Prokazovat pohostinnost druhým
1 Prokazovat pohostinnost přináší odměnu jak dárci, tak příjemci. Je to křesťanská povinnost. (Žid. 13:2) Někteří jsou nyní v pravdě díky křesťanské pohostinnosti a jejímu dobrému vlivu. Prokazuješ svou pohostinnost? Hledáš způsoby jak se v této oblasti zlepšovat?
2 Pohostinnost je kromě jiného definována také jako „zvyk srdečně přijímat cizí hosty a poskytovat jim přístřeší a ochranu“. Slovo „srdečně“ naznačuje, že upřímná a oblažující pohostinnost by měla vycházet z ochotného srdce. Lýdie „přiměla“ druhé, aby přijali její pohostinnost, a také dnes vyhlížejí opravdu pohostinní lidé po příležitostech, jak by projevili druhým laskavost. — Sk. 16:14,15.
JAK JI PROKAZOVAT
3 Jak a komu můžeme prokazovat pohostinnost? V biblických dobách byla prokazována pohostinnost prorokům a jiným Jehovovým služebníkům. Někteří dokonce „nevědomky pohostili anděly“. (1. Moj. 18:3, 8; Žid. 13:2) Jen si představme, jak byli odměněni Zacheus, Marta, Marie a Lazar, protože prokázali Ježíšovi lidskou laskavost! (Luk. 19:5–10; 10:38–42) I dnes mají mnozí požehnání, protože prokazují pohostinnost cestujícím dozorcům. — Řím. 1:11.
4 Noví ve sboru mají mnoho užitku z toho, jestliže jim prokazujeme pohostinnost. Stejně se to týká i plachých, chudých a slabých a také mladých, jejichž rodiče nejsou v pravdě. Neprojevilo by se na nich příznivě, kdybychom je pozvali k jídlu, na povzbudivé společenství nebo na rodinné studium? Nikdy nezapomínejme na moudrou Ježíšovu radu u Lukáše 14:12–14.
5 Naše pohostinnost by se neměla omezovat jen na ty, kteří jsou ve spojení se sborem. Prokazujeme pohostinnost svým sousedům, jestliže mají nějaké potřeby, protože je postihlo neštěstí, nemoc nebo smrt v rodině? Využíváme příležitosti a prokazujeme pohostinnost svým příbuzným? Přirozeně bychom měli být vyrovnaní a používat dobrou soudnost, věnujeme-li těmto věcem svůj cenný čas; možná, že bychom měli takovou příležitost využít i ke stručnému svědectví nebo i k tomu, abychom je povzbudili a případně jim prakticky pomohli.
ODMĚNA
6 Křesťanská pohostinnost vyžaduje čas a úsilí, ale označuje nás jako Kristovy učedníky. (Jan 13:35) „Více štěstí je v dávání než v přijímání“ a Jehova by chtěl, abychom se učili dávat. (Sk. 20:35) Chceme mít na mysli, že práce je Boží dar, i když je s tím spojena ještě další práce. (Kaz. 3:13) „Štědrá duše“ jistě dostane odměnu za svoji srdečnou pohostinnost. — Přísl. 11:25; Luk. 6:38.
7 Zažijeme hlubokou radost, když uvidíme, že jsme svou křesťanskou pohostinností někomu pomohli, aby se plně podílel na důležitějším dávání, na kázání království. Pocítíme ještě větší spokojenost, jestliže uvidíme v Božím novém světě, jak se ti, jimž jsme prokázali pohostinnost, podílejí na Jehovových věčných opatřeních. Prokazujeme-li druhým pohostinnost, je to k věčnému užitku nejen pro ně, ale i pro nás. — Mat. 25:35–40.