Zvěstovatelé Království vyprávějí

Památný den na Novém Zélandu

„JE TO báječné, že jsme s vámi. Nikdy na to nezapomeneme.“

„V celém svém teokratickém společenství jsem nikdy nezažil nic takového.“

„Bylo to, jako když radostně prožíváme den v novém systému věcí.“

To jsou některé výroky delegátů na programu zasvěcení ústředí pobočky Biblické a traktátní společnosti Strážná věž na Novém Zélandu 29. listopadu 1986. Proč byli tito lidé tak pohnuti? Protože to byl opravdu památný den. Podělíme se s vámi o některé důvody.

Za prvé to byl den památný proto, jak krásné budovy byly zasvěceny. John E. Barr z vedoucího sboru svědků Jehovových popsal nově postavený sál království i přilehlé budovy odbočky jako „vkusné, elegantní, půvabné. . . Dokončené dílo zrcadlí velmi bedlivou péči o detaily a o krásu. Všechno se k sobě hodí.“

Křesťanské bratrství

Dále bylo památné vidět pohromadě tolik „veteránů“, kteří věrně sloužili Jehovovi již mnoho a mnoho let. Ti vlastně tvořili většinu mezi 658 pozvanými hosty. Když se sešli se starými přáteli, z nichž mnohé neviděli celá desetiletí, cítili se jako Pavel, když se po dlouhé době sešel s bratry z Říma: „Jakmile je Pavel zahlédl, poděkoval Bohu a nabyl odvahu.“ (Sk. 28:15) Být svědkem takových příkladů trvalé věrné oddanosti — někteří přijeli i vzdor chatrnému zdraví — bylo zdrojem povzbuzení a vděčnosti.

Den byl památný i dík vřelému mezinárodnímu bratrství. Svědkové Jehovovi patří k světaširému bratrství a to dosvědčovali hosté, kteří přijeli až z Austrálie, Spojených států, Kanady, Británie a Tchaj-wanu právě tak jako z Papuy-Nové Guineje, Samoy a jiných jihomořských ostrovů. Mnozí, kteří nemohli přijet osobně, poslali telegramy. Mezi nimi byly pozdravy od vedoucího sboru, členů brooklynské rodiny bétel a 82. třídy misionářské školy Gilead. Vědomí, že tolik bratrů v tolika zemích má zájem o zasvěcení budov odbočky na Novém Zélandu, bylo posilou pro víru.

Základ položený věrně oddanými svědky

Bylo vzrušující připomenout si dlouhou historii kazatelského díla na Novém Zélandě, jež vedla k vybudování těchto nejnovějších budov odbočky. Také tím byl den památný. (Srovnej Hebrejcům 10:32.) Jak řekl jeden řečník: „Hmotné základy krásného nového komplexu bételu jsou sice důležité, ale ještě významnější jsou duchovní základy, které kladli věrně oddaní, obětaví bratři a obětavé sestry již od počátku století.“

Následovaly rozhovory s jedenácti věrnými muži a ženami, kteří měli za sebou dohromady 680 let oddané služby. Vyprávěli o jednom z nejranějších sjezdů na Novém Zélandu v roku 1913. Vzpomínali na náročnost průkopnické služby na Jižním ostrově ve 30. letech, na těžkosti let 2. světové války, kdy byla organizace zakázána, na utvoření novozélandské odbočky v roce 1947, na příjezd prvních misionářů z Gileadu a stavbu prvního sálu království v zemi roku 1950. Všichni sdíleli tento pocit: „Jsme nesmírně vděční, že jsme tady a vidíme důkazy růstu, o jakém se nám v dřívějších dobách ani nesnilo!“

Jehovovo požehnání

To hlavní, co snad činilo ten den nezapomenutelným, bylo vědomí, že stavební dílo i jeho úspěch byly vedeny Jehovovým požehnáním. Jedna část denního programu měla přiléhavý název: „Dobrá ruka našeho Boha nad námi.“ — Neh. 2:8.

Dobrou ruku Jehovovu bylo vidět v ochotě a spolupráci místních podnikatelů i úřadů stejně jako v křesťanských vlastnostech, které projevovali sami pracovníci na stavbě. Jeden podnikatel, který navštívil staveniště, poznamenal: „Nikdy jsem nikde jinde nezažil takový pocit klidu a míru jako tady.“

Jehovovo požehnání bylo vidět na štědrosti nezámožných svědků po celé zemi, kteří finančně podpořili stavbu. Bylo patrné i z ochoty těch, kteří se nabídli vykonat vlastní práci. Přihlášku do dobrovolné služby poslalo celkem 1 237 osob. Někteří přijeli na stavbu z dalekých zemí a na vlastní náklad, aby strávili několik týdnů nebo měsíců pomoci při stavebních pracích. Jeden bratr řekl: „Pomoc na stavbě znamenala obrat v mém životě.“

Bratr Baar se v zasvěcovacím proslovu zmínil, že nové budovy odbočky by měly být brány jako „vnější, hmatatelný důkaz již zřízeného Božího mesiášského království“. Ano, byl to pro Nový Zéland skutečně památný den. Nakonec všichni přítomní vřele přijali rezoluci, jež slibovala „plnou podporu Jehovově organizaci představované naší odbočkou“.