Jdeš „cestou pohostinnosti“?

BYL teplý den. Skupina svědků Jehovových, mladých i starých, tvrdě pracovala — čistili, natírali a dělali všelijaké práce na obnově sálu království. V polovině odpoledne už byli dost unavení a někteří si sedali, aby si trochu odpočali.

V tu chvíli vešly tři jejich duchovní sestry a přinesly obložené chleby, sušenky, koláče, kávu, čaj a jiné nápoje. Tento bezprostřední projev pohostinnosti a lásky ze strany tří sester občerstvil pracovníky nejen tělesně, ale přispěl také velmi k vřelému a láskyplnému duchu v celém společenství bratrů a sester, kteří se toho odpoledne sešli.

Znak pravého křesťanství

Pohostinnost a láska se samozřejmě neomezují jen na takovéto zvláštní příležitosti. Zakladatel pravého křesťanství, Ježíš Kristus, zdůraznil o svých pravých následovnících: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ Podobně i apoštol Pavel nabádal své spolukřesťany: „Jděte cestou pohostinnosti.“ (Jan 13:35; Řím. 12:13) Jinými slovy, cesta pohostinnosti z nesobecké lásky k druhým je životní cestou pravých křesťanů.

Takové vlastnosti ovšem nepřicházejí automaticky, když se člověk stane křesťanem. Je spíše nutné tvrdě pracovat a pěstovat je, a to zejména v dnešním světě, kde ochladla láska většiny lidí, jak to předpověděla Bible. (Mat. 24:12) Jak jiné je to ale tam, kde takové vlastnosti existují! V těsně semknuté rodině se její členové těší ze společnosti ostatních a rádi spolu tráví čas. Podobně, když se pravidelně scházejí členové křesťanského sboru na shromážděních, v kazatelské službě a při jiných příležitostech, dobře se navzájem poznávají. Stávají se opravdovými přáteli, snad bližšími než členové rodiny. (Přísl. 18:24) Tento svazek přátelství mezi svědky Jehovovými slouží jako pevná hráz proti nezdravým vlivům světa.

Úloha křesťanských žen

Třebaže všichni křesťané jsou nabádáni, aby šli „cestou pohostinnosti“, významnou úlohu v té věci hrají křesťanské ženy. Což to nejsou obvykle ženy, zejména manželky, jež konají většinu práce spojené s prokazováním pohostinnosti? Když manžel pozve domů některé ze sboru na křesťanské společenství, není to zpravidla manželka, kdo uklízí, chystá pohoštění a potom sklízí a myje nádobí? Přestože manžel a děti jsou možná schopni, a měli by být ochotni, podat pomocnou ruku, je to manželka, která nese břemeno starostí, aby o všechno bylo řádně postaráno.

Je chvályhodné, že mnohé křesťanské manželky se ochotně namáhají, aby projevovaly pravou pohostinnost svým duchovním bratrům a sestrám. Vezměme například Dip Yee, služebnici plným časem v Hongkongu, jejíž manžel je starším v místním sboru. Přestože to pro ni znamená opravdu spoustu práce, když domů pozvou bratry a sestry, někdy dokonce celou studijní skupinu, projevuje s radostí pohostinnost. „Jídlo míváme prosté,“ říká. „Je příjemné vidět, že se bratři tolik těší ze společenství a je to pro ně budující.“ Vskutku, křesťanské ženy hrají svou pohostinností značnou úlohu v budování vřelého ducha ve sboru.

Když uvážíme, co všechno souvisí s projevováním pohostinnosti, vyžaduje to od křesťanských žen rozhodně pracovitost a obětavost. Ale mohou se spolehnout, že jejich láskyplnou práci velmi oceňují jejich manželé i jiní vděční příjemci. Někdy samozřejmě někteří náležitě neocení, co se pro ně dělá, ale to přece není důvod ke sklíčenosti nebo pobouření ani k tomu, aby žena přestala být pohostinná. Pamatuj, že je sice příjemné přijímat poděkování od jiných a uvědomovat si, že naše úsilí je oceňováno, ale my přece chceme projevovat pohostinnost hlavně proto, že je to správné a láskyplné. Že se to především líbí Jehovovi.

Mít vyrovnaný názor

Dnes, když ceny stoupají, mohou někteří s pohostinností váhat, protože mají pocit, že si to nemohou dovolit. Tady je důležité mít na věc vyrovnaný názor. Nějaký zvláštní pokrm nebo nápoj může sice příležitost zpříjemnit, ale to není to nejdůležitější. Boží slovo moudře zdůrazňuje: „Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísl. 15:17) Co máme nebo co podáváme, není důležité. Důležité a ceněné je vzájemně budující společenství a duch lásky, který projevujeme.

