„Kdo poznal Jehovovu mysl?“
„Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ — ŘÍMANŮM 11:34; Iz. 40:13, řecký překlad „Septuaginta“.
1. a) Jakou podnětnou otázku cituje Pavel z Izajáše 40:13? b) Jak se klíčové slovo v tomto citátu odlišuje od původní hebrejštiny?
PŘED více než 2 700 lety byla starověkému izraelskému národu předložena podnětná otázka, kterou citoval jeden bývalý židovský farizeus ve svém dopise Římanům 11:34: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ Otázku citoval apoštol Pavel z Izajáše 40:13 podle starověkého podání řecké „Septuaginty“. Tento překlad užívá slova „mysl“ (nus) místo slova, které znamená „duch“, jež se nachází v původním hebrejském textu.
2. Co rozumíme lidskou „myslí“? Znázorni to.
2 Co tedy označuje inspirovaný výraz „Jehovova mysl“? Když jde o nás jako o lidské tvory, představuje mysl naše myšlenkové pochody. Můžeme si například něco ‚usmyslit‘, můžeme mít stejné „smýšlení, jaké měl i Kristus Ježíš“. (Fil. 2:5; viz též 1. Mojžíšovu 11:6.) Naše myšlenkové schopnosti jsou vyšší než myšlenkové schopnosti jakéhokoli zvířete.
3–5. a) Co ukazuje Izajáš 55:8, 9 ohledně Jehovovy „mysli“? b) Proč se nemůžeme divit Pavlovu zvolání zaznamenanému v Římanům 11:33? c) Co mínil apoštol svým komentářem v Římanům 11:34? d) Proč nemohli předkřesťanští pisatelé znát Jehovovu „mysl“?
3 Ovšem to, co má na mysli Jehova Bůh, stvořitel, je nezměrně vyšší, než co můžeme mít na mysli my, lidští tvorové, nebo co bychom si mohli představovat. Na tuto důležitou skutečnost Bůh obrací pozornost v proroctví u Izajáše 55:8, 9, kde je napsáno: „ ‚Protože vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je Jehovův výrok. ‚Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.‘ “ Vzhledem ke svým lidským tvorům, zejména k těm, kteří vstupují do smluvního vztahu s ním, má proto daleko lepší předsevzetí, než jaké bychom mohli kdy vymyslet my, tvorové zde na zemi. Nemůžeme se proto divit, že „apoštol pro národy“, když pojednal o jednom jedinečném rysu Jehovova uspořádání a o tom, jak je uskutečňován, zvolal: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak je nemožné vystopovat jeho cesty!“ (Řím. 11:13, 33) Žádný člověk jistě pro Boha předem nevytyčil jeho cesty. Proto pokračuje inspirovaný apoštol ve svém komentáři: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl [nus] nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ (Řím. 11:34) „Jeruzalémská bible“ zde říká: „Kdo by kdy mohl poznat Pánovu mysl? Kdo by kdy mohl být jeho rádcem?“
4 Těmito slovy apoštol nemíní, že člověk nemůže poznat Boží mysl nebo jí porozumět, když Bůh zjeví, co má na mysli. Ne! Bůh totiž nám lidem odhalil svou mysl na stránkách svého inspirovaného Slova, Svatého písma. Apoštol zde má na mysli, že dříve, než Bůh k něčemu zaměří své myšlení nebo si vytvoří předsevzetí, nemůže žádný člověk sám od sebe se svými myšlenkovými schopnostmi vypracovat nebo rozvinout totéž. To nedokáže žádný člověk, dokud Bůh nedá své zjevení. Je tedy pravda, že dříve, než bylo v Bibli vyjádřeno božské zjevení, nepoznal žádný člověk „Jehovovu mysl“. Nedokázal to žádný z předkřesťanských pisatelů prvních 39 knih Svatého písma, ani zákonodárce Mojžíš.
5 Nikdo například nemohl porozumět, co měl Bůh na mysli, když jednal s Abrahamem a jeho semenem, a nikdo nemohl porozumět, jakou spojitost to všechno mělo s událostmi v prvním století n.l.
Jehovova „mysl“ ohledně „olivovníku“
6. a) O kterém slibu pojednával Pavel v 11. kapitole Římanům? b) Jaká velká přízeň byla projevena Abrahamovi a proč?
