Máš zvídavou mysl?
ZVĚDAVOST je „touha vědět“. Silná zvědavost podněcuje v člověku touhu učit se, dozvídat se o věcech. Tuto dychtivost do nás vložil Jehova, takže téměř od narození nás to žene ke zkoumání světa okolo nás. Sama naše existence je nikdy nekončící proces učení. Mají-li se z nás stát zralí, vyrovnaní dospělí, musíme uspokojovat svou zvědavost, svou touhou přicházet věcem na kloub.
To platí zejména na duchovní úrovni. Naše vyhlídky na věčný život závisí na tom, zda se budeme poučovat o Jehovovi Bohu. (Jan 17:3) Bible nám říká, že si Bůh přeje, abychom se po něm dotazovali, „zda [bychom] jej snad mohli nahmatat a opravdu jej najít“. (Sk. 17:23, 24, 27) Jestliže svou zvědavost potlačujeme nebo ji nenecháme rozvinout, bude náš pokrok velmi pomalý. Ano, nedostatek zájmu o duchovní věci může být osudný. — Žalm 119:33, 34; Oz. 4:6.
Proto byla Jehovovu lidu od starověku vždy zdůrazňována potřeba poučovat se a poznávat, aby byla uspokojena správná touha po poznání. (5. Mojž. 6:6, 7; 31:12; 2. Par. 17:9) Největší učitel, který kdy chodil po zemi, byl Ježíš, Mesiáš. (Mat. 9:35) Jeho učedníci se řídili jeho příkladem. I když čelili odporu, „bez přestání dále vyučovali . . . a oznamovali dobré poselství“. (Sk. 5:42) Takové vyučování vzbuzovalo ve zvídavých myslích zájem. Mnozí byli jako Berojští, kteří reagovali „s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“. — Sk. 17:11.
Podobně jsou i mnohé činnosti novodobého křesťanského sboru soustředěny kolem vyučování. Tak plní sbor prvořadý účel své existence, totiž podporovat a uspokojovat touhu učit se o Jehovovi a jeho předsevzetích. Zvědavost tohoto druhu je zdravá a prospěšná.
Patřičné meze zvědavosti
Někdy je ovšem nutné chránit děti před jejich vlastní zvědavostí. Když dítě sahá po něčem horkém nebo si zkoumavě strká do úst skleněný předmět, aby jej ochutnalo, může si ublížit. Nebráníme mu v růstu, když brzdíme jeho zvědavost v těchto směrech.
Jak děti rostou, může je jejich zvědavost opět přivést do těžkostí. Dospívající chlapec může být třeba velmi zvědavý na to, co je v pornografickém časopise. Nebo dospívající dívka může ze zvědavosti experimentovat s tabákem a jinými drogami. Skupina chlapců se třeba sejde a vypije mnoho piva ve snaze opít se, jen aby věděli, jaké to je. Opět neomezujeme přirozený růst a rozvoj dospívajícího, jestliže ho odrazujeme od zvědavosti tohoto druhu.
Jsou oblasti, v nichž může zvědavost dostat do těžkostí zralého křesťana? Jistě. Pavel varoval Timotea před těmi, kteří mohou působit na křesťanovu zvědavost ve snaze podvrátit jeho víru. „Timotee,“ řekl Pavel, „střez, co je ti s důvěrou svěřeno, a odvracej se od prázdných řečí, které porušují, co je svaté, a od rozporů falešně zvaného ‚poznání‘. Tím, že někteří stavěli na odiv takové poznání, odchýlili se od víry.“ — 1. Tim. 6:20, 21.
Ve svém druhém dopise Timoteovi dal Pavel další varování. „Právě tito muži se odchýlili od pravdy a říkají, že vzkříšení již nastalo, a podvracejí víru některých.“ (2. Tim. 2:18) Umíš si představit, jakou zvědavost musela vyvolat taková řeč? Neopatrní lidé si mohli klást otázku: ‚Co tím ti muži myslí? Jak mohou říkat, že vzkříšení už nastalo?‘ Možná, že zvědavě naslouchali. K čemu to vedlo? Byla podvrácena víra některých. Naslouchat ze zvědavosti takovým řečem bylo stejně nebezpečné, jako je nebezpečné experimentovat ze zvědavosti s drogami nebo s pornografií.
Znamená to, že křesťané jsou úzkoprsí, neochotní naslouchat názorům jiných lidí? Ne, jde o něco jiného. Spíše dostávají rady, aby neotvírali mysl věcem, které jim později mohou způsobit zármutek. Jen si představ, jaké mohly být dějiny, kdyby byla Eva odmítla vyhovět své zvědavosti a nenaslouchala podvodným slovům satana ďábla! (1. Mojž. 3:1–6) Apoštol Pavel varoval efezské starší před „vlky“, kteří projevují stejného ducha, jakého projevil satan vůči Evě, a „budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Sk. 20:29, 30) Používají „podvodná slova“, jimiž nás chtějí „vykořisťovat“. Ta slova vyjadřují myšlenky, které jsou jedem pro křesťanovo duchovní smýšlení. — 2. Petra 2:3.
Kdybys věděl, že je nějaký nápoj jedovatý, napil by ses ho ze zvědavosti, jak asi chutná, nebo abys viděl, zda je tvé tělo dost silné, aby se s jedem vypořádalo? Ovšemže ne. Je tedy moudré otvírat mysl slovům, která jsou záměrně vymyšlena proto, aby tě oklamala a odvedla od pravdy? Stěží!
Pozor na světské filozofie
Zvědavost nám také může uškodit, když nás vede ke zkoumání světských filozofií. Filozofie je definována jako „lidské snahy vyložit rozumem a spekulací celou lidskou zkušenost, skryté příčiny a principy skutečnosti“. Nakonec se však ukazuje, že ti, kdo předkládají lidské filozofie, jsou jako osoby, které „se stále učí, a přece nejsou nikdy schopné dospět k přesnému poznání pravdy“. (2. Tim. 3:7) Jejich selhání vyplývá z jedné základní chyby: spoléhají spíše na lidskou moudrost než na moudrost od Boha.
Tuto chybu otevřeně odhalil apoštol Pavel. Mluvil ke Korinťanům o „moudrosti tohoto světa“, která je „u Boha pošetilostí“. (1. Kor. 3:19) A Římany varoval před těmi, kteří jsou „jaloví ve svém uvažování“. (Řím. 1:21, 22) Jehova je zdrojem všeho, co máme. Právem k němu vzhlížíme, aby nám poskytl „přesné poznání a plnou rozlišovací schopnost“ a aby nám zjevil „hluboké Boží věci“. (Fil. 1:9; 1. Kor. 2:10) Prvořadým zdrojem Boží moudrosti je jeho Slovo, Bible.
Protože lidské filozofie přehlížejí Boží slovo, nikdy bychom neměli podceňovat nebezpečí, které představují. Moderní filozofické myšlení svedlo mnohé učitele křesťanstva k přijetí nauky o evoluci. Ve snaze získat si intelektuální vážnost opouštějí dokonce víru v inspiraci Bible ve prospěch vyšší kritiky. Politické a sociální filozofie zdůrazňující osobní svobodu vedly k epidemii potratů, rozšířené sexuální nemravnosti, zneužívání drog a k jiným zhoubným zvyklostem. Hmotařské myšlení dnes vede většinu lidí k tomu, aby měřili štěstí a úspěch svým hmotným majetkem.
Všechny tyto filozofie představují snahy řešit problémy nebo hledat štěstí lidským uvažováním a bez Boží pomoci. Všechny přehlížejí základní pravdu, kterou uznával Jeremjáš: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jer. 10:23) Naše štěstí a naše záchrana závisí na naší poslušnosti Jehovy a na spoléhání na něho. Je tedy moudré vzdorovat pokušení ponechávat volný průchod své zvědavosti, otvírat mysl lidským myšlenkám, které mohou zkazit naše myšlení a nakonec nás nechat ztracené mezi těmi, kteří nemají naději.
Zvědaví na blížící se konec
Od chvíle, kdy Jehova v Edenu zjevil, že má předsevzetí odstranit zlé následky satanovy vzpoury, byli jeho služebníci vždy velmi zvědaví na uskutečňování božského předsevzetí. Vždyť jsou na to zvědaví i andělé. (1. Petra 1:12) Za Ježíšových dnů se mnozí silně zajímali o zjištění přesného času, kdy přijde království. Ježíš jim však opakovaně říkal, že není Jehovovou vůlí, aby to věděli. (Mat. 25:13; Mar. 13:32; Sk. 1:6, 7) Jakýkoli pokus stanovit přesné datum by byl marný. Místo toho je Ježíš moudře vybízel, aby se věnovali křesťanským odpovědnostem a zachovávali si vědomí naléhavosti každý den. — Luk. 21:34–36.
Dnes podávají světové události drtivé svědectví, že konec je blízko, a tak jsou mnozí zvědaví na datum, kdy přijde. Určitý vývoj situace snad některé lidi přesvědčil, že odhalili den a hodinu. Když se jejich očekávání neuskutečnilo, zakusili velkou sklíčenost, snad dokonce odpadli od služby Bohu. Je daleko lepší nechat tu věc v Jehovových rukou a důvěřovat, že Bůh přivodí konec přesně v pravý čas. Dostalo se nám všeho, co potřebujeme, abychom byli připraveni.
Potřeba vyrovnanosti
Jako u mnoha jiných věcí v životě může tedy být naše zvědavost požehnáním, nebo kletbou. Jestliže je správně zaměřena, může odhalit neocenitelné perly poznání, jež přinášejí radost a osvěžení. Zdravá zvědavost na našeho stvořitele, na jeho vůli a jeho předsevzetí může být hluboce uspokojivá a prospěšná. Nebrzděná, chorobná zvědavost nás může vlákat do bažiny spekulací a lidských teorií, kde opravdová víra a zbožná oddanost nemají naději na přežití. Když nás tedy zvědavost hrozí zavést do něčeho pochybného, „chraňte se, abyste . . . nebyli svedeni . . . a neodpadli od vlastního stálého postoje.“ — 2. Petra 3:17.