Mluví k tobě apoštol Petr

DNES není snadné být křesťanem. Doléhá na nás tlak ve všech směrech. V některých zemích se nás stát snaží donutit dělat věci, které jsou proti křesťanskému svědomí. Mnohé křesťanské manželky mají manžely, kteří jsou nevěřící. Mladí lidé jsou přitahováni třpytem a „moudrostí“ světa. A po několika desetiletích čekání se snad někteří ptají: ‚Přijde vůbec někdy Armageddon?‘

Máš-li takové problémy — a který křesťan je nemá? —, pak dva dopisy, které jsou v Bibli, a které napsal apoštol Petr, mluví přímo k tobě. Petr psal sborům ve své době pravděpodobně více než 30 let po Ježíšově smrti. Ale problémy, s nimiž se setkávají křesťané, se během staletí příliš nezměnily. Rady, které dal Petr, mají dnes stejnou hodnotu jako kdysi. A on byl skutečně způsobilý, aby nám dal takové rady.

Způsobilí pastýři

Čteme-li zprávy evangelií a knihy Skutků, poznáváme mnoho podrobností o tomto rybáři z Galileje, který se stal apoštolem Petrem. Jeví se nám vřele lidský. Nikdy nebyly pochybnosti o tom, že byl Ježíšovi věrně oddán, byl však impulzivní a někdy se dopouštěl chyb. Snad můžeme poznat i mnohé své vlastní rysy, když sledujeme některé Petrovy nešťastné příhody.

Vzpomeň si například na Petrovu reakci, když viděl Ježíše, jak jde po vodě. Velmi jej to vzrušilo a chtěl také kráčet po vodě. Ale když si uvědomil, kde je, propadl panice a musel být zachráněn. Také si vzpomeň, jak Petr rozhodně trval na tom, že on nikdy neklopýtne. Ale za několik hodin třikrát zapřel Ježíše. — Mat. 14:23–34; 26:33, 34, 69–75.

Ale pisatel těchto dvou lakonických dopisů se změnil od té doby, kdy mu byla určena Ježíšova přísná slova: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání.“ (Mat. 16:23) Je to ten apoštol, jemuž dal Ježíš pověření: „Syť mé ovečky.“ (Jan 21:17) V Petrových dopisech se setkáváme s mužem, který měl více než třicetileté zkušenosti v ‚sycení ovcí‘ a sám tím získal žádoucí vyrovnanost.

Když tedy čteme jeho napomenutí: „Milujte se navzájem vřele ze srdce“, snad si vzpomeneme, že právě tento apoštol se ptal Ježíše: ‚Kolikrát mám odpustit svému bratrovi? Až sedmkrát?‘ Od této chvíle už Petr věděl, že láska, kterou si křesťané mají vzájemně prokazovat, je bezmezná. (1. Petra 1:22; Mat. 18:21) A když vybízel své spolukřesťany, aby zůstávali „bdělí vzhledem k modlitbám“, vidíme, že se velmi poučil od oné hrozné noci v Getsemane, kdy Ježíš opustil apoštoly při modlitbě, a když se vrátil, našel je spící. — 1. Petra 4:7; Luk. 22:39–46.

Ano, tento rybář z Galileje se stal velmi způsobilým pastýřem. Při své pastýřské práci byl inspirován svatým duchem a tato práce má dnes stejnou hodnotu jako v jeho době. Uvažuj o některých jeho radách.

Uvědomuj si hodnotu víry

V prvním století byl židovsko-římský svět třpytný a mocný. Bylo důležité, aby se křesťané nedali svést nádherou světa nebo aby je nátlak ze strany světa nepřiměl k tomu, že by opustili tuto cestu. Proto Petr začíná tím, že své čtenáře povzbuzuje, aby ‚přepásali svou mysl k činnosti, byli zcela střízliví‘. (1. Petra 1:13) Jak? Tím, že budou mít živé ocenění pro výsady, které měli.

Petr jim připomíná, že proroci ve staré době, a dokonce i andělé se velmi zajímali o věci, které Bůh zjevil křesťanům. Ukázal, jak velké požehnání dostali: Byli vykoupeni krví Ježíše Krista, zrozeni neporušitelným semenem prostřednictvím Božího věčného Slova a zformováni ve „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví“. (1. Petra 2:9) Měli pamatovat na to, kým jsou: cizími usedlíky v bezbožném světě — lidmi, kteří se těší z velikého milosrdenství Jehovy Boha.

Dnes se na onen starověký svět jen vzpomíná. Ale stále ještě žijeme v bezbožném světě, který nás láká svými svody nebo nás rozptyluje svým tlakem. Petrova rada stále platí. Nikdy bychom neměli ztratit ze zřetele, co máme. Aby nás nepřemohl cynismus nebo světské nazírání, musíme ‚rozvíjet touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abychom jím rostli k záchraně‘. — 1. Petra 2:2.

Radovat se vzdor problémům

Žijeme v bezbožném světě, a to často vyvolává problémy, jako tomu bylo i v době Petrově. Zmiňuje se o třech situacích: 1. o křesťanově odpovědnosti vůči státu, 2. o vztahu křesťanského domácího služebníka k jeho pánovi a 3. o tom, že křesťanská manželka má v podřízenosti pomáhat nevěřícímu manželovi.

V tehdejší době byly takové otázky věcí života a smrti. Panovníci měli často moc mučit nebo popravit ty, kteří nebyli římskými občany. Domácí otroci se sotva měli ke komu uchýlit, když s nimi jejich majitelé krutě zacházeli. Manželky byly vlastnictvím svých manželů a měly málo zákonných práv.

Dnes mají křesťané stále obtíže, když musejí jednat s „césarem“ nebo se svými zaměstnavateli, i když situace neodpovídá přesně vztahu mezi pánem a otrokem. A mnohé křesťanské ženy mají nevěřící manžely a musí čelit velkým problémům. Rada apoštola Petra je tedy neocenitelná. O čem mluví?

Krátce řečeno, radí nám, abychom pamatovali na tři věci. Předně musíme mít správný názor na podřízenost — všichni se mají podřizovat vládě, zaměstnanci mají poslouchat své zaměstnavatele a manželky mají mít úctu ke svým manželům a mají je poslouchat. Náš způsob chování by měl nevěřícím ukazovat, že křesťanství je nejlepší životní cesta. (1. Petra 3:1; 4:15) A konečně bychom si měli zachovávat dobré svědomí před Jehovou Bohem a měli bychom vždy být hotovi mírným způsobem vysvětlit důvod svého jednání. — 1. Petra 3:15, 16.

Vyřeší to všechny naše problémy? Petr věděl, že ne. Přicházejí doby, kdy si svět činí nároky, které křesťan nemůže přijmout. Musíme tedy možná trpět pro nespravedlnost. Petr však říká: „Jestliže . . . někdo vytrvává pro svědomí vůči Bohu v zarmucujících věcech a nespravedlivě trpí, je to něco příjemného.“ — 1. Petra 2:19.

Trpíme-li pro spravedlnost, je to ve skutečnosti důvod, abychom se radovali, pokud se na věc díváme správně. Petr to znal z vlastní zkušenosti. Léta před tím byl bičován pro svou víru. Potom on, i ti, kteří trpěli s ním, „odešli . . . a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno“. (Sk. 5:41) Proto nyní píše křesťanům, kteří trpí v pronásledování: ‚Radujte se, kdykoliv se podílíte na Kristových utrpeních.‘ — 1. Petra 4:12, 13.

Petr řekl bratrům, že je Jehova ve skutečnosti školí. Řekl: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku.“ Řekl jim, aby se navzájem milovali, a že starší mají pást sbory s dobrou pohnutkou. A slíbil, že „Bůh vší nezasloužené laskavosti . . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás“. — 1. Petra 5:1–3, 6, 10.

Není tato rada dnes stejně časová, jako byla tehdy? Nevypadá to, jako by Petr mluvil přímo k tobě? Představ si, jak to posílilo křesťany tehdy v Petrově době. Ale stárnoucí apoštol měl zakrátko napsat druhý dopis, aby varoval své bratry před zlověstnou hrozbou.

Čelit zlověstné hrozbě

V tomto druhém dopise Petr říká, že je ještě naléhavější, aby varoval své spolukřesťany, protože už nebude dlouho žít. Vypočítává vlastnosti, které musí křesťané rozvíjet, aby mohli zůstat silní, a mluví o silách, které se objeví uvnitř sboru a budou jej chtít oslabit. — 2. Petra 1:5–8, 14, 16.

Varuje: „I mezi vámi budou falešní učitelé.“ (2. Petra 2:1, 2) Tito falešní učitelé budou podporovat volné chování a budou zručně užívat ‚podvodných slov‘. Zapomenou však na jednu důležitou věc: „Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:3, 9) Snad se jim bude nějaký čas dařit, ale jejich rozsudek je jistý.

Jiní budou posměšně říkat: „Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje stejně tak jako od počátku stvoření.“ Ti také klidně zapomenou na to, že Jehovův čas není jako náš čas. A on je trpělivý. Ale stejně jistě jako přišel konec v době Noemově, tak přijde i konec tohoto světa. — 2. Petra 3:4–10.

Konečně i v Petrově době se ve sboru vyskytli lidé, kteří ‚překrucovali Písmo‘. Ale to povede k jejich vlastní zkáze. — 2. Petra 3:16.

Vzhledem k těmto hrozbám chtěl Petr u svých bratrů ‚probouzet schopnost jasně přemýšlet‘. (2. Petra 3:1) Neměli zapomenout na historické důkazy, že Jehova je schopen zničit ničemné a zachránit spravedlivé, a měli stále ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:12) Ten den je skutečný. Přichází. Tato skutečnost by měla ovlivňovat všechno, co dělají nebo co mají v plánu dělat. — 2. Petra 1:19–21.

Žijeme v době, kdy je tento den tak blízko, a proto Petrovo nabádání je ještě silnější: „Vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Tato slova opravdu platí pro nás. Apoštol Petr mluví ke každému, kdo doufá v Jehovova ‚nová nebesa a novou zemi‘. Jeho závěrečné napomenutí tedy zaznívá i po všech těch staletích s veškerou silou jeho apoštolské autority: „Chraňte se, abyste s nimi nebyli svedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od vlastního stálého postoje. Ne, ale vyrůstejte dále v nezasloužené laskavosti a v poznání našeho Pána a zachránce Ježíše Krista.“ — 2. Petra 3:13, 17, 18.