Boží jméno v Křesťanských písmech
KDYŽ Ježíš nazval Boha svým Otcem, věděli jeho židovští posluchači, o kom mluví. Viděli Boží jméno napsané v hebrejských biblických svitcích, které měli k dispozici v synagógách. Takový svitek podali Ježíšovi v synagóze jeho domovského města Nazaretu. Přečetl úryvek z Izaiáše, který dvakrát obsahoval Jehovovo jméno. — Luk. 4:16–21.
Ježíšovi raní učedníci viděli napsané Boží jméno také v „Septuagintě“ — v překladu Bible do řečtiny, který raní křesťané používali při vyučování a psaní. Je pravda, že v určité době byl názor, že se v „Septuagintě“ Boží jméno nevyskytovalo, ale nyní se s konečnou platností ví, že toto jméno bylo natolik v úctě, že se tetragrammaton (výraz pro čtyři písmena, jimiž se v hebrejštině zapisuje Boží jméno) opisoval do řeckého textu přímo hebrejskými písmeny.
Ještě ve druhém století psal Aquila Boží jméno hebrejskými písmeny do svého řeckého textu. Ve třetím století napsal Origenes, že „v nejvěrnějších rukopisech se JMÉNO píše hebrejskými znaky“. Ve čtvrtém století napsal překladatel Bible Jeroným: „Až dodnes nacházíme v určitých řeckých svazcích čtyřpísmenné Boží jméno, totiž vyjádřené starobylým písmem.“
Dr. Paul E. Kahle píše: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [„Septuagintě“], pokud jej psali Židé pro Židy, se božské jméno nepřekládalo kyrios [Pán], ale v takových rkp [rukopisech] se zachovával tetragrammaton psaný hebrejskými nebo řeckými znaky.“ — „The Cairo Geniza“, str. 222, 224.
Co to znamená? To znamená, že Ježíšovi posluchači viděli Boží jméno napsané v Písmech, která četli, ať už mluvili hebrejsky nebo řecky. Když tedy citovali z těchto textů, bylo jedině rozumné, že se drželi ustáleného zvyku a do textu svých křesťanských řeckých Písem vkládali čtyři hebrejská písmena Jehovova jména.
George Howard, docent náboženství na Georgijské univerzitě, napsal v časopise „Journal of Biblical Literature“: „Protože v kopiích řecké Bible, které tvořily Písma rané církve, se dosud psal tetragram, je rozumné věřit, že pisatelé N[ového] z[ákona] zachovávali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma.“ — 1977, sv. 96, č. 1, str. 77.
NAHRAZOVÁNÍ BOŽÍHO JMÉNA
Zdá se, že božské jméno bylo později vypuštěno jak ze „Septuaginty“, tak z „Nového zákona“, když již nežidovští křesťané nerozuměli hebrejským písmům. Dr. Kahle tedy píše: „To křesťané sami nahradili tetragrammaton slovem kyrios [Pán], když se již nerozumělo božskému jménu psanému hebrejskými písmeny.“ — „The Cairo Geniza“, str. 224.
Jak závažná ztráta to byla? Profesor Howard říká: „Domnívám se, že odstranění tetragramu zaneslo do myslí raných nežidovských křesťanů zmatek, pokud šlo o vztah mezi ‚Pánem Bohem‘ a ‚Pánem Kristem‘.“ — Str. 63 dříve citovaného článku.
Například Žalm 110:1 říká: „Jehovův výrok k mému Pánu je.“ To je citováno u Matouše 22:44. Později, když bylo vypuštěno Jehovovo jméno, většina novodobých překladů zní: „Řekl Pán Pánu mému.“ Tak se pro členy církví křesťanstva ztratilo zřetelné rozlišení mezi Jehovou („Pán“) a Ježíšem („Pán můj“).
Řídit se příkladem Bible v používání Božího jména má velké výhody: 1. Pomáhá nám to pohlížet na Boha jako na osobu, a ne jen jako na sílu. 2. Pomáhá nám to, abychom se k němu přiblížili. 3. Odstraňuje to zmatek, zostřuje to naše přemýšlení o něm a přibližuje nás to k tomu, co Bible skutečně učí.