Nalézat radost v daru manželství
„Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ — MATOUŠ 19:6.
1. Jaká povědomá Ježíšova slova jsou v křesťanstvu dobře známá, ale jaké jsou tu otázky ve spojitosti s nimi?
JSOU ti tato slova povědomá? Jsou nepochybně povědomá miliónům lidí v křesťanstvu, kteří tvoří velkou část světové populace, protože to jsou slova Pána Ježíše, když mluvil k náboženským farizeům svých dnů. Slova snad jsou známá, ale co význam Ježíšova prohlášení? Řídí se lidé všeobecně touto radou? Podívejme se.
2–4. a) Jaká je dnes situace v mnoha zemích, pokud jde o Ježíšova slova u Matouše 19:6? b) Jaký postoj dávají najevo ti, kteří přehlížejí biblickou radu o trvalosti manželství?
2 V mnoha zemích mají dnes lidé velmi malou úctu k manželskému uspořádání a k udržování toho, co Bůh spojil jhem. V jedné zemi za druhou dosahuje rozvodovost takřka epidemických rozměrů. V zemích, kde vláda rozvody zákonem nepovoluje, není obraz o nic lepší, protože v takových zemích lidé často opouštějí manželského druha a žijí s někým jiným. Na cennou Ježíšovu radu u Matouše 19:6 tedy nedbají milióny lidí v křesťanstvu i jinde. Je to tím, že je Ježíšova rada špatná, nebo je to tím, že lidé nenaslouchají, když Ježíš mluví, a málo dbají na Ježíšovu radu v tomto ohledu?
3 Je doloženo, že velké procento lidí se na manželství nedívá jako na celoživotní smlouvu, jestliže překáží jejich vlastnímu životnímu stylu nebo touhám. Takoví potřebují, aby manželství bylo jen dočasným uspořádáním, jen pokud nevadí jejich snahám a libostem nebo nezačne vyvolávat nelibost. Zdálo by se proto, že téměř stejně snadno, jako někdo odloží kabát nebo klobouk, odloží někteří manželského druha a ani si nevzpomenou na radu, kterou dal Ježíš těm, kdo vstupují do manželského vztahu.
4 Když tedy převládá postoj ‚Dělá to každý‘, pak i ti, kteří by se rádi řídili bezpečnými radami Bible, mohou být ovlivněni natolik, že je to odvede od dobrého učení Božího slova. Tiskem i ústně mohou být dávány znamenité rady, ale když někdo nedbá na biblickou radu, může to vést k manželským problémům. (Srovnej Žalm 19:7–11; 19:8–12, „KB“.) Jsme ve velkém nebezpečí, zaujmeme-li postoj, že všechno, co v manželství překáží našemu životnímu stylu, našim libostem, našim touhám, se může změnit tím, že se přestaneme držet Božích nařízení pro manželství. Takovým postojem zrcadlíme jeden z největších problémů lidstva — sobectví. U kořene manželských problémů totiž zpravidla leží sobectví. Proč to říkáme?
Úloha hříchu
5. Jak naznačuje Pavel v Římanům 7:15–20 problém, který máme všichni, protože se rodíme v hříchu?
5 Muži a ženy, potomstvo Adama a Evy, se rodí v hříchu a nedokonalosti. To znamená, že pro dědictví hříchu člověk míjí cíl a je v té či oné míře bezzákonný. (1. Jana 3:4) Apoštol Pavel mluví o obrovském břemeni, které hřích klade na lidstvo, protože shledal, že sám dělá, co dělat nechce, a nedělá, co by dělat měl. (Řím. 7:15–20) Kdokoli vědomě porušuje Boží zákon, je sobecký. U některých jednotlivců je to možná sobectví v malém, ale u jiných se stává celkovým způsobem života a stále roste.
6, 7. Které dva problémy vyvolává sobectví v manželství a k jaké logické otázce vedou?
6 V manželském uspořádání, které zavedl Bůh, je sobectví často kořenem problémů mezi manželskými druhy. Žena, která chce, aby ji manžel nosil na rukou, jak se říká, protože ji možná rozmazlila matka nebo otec, je v základu sobecká. Muž, který chce pokračovat v životním stylu svobodného, totiž být i po svatbě stále s „kamarády“, je také v základu sobecký. Zamysli se nad tím, v čem bývají mezi manžely rozpory, a uvidíš, že kořenem tak mnohých problémů je vždy sobectví.
7 Jak může člověk překonat tento vrozený sklon k sobectví, když se chce vypořádat s problémy, jež se vyskytují v manželství? Dá se udělat řada věcí, a když je uplatníme, mohou pomoci manželství, které se potápí. Každý z manželských partnerů ovšem musí být ochoten konat svůj díl. Není to jednosměrná ulice. Prozkoumejme některé činitele, které tu působí.
Nesobeckost v manželství
8. V čem je manželství podílnictvím?
8 Manželství je podílnictví. To znamená, že žádný z manželských druhů nemůže brát druhého jako samozřejmost a domnívat se, že bude všechno v pořádku, dokud jeden z partnerů dává a druhý bere. Takový postoj nebude nikdy působit k požehnání ani jednoho z nich. Je například nutné brát v úvahu příbuzné na obou stranách. Nemělo by se stát bolavou věcí v manželském uspořádání, aby se bral ohled jen na vlastní rodiče nebo příbuzné, a ne na příbuzné manželského druha. To, kde bude rodina trávit prázdniny nebo jiná období rekreace, by nemělo být vždy jednostranným rozhodnutím. Ohleduplný zájem projevený v takových záležitostech pomůže manželství k úspěchu. Nikdy neberte jeden druhého jako samozřejmost, ale projevujte nesobeckost. — Fil. 2:4.
Činitel věku
9. K jakým nešťastným následkům vede lehkovážný názor na manželství?
9 Protože mezi mnohými z této generace převládá názor, že manželství, jestliže se nedaří, může být ukončeno rozvodem, mají mnozí mladí lidé už od počátku takový lehkovážný názor na manželské uspořádání. To může vést a také vede k rozpadu mnoha manželství u lidí mladších dvaceti let. Vede to také k tomu, že na svět je přiváděno mnoho nechtěných dětí. Tito malí často vyrůstají, aniž by poznali, co je to mít matku a otce, kteří je hluboce milují a starají se o ně.
10. Jak může pomoci Galaťanům 5:22, 23 těm, kteří uvažují o manželství?
10 Jak starý by měl vlastně člověk být, než začne uvažovat o manželství? Nebylo by moudré stanovit v té věci pravidla. Písmo však přesto dává dobrou radu, v čem spočívá duševní a duchovní zralost — zralost, jakou potřebují lidé vstupující do manželského života. Přečti si prosím Galaťanům 5:22, 23, kde najdeš vyjmenované ovoce ducha. Pečlivě zkoumej každé jednotlivé ovoce, o němž se tam mluví. To jsou vlastnosti, které je třeba v životě pěstovat. Takové vlastnosti se nemají začít projevovat až po svatbě, ale dlouho předtím, v každodenním životě křesťana.
11. Jak mohou ti, kteří uvažují o manželství, zkoumat sami sebe?
11 Jsi například tím, kdo se raduje ze života, je šťastný, že žije a slouží zájmům Kristova království? Jsi v pokojném vztahu k druhým a prosazuješ takové vztahy? Nebo jsi svárlivý, propadáš výbuchům hněvu a vedeš utrhačné řeči? Jsi shovívavý, umíš se vyrovnat se slabostmi svého sourozence, matky nebo otce? Nebo jsi výbušný a náchylný k hněvu, jestliže ti druzí okamžitě nevyhoví? Shledáváš, že v jednání dáváš druhým najevo laskavost, jsi mírný a činíš jim dobře? Nebo jsi sobecký, postrádáš sebeovládání a vyjedeš na druhé při sebemenší provokaci? Máš opravdovou lásku k druhým, chceš jim pomáhat, nelituješ námahy a dáváš ze sebe i ze svých prostředků, abys jiným přinesl štěstí? Nebo chceš, aby druzí projevovali lásku tobě a vždycky ti dávali ze svého?
12. Jakou výhodu má muž nebo žena, jejichž život byl formován už před manželstvím?
12 Je na místě říci, že nikdo z nás nemá tyto duchovní vlastnosti v dokonalé míře. Ale muž nebo žena, kteří byli utvářeni nějakými léty života a kteří měli příležitost pěstovat takové vlastnosti, mají velkou možnost, že budou v manželství úspěšní — mnohem větší než ten, kdo se nezačne snažit, aby dosáhl tohoto ovoce ducha dříve, než složí manželský slib. — Srovnej 2. Petra 1:5–8.
13, 14. a) Jakou příležitost dává čas, pokud jde o pěstování duchovních hodnot? b) Jak mohou svým dětem přispět na pomoc rodiče?
13 Proč nezkoumat poctivě sám sebe, to, co se ti líbí a co nelíbí? Nepozoruješ, že k tvému ocenění pro život přispěl i čas? Měl jsi snad ve třinácti letech stejný pohled na hodnoty jako v pěti, nebo ve dvaceti stejný pohled na hodnoty jako ve třinácti? Vzrostlo tvé porozumění a ocenění pro život, nebo se zmenšilo, když jsi s léty nabýval větších zkušeností? Hledáš nyní, jako dospělý, v lidech stejné vlastnosti, jaké jsi hledal v dětství? Není často pravda, že ten „jediný“ chlapec v životě dívky, které je šestnáct nebo sedmnáct, je dávno zapomenut, když sama dospěje k ženství a připisuje větší důležitost mužovým zbožným rysům a osobnosti? Její pohled ve stáří dvaadvaceti nebo třiadvaceti let se pravděpodobně více soustředí na duchovní, duševní a citové stránky muže než na jeho tělesné rysy. Totéž se dá říci o mladém chlapci, který dospívá v muže. Jeho naděje a touhy ohledně manželky dozrávají, jak vyzrává on. V pozdějším věku, když se mění jeho pohled na hodnoty, bude v manželské družce hledat někoho, kdo je chápavý a laskavý, kdo má schopnost vytvořit domov a být matkou a kdo má hluboko v srdci touhu líbit se především svému stvořiteli, Jehovovi, a činit jeho vůli. — Přísl. 31:10, 26, 27.
14 Jde o to, že čas mění u člověka pohled na hodnoty. Spěchat do manželství v mladém věku proto v sobě skrývá mnohá nebezpečí. Možná, že se ale nepodaří přesvědčit dvě velmi mladé osoby, aby nechaly uplynout nějaký čas, než vstoupí do manželství. Proto zejména v raných létech života svých dětí mohou rodiče děti povzbuzovat, aby vážně přemýšlely o životě, aby byly duchovně, citově i duševně připraveny na manželství, než uzavřou s druhou osobou celoživotní smlouvu pro časy dobré i zlé.
15. Protože pozdní manželství není vždy odpovědí na všechny problémy, jaká rada je dána?
15 Tím neříkáme, že uzavřít manželství, když jsme starší, je úplnou odpovědí. I pak mohou být problémy, jestliže se připustí, aby se mezi dva lidi vkradlo sobectví a vrazilo mezi ně klín. Je nutné brát v úvahu duševní, citové a duchovní potřeby jednoho i druhého v manželském svazku. Někteří křesťané se nechali vtáhnout hluboko do světské práce, až vytlačila veškerou sborovou činnost, včetně účasti na shromážděních a podílu na kazatelském a učitelském díle. Potom se snaží vynahradit to, co cítí v životě jako nedostatek, tím, že se ve velké míře oddávají rekreaci. Jako by si mysleli, že dokud mají co dělat, vyřeší se jejich problémy prozatím nějak samy, a teprve potom v novém pořádku věcí přijdou na řadu citové, duševní a duchovní potřeby obou. Ale život takový není. Pavel radil, že muž by se měl starat o svou manželku, jako se stará o vlastní tělo. (Ef. 5:28) To znamená, že musí věnovat pozornost potřebám své družky už nyní, stejně jako věnuje každodenní pozornost svým vlastním potřebám. Totéž lze říci také o ženě.
Vyrovnaný přístup k manželskému životu
16–18. a) Proč je nutný vyrovnaný přístup k životu a manželství a jakou dostáváme výstrahu, pokud jde o naše žádosti a potřeby druhých? b) Proč je dobré uvažovat o těchto věcech už před manželstvím?
16 Vyrovnaný přístup k životu přispěje k vyrovnanému přístupu k manželství. Vyrovnaná osoba si uvědomí, že kvůli zděděným sobeckým sklonům musí stále pracovat na překonávání takových vad. Je velmi snadné nikdy nemyslet na to, že potřeby druhých by se měly stavět před to, co chceme my osobně. Malé dítě chce všechny hračky a není-li rodiči patřičně cvičeno, obvykle se o ně nepodělí s druhými. Jeho sobectví se v pozdějších letech rozšíří i do jiných oblastí. Proto často shledáváme, že dospívající a mladí dospělí chtějí mít všechno výlučně po svém, a v úsilí o uspokojení svých potřeb se nestarají o to, že druzí mohou být raněni nebo mohou strádat. V pozdějším, dospělém věku takové osoby vždy dychtí po tom, co se líbí jim, a vůbec se nestarají o potřeby druhých
17 Vyrovnaná osoba myslí na své potřeby, ale povede osobní život tak, aby brala v úvahu i druhé. Bude se ptát, v čem může být druhým užitečná, v čem může dát ze sebe a z toho, co má, ve prospěch druhých. Nebude trvat na tom, že musí být vždycky po jejím. Kniha Přísloví říká: „Štědrá duše, ta ztuční, a kdo ochotně svlažuje jiné, bude také sám ochotně svlažován.“ — Přísl. 11:25.
18 Půjde-li člověk takovou cestou už jako svobodný, prospěje mu to později velice v manželském životě. Při každém rozhodování bude vždycky brát ohled na svého druha. Taková osoba se nebude dívat na manželství jako na experiment nebo na dočasné uspořádání, ale bude v manželství vidět trvalé uspořádání, které zamýšlel Jehova Bůh, když spojil první dvojici v Edenu. (1. Mojž. 2:22–24) Pokaždé vynaloží námahu, aby manželství udržela pohromadě, aby pomáhala svému druhovi, zatímco oba rostou v ocenění pro Jehovu a pro sebe navzájem.
Shrnutí
19–21. a) Jak můžeme zajistit, že nebudeme hledět na manželství jen jako na pokusné uspořádání? b) Co by měli mít na paměti všichni, mladí i starší, kteří hledají opravdové štěstí v manželství?
19 „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ Ano, tato Ježíšova slova jsou pro pravého křesťana velmi významnou radou. Manželství není žádné pokusné uspořádání, od něhož lze upustit, jestliže je průběh obtížný. Musíme ustavičně bojovat s nedokonalým tělem, abychom brzdili lidský sklon k sobectví a tak získali Boží schválení. (Srovnej Římanům 7:21–25.) Aby byla manželská smlouva úspěšná, musí se oba partneři naučit dávat a brát, pečovat a přijímat péči a nikdy nebrat druhého jako samozřejmost. — Ef. 5:21–23, 28, 33.
20 A třebaže nelze trvat na nějakém závazném věku jako zákonném pravidle pro osobu, která chce uzavřít manželství, s výjimkou toho, co stanoví vláda jako zákonný věk, může mít každý na paměti, že je třeba duchovně růst v souladu s Galaťanům 5:22, 23, aby byl dobře způsobilým manželským druhem. Čas opravdu mění názory člověka. Proto by nikdo neměl do manželství spěchat. Ať nejprve každý pěstuje křesťanskou osobnost, aby tak byl řádně připraven na manželské jho. A nikdy nezapomínejme, že nikdo by neměl rozlučovat to, co Bůh spojil. — Mat. 19:4–6.
21 Vyrovnaným přístupem k životu a potom k manželství může člověk najít opravdovou radost a štěstí v uspořádání, které pro muže a ženu ustanovil sám Jehova Bůh, jak to ukazuje první manželství v Edenu. (Přísl. 5:18) Co však může každý dál v životě dělat, aby se prokázal jako připravený ujmout se úlohy manžela nebo manželky? Přečti si prosím v následujícím článku o osobnosti křesťanských mužů a žen.
Jak bys odpověděl při opakování?
◆ Jakým postojům k manželství se máme vyhýbat?
◆ Jak se mohou manželé vypořádat s vrozenými sklony k hříchu?
◆ Proč by neměli mladiství křesťané spěchat do manželství?
◆ Jaký vyrovnaný přístup k manželskému životu je doporučován?
[Obrázek na straně 7]
Poctivé sebezkoumání může odhalit chyby, jež potřebují nápravu