Náboženství a pověra — přátelé nebo nepřátelé?

V SOBOTU 11. června 1983 vesničané na indonéském ostrově Jáva utíkali do svých domů, zběsile ucpávali všechny štěrbiny ve stropě, v oknech a ve dveřích. Proč ten poplach? Začalo zatmění slunce a vesničané se báli, aby stín zatmění nevnikl do jejich domu a nezpůsobil neštěstí.

Obyvatelé takzvaného rozvojového světa se často nechávají s náboženským zápalem vést takovými představami. Proto v některých částech Afriky lidé nechodí v poledne na slunce, „aby nezešíleli“. Děti mají zakázáno jíst vejce, „aby se z nich nestali zloději“. Rodiče nesdělují přesný počet svých dětí, „aby čarodějnice náhodou nezaslechly, jak se chlubí, a jedno jim nevzaly“. — „Africká náboženství“ (angl.).

Lidé ze Západu se rádi smějí takovým projevům pověrčivého strachu, který vyplývá z ‚pohanské nevědomosti‘. Přesto se pověrčivost neomezuje jen na nekřesťany. „Nachází se mezi lidmi na celém světě,“ říká dr. Wayland Hand, profesor folkloristiky a germánských jazyků. Se svým kolegou dr. Tallym již shromáždili téměř milion příkladů pověr jen ve Spojených státech.

Mnozí takzvaní křesťané se v touze poznat svůj osud obracejí k astrologii — jedné z nejstarších pověr. A pozoruhodné je, že pověry mají někdy otevřenou podporu náboženských vůdců. Například ve studeném dni 10. ledna 1982 předsedal v New Yorku patriarcha východní řecké ortodoxní církve pod širým nebem mši na oslavu svátku epifanie (zjevení Páně). Potom podle zprávy „New York Post“ hodil do Východní řeky zