Křesťané čelí vytrvale těžkostem
1, 2. Jak čelí věrní a oddaní svědkové Jehovovi pronásledování?
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI netouží po tom, aby byli mučedníky. Vědí však, že „všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni“. (2. Tim. 3:12) Jsou tím sklíčeni?
2 Ne, protože věrně oddaní křesťané mohou ‚čelit pronásledování s vytrvalostí‘. (1. Kor. 4:12, „Nový zákon dvacátého století“, revidované vydání) Ale jak se můžeme připravit na takové utrpení, než na nás přijde?
Připravovat se na těžkosti
3. Uveď některé způsoby, jak se připravovat na pronásledování.
3 Naše předcházející rozprava naznačila způsoby, jak se připravovat na pronásledování. Musíme například pamatovat na to, co sleduje ďábel — zničit náš vztah k Jehovovi Bohu. Kéž se to, z Boží nezasloužené laskavosti, nikdy nestane! Můžeme se také připravovat na pronásledování tím, že přemýšlíme, proč je Bůh připouští. Činí to hlavně kvůli sporné otázce ohledně univerzální svrchovanosti, a také aby zkoušel naši věrnou oddanost. Proto buďme předem rozhodnuti, že chceme s božskou pomocí věrně a oddaně podporovat Jehovovu svrchovanost. Dále se můžeme připravovat na pronásledování tím, že chováme v srdci naději na království.
4, 5. Jak můžeme budovat svou víru, když se připravujeme dříve, než nás postihne pronásledování?
4 Připravujeme-li se dříve, než nás postihne pronásledování, musíme denně posilovat svou víru, odvahu a vytrvalost. Máme-li však mít pravou víru, musíme opravdu milovat Jehovu, a to vyžaduje přesné poznání jeho Slova. K tomu je opět zapotřebí, abychom pravidelně četli a studovali Písmo spolu s křesťanskými publikacemi, které k němu mají vztah. K získání silné víry je také nutné společenství se spoluvěřícími při uctívání a službě Jehovovi. — Žid. 10:23–25; 12:28; Zjev. 7:9, 10, 15.
5 Máme-li se připravovat na pronásledování, musíme také ‚nadále chodit v pravdě‘, žít pravdou denně a stále se ‚dávat vést pravdou‘. (3. Jana 3, 4, „NS“; „Nový zákon dvacátého století“) Přijímáme-li Boží vedení, když den za dnem čelíme menším zkouškám, budeme posilovat svou víru v Jehovu a v jeho cesty. To nás opět bude podněcovat, abychom byli ‚vedeni pravdou‘, až budeme pronásledováni.
6. Jak nám může modlitba pomoci připravit se na pronásledování?
6 Učiníme-li zvykem pravidelně se modlit k Jehovovi, bude nás to k němu blíže přitahovat a to nám opět pomůže, abychom se připravovali na pronásledování. Čím více se v modlitbě spoléháme na našeho nebeského Otce, tím více v něj budeme doufat. (2. Kor. 1:8–10) Náš vztah k němu se stane tak silným, že jej nebudou moci zničit žádní nepřátelé, ani lidé ani démoni. — Srovnej Žalm 9:1–6; 9:2–7, „KB“; 1. Jana 2:12–14.
Čelit mu s vytrvalostí
7. Když jsme pronásledováni, co může učinit Bůh, jestliže nám dochází naše vlastní síla?
7 Co můžeme dělat, abychom s vytrvalostí čelili pronásledování, když nás opravdu postihne, zvlášť v nějaké brutální podobě? Nezbytně nutná je síla od Jehovy! Potřebujeme, stejně jako Pavel, „moc, která je nad to, co je normální“, a měli bychom se o ni modlit. (2. Kor. 4:7–12) Pak se můžeme plně spolehnout na našeho nebeského Otce a můžeme mít stejnou důvěru, jakou měl Pavel, když řekl: „Ke všemu jsem silný skrze toho [Jehovu Boha], který mi propůjčuje sílu.“ (Fil. 4:13) I Když se vyčerpá naše fyzická síla, Jehovův zdroj se nevyčerpá nikdy. Může dát svému lidu moc, a skutečně to činí. (Iz. 40:28–31; 45:22–25) Jestliže se opíráme o Jehovu, poskytne nám ve chvíli tísně sílu, která převyšuje naši vlastní schopnost. A nebojme se. Člověk může jít jen tak daleko, že nám může vzít náš dnešní život, ale Jehova má moc obnovit nás k životu vzkříšením. — Žalm 46:1, 2; 46:2, 3, „KB“; Luk. 12:4–7; Jan 5:28, 29.
8. Proč je modlitba tak důležitá, máme-li vytrvale čelit pronásledování?
8 Modlitba k Jehovovi je nepostradatelná, máme-li s vytrvalostí čelit pronásledování. Ježíš, který podstoupil mnoho pronásledování, zůstával vždy blízký svému Otci ve vroucí modlitbě. Čteme o tom: „Ve dnech svého těla [Kristus] předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Žid. 5:7) Můžeme si být jisti, že ‚ten, který vyslýchá modlitbu‘ vyslyší i nás pro naši zbožnou bázeň. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Nelze ani dost zdůraznit, jak je nutné při pronásledování ‚vytrvávat v modlitbě‘, ‚ustavičně se modlit‘, a být „bdělí vzhledem k modlitbám“. (Řím. 12:12; 1. Tes. 5:17; 1. Petra 4:7; 4:8, „KB“) Jinak bychom možná mysleli jen na to, že nám není dobře, na utrpení, a mohli bychom podlehnout touze po úlevě a vzdát se sklonům těla tím, že bychom se dopustili kompromisu ve své víře.
9, 10. (a) Jak nám může pomoci „Boží pokoj“, když jsme pronásledováni? (b) Čemu se můžeme naučit ze Štěpánova vnitřního klidu, s nímž stál před svými pronásledovateli?
9 Jsme-li pod velkým nátlakem, usilujme o „Boží pokoj“. Jestliže jsme se denně modlili k Jehovovi, vytvořili jsme si znamenitý životní způsob a měli bychom se k němu dále vroucně přibližovat, i když jsme pronásledováni. Je vhodné, abychom se modlili o „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. Ten bude ‚střežit naše srdce a naše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘ — bude-li to nutné, i do smrti ve věrnosti. — Fil. 4:6, 7.
10 Příklad věrného Štěpána, prvního křesťanského mučedníka, ukazuje, že tento nepřekonatelný klid můžeme mít v pronásledování i my. Bezprostředně před tím, než svatý duch podnítil Štěpána k závěrečnému statečnému svědectví, říká biblická zpráva: „Když se všichni ti, kteří seděli v sanhedrinu, na něj upřeně zadívali, viděli, že jeho obličej je jako obličej anděla.“ (Sk. 6:15) Neměl sklíčený obličej provinilce, ale vzezření anděla, Božího posla, s důvěrou, že ho Jehova podporuje. Štěpán byl statečný a klidný. (Srovnej Jana 14:27.) Když poukázal na to, že nesou vinu za zavraždění Ježíše Krista, soudcové „cítili bodnutí u srdce a skřípali na něj zuby“. Ale Štěpán „plný svatého ducha, se upřeně díval k nebi a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“. Posílen tímto viděním mohl Štěpán statečně čelit těmto nespravedlivým soudcům a mohl mít důvěru, že vykonal Jehovovu vůli. (Sk. 7:52–56) Ačkoli křesťané v dnešní době neočekávají, že budou mít takové vidění, mohou mít Bohem daný klid, když s vytrvalostí čelí pronásledování.
11. Jaké úvahy mohou pomoci Jehovovu lidu, aby snášel pronásledování?
11 Uvažuj o Jehovově slovu, o jeho jednání a předsevzetích. I když nemáš Bibli a biblické publikace, zabývej se Božím slovem. Připomínej si biblické verše a zprávy, dělej to po celý den i v bezesných nocích. (Srovnej Žalm 77:2, 6, 11, 12; 77:3, 7, 12, 13, „KB“.) Přemýšlej o tom, jak Jehova podivuhodně jednal se svým pronásledovaným nebo utlačovaným lidem v minulosti. Uvažuj například o tom, jak Bůh osvobodil Izraelity z egyptského poddanství, jak podporoval Daniela a jeho tři hebrejské druhy v jejich zkouškách, jak zachránil Židy za dnů Mardochea a Ester i jak podporoval apoštoly a jiné první křesťany v jejich utrpeních pro spravedlnost. (2. Mojž. 12:1–15:21; Dan. 3:1–30; 6:1–28; Ester 3:1–9:32; Sk. 4:1–5:42; 12:1–17; 14:1–7, 19, 20; 16:16–40; 18:12–17; 19:23–41; 19:23–40, „KB“; 21:26–26:32) Také přemýšlej o tom, jak Jehova podporoval své novodobé služebníky v nacistických koncentračních táborech a podobně. Při pronásledování mohou Jehovovi ctitelé pociťovat podporu Božích „věčných paží“. — 5. Mojž. 33:27, „EP“.