Zamysli se nad Fung Hing, asi čtyřicetiletou sestrou, jejíž manžel je odpůrce. Žije v malinké garsonce v jednom z obrovských sídlišť v Hongkongu. Rozhodně není zámožná. Musí pracovat na částečný úvazek, aby doplnila rodinný příjem. Přesto štědře dává z toho, co má. Když svědkové ze sboru přijdou kázat do její čtvrti, často je pozve domů na malé občerstvení. Takové láskyplné gesto ocení nejen spolukřesťané, ale ukazuje to také, že nemusíme být zámožní, abychom projevovali pravou pohostinnost.

I když se snad snažíme být v hoštění umírnění, budeme se možná muset lecčeho vzdát, abychom byli schopni projevit pohostinnost. Stojí to za to? Jistě, jestliže nás pohání pravá křesťanská láska. Vždyť co je láska bez obětí? Jehova i Ježíš ukázali svou lásku k lidstvu velkými oběťmi — Jehova tím, že obětoval Syna, a Ježíš svůj vlastní dokonalý lidský život. — Jan 3:16; 15:13.

Také raní křesťané šli cestou lásky. O bratrech v Makedonii napsal apoštol Pavel: „Ve sklíčenosti během velké zkoušky jejich hojná radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila bohatství jejich štědrosti. Bylo to totiž podle jejich skutečné možnosti, ano dosvědčuji, nad jejich skutečnou možnost, zatímco nás sami od sebe velmi snažně prosili o přednost, aby mohli laskavě dávat.“ (2. Kor. 8:2–4) Jejich „hluboká chudoba“ a to, že šli ‚nad svou skutečnou možnost‘, učinilo jejich pohostinnost o to opravdovější a dojemnější.

Ať už je člověk chudý nebo poměrně zámožný, je při všech moderních vymoženostech k projevování pohostinnosti zapotřebí času, energie a prostředků. V zásadě otázka zní: Jsme ochotni vynaložit námahu, aby se druzí mohli těšit z požehnání křesťanského společenství? Pamatuj: „Štědrá duše, ta ztuční,“ říká biblické přísloví, „a kdo ochotně svlažuje jiné, bude také sám ochotně svlažován“. Může nás povzbudit také myšlenka, že projevujeme-li pohostinnost, čímž posloucháme Jehovův výslovný příkaz a napodobujeme jeho velkolepý příklad, vlastně ‚půjčujeme Jehovovi‘. — Přísl. 11:25; 19:17.

Koho pozvat?

„Když pořádáš oběd nebo večeři,“ řekl jednou Ježíš, „nevolej své přátele nebo své bratry nebo své příbuzné nebo bohaté sousedy.“ (Luk. 14:12) Ježíš tu nechtěl říci, že bychom neměli zvát své přátele a příbuzné na jídlo. Vždyť sám někdy rád jedl s přáteli, jako třeba v domově Marie a Marty. Jde o to, že pohnutkou naší pohostinnosti by neměla být myšlenka, abychom za to něco dostali zpět.

Ježíš dále ukázal, že při pozvání bychom měli v první řadě myslet na ty, kteří budou mít ze společenství ten největší prospěch. (Luk. 14:13) Mohou být mezi nimi ti, kteří potřebují povzbuzení, kteří jsou noví v pravdě, kteří jsou plaší nebo se stahují do sebe a kteří jsou starší. Budující účinek takového společenství poznáváme ze slov starší sestry Oi Yuk, která je velmi horlivá, ale trpí špatným zdravím: „Bratři mě často zvou do své společnosti a mnoha způsoby mi projevují laskavost. Jsem velmi šťastná, že jsem součástí té velké rodiny.“

Účel takových shromáždění samozřejmě přesahuje pouhou společenskou událost. Spíše jde o vzájemné budování a posilování pouta lásky mezi ctiteli Jehovy. Proto by měl důraz spočívat spíše na budujícím a povzbudivém ovzduší než na hojnosti jídla a pití. Mělo by se také trochu přemýšlet o náplni a rozhovorech při takových příležitostech. Veškerá činnost se sice nemusí soustřeďovat na Bibli ani všechny rozhovory nemusí mít biblický námět, ale bylo by moudré a láskyplné vždycky je udržovat budující a povzbudivé. Rozhodně je žádoucí vyhnout se soutěživým hrám, jalovému tlachání nebo snižujícím poznámkám. — Ef. 4:29, 31.

Pohostinné čeká odměna

Neměli bychom sice projevovat pohostinnost s myšlenkou, abychom něco dostali na oplátku, ale to neznamená, že pohostinný nepřijímá vůbec žádnou odměnu. Naopak, pravá pohostinnost přináší mnohé odměny, i když nehledané. Pomáhá najít nové přátele a posiluje staré svazky. Podněcuje jiné, aby také pěstovali ducha štědrosti a pohostinnosti. (Luk. 6:38; Přísl. 11:25) Ale především, ta nejpohostinnější osoba ve vesmíru, náš láskyplný stvořitel Jehova Bůh, se postará, aby opravdu pohostinní lidé nikdy netrpěli skutečným nedostatkem, protože si váží těch, kteří jdou „cestou pohostinnosti“ jako on.