Nezávislost na Bohu — Proč ne?
„HLEDÁM vzrušení.“ „Už toho mám po krk, když se mi pořád říká, co mám dělat.“ „Neporoučej mi!“ Podobné výrazy mohou poukazovat na ducha nezávislosti. Někdy ta slova slyšíš i z úst křesťanů.
Jak se mohou křesťané nakazit duchem nezávislosti, dokonce nezávislosti na Bohu? Obvykle to začíná pokřiveným názorem na požadavky Jehovy Boha. (Žalm 73:2, 13, 14) Takoví lidé vidí v Božích zákonech překážky v zábavě spíš než ochranu svého potěšení ze života. Lesk a třpyt bezbožného světa je ošálil a oni uvěřili, že přicházejí o nějaké požitky. Jak je to s tebou? Jak smýšlíš o nezávislosti na Bohu?
Letitý problém
Chtít být nezávislý na Bohu není nic nového. Je to téměř tak staré jako člověk sám. Ducha nezávislosti zavedl satan ďábel. Klamně vyvolal v první ženě, Evě, myšlenku, že by mohla být šťastnější, kdyby se jen zbavila vedení svého stvořitele. Eva uvěřila, že takové nezávislé jednání jí v mnohém otevře oči a poskytne jí rozkoše, které jí Bůh upírá. — 1. Mojž. 3:1–5; Zjev. 12:9.
Eva, zaslepena svými sobeckými žádostmi, které se v ní náhle objevily, se obrátila na svého manžela, aby se také připojil ke vzpouře. Adam si rovněž zvolil nezávislost na Bohu. K čemu to vedlo? Zármutek nahradil štěstí. Následoval hřích, hanba, nemoce, bolest a smrt, nejen pro Adama a Evu, ale také pro veškeré jejich potomstvo. — 1. Mojž. 3:6, 16–19; Řím. 5:12.
Bible zaznamenává, že i andělé se rozhodli jít stezkou nezávislosti na Bohu tím, že hledali nedovolenou rozkoš s ‚hezkými lidskými dcerami‘. Přineslo takové nezávislé jednání opravdové uspokojení? Ne. Způsobilo naopak tolik hrubé nemravnosti a násilí, že Jehova se rozhodl zničit ten svět bezbožných lidí. Z nezávislých andělů se stali démoni, kteří nyní podporují mezi lidmi stejného ničivého ducha vzpoury. — 1. Mojž. 6:1–7, 11; Ef. 2:2; Juda 6–12.
Potřeba božského vedení
Předchozí skutečnosti by nám měly pomoci, abychom ocenili základní pravdu: chce-li člověk žít úspěšným a příjemným životem, musí spoléhat na Boží vedení. To je jeden důvod, proč Bible říká: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jer. 10:23) Starověký moudrý muž Šalomoun rozeznal nebezpečí, jestliže si stanovíme osobní normy pro život, které jsou nezávislé na božském vedení. Napsal: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její konec jsou potom cesty smrti.“ — Přísl. 14:12.
Znázorněme si tuto myšlenku dvojím způsobem: Kdyby všichni piloti dopravních letadel přehlíželi pokyny letišť a přistávali se svými stroji kdykoli a kdekoli by se jim líbilo, jak bezpečná by byla letecká doprava? Nebo kdyby skupina stavebních dělníků zahodila plány a každý se rozhodl, že bude dělat svou část stavby podle vlastní představy, jaká budova by z toho asi vznikla? Chápeme, že je nutné držet se norem, má-li existovat nějaká spořádaná společnost.
Nikdo není lépe způsobilý, aby dával tato vodítka, než stvořitel člověka, Jehova. Protože je stvořitelem, má Jehova Bůh, a ne jeho stvoření — člověk, absolutní právo stanovit normy, podle nichž by měli žít jeho inteligentní tvorové. Zná naše meze, ví přesně, kde leží hranice mezi štěstím a zármutkem. (Sk. 17:26, 27) Zkušenosti stále znovu dokazují, že Boží cesta skutečně platí. Je to pro nás ta nejlepší cesta.
