Otázky čtenářů

◼ Co je „Boží semeno“, o němž se mluví u Malachiáše 2:15?

Část tohoto složitého verše zní: „A byl jeden, který to nedělal, jelikož měl, co zbývalo z ducha. A co ten hledal? Boží semeno.“ „Semeno“ se zjevně vztahuje na národ starověkého Izraele, který byl v době, kdy byl psán tento verš, v nebezpečí, že bude v náboženském ohledu znečištěn.

Malachiáš prorokoval v období národního rozkladu morálky. Někteří Izraelité si nejen brali ‚dcery cizozemského boha jako nevěsty‘, ale také se rozváděli se svými původními židovskými manželkami, ‚manželkami svého mládí‘, aby si vzali snad mladší pohanské manželky. Ale této „odporné věci“ se nedopustili všichni izraelští muži. (Mal. 2:11, 13, 14; 5. Mojž. 7:3, 4) Malachiáš se zřejmě zmiňoval o jednotlivcích, kteří nechtěli porušit svou manželskou smlouvu se spoluctitelkami Jehovy, když napsal: „A byl jeden, který to nedělal, jelikož měl, co zbývalo z ducha.“

„Duch“ je Boží svatý duch, který byl kdysi vylit na národ. Ale neposlušní Izraelité mu odporovali a tak zarmucovali tohoto ducha. (Iz. 63:10; Sk. 7:51–53; srovnej Efezanům 4:30.) Někteří jednotliví Židé byli věrně oddáni Božím zákonům a svou poslušností si zachovali, „co zbývalo z ducha“. Tito věrní ctitelé nehledali své vlastní sobecké potěšení. O takovém jednotlivci napsal Malachiáš: „A co ten hledal? Boží semeno.“ Toto „semeno“ byl národ starověkého Izraele, který byl, jak řekl Malachiáš, ‚stvořen Bohem‘. K tomuto ‚stvoření‘ došlo, když Jehova uvedl Izraelity na hoře Sinaj do smlouvy se sebou a učinil z nich „království kněží a svatý národ“. Pravé „semeno“ Abrahamovo, které mělo požehnat lidem po celé zemi, mělo přijít prostřednictvím tohoto národa. — Mal. 2:10; 2. Mojž. 19:5, 6; 1. Mojž. 22:18.

Ale Izraelité se měli zachovávat v náboženském ohledu čistými a neměli vstupovat do manželství s lidmi z národů, kteří neuctívali Jehovu. Bezbožnost takových lidí by byla zhoubná, jak lze vidět ze situace v době Ezrově. Izraelité tehdy „přijali některé z . . . dcer [okolních národů] pro sebe a pro své syny; a oni, svaté semeno, se mísili s národy zemí“. (Ezra 9:2) Stejná ‚velká špatnost‘ se stala v době Nehemjášově, který byl Malachiášovým současníkem. Židovští muži věrně oddaní Bohu viděli jasně duchovní nebezpečí, které hrozilo jim i dětem narozeným z takového spojení. Bylo to nebezpečí, že je manželky, které nebyly oddány Jehovovi, odvedou od uctívání Jehovy. Nehemjáš dokonce zaznamenal, že mezi Židy, kteří byli ve smíšeném manželství, ‚žádné z jejich dětí neumělo mluvit židovsky‘. — Neh. 13:23–27.

Nevěrní Židé hledali své vlastní potěšení bez ohledu na škodlivé náboženské důsledky pro svůj národ, „Boží semeno“. Není divu, že je Malachiáš vybízel: „A budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a kéž nikdo nejedná zrádně s manželkou svého mládí.“ (Mal. 2:15) Věrní Židé chránili svého ducha neboli svůj postoj, aby zůstali věrně oddáni svým židovským manželkám. Tito muži si velice vážili náboženské čistoty svého „svatého národa“. Toužili po tom, aby jejich děti četly Boží slovo, a až vyrostou, aby milovaly Jehovu a přispívaly tak k náboženské síle národa.

Dnešní Bohu oddaní křesťané musí stejně bedlivě bdít nad svým duchem neboli nad svým převládajícím postojem. Jsou-li v manželství, musí dát pozor, aby se zrádně nerozvedli se svým manželským druhem. A křesťan, který není v manželství, by měl dbát rady apoštola Pavla a vstoupit do manželství „pouze v Pánu“, tedy uzavřít sňatek pouze s jiným Bohu oddaným, pokřtěným svědkem Jehovovým. — 1. Kor. 7:39.