Meze svobody

„Nikdo není více zotročen beznadějí než ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.“ — Goethe.

SVOBODA! Jak zvučné je to slovo. Ale co pro tebe znamená? Znamená snad svoboda to, že máš nezadatelné právo dělat, co je ti libo, kdy nebo kde je ti libo, bez ohledu na druhé lidi? Ovšemže ne. Tvé jednání je omezováno zákonodárnými sbory, aby tak byly chráněny zájmy a práva druhých. Není to snad životně nezbytné, když lidé žijí ve společenství?

Můžeš se například těšit ze svobody cestování, ale svým vozidlem smíš jezdit jen v určitých zákonných mezích. Tyto meze neboli zákony byly zřízeny pro ochranu nejen druhých, ale i tvou. Proto pravá svoboda neznamená, že se nemusíš v ničem omezovat, ukázňovat a obětovat, neznamená ani nepřítomnost zákonů, které jsou správné a blahodárné. „Blackův právnický slovník“ (angl.) zajímavě definuje svobodu:

„Stav svobodného bytí. . . bez jiného omezení, zábrany nebo zákazu, než jaké mohou stanovit oprávněné a nutné zákony a povinnosti společenského života.“

Chceme-li se těšit ze svobody, musíme žít svůj život uvnitř dvojích hranic — v rámci zákonů přírodních a mravních.

Fyzikální zákony omezují člověka

Žádný člověk nemůže být naprosto svobodný — ani kdyby se izoloval na nepatrném ostrůvku uprostřed obrovského oceánu. Přirozené potřeby jeho těla a jeho závislost na prostředí by jeho svobodu omezily. Tyto přirozené hranice stanovil stvořitel, Jehova Bůh, a stanovil i jiné prostřednictvím svých zákonů a zásad. — Sk. 17:26–28.

Bůh uvedl v činnost fyzikální zákony, které udržují vesmír v podivuhodném souladu. Tyto zákony působí k našemu dobru. Cítíš se například tyranizován Božím přírodním zákonem přitažlivosti? Ovšemže ne. Je to nutná síla, která drží vesmír pohromadě a brání, abys neuletěl ze Země.

Co však, kdybys vědomě přehlédl zákon přitažlivosti a skočil z třicetimetrové skály? Pádem by ses zabil nebo vážně zranil. Výsledkem by nebyla svoboda, ale větší omezení. Nemůžeme beztrestně nedbat na fyzikální zákony. Ale když jednáme v jejich mezích, je nám to k prospěchu.

Zákony omezující naše chování

Asi před 300 lety vyjádřil anglický filozof John Locke to, co jsi snad sám zjistil o svobodě a lidském zákoně. Napsal: „Kde není zákon, není svoboda. Svoboda totiž znamená být svoboden od omezování a násilí ze strany druhých, a to nemůže být tam, kde není zákon; a není, jak se nám tvrdí, ‚svobodou pro každého, aby si dělal, co se mu zlíbí‘. Kdo by totiž mohl být svobodný, kdyby nad ním mohl získat nadvládu rozmar každého jiného člověka?“

Jak přiléhavá jsou tato slova, když se uplatní na lidské zákony, které omezují škodlivé chování! Jestliže potřebu zákona ovládajícího společenské chování vidí člověk, mohl ji snad nevidět jeho stvořitel? Máme si myslet, že by Bůh dal vznik přírodním zákonům, ale lidstvo by ponechal bez zákonů, které by řídily jeho chování? Rozhodně ne. — Mat. 6:8.

Stvořitelovy zákony pro lidstvo jsou zapsány a uchovány, takže můžeme poznat nejlepší způsob, jak řešit své záležitosti. (2. Tim. 3:16, 17) O jejich kvalitě říká „Bible v živé angličtině“: „Jehovova nařízení jsou neomylná, obnovují život; Jehovova poučení jsou důvěryhodná, osvěcují prosťáčky; Jehovovy výnosy jsou přijatelné, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je poctivé, rozjasňuje oči.“ — Žalm 19:7, 8; 19:8, 9, „KB“.

Osoba, která se pokouší žít nezávisle na všech společenských morálních mezích, je jako loď, která ztratila kompas i kormidlo. Takový člověk i loď plují bez cíle, a pokud nenajdou bezpečnou dráhu, budou muset čelit katastrofálním následkům. To nás přivádí k vážné otázce: Můžeme bezpečně proplout životem nezávisle na Bohu?