6 V 11. kapitole Římanům nejprve apoštol pojednává až do verše 34 o předpověděném „Abrahamovu semeni“. Podle Mojžíšových záznamů v 1. Mojžíšově 12:3 a 22:17, 18 slíbil Jehova Bůh, že požehná zestárlému patriarchovi Abrahamovi prostřednictvím jeho potomstva neboli „semene“; v tomto semeni neboli jeho prostřednictvím požehná Abrahamův Bůh ve svém určeném čase všem rodinám a národům na zemi. Jak nádherný slib bylo možno zdědit, a jakou odměnu dostal Abraham za svou víru a poslušnost, když se stal jeho dědicem!
7. a) Co znázorňují části symbolického „olivovníku“? b) K čemu byly připraveny ratolesti? c) Co v Jehovově „mysli“ mělo být ještě zjeveno ohledně „semene“?
7 Apoštol přirovnává Jehovovo původní předsevzetí k vývoji olivovníku, stromu, který byl v jeho rodné izraelské zemi obvyklý. Podle tohoto obrazu byl kořenem tohoto symbolického olivovníku sám Abraham. Kmen olivovníku, který povstal z Abrahama jako symbolického kořene, sestával z jeho milovaného syna Izáka, jeho vnuka Jákoba neboli Izraele a ze dvanácti Jákobových synů, otců dvanácti izraelských kmenů. Všichni potomci těchto dvanácti patriarchů byli přirozeně větvemi onoho symbolického olivovníku. Jako takoví byli přímo na řadě, aby se stali slíbeným „Abrahamovým semenem“, jehož prostřednictvím budou podle Jehovova milujícího předsevzetí neboli jeho „mysli“ požehnány všechny rodiny a národy země. Nevěděli však, že to nemělo být nějaké tělesné semeno prostřednictvím přirozeného potomka patriarchy Abrahama, ale mělo to být „semeno“ duchovní. Jeho otcem tedy měl být někdo větší než Abraham, vyšší než on. Neměl to být nikdo jiný než veliký životodárce, sám Jehova Bůh. Kdo tedy měl být hlavním v tomto „semeni“?
8. a) Jak se stal Ježíš větším než Izák? b) Proč byla nutná Ježíšova oběť a nebeské vzkříšení k tomu, aby dostaly požehnání všechny rodiny země?
8 Byl to někdo větší než Izák, syn Abrahamova stáří. Byl to „člověk, Kristus Ježíš“, který byl potomkem Izákovým, ale byl větší než Izák a jeho syn Jákob neboli Izrael a dvanáct synů Jákobových, dvanáct základů izraelského národa. (1. Tim. 2:5) Děťátko, které se mělo jmenovat Ježíš, bylo ‚Božím synem‘, protože bylo zplozeno v lůně své panenské matky Marie duchem Jehovy Boha. Jeho život byl opravdu přenesen z duchovní říše do Mariiny dělohy a její manžel, Josef, byl pouze Ježíšovým pozemským pěstounem. (Lukáš, kapitoly 1–3) Ukázalo se však, že se Ježíš nestal původcem požehnání pro všechny rodiny a národy země, dokud byl člověkem na zemi. Je pravda, že svou dokonalou, bezhříšnou lidskou obětí v roce 33 n. l. na Kalvárii za Jeruzalémem může Ježíš sloužit k požehnání celého lidstva. Ale Jehova Bůh, jeho nebeský Otec, jej třetího dne po jeho smrti v roce 33 n. l. vzkřísil z mrtvých a pak jej vzal zpět do nebe jako duchovního Syna Božího. Odtud žehná všem rodinám a národům na zemi.
9. a) Jaký větší význam nyní získává symbolicky olivovník? b) Kolik je duchovních ratolestí a jak to víme? c) Co nám objasňuje Galaťanům 3:28, 29 ohledně těchto „ratolestí“?
9 Z tohoto stanoviska získává apoštolovo podobenství o olivovníku nový a daleko větší význam. Ukazuje se, že „kořenem“ onoho duchovního olivovníku je Jehova Bůh, velký životodárce všeho, ten, který je větší než patriarcha Abraham. Jednozplozeným Synem tohoto většího Abrahama je Ježíš Kristus, který je větší než Izák. Tento větší Izák dokazuje, že je hlavou křesťanského sboru, který je zplozen duchem většího Abrahama, Jehovy Boha. Členové křesťanského sboru jsou duchovní větve, jež pocházejí z tohoto teokratického olivovníku, a podle Zjevení 7:1–8 a 14:1–3 mají nakonec 144 000 členů. Proto čteme v Galaťanům 3:28, 29: „Není ani Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“
10. a) Kdo se měl stát jako první duchovními ratolestmi? b) Kdo z nich byl „zachráněn“ a jak Pavel citoval proroctví, aby to znázornil?