12. Když jsme pronásledováni, co bychom si měli uvědomovat ohledně svého utrpení? Nač bychom se měli s důvěrou spolehnout?
12 Utrpení skončí. Pamatujeme-li na to, také nám to pomůže vytrvale čelit pronásledování. Kromě toho Bůh ‚odplatí soužením těm, kteří je působí nám‘, zatímco nám poskytne ulehčení. (2. Tes. 1:6–10) Když tedy trpíme jako svědkové Jehovovi, měli bychom se dívat do budoucnosti s důvěrou, že naše těžkosti skončí a že věrnost přinese bohatá požehnání od našeho nebeského Otce. Časem se budeme například opět těšit z toho, že mu budeme bez zábran sloužit jako radostní hlasatelé království. Ale i kdyby se to nestalo brzo, naše utrpení nebude trvat navždy. A můžeme vydržet, jestliže se plně spoléháme na Jehovu a zachováváme si důvěru, že splní svůj slib a v předpověděném novém světě poskytne požehnání, jež nemají obdoby. — Zjev. 21:1–4; srovnej 2. Korinťanům 1:19, 20.
13. když jsme pronásledováni, jakou útěchu bychom měli čerpat z 1. Korinťanům 10:13?
13 Bůh nepřipustí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. Apoštol Pavel nás o tom ujistil, když napsal: „Nepostihla vás žádná zkouška, kromě toho, co patří člověku; a věrný je Bůh, který nepřipustí, abyste byli zkoušeni nad to, čeho jste schopni; ale se zkouškou ukáže také východisko, abyste to byli schopni vydržet.“ (1. Kor. 10:13, „The Emphatic Diaglott“) Všichni křesťané nejsou vyzváni k tomu, aby vydrželi stejné utrpení. Proto si nemusíme myslet, že v našem osobním případě musí nezbytně dojít k nejhorší formě brutálního pronásledování. Jehova nás nezklame a nepřipustí, aby nás postihlo něco, co bychom v jeho síle a s pomocí jeho svatého ducha nemohli vydržet. Musíme se ovšem na něj bezpodmínečně spoléhat a věřit tomu, co říká jeho Slovo. Jestliže však plně důvěřujeme v Jehovu, můžeme opravdu vytrvale čelit pronásledování. — Žalm 9:9, 10; 9:10, 11, „KB“.
Satanovo nepřátelství je marné
14, 15. Jak se satan setkal s nezdarem ve svých snahách zničit Jehovův lid pronásledováním?
14 Jehovovi věrní svědkové dostávají od svého neporovnatelného, všemohoucího Boha vedení a velkou pomoc. Proto nad těmito opravdovými křesťany nebude moci nikdy získat převahu satan ďábel s těmi, které svedl k pronásledování. Vždy znovu se ďábel setkává s nezdarem při svých pokusech pronásledováním zničit Jehovův lid. Ve skutečnosti pronásledování často zapůsobilo na tohoto úhlavního nepřítele Jehovy i jeho lidu jako bumerang, a božská vůle zvítězila.
15 Na důkaz toho uvažuj o „velkém pronásledování“ ve sboru v Jeruzalémě, jež propuklo bezprostředně po mučednické smrti Štěpánově. Je nám řečeno: „Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ Ale tito rozptýlení učedníci „procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“ a jejich úsilí mělo požehnání. Došlo například k duchovnímu rozkvětu ve městě Samaří. (Sk. 8:1–8) Jiní rozptýlení učedníci kázali ve Fénicii, na Kypru a v syrské Antiochii. Ano, v Antiochii „Jehovova ruka byla . . . s nimi a velký počet těch, kteří se stali věřícími, se obrátili k Pánovi“! (Sk. 11:19–21) Můžeme si být jisti, že tento vývoj byl pravým opakem toho, po čem toužil velký pronásledovatel, který se setkal s nezdarem. — Srovnej Filipanům 1:12–14.
