Proč by se mělo Boží jméno vyskytovat v celé Bibli

SNAD jsi se při čtení Bible setkal v tak zvaném „Starém zákoně“ s Božím jménem. Na příklad ve Schlachterově překladu Bible jsi snad četl: „. . . aby museli poznat, že ty, který se nazýváš Jehova, sám jsi nejvyšší nad celou zemí!“ — Žalm 83:19; Iz. 12:2.

Možná, že jsi se však dosud nikdy nesetkal s Boží jménem ve svém překladu „Nového zákona“ neboli Křesťanských řeckých písem. Při překládání této části Bible je překladatelé většinou vynechávali. Proč? Jedním důvodem je, že až dosud nebyly nalezeny žádné staré manuskripty původního textu Křesťanských řeckých písem, které by obsahovaly božské jméno v jeho plné podobě.

Ve zkrácené podobě se však Boží jméno vyskytuje jak ve starých řeckých rukopisech, tak i v jejich překladech. Povšiml sis při čtení Bible výrazu „Halelujah“ ve Zjevení 19:1, 3, 4, 6? Podle Websterova Nového akademického slovníku znamená „Halelujah“: „Chvalte Jah (Jehovu).“

Skutečnost, že se Boží jméno vyskytuje ve zkrácené podobě, ukazuje, že používání jména nebylo mezi prvními křesťany něčím překonaným. Proč se tedy Boží jméno nevyskytuje ve své úplné podobě v žádném existujícím rukopise řeckého textu Bible? Ukazuje to, že Ježíš a jeho učedníci nepoužívali jména Jehova?

VYSVĚTLENÍ, KTERÉ JIŽ NEPLATÍ

Dlouho panovala domněnka, že důvod, proč se Boží jméno ve své úplné podobě nenachází v žádném známém rukopise Křesťanských řeckých písem, tkví v tom, že první křesťané používali řecké Septuaginty Hebrejských písem a že se prostě řídili zvykem, který je v ní uplatňován, a vynechávali božské jméno. Tato řecká Septuaginta byla zhotovena pro řecky mluvící Židy kolem roku 280 př. n. l. a je to překlad Hebrejských písem, kterého domněle používali první Ježíšovi učedníci.

Dlouho panoval jednomyslný názor, že překladatelé řecké Septuaginty používali ve svém překladu řeckých titulů Kýrios (Pán) nebo ho Theós (Bůh) na místě tetragramatonu, totiž čtyř hebrejských písmen (יהוה), která představují Boží jméno Jehova, a že tak učinili na základě židovské pověry ohledně Božího jména. Poměrně nové objevy však ukázaly, že nejstarší zlomky řecké Septuaginty přece obsahují Boží jméno v jeho hebrejské podobě!

O této skutečnosti říká dr. Paul E. Kahle: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [v Septuagintě], pokud jej psali Židé pro Židy, nebylo božské jméno překládáno slovem kýrios [Pán]; v takových manuskriptech byl ponechán tetragramaton psaný hebrejskými nebo řeckými písmeny.“

Kdo tedy nahradil božské jméno v opisech řecké Septuaginty titulem „Pán“ nebo „Bůh“? Dr. Kahle dále odpovídá: „Byli to křesťané, kteří nahradili tetragramaton slovem kýrios [Pán], když přestalo být rozuměno božskému jménu psanému hebrejskými písmeny“ (Káhirská Geniza, (ang.), str. 222, 224).

Kdy však „křesťané“ nahradili ve svých řeckých překladech Hebrejských písem Boží jméno v podobě tetragramatonu tituly kýrios (Pán) a ho Theós (Bůh)? Můžeme-li to určit, osvětlí se otázka, zda pisatelé Křesťanských řeckých písem skutečně používali ve svých inspirovaných spisech Boží jméno.

KDY BYLO BOŽSKÉ JMÉNO NAHRAZENO

Boží jméno v podobě tetragramatonu bylo zřejmě nahrazeno v Křesťanských řeckých písmech ve stoletích po smrti Ježíše Krista a jeho apoštolů. Vyplývá to ze skutečnosti, že v řeckých překladech „Starého zákona“ neboli Hebrejských písem, které byly vytvořeny v prvních stoletích našeho letopočtu lidmi, kteří vyznávali, že jsou křesťany, se skutečně objevuje božské jméno. Na příklad v Aquilově řeckém překladu, který pochází asi z roku 128 n. l., se vyskytuje tetragramaton ještě v hebrejských písmenech.

Dále, kolem roku 245 n. l. vytvořil známý učenec Origenes svou Hexaplu, šestisloupcovou versi inspirovaných Hebrejských písem. O důkazech, které poskytují nyní známé neúplné opisy, prohlásil profesor W. G. Waddell: „V Origenově Hexaple . . . řecké překlady Aquilovy, Symmachovy a LXX [Septuaginta] podávají JHWH písmeny יהוה; ve druhém sloupci Hexaply byl tetragramaton napsán hebrejskými písmeny.“ Jiní zastávají názor, že v původním textu Origenovy Hexaply bylo ve všech sloupcích použito hebrejských písmen pro tetragramaton. Origenes sám prohlásil, že „v nejpřesnějších rukopisech bylo JMÉNO napsáno v hebrejských písemných znacích, to jest, nikoli v novodobé hebrejštině, ale ve starověké“.

Ještě ve čtvrtém století prohlásil Hieronymus, překladatel, který zhotovil latinskou Vulgatu, ve svém pojednání Prologus Galeatus, kterým uvádí knihy Samuelovy a Malachiáše, toto: „Boží jméno napsané čtyřmi písmeny (tj. יהוה) nacházíme v určitých řeckých knihách ještě dnes v podobě starých písmen.“ To ukazuje, že tak zvaní „křesťané“, kteří „nahradili tetragramaton výrazem kýrios“ v opisech Septuaginty, nebyli Ježíšovi první učedníci. Byli to lidé v pozdějších stoletích, kdy se již silně projevilo předpověděné odpadnutí a byla porušena čistota křesťanského učení. — 2. Tes. 2:3; 1. Tim. 4:1.

POUŽÍVÁNO JEŽÍŠEM A JEHO UČEDNÍKY

Existují nezvratné důkazy o tom, že se Boží jméno vyskytovalo v opisech Svatých písem, kterých bylo používáno v době Ježíšově a jeho učedníků, jak v hebrejských rukopisech, tak i v rukopisech řeckých překladů. Tito muži jistě používali božského jména, když předčítali lidem z takových opisů Svatých písem a když je na základě těchto opisů poučovali. Když Ježíšovi učedníci psali Křesťanská řecká písma, bezpochyby také dbali zvyku, uznaného Bohem, a používali ve svých spisech božského jména. Jejich Pán, Ježíš Kristus, jim jistě sloužil jako příklad, neboť oslavoval jméno svého Otce.

Povšimni si již samotného jména „Ježíš“. Toto jméno měla dát Marie podle pokynu anděla z nebe dítěti, které měla přivést na svět. (Luk. 1:30, 31) A toto jméno „Ježíš“ vyzdvihuje Boží jméno, neboť v hebrejštině znamená „Záchrana od Jah [Jehovy]“.

Ještě důležitější je skutečnost, že Ježíš při své kazatelské službě opětovně upozorňoval lidi na jméno Otce. Na příklad své učedníky učil, aby se modlili: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9, NS) A v modlitbě v noci před svou smrtí řekl, že svým učedníkům ‚oznámil jméno svého Otce‘. — Jan 17:6, 26, NS.

Vzhledem k všemu tomu Ježíš jistě používal božského jména Jehova, když citoval nebo předčítal z Hebrejských písem. Musel to na příklad učinit, když citoval z Hebrejských písem 5. Mojžíšovu 8:3 a řekl: „Je psáno: ‚Člověk nemá žít jen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.‘“ (Mat. 4:4, NS; srovnej též Matouše 22:37 a 5. Mojžíšovou 6:5; Matouše 22:44 s žalmem 110:1 a Lukáše 4:16–21 s Izaiášem 61:1, 2) Je logické, že Ježíšovi učedníci, kteří byli inspirováni k napsání Křesťanských řeckých písem, museli dbát příkladu svého Pána a používat božského jména a tak je pojmout do svých biblických spisů.

Proč tedy chybí Boží jméno ve starých rukopisech Křesťanských řeckých písem neboli tak zvaného „Nového zákona“, který máme nyní? Zřejmě proto, že v době, kdy byly zhotovovány tyto staré opisy, tedy od třetího století n. l., byl původní text spisů apoštolů a učedníků změněn. Pozdější opisovači bezpochyby nahradili božské jméno (snad v podobě tetragramatonu) výrazy Kýrios a ho Theós, stejně jako se to stalo, jak ukazují skutečnosti, v pozdějších opisech Septuaginty, překladu Hebrejských písem.

Někteří překladatelé, kteří poznali tyto okolnosti, pojali jméno „Jehova“ do svých versí Křesťanských řeckých písem. Je pro to rozumný důvod. Ano, Boží jméno patří do celé Bible.