Proč nesmíme být částí tohoto světa
„Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — JAN 17:16.
1. Jaké zacházení mohou očekávat Ježíšovi následovníci podle jeho slov?
JEŽÍŠE KRISTA tento svět odmítal, nenáviděl a dokonce pronásledoval. Co tedy mohou očekávat jeho následovníci? Ano, řekl jim: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže si všímali mého slova, budou si všímat i vašeho.“ — Jan 15:18–20.
2. a) Co je „svět“, od něhož se Ježíšovi následovníci velmi liší? b) Co činí Jehova pro Kristovy učedníky, místo aby je vzal ze světa?
2 Ano, Ježíšovi praví následovníci se velice liší od tohoto světa — od hříšné lidské společnosti odcizené Bohu. Jde to až tak daleko, že jsou Kristovi učedníci tímto světem nenáviděni a pronásledováni. Ale protože Ježíšovi následovníci nejsou částí světa, řídí se jeho nesrovnatelným příkladem a Jehova Bůh nad nimi bdí v souladu s Kristovou modlitbou: „Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ — Jan 17:15–17.
3. Jaké otázky ohledně tohoto světa vyžadují odpověď?
3 Co to znamená nebýt „částí světa“? Naznačuje to, že se mají Ježíšovi následovníci vyvarovat každého styku s nekřesťany?
Křesťané se nemohou izolovat
4. Jakou práci určil Ježíš pro své následovníky, a proč je tedy nemožné, aby se izolovali?
4 Ježíš jistě neočekával, že se budou jeho následovníci izolovat do výlučně náboženských obcí. Dal jim naopak práci, která se měla konat po celém světě. Řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a v Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Také jim přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20) Učedníky se tedy měli stát ‚lidé všech národů‘, ovšem nemělo se očekávat, že by přijaly učení Ježíše Krista celé národy.
5. Jakými biblicky schválenými prostředky jsou lidé obraceni ke křesťanství?
5 Někdo však může říci: ‚Což nebyly obráceny na křesťanství celé národy? A netvoří snad to, co je známo jako křesťanstvo?‘ Je pravda, že někteří panovníci rozhodli, jakého náboženství budou jejich poddaní, a neváhali prosazovat toto rozhodnutí krutými a barbarskými metodami. A také strach z mučení v mýtickém pekelném ohni byl silným činitelem, když se lidé takzvaně obraceli k formálnímu křesťanství. (Srovnej Kazatele 9:5, 10.) Ale jak vzdálené je to všechno od jediného způsobu rozšiřování pravé křesťanské víry, který je schválen Biblí! Tato vznešená činnost se má vykonávat aktivním vydáváním svědectví, vyučováním a činěním učedníků. Poustevníci nebo mniši a jeptišky v klášterech by nemohli nikdy vykonat tuto práci a nemohli by ani plnit Kristův příkaz: „Tak ať září vaše světlo před lidmi.“ (Mat. 5:14–16) A vynucené „obrácení“ nemá nic společného s vydáváním svědectví, kázáním a vyučováním, jež pomáhá čestně smýšlejícím lidem ze všech národů s plným uvědoměním a ze srdce se oddat Jehovovi Bohu.
Proč nemají být „částí světa“
6. Proč je možné říci, že svědkové Jehovovi odpovídají Ježíšovu popisu jeho následovníků u Jana 13:35?
6 Jméno „křesťan“ je často falešnou nálepkou. Jakými chamtivými, dobyvačnými skutky, jakým pobíjením ve válkách a hromadným útlakem se jen provinili takzvaní křesťané a křesťanské národy! Jak odlišně však jednají praví Kristovi následovníci! „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci,“ řekl Ježíš, „budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Opravdu existují lidé, kteří dnes odpovídají tomuto popisu — svědkové Jehovovi. Láska, kterou mají mezi sebou, znamená, že mezi nimi není žádná nemilosrdná konkurence, žádné provokace, že nikdo sobecky nevyužívá druhého. Znamená to naopak, že mluví souhlasně, nejsou mezi nimi rozkoly a že jsou „pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Kor. 1:10; 13:4–8) Svědkové Jehovovi se poučili o tom, jak smýšlí Bůh a Kristus, a řídí se tím. (Řím. 12:1, 2; 1. Kor. 2:16) Velmi důležitou součástí tohoto smýšlení je, že křesťané nesmějí být „částí světa“. — Srovnej Jakuba 1:27.
7. Jak ukazují Pavlova slova ve Skutcích 17:30, 31, že je nevhodné, aby byli křesťané částí tohoto světa?
7 Ježíšovi následovníci mají velmi dobré důvody, proč nejsou ‚částí tohoto světa‘. Asi po 4 000 let neměla většina lidstva ‚žádnou naději a byli bez Boha ve světě‘. (Ef. 2:12) Ale to dlouhé období odcizení od Jehovy následkem lidského hříchu nebude pokračovat neomezeně. Před devatenácti stoletími řekl apoštol Pavel, že Bůh „říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání“, protože „stanovil. . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“, Ježíšem Kristem. Pavel dodal, že Bůh „opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých“. (Sk. 17:30, 31) To je spolehlivý podklad, aby mohl být tento nespravedlivý svět, včetně odpadlého křesťanstva, souzen, odsouzen a navždy vyhlazen. Jak nevhodné tedy je, aby ti, kteří tvrdí, že jsou křesťané, byli částí tohoto světa!
8. Jaké dílo ukazuje, že je „konec“ blízko, což poskytuje Jehovovu lidu další důvod, aby nebyl „částí světa“?
8 Od Ježíšova vzkříšení uplynulo více než 1 900 let, a vykonání božského soudu nad odpadlým křesťanstvem a zbytkem satanova světa je nesporně velmi blízko. (2. Petra 3:10; 1. Jana 5:19) Svědkové Jehovovi mezitím oznamují Boží poselství po celé zemi a lidé, kteří činí pokání a projevují ocenění, se nyní těší z „období osvěžení“. (Sk. 3:19–21) V souladu s Ježíšovými prorockými slovy, jež se vztahují na naši dobu, káže nyní „toto dobré poselství o království“ více než 2 650 000 svědků ve 205 zemích. Až dosáhne toto dílo „svědectví všem národům“ rozsahu, který si Bůh přeje, pak „přijde konec“. (Mat. 24:14) Poněvadž je tedy konec tohoto zlého systému tak blízko, jistě má Jehovův lid všechny důvody, aby nebyl „částí světa“.
9. a) Protože má satanův svět brzy skončit, jak bychom se měli dívat na zájmy a požadavky království? b) Které otázky si nyní zaslouží naši úvahu?
9 Jestliže má satanův svět brzy skončit, je opravdu důležité, abychom se ujistili, že skutečně hledáme na prvním místě Boží království. (Mat. 6:33) Ať jsme jakéhokoli věku, vzdělání nebo postavení v životě, „všichni budeme stát před Boží soudcovskou stolicí“. (Řím. 14:10) Uvedli jsme tedy uplatňování požadavků království do svého života? Nebo se ve skutečnosti stále ještě snažíme být v souladu s tímto světem, který nenávidí pravé křesťany? Máme nějaké světské ambice a naděje? Napodobujeme nebiblické, světské, pomíjivé záliby tohoto světa? Obdivujeme jeho modly? Pamatuj, že „přátelství se světem je nepřátelství s Bohem“. (Jak. 4:4) Nechceme-li se stát Božími nepřáteli, jak se tedy můžeme vyvarovat znečištění od světa? Co patří k věcem světa, jichž se musíme vystříhat?
Vystříhej se lásky ke světu
10. O kterých třech věcech ve světě je v 1. Janově 2:15, 16 řečeno, že je Jehovův lid nesmí milovat?
10 Apoštol Jan napsal: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16) Jan zde citoval tři základní věci v tomto světě, které Jehovův lid nesmí milovat.
11. Proč se křesťané nesmějí poddávat ‚žádosti těla‘?
11 „Žádost těla“ by nás mohla vést k mnoha škodlivým a smrtonosným způsobům, které jsou běžné v tomto zlém světě pod satanovou nadvládou. Patří k nim „skutky“ hříšného těla — „smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozděleni, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci“. Nemůžeme prostě beztrestně přehlížet výstrahu apoštola Pavla, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Gal. 5:19–21) Ti, kteří nečiní pokání a dále pěstují „skutky těla“, jsou částí světa a nebudou mít podíl na zaslíbeném království, jež ospravedlní Jehovovo jméno a přetvoří zem v ráj. (Luk. 23:43) Je tedy zřejmé, že se křesťané nesmějí poddávat ‚žádosti těla‘.
12. a) Co je „žádost očí“ a jak může duchovně zapůsobit na náš postoj? b) Jakou otázku si můžeme právem položit ohledně „žádosti očí“?
12 „Žádost očí“ je dalším charakteristickým rysem těch, kteří jsou částí tohoto světa. Hromadí sice bohatství a majetek, ale zdá se, že nikdy nejsou uspokojeni. A dokonce i mnozí, kteří věnovali do jisté míry pozornost biblické pravdě, jak ji rozšiřují svědkové Jehovovi, se nakonec poddali ‚žádosti očí‘, a nečiní proto žádný duchovní pokrok. Jejich žádost po nových oděvech, autech, domech, zařízeních a mnoha jiných věcech, které se líbí oku, se stává tak silnou, že, jak řekl Ježíš, „podvodná moc bohatství a žádosti po ostatních věcech vnikají dovnitř, dusí slovo a to se stává neplodným“. (Mar. 4:18, 19) Je zajímavé, že satan pokoušel Evu tím, že v ní vyvolal žádost po něčem zakázaném, co mohla vidět očima. Neměl však naprosto žádný úspěch ve své snaze svést Ježíše, aby zhřešil tím, že by sáhl po věcech, které lze vidět očima. (1. Mojž. 3:1–6; Luk. 4:5–8) Ale co ty? Řídíš se Ježíšovým ryzím příkladem? Nebo pohltilo uspokojování ‚žádosti očí‘ tvůj čas, tvou pozornost a tvou energii, takže jsou zanedbávány zájmy království? Jestliže duchovní zájmy ustupují do pozadí, jednej rychle, abys takovou situaci napravil!
13. Co ukázal Pavel a co říkají některá přísloví o tom, kam vede chtivá „žádost očí“?
13 Chtivá „žádost očí“ může vést k nepoctivosti, závisti, chamtivosti a k jiným hříchům, které Bůh neschvaluje. Jak řekl Pavel, „chamtivci“ jsou mezi těmi, kteří „nezdědí Boží království“. (1. Kor. 6:9, 10) Vhodně proto varují moudrá přísloví: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání, ale ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný. Muž se závistivým okem pospíchá za hodnotnými věcmi, ale neví, že na něho přijde nouze.“ (Přísl. 28:20, 22) I když na některé chtivé a závistivé osoby nepřijde chudoba okamžitě, buď zemřou bez Boží přízně nebo smutně skončí v závěru tohoto systému věcí. — Mat. 24:3; Luk. 12:13–21.
14. a) Jak se může projevit „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“? b) Co je u kořene takového „okázalého vystavování“, chlubení a dychtění po postavení? c) Proč máme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali a čeho jsme podle svého názoru dosáhli?
14 Jehovovi služebníci se také musí vyvarovat „okázalého vystavování prostředků, které má někdo k životu“. Může být skutečně lákavé chlubit se nákladnými věcmi, které člověk získal. Taková nesprávná žádost vede často nejen k tomu, že se lidé snaží držet krok s druhými, ale také k tomu, že se snaží hmotně je daleko předstihnout. Podobně jedná i ten, kdo se chlubí tím, co podle svého mínění dokázal. Doufá, že dosáhne společenského postavení, a proto snad dokonce i pěstuje přátelství s význačnými osobami a projevuje jim podporu. Ale ti, kteří se dávají takovým způsobem k dispozici, jsou pošetilí. Mimořádně ctižádostivý člověk se může nakonec začít podobat oněm ‚bezbožným lidem‘ z doby Judovy, jejichž „ústa mluví nabubřelosti, zatímco pro svůj prospěch obdivují osobnosti“. (Juda 4, 16) U kořene veškeré takové touhy po postavení a takového okázalého vystavování je hříšná pýcha. (Přísl. 8:13; 16:18; 21:4) Jistě tedy musíme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali, a tím, čeho jsme domněle dosáhli. Vhodné je zde přísloví: „Jíst příliš mnoho medu není dobré; a je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?“ (Přísl. 25:27) Mnoho lidí jde širokou cestou, která vede ke zničení. Jak časová jsou proto Ježíšova slova: „Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře!“ — Luk. 6:26.
„Svět pomíjí“
15. a) Jaký základní důvod poskytuje apoštol Jan k tomu, že nemáme být „částí světa“? b) K čemu by měli zaměřovat věrní a oddaní křesťané své hlavní úsilí?
15 Jan nám poskytuje základní důvod, proč nemáme být „částí světa“, když dodává: „Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) „Svět“, nespravedlivá lidská společnost, spěje ke svému konci v rychle se přibližujícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) V tom časovém období bude zničena každá stopa politických, obchodních a falešných náboženských prvků tohoto světa. Jak by tedy mohli praví Jehovovi svědkové věnovat všechen svůj čas, energii a hmotné statky těmto prvkům, které brzy zmizí? Věrní a oddaní křesťané budou naopak zaměřovat své hlavní úsilí k tomu, aby podporovali zájmy království a hodnoty, které jsou trvalé, věčné. A takovou věrnou oddaností a vírou kromě toho Jehovův lid ‚zvítězí nad světem‘ nespravedlivé lidské společnosti, stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 16:33) Ano, a až tento svět božským zničením pomine, přežijí stejně, jako přežil potopu Noe se svou rodinou. — 2. Petra 2:5.
16. O kterých otázkách ještě musíme uvažovat?
16 Jestliže tento svět pomíjí, jak by se tedy měli dívat křesťané na svou účast v jeho společenských záležitostech? Jaký by měli mít postoj ke vzdělání, k obchodním záležitostem a k rekreaci? O těchto věcech ještě musíme pečlivě uvažovat.
Co bys řekl?
◆ Co je svět, jehož Ježíšovi praví následovníci nejsou částí?
◆ Jaká práce byla určena Kristovým učedníkům, takže se nemohou izolovat?
◆ Uveď některé důvody, proč svědkové Jehovovi nejsou „částí světa“.
◆ Má-li se Jehovův lid řídit radou v 1. Jana 2:15 –17, které tři základní věci ve světě nesmí milovat?