Hněv — Co je to?

„KDYŽ potlačuješ své Bohem dané nadání k hněvu, zabíjíš sám sebe.“ Tak varoval článek citovaný v časopise „Newsweek“. Mnoho psychologů po léta popularizovalo myšlenku, že neprojevený hněv může vyvolat poruchy jako vysoký krevní tlak, srdeční choroby, deprese, úzkost a alkoholismus.

Naproti tomu Bible již po tisíciletí nabádá: „Zanech hněv a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Biblická diagnóza jde přímo k věci: „Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.“ — Kaz. 7:9, „KB“.

Kdo má pravdu, světští odborníci, nebo Bible? Je pro nás dobré dávat průchod hněvu?

DÁVAT PRŮCHOD HNĚVU

„Hněv“ je obecný pojem popisující silný pocit nebo reakci nelibosti a odporu. Jsou i jiná slova, jež ukazují na stupeň hněvu nebo na způsob, jímž je vyjadřován. Vztek naznačuje velmi prudký hněv. Zuřivost může být ničivá. Rozhořčení se může vztahovat k hněvu pro spravedlivou věc. A zloba často s sebou nese pomstu nebo trest.

Hněv má zpravidla příčinu: Hněváme se kvůli něčemu. Velmi však záleží na tom, jak hněv projevujeme nebo jak se s ním vyrovnáváme.

I když někteří odborníci dále trvají na tom, že je prospěšné dávat průchod hněvu, ukazují nedávné psychologické výzkumy, že mnoho lidí, kteří sami sobě dovolují projevovat hněv, trpí sníženou sebeúctou, depresí, komplexem viny, vystupňovaným nepřátelstvím nebo úzkostí. Kromě toho „dostat to ze sebe“ nebo „vyvztekat se“, k čemuž možná patří výbuchy hněvu, křik, pláč nebo dokonce tělesné napadení, zpravidla způsobí víc problémů než jich vyřeší. Rozhněvaný člověk se rozhněvá ještě víc a city druhých se zraňují. — Přísl. 30:33; 1. Mojž. 49:6, 7.

Když v hněvu křičíme a ječíme, často nedosáhneme toho, v co doufáme, protože náš protějšek je obvykle vyprovokován k protiúderu. Řekněme, že řídíš auto a jiný řidič tě něčím rozčílí. Ty se rozkřičíš a začneš houkat. Tvůj výbuch může snadno vyprovokovat toho, na něhož máš vztek, aby ti oplatil stejnou. Takové situace někdy končí tragicky. Například jeden muž v Brooklynu byl zabit při hádce o místo k parkování na ulici. Bible se na tento problém zaměřuje slovy: „Hněvivý muž popuzuje ke sváru a každý, kdo má sklon k vzteku, má mnoho přestupků.“ (Přísl. 29:22) Jak moudré je řídit se radou: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi.“ — Řím. 12:17, 18.

Společensky nám tedy neprospívá, když dáváme průchod hněvu. Ale je to pro nás dobré tělesně? Řada lékařů dospěla k závěru, že nikoli. Výzkumy ukázaly, že nejvyšší krevní tlak mívají osoby se sklonem k projevům hněvu. Podle některých zpráv působí hněv na srdce, vyvolává bolesti hlavy, krvácení z nosu, závratě nebo ztrátu řeči. Kdežto Dárce života vysvětluje: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísl. 14:30) Ježíš řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ — Mat. 5:9.

PŘÍČINY HNĚVU

Některými příčinami hněvu jsou útoky na naši sebeúctu, osobní kritika, urážka, nespravedlivé zacházení a nezasloužená frustrace. Když se lidé hněvají, důrazně tím říkají: „Ohrožuješ mé štěstí a bezpečí! Zraňuješ mou pýchu! Okrádáš mě o sebeúctu! Využíváš mě!“

Někdy lidé hněvem zakrývají něco jiného. Například jeden čtrnáctiletý chlapec v New Yorku byl soustavně v hněvivém rozpoložení a stále se zaplétal do rvaček. S pomocí lékaře chlapec nakonec přiznal: „Nikdy bych neřekl: víte, potřebuji pomoc, chtěl bych si s někým popovídat. . . člověk se bojí, že ho druzí nebudou mít rádi.“ Ve skutečnosti tedy toužil po pozornosti a náklonnosti.

U jedné manželské dvojice v Kalifornii docházelo k výbuchům hněvu pokaždé, když manželka jela na návštěvu k přítelkyni. Hněvivé chování manžela vyvolávalo podobnou reakci u manželky. Na poradě u psychologa nakonec manžel řekl manželce to, co ještě nikdy nikomu nepřiznal. Když manželka odjížděla bez něho, i nakrátko, pociťoval uvnitř strach, že by ho mohla nadobro opustit, protože ho v dětství opustil otec. Když manželka pochopila důvod, který se skrýval za manželovým hněvem — strach z opuštěnosti —, pomohlo jí to překonat vlastní hněv a ujistit ho, že ho má ráda.

Hněv tedy může být jakýmsi příznakem. V takových případech se s ním můžeme naučit správně vypořádat, když zjistíme skrytou příčinu.

[Obrázek na straně 4]

Řada lékařů došla k závěru, že dávat průchod hněvu je nezdravé