16. Co se někdy stává s pronásledovateli?
16 Kdykoliv věrně oddaní svědkové Jehovovi vytrvale čelí pronásledování, přispívá to k pokoření satana, protože se dokazuje, že je lhář. A když se některý dřívější pronásledovatel stane věrným pronásledovaným svědkem Boha a Krista a zůstane jím, utrpí ďábel hanebnou porážku. Jistě například nebyl potěšen tím, že se bývalý pronásledovatel, Saul z Tarsu, stal jedním z Ježíšových následovníků, který byl sám pronásledován a pilně a usilovně pracoval při rozšiřování dobrého poselství, i přes pronásledování a mnohá utrpení. — 2. Kor. 11:23–27; 1. Tim. 1:12–16.
17. Jaký postoj ke svým pronásledovatelům by měl mít pronásledovaný svědek Jehovův?
17 Jak důležité proto je, aby Jehovovi pronásledovaní svědkové měli ke svým pronásledovatelům správný postoj! Štěpán nebyl naplněn nenávistí vůči těm, kteří jej pronásledovali. Ano, když jej pronásledovali, poklekl, a než usnul ve smrti, „zvolal silným hlasem: ‚Jehovo, nepočítej jim tento hřích!‘“ (Sk. 7:57–60) A Ježíš řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ — Mat. 5:44; Řím. 12:14; 1. Kor. 4:11–13.
Náš stvořitel nás nezklame
18. Co se stane, až satan podnikne svůj závěrečný útok proti Jehovovu lidu?
18 Žijeme nyní v největší krizi lidských dějin. Je to období zkoušení a prosévání těch, kteří tvrdí, že jsou křesťané (Srovnej Lukáše 22:31, 32; 1. Petra 4:16, 17.) Satan má krátký čas a brzy podnikne závěrečný totální útok proti Jehovovu lidu. Ale Bůh způsobí, že jeho ctitelé budou schopni vytrvale čelit tomuto pronásledování a vyjdou z něho vítězně. Satan (jako Gog z Magogu) se opět setká s nezdarem a postihne jej zdrcující porážka. Bůh bude hájit svůj lid a přitom ‚se prokáže jako velký a posvětí se a učiní se známým před očima mnoha národů, a budou muset poznat, že on je Jehova‘. To je opět pravý opak toho, po čem toužil satan. — Ezech. 38:14–39:7; Zjev. 12:12.
19. Co budou s božskou pomocí činit pronásledovaní svědkové Jehovovi?
19 Jako Jehovovi oddaní svědkové víme, že se satan snaží zničit náš vztah ke všemohoucímu Bohu. Ale z Boží nezasloužené laskavosti se nedopustíme kompromisu ve své víře. Budeme pamatovat na velkou spornou otázku a budeme se snažit všemi způsoby podporovat Jehovovu univerzální svrchovanost. Důvěřujeme naději na království, a proto můžeme být šťastni, i když jsme pronásledováni. Jsme připraveni vytrvale čelit pronásledování, protože bezpodmínečně důvěřujeme v toho, „který může podle své moci, jež v nás působí, učinit víc než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. — Ef. 3:20, 21.
20. Jak můžeme důvěřovat v našeho „věrného stvořitele“?
20 Buďme proto před nepřítelem nebojácní, zachovávejme ryzost, a to k Boží slávě a pro svou vlastní záchranu. Kéž ‚doufáme v Jehovu a zachováváme jeho cestu‘. (Žalm 37:34) Snášíme pronásledování a projevujeme přitom postoj, který je patrný ze slov apoštola Petra: „Ať . . . ti, kteří trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému stvořiteli, zatímco činí dobro.“ (1. Petra 4:19) Náš „věrný stvořitel“ nás nezklame. V jeho síle můžeme být šťastni i přes pronásledování a můžeme čelit pronásledování s vytrvalostí.
Souhrnné otázky
□ Jak se mohou svědkové Jehovovi připravovat na pronásledování?
□ Proč je tak důležitá modlitba, když máme čelit pronásledování?
□ Jak nám může pomoci „Boží pokoj“, když jsme pronásledováni?
□ Jakou útěchu můžeme čerpat z 1. Korinťanům 10:13?
□ Jaký postoj mají mít svědkové Jehovovi ke svým pronásledovatelům a proč?