10 Přirození Židé v Ježíšově době byli jeho přirozenými bratry, podle svého přirozeného původu pocházeli z patriarchy Abrahama, a proto byli jako první na řadě, aby se stali „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku. Byli skrze prostředníka Mojžíše ve smlouvě Zákona s větším Abrahamem. Ježíš Kristus nepřišel na zemi přímo k nikomu jinému než ke „ztraceným ovcím izraelského domu“. (Mat. 10:6) A tak první, kteří se měli stát „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku, jehož kořenem je Jehova Bůh, byli přirození Židé — dvanáct věrných apoštolů Ježíše Krista a tisíce jiných přirozených Židů. Ale jen „malý ostatek“ přirozených Židů byl „zachráněn“, aby byli semenem většího Abrahama a dědici jeho „zaslíbení“, jak to bylo předpověděno u Izajáše 10:22. Pavel cituje toto proroctví v Římanům 9:27.
11. a) Kdy byly vylomeny předpokládané „ratolesti“? b) Jak byly potom naroubovány „ratolesti“ divoké olivy a na který olivovník?
11 Vylamování předpokládaných „ratolestí“ „Abrahamova semene“ začalo obrácením obřezaných Samaritánů a plně se projevilo tři a půl roku po smrti a vzkříšení Ježíše Krista, většího Izáka. Tehdy byli prostřednictvím apoštola Petra obráceni první nežidovští neobřezaní věřící, římský setník Kornelius, jeho rodina a věřící přátelé, a když byli zplozeni a pomazáni Jehovovým duchem, byli pokřtěni. (Skutky, kapitola 10) Tak byly „ratolesti“ z divokého olivovníku naroubovány do duchovního olivovníku, jehož životodárným „kořenem“ je Jehova Bůh.
12. a) Co by se stalo, kdyby vylomené „ratolesti“ činily pokání? Znázorni to. b) Čeho je to příkladem? c) Jak bychom měli reagovat, podobně jako Pavel, na takové zjevení Jehovovy „mysli“?
12 Kdyby však kdokoli z přirozených Židů, kteří byli vylomeni, o věci znovu uvažoval a činil pokání, jako Akvila a Priscilla, byli by vroubováni zpět do duchovních předností, které židovský národ ztratil nedostatkem víry ve většího Izáka, Ježíše Krista. (Sk. 18:1–4, 26; Řím. 16:3; 1. Kor. 16:19) To bylo příkladem milující laskavosti Jehovy Boha, většího Abrahama. Taková obdivuhodná štědrost, kterou projevil Jehova Bůh vůči přirozeným Židům, kteří stále byli pro Boha milovanými, kvůli svým předkům, vedla apoštola ke zvolání: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ Vyvolává toto zjevení Jehovovy „mysli“ také u nás pocit hlubokého ocenění?
Milovat Boha celým svým srdcem a celou svou myslí
13, 14. a) Jak opatřil Bůh Zákon a proč? b) Co řekl Ježíš ohledně tohoto Zákona a o jakém „srdci“ zde mluví? c) Která dvě přikázání citoval Ježíš a proč bychom je měli dodržovat?
13 S přirozeným semenem patriarchy Abrahama, izraelským národem, uzavřel Jehova Bůh smlouvu, přičemž sloužil prorok Mojžíš jako prostředník. To se stalo v roce 1513 př. n. l. v pustině na Sinajském poloostrově a u hory Sinaj. Tam jim dal svůj Zákon. O tomto zákonu napsal apoštol Pavel: „Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé z víry.“ (Gal. 3:24) A co řekl Kristus Ježíš o Zákoně, který byl dán skrze Mojžíše? Když dostal otázku, které je „největší přikázání“ ve sbírce Zákona, Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [řecky: kardia] a celou svou duší [psyché] a celou svou myslí [dianoia].‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Mat. 22:35–40) Zde se mluví o srdci ve vztahu k mysli, z čehož je patrné, že to musí být „srdce“ v obrazném smyslu.
14 Ježíš zde citoval z 5. Mojžíšovy 6:5: „A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [hebrejsky: lebab] a celou svou duší [nefeš] a celou svou životní silou.“ Také ze 3. Mojžíšovy 19:18: „A budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ Tak Ježíš seřadil tato dvě přikázání jako první a druhé největší přikázání mojžíšské smlouvy Zákona. Dnes nejsme pod mojžíšským Zákonem, ale tyto základní požadavky nezastaraly. Měli bychom je zachovávat.
15. a) Čím je podněcováno k činnosti tělesné srdce a jak funguje? b) Jaký vztah má tělesné srdce k mozku a mysli?
15 Víme, že tělesné srdce je udržováno v chodu „duchem života“. (Zjev. 11:11; 1. Mojž. 7:22) Tato životní síla uvádí v chod tělesné srdce, takže vhání životodárnou krev do všech částí lidského těla, včetně mozku. Jehova Bůh řekl: „Duše [nefeš] těla všeho druhu je jeho krev pro duši, která je v ní. Proto jsem řekl synům Izraele: ‚Nebudete jíst krev žádného druhu těla, neboť duše každého druhu těla je jeho krev.‘ “ (3. Mojž. 17:14) Aby mohlo celé tělo žít, musí tělesné srdce vhánět krev, která udržuje život, do všech jeho částí, ať již probíhá tento oběh krve pomocí přirozeného Bohem daného srdce nebo srdce transplantovaného z těla někoho jiného nebo necitlivým netělesným mechanickým srdcem. Tak je krev vháněna do mozku, jsou podněcovány jeho schopnosti přemýšlet a mysl funguje. Je tedy zřejmé, že tělesné srdce vyživuje mozek tím, že jej zásobuje krví, jež obsahuje činnou životní sílu, „ducha života“. Ať si je toho člověk vědom nebo ne, srdce stále vhání krev do mozku a do všech ostatních částí těla.
16. a) Co je podle Bible obrazné srdce? b) Co je od nás požadováno, když máme milovat Jehovu ‚celým srdcem‘? c) Jak jej milujeme svou celou „myslí“?
16 Podívejme se však dále, než jen na doslovné srdce z živé tkáně. V Bibli zastupuje srdce sídlo pohnutek a také citů. Je to obrazné srdce, jež ve skutečnosti znamená naše nejvnitřnější já. V 1. Petrově 3:4 je popsáno jako „skrytý člověk srdce“ („NS“), „skrytá osoba srdce“ („Revidovaný standardní překlad“), „vaše vnitřní já“ („Nový mezinárodní překlad“, angl.). Platí tedy pro nás příkaz, že máme milovat Jehovu Boha ‚celým srdcem‘. Také je nám přikázáno, abychom milovali Jehovu Boha svou celou duší, svou celou bytostí. To vyžaduje, abychom milovali jediného živého a pravého Boha, Všemohoucího, celou svou životní silou a abychom zaměřovali všechnu svou energii ke konání Boží zjevné vůle a k tomu, abychom během tohoto „závěru systému věcí“ plně vykonali jeho dílo. (Mat. 24:3) Kromě toho musíme milovat biblického Boha celou svou „myslí“, svými myšlenkovými schopnostmi. — Mar. 12:29–31.
17. a) Jaké máme ujištění, jestliže milujeme Jehovu svým celým srdcem a svou celou myslí? b) Jak bude podle Filipanům 4:7 působit Boží pokoj na naše srdce a naši mysl?
17 Projevujeme-li svou lásku k Jehovovi Bohu celým svým srdcem a celou svou myslí, je samozřejmé, že bude s potěšením vyslýchat naše modlitby, a toto ujištění nás zbavuje úzkosti. Budeme se těšit z pokoje, který nemá tento neklidný svět a jemuž nemůže rozumět. Proč? Protože, jak ujistil apoštol Pavel milované křesťany ve starověkých řeckých Filipech, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení [řecky: nus], bude střežit vaše srdce [kardias] a vaše myšlenkové síly [noemata: „mysli“, „Autorizovaný překlad“; „Revidovaný standardní překlad“] prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 4:7) Naše obrazné srdce tak nebude podněcováno k nějakým ukvapeným nesprávným pohnutkám a citovému nepokoji a myšlenková síla neboli mysl nebude zmatená ani pokřivená. Křesťan půjde svou cestou podle Boží inspirované Bible a s pomocí vůdce, Krista Ježíše.
Můžeš odpovědět?
◆ Co je míněno Jehovovou „myslí“?
◆ Jak užil Pavel teokratického olivovníku, aby znázornil Jehovovu „mysl“?
◆ Co je obrazné „srdce“?
◆ Jakou úlohu má „srdce“ a „mysl“ v našem vztahu k Bohu?