Zmocňuje se tě někdy chtivost?
STALO se ti někdy, že jsi byl v nějaké společnosti, kde byla hojnost výborného jídla a alkoholických nápojů, a ty ses dal svést k nemírnému jídlu a pití? Mnozí připustí, že se jich někdy zmocní nějaký druh chtivosti. Můžeš jí vždy odolat? Nebo jsi podlehl již častěji a pak tě bolela hlava nebo jsi měl kocovinu nebo ještě něco horšího? Jaké jiné následky mívá chtivost? Jak můžeme uniknout jejím spárům? Je to velmi důležité, protože podle výroku Bible „chamtivci. . . nezdědí Boží království“. — 1. Kor. 6:10.
Chtivost je definována jako přehnaná touha, hrabivost, chamtivá žádost po něčem ve větším množství, než kolik člověk potřebuje nebo si zaslouží. Může se projevovat v různých formách, například láskou k penězům, touhou po moci nebo slávě, nenasytností v jídle, pití, sexu a v žádosti po hmotném majetku. Je to základní příčina mnoha špatností, které nás dnes sužují. Proč dnes tak přibývá nedovolených pohlavních styků a všech druhů zločinů? Proč se milióny lidí přejídají, zatímco jiné milióny lidí umírají hlady? Proč se prohrává tolik peněz v hazardních hrách a loteriích? Proč dochází k zpronevěřování soukromých i veřejných finančních prostředků, k obchodnímu vykořisťování a k podplácení veřejných úředníků? A co je příčinou válek a jejich příšerných dozvuků v podobě zkázy a utrpení? Za tím vším je zhoubné působení chamtivosti.
SEXUÁLNÍ CHTIVOST A JEJÍ NÁSLEDKY
Chtivost může mít velmi ošklivé formy a může člověka úplně zbavit důstojnosti. Například jeden ženatý muž, který měl pěknou rodinu, byl ovládán nezřízenou sexuální chtivostí. Jednou šel v podnapilém stavu za dvěma děvčaty až k jejich domu a doufal, že je svede. Ale jejich otec a jeden příbuzný vyšli a zbili ho. Byl odvezen do nemocnice s prasklou lebkou, zlomenou čelistí a těžkým úrazem na oku. Jeho dcerka se pokusila o sebevraždu. Všichni členové rodiny to pociťovali jako otřes a hluboké ponížení. Jakou cenu musel zaplatit za to, že podlehl sexuální chtivosti!
Potvrzuje to jedna zkušenost izraelského krále Davida. David už měl celou řadu žen. Ale jednoho dne zahlédl ze střechy krásnou ženu Bat-Šebu, jak se koupe. Místo aby se okamžitě odvrátil a myšlenku zahnal, připustil, aby v jeho srdci zakořenila sexuální žádost. Pak se s tou ženou dopustil cizoložství, zatímco její manžel Urijáš byl pryč a bojoval v Davidově armádě.
Když Bat-Šeba otěhotněla, chtěl David nejdříve cizoložství zastřít. Dal povolat Urijáše domů, aby měl styky se svou ženou. Když tato lest nevyšla a on si uvědomil, že Bat-Šeba bude ukamenována jako cizoložnice, rozhodl se vydat Urijáše na jistou smrt v bitvě. Jehovovi však nic neunikne. Poslal proroka Natana, aby Davida pokáral za jeho hanebné zločiny — za cizoložství a za to, že nesl odpovědnost za smrt manžela té ženy. Na Davida to hluboce zapůsobilo a kárání pokorně přijal. Zaplatil však vysokou cenu. Jeho první syn, kterého mu porodila Bat-Šeba, zemřel krátce po narození a jeho rodinu stále stíhalo neštěstí. — 2. Sam. 11:1–12:23; kap. 13.
Tento varovný příklad výstižně znázorňuje řetězovou reakci hříchu, jak o ní mluví Bible: „Každý je. . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; a když je dovršen hřích, zplodí smrt.“ (Jak. 1:14, 15) David udělal chybu v tom, že připustil, aby semeno chtivé sexuální žádosti zapustilo kořeny v jeho srdci a vyrostlo. Jakmile byla vyvolána hříšná žádost, David připustil, aby ho sexuální chtivost strhla k cizoložství.
Jak odlišně jednal Josef v Egyptě, když ho sváděla Potifarova manželka, aby si k ní lehl! Jak reagoval Josef na toto pokušení? Zpráva nám říká: „A jak den co den mluvila k Josefovi, ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal, aby si k ní lehl a byl s ní.“ Ačkoli neměl morální vedení v podobě Desatera přikázání, které ještě tehdy nebylo dáno, odpověděl na její naléhání slovy: „Jak bych se. . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ Nakonec ho jednoho dne pevně chytla a řekla: „Lehni si se mnou!“ Zůstal tam snad Josef a pokoušel se s ní diskutovat a něco jí vysvětlovat? „Dal se na útěk a vyšel ven.“ Nedal ani příležitost, aby v jeho srdci vznikla sexuální žádost. Utekl. — 1. Mojž. 39:7–16.
Žádný upřímný křesťan by ve skutečnosti neplánoval jednání, v němž by se projevovala sexuální chtivost. Ale David také neplánoval, že se dopustí hříchu. Jeho příklad by nás všechny tedy měl podnítit, abychom posilovali své osobní rozhodnutí odolávat jakýmkoli žádostem k nedovolenému chování v sexuálním ohledu. Ať jsme svobodní nebo v manželství, mladí nebo starší, musíme být všichni pevně rozhodnuti, že se nepoddáme žádnému pokušení, které by snad na nás zapůsobilo. — Řím. 13:13, 14.
CHTIVOST PO PENĚZÍCH A JEJÍ NÁSLEDKY
Známým příkladem chamtivého člověka byl nejhanebnější zrádce v lidských dějinách — Jidáš Iškariotský. Když ho Ježíš vybral za apoštola, byl jistě věrný a určitě ještě nebyl chamtivý. Ano, Ježíš jej dokonce učinil správcem společné pokladny. Ale časem začal Jidáš peníze krást. „Byl zloděj a měl pokladnu a odnášel peníze, které byly do ní vkládány.“ — Jan 12:6.
Z Jidáše se zřejmě stal zloděj ze zvyku, chamtivý člověk. Když se přiblížil rozhodující pasach roku 33 n. l., smluvil se s předními kněžími, kteří měli vražedné úmysly, a slíbil, že zradí Pána za 30 kousků stříbra. Později si Jidáš uvědomil, jak hrozného činu se dopustil, a spáchal sebevraždu. Chtivost si vyžádala další oběť. — Luk. 22:3; Mat. 26:14–16.
Chtivost má bezpočet hrozných následků. Mnozí lidé, kteří jdou chtivě za penězi, jich pak mnoho utratí, protože žijí přepychově. Nespokojí se s jednoduchou stravou, ale zaměřují se jen na nejluxusnější lahůdky. Ale nemírné požívání těžkých pokrmů, které si mohou opatřit za drahé peníze, se na nich často projeví jako bumerang, protože u nich vznikají zažívací poruchy i obtížnější problémy, které mohou vést k časnější smrti. Jeden lékař o tom řekl: „V pojišťovnictví je tvrdou skutečností, že přejídání a nadváha snižují očekávanou délku života.“
Pro křesťana je však daleko důležitější duchovní nebezpečí, které je spojeno s chamtivostí. Hmotařství již přivedlo mnoho křesťanských manželek, jejichž manželé vydělávali dost peněz, k tomu, že si vyhledaly zaměstnání, i když to vedlo k zanedbávání dětí a měly pak daleko méně požehnání v kazatelském díle. Chtivost přiměla také mladé křesťany k tomu, že podlehli lesku dobře placeného zaměstnání a vůbec nebrali v úvahu možnost, že by vstoupili do kazatelské služby plným časem. Uspokojování těla, ať již nedovolenými pohlavními styky nebo chtivostí po penězích (a zábavách a majetku, který se za ně dá koupit), může vést k vážným hříchům a dokonce i ke ztrátě věčného života. „Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, . . . když žijete-li ve shodě s tělem, jistě zemřete.“ — Řím. 8:6, 13.
JAK MŮŽETE ZABRÁNIT TOMU, ABYCHOM SE NESTALI OBĚTÍ CHTIVOSTI?
Jakmile se člověka zmocní chtivost, je těžké se jí zbavit. Je proto lépe jí předcházet než ji léčit. Rodiče musí krotit sklon k chtivosti sami v sobě, a pak ve svých dětech. Většina dětí má sklon k sobectví. Vypráví se, že jednoho dne šel Abraham Lincoln se svými dvěma malými synky na procházku, ale oba plakali. Jeden soused se ptal: „Co je s těmi chlapci?“ Lincoln odpověděl: „Totéž, co je s celým světem. Mám tři vlašské ořechy, a každý z nich chce dva.“
Rodiče by měli soustavně a s láskou ‚vychovávat‘ chlapce a děvčata v nesobeckosti a ohledu k druhým. (Přísl. 22:6) To jim velmi pomůže v době dospívání, kdy může velmi zesílit sexuální pud a sobecké žádosti. Mladí lidé jsou v dnešní době stále vystaveni vyzývavým podnětům v sexuální sféře. Bible však říká: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté, ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nehodí. . . Žádný smilník ani nečistý nebo chamtivec — což znamená, že je modloslužebník — nemá žádné dědictví v království Krista a Boha.“ -Ef. 5:3–5.
Povšimni si, že „chamtivec“ je také „modloslužebník“. Jak to? Ti, kteří jsou posedlí touhou po sexu, láskou k penězům (která se projevuje kradením, zpronevěrami a hazardními hrami), nenasytností v jídle a pití nebo touhou po moci a slávě, se stávají otroky takových žádostí, jež se pro ně stávají jakoby modlami. Za hlavní cíl v životě považují uspokojování svých chamtivých tužeb. Křesťané, kteří modlářsky dělají něco takového, jsou rozhodně podle biblické terminologie ‚chamtivci‘ a mohli by být vyloučeni ze sboru. Dali uctívání svých ‚bohů‘ přednost před uctíváním Jehovy, který je „Bůh vyžadující výlučnou oddanost“. — 2. Mojž. 20:3–6, 17.
Pro křesťany — mladé i staré — je velmi nebezpečné, věnují-li pozornost rozhlasovým a televizním programům nebo knihám a časopisům, které podněcují chtivost po škodlivých věcech. Vzpomeň si, že David neodvrátil svůj pohled od koupající se Bat-Šeby a ve slabé chvíli byl uchvácen smyslnou chtivostí. Vypneš televizor nebo odejdeš z kina, když se předvádí nemravnost?
Ačkoli se David dopustil vážného provinění, měl přece hlubokou lásku k Jehovovi. To mu pomohlo duchovně se opět uzdravit. Podobně se podařilo jednomu křesťanovi v Africe zbavit se chtivosti po penězích. Následkem určitých těžkostí upadl do dluhů. Byl odpovědný za finanční záležitosti firmy, pro kterou pracoval, a dal se svést k tomu, že si bez dovolení „vypůjčil“ nějaké peníze. Připustil, že v něm semeno chtivosti vzklíčilo, a zpronevěřil větší obnos. Když se jeho zaměstnavatelé začali tou záležitostí zabývat, utekl ze země a zanechal tam svou manželku a děti. Brzy ho však začalo svědomí trápit a uvědomil si, že se dopustil hrozné chyby. Vrátil se domů a nakonec nahradil všechny peníze. Křesťanští starší ho pokárali a on nyní činí chvályhodné pokroky.
Co mu pomohlo najít cestu zpět? Modlitba a čtení Bible. Zjistil, že mnohé z toho, co vyjádřil v žalmech David, našlo odezvu v jeho vlastním srdci a pomohlo mu modlit se vroucněji a vyjadřovat hlubší myšlenky. Zde je několik příkladů těchto žalmů: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti svých milosrdenství vymaž mé přestupky. Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ „Také od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neovládnou.“ — Žalm 51:1, 10; 51:3, 12, „KB“; 19:13; 19:14, „KB“.
Chceme-li potlačit nebo překonat chtivost, musíme se řídit radou Jakubovou: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Pokud má křesťan srdce naplněné láskou k Jehovovi, ke křesťanským bratrům a ke všem těm mnohým lidem, kteří potřebují v těchto obtížných dobách pomoc, pak v něm může sotva vzklíčit nebezpečné „semeno“ chtivosti. A svatý duch je vynikající prostředek k překonání chtivosti! Připusťme tedy, aby do našeho srdce proudila tato mocná síla, aby je očistila od nečistých žádostí a naplnila je hlubokou touhou sloužit Jehovovi. Pak nás odporná moc chtivosti nepřemůže.