jednota. (1. Kor. 1:10, 11) Jeho duch je ohrožen tím, že se trpí nemravné jednání. (1. Kor. 5:1–5) Dobrá pověst sboru je poškozována, protože se rozpory mezi členy sboru projednávají veřejně před světskými soudy. — 1. Kor. 6:1–8.

Když se v duchu přenášíš do starověkého Korintu, děláš si také starosti o některé členy sboru, kteří mají stále mezi sebou spory pro nedůležité věci. (Srovnej 1. Korinťanům 8:1–13.) Jsi smutný, když vidíš sváry, žárlivost, hněv a nepořádek. (2. Kor. 12:20) Ano, znepokojuje tě vyzývavé chování několika lidí, kteří zbytečně ztěžují křesťanský život. (1. Kor. 4:6–8) Bolí tě, když slyšíš, že někteří dokonce zpochybňují postavení a autoritu apoštola Pavla a že ho neprávem obviňují a vysmívají se mu, protože není dost výmluvným řečníkem. (2. Kor. 10:10; 12:16) Máš obavy, že by ti, kteří otevřeně zastávají osobní názory, mohli podkopat víru sboru v základní nauky. — 1. Kor. 15:12.

Musíš se rozhodnout

‚Tak by to nemělo být,‘ povzdychneš si. ‚Proč proti tomu starší nic nedělají? Něco tady opravdu není v pořádku.‘

Opustíš sbor v Korintu, protože si myslíš, že bys mohl lépe sloužit Bohu někde jinde? Nebo se snad rozhodneš, že je nejlépe vůbec se přestat stýkat se spolukřesťany? Připustíš, aby tyto problémy potlačily tvou radost a důvěru, že Jehova Bůh a Ježíš Kristus mají nad vším dohled? Připustíš, aby v tobě vznikl kritický duch, aby sis stále stěžoval a zpochybňoval pohnutky spolukřesťanů? Zpomalíš svou kazatelskou činnost a budeš si říkat, že nemá valný smysl vést zájemce k takovému sboru?

Jestliže pozoruješ tehdejší situaci nezaujatě z dnešního stanoviska, patrně snadno řekneš, že by ses rozhodl zůstat věrně při Božím sboru, ačkoli má různé nedokonalosti. Podaří se ti však zachovat jasnou mysl a klidné srdce, když se ocitneš v podobné situaci dnes? Rozhodl by ses dnes tak, jak by ses byl podle svého názoru rozhodl tehdy, kdybys byl žil?

Mít užitek z moudré rady

Korintští křesťané, kteří zůstali věrní sboru, učinili moudré rozhodnutí. Měli stejný postoj jako kdysi Petr. Když někteří učedníci opustili Ježíše, Petr řekl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží svatý.“ (Jan 6:68, 69) Je zřejmé, že jedině v úzkém společenství s Boží organizací můžeme mít užitek z jejích rad.

V novodobých sborech, podobně jako kdysi v Korintu, se může stát, že následkem lidské nedokonalosti vznikne nějaký problém, vzhledem k němuž musí být dána důrazná rada. Když však Pavel dával rady korintským křesťanům, pamatoval na to, že převážná většina z nich byli stále ještě „milovaní“. (1. Kor. 10:14; 2. Kor. 7:1; 12:19) Nezapomínal na to, že Jehova projevuje nezaslouženou laskavost a odpuštění těm, kteří reagují na jeho vedení. — Žalm 130:3, 4.

Křesťanský sbor přitahuje lidi všeho druhu, a někteří samozřejmě potřebují více času než jiní, jestliže se mají podvolit Božímu vedení. Je to tak z mnoha důvodů. Některé změny jsou obtížnější než jiné. Lidé se také od sebe liší tělesně i duševně, žijí v různém prostředí, jsou různého původu a mají odlišné životní okolnosti. Proto je opravdu moudré vyvarovat se nadměrného kritizování a pamatovat na to, že „láska přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8) A jestliže Jehova a jeho Syn jsou ochotní snášet lidskou nedokonalost a nezralost ve svém sboru, neměli bychom projevovat téhož ducha? — 1. Kor. 13:4–8; Ef. 4:1, 2.

Kdybys byl ve sboru ve starověkém Korintu, pak by ti Pavlovy laskavé, ale pevné rady připomněly, že Kristus jako hlava křesťanského sboru má skutečný zájem o jeho blaho. (Mat. 28:20) Apoštolova rada by posílila tvou důvěru v Ježíšův slib, že zachová jednotu svých následovníků, když budou přijímat pomoc prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45–47; Ef. 4:11–16) Ano, Pavlova slova by ti byla pomohla zachovat si radost a pevnost i za obtížných okolností. Byl bys měl důvěru, že ti Bůh dá sílu vyrovnat se s jakýmikoli těžkostmi, které by snad dočasně připustil.

To neznamená, že by křesťan neměl nic podniknout, jestliže se ve sboru vytvoří špatný stav. Zralí muži v tehdejším Korintu, jako byl Štěpán, Fortunát, Achaikus a někteří z domácnosti Chloé, jednali. Zřejmě Pavla informovali o vzniklé situaci. (1. Kor. 1:11; 5:1; 16:17) A jakmile to učinili, s důvěrou ponechali věci v jeho rukou. Horlivost pro spravedlnost je nevedla k tomu, aby ztratili důvěru v Kristovo vedení nebo aby se ‚rozvzteklili proti samotnému Jehovovi‘. — Přísl. 19:3.

Dnes nám horlivost pro spravedlnost ani nedovolí, abychom snad uvažovali o možnosti polevit v plnění našeho úkolu od Boha, totiž kázat dobré poselství. Něco takového by znamenalo, že se příliš nezajímáme o blaho druhých a že nevykonáváme to, co od nás Kristus požaduje. Pavel radil: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:58.

Buď si vědom Satanových záměrů

Někdy bývá obtížnější vypořádat se s těžkostmi ve sboru, jaké kdysi existovaly v Korintu, než čelit přímému pronásledování. Satan využívá takových situací ve snaze přimět nás k nesprávnému rozhodování, které by nás odvedlo od Jehovy. Nám však „jeho záměry. . . nejsou neznámé“. — 2. Kor. 2:11.

Pavel řekl korintským křesťanům, že pro ně může být užitečné, jestliže zkoumají zprávy o dřívějších Božích služebnících. „To se jim stávalo jako příklady,“ řekl o Izraelitech, „a ty byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Kor. 10:11) Podobně můžeme mít také my dnes užitek, jestliže bedlivě zkoumáme zprávy o prvních křesťanech. Můžeme si například uvědomit, co se stalo v Korintu. Uvažujeme-li o tom, jaké rozhodnutí z naší strany by bylo správné tehdy, pomůže nám to vyvarovat se nesprávných rozhodnutí nyní.

Po třinácti „smutných letech“, kdy Alice nenavštěvovala shromáždění, říká o své první návštěvě v sále království: „Ostýchala jsem se mluvit, protože jsem se bála, že budu plakat. Byla jsem doma — opravdu doma. Nemohla jsem tomu věřit.“ Ať vzniknou jakékoli problémy, buď proto rozhodnut držet se svého správného rozhodnutí, že nikdy neopustíš Jehovovu organizaci. Ve společenství s Božím lidem budeš mít mnoho požehnání. A budou bez konce. — Přísl. 2:10–15, 20, 21.