Nemusíme hádat, jaké jsou Jehovovy normy; laskavě nám říká ve svém Slově, Bibli: „Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst a budeš v ní číst tlumeným hlasem ve dne i v noci, abys pečlivě jednal podle všeho, co je v ní napsáno; neboť potom se tvá cesta stane úspěšnou a budeš pak jednat moudře.“ (Joz. 1:8) Apoštol Pavel vysvětluje, jak nesmírně širokou platnost mají Boží normy. V 2. Timoteovi 3:16, 17 napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“
Jehova nás zve, abychom jeho normy vyzkoušeli, ‚abychom se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle‘. (Řím. 12:2) Chceme-li to dělat řádně, je ovšem nutné důkladně studovat Bibli. Ať už je pro nás studium Bible nové, nebo studujeme Boží slovo po desetiletí, důležitý je cíl — získat přesné poznání a hlubší pochopení Boží vůle. Jestliže nebudeme svou vnímavost cvičit používáním, neudržíme si Jehovova vodítka v patřičném zaostření. — Žid. 5:14.
Přehlížet Boží normy znamená přivolávat pohromu. Existuje příliš mnoho překážek, aby je člověk mohl zdolat na základě vlastního porozumění. Za prvé musí člověk zápolit se lstivými nadlidskými vlivy satana a jeho démonů. (1. Jana 5:19; Zjev. 12:12) Pak je tu celosvětový lidský systém věcí prosáklý duchem neposlušnosti a krajního sobectví. (Ef. 2:2; 1. Jana 2:15–17) A musíme samozřejmě bojovat se svou vlastní nedokonalostí a podvodnými sklony srdce. (Žalm 51:3–5; 51:5–7, „KB“; Jer. 17:9, 10) Žít bez Jehovova vedení je tedy asi stejně rozumné jako jezdit v autě bez volantu.
Nejlepším příkladem toho, kdo oceňoval božské vedení, je Ježíš Kristus. Třebaže byl dokonalý, řekl o sobě: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ (Jan 5:19) Ježíš nežil proto, aby se líbil sám sobě. Při jiné příležitosti řekl: „Sám ze sebe nic nekonám, ale tak mluvím, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože stále konám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:28, 29, „Petrů“) Toužíš nechat se vést stejnou normou, jakou uznával Ježíš Kristus? — 1. Petra 2:21.
Hodnota božského vedení
Jehova je „šťastný Bůh“. (1. Tim. 1:11) Nechce nás oloupit o zdravé potěšení, vzrušení nebo štěstí. Zamysli se nad prostě řečenými slovy, která se nacházejí v Římanům 1:28–32. Nezávislost na Bohu přináší jedině špatné důsledky, protože zpráva podle „Ekumenického překladu“ říká:
„Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.“
Na druhé straně ti, kteří si zvolí zařídit se podle Božích norem, jsou povzbuzováni, aby odložili svou starou osobnost s jejím nezávislým duchem a nahradili ji novou, podobnou Kristově. K nové osobnosti patří laskavost, něžný soucit, velkorysé odpouštění. (Ef. 4:20–32) Projevuje také ovoce Božího svatého ducha: „lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání“. — Gal. 5:22, 23.
Když se podíváš na tyto dva druhy osobností, jaký jsi ty? Kterou z těchto dvou osobností bys raději viděl u svých druhů?
Bible navíc učí, že ve velmi blízké budoucnosti všechny bezbožné osoby utrpí z Božích rukou zničení. (2. Petra 3:7; 2. Tes. 1:7–9) Ježíš Kristus předpověděl, že těsně před tímto božským očištěním Země budou lidé všeobecně stejně lhostejní vůči Božím normám jako lidé za Noemových dnů. (Luk. 17:26–30) Je tedy naléhavé, abychom získali plné ocenění pro hodnotu vodítek, jež dal Bůh. Máme-li přežít, je to pro nás dnes stejně nutné, jako to bylo pro Noema za jeho dnů.
Proto nezávislost na Bohu nepřináší skutečné štěstí; zato činění Boží vůle ano. Ti, kdo se podřizují Jehovovu vedení, budou odměněni věčným životem na zemi naplněné lidmi, kteří mají osobnost podobnou Kristově. — Žalm 37:27–29.
[Obrázek na straně 5]
Jakou budovu by postavili, kdyby každý dělník zahodil plány a stavěl, jak se mu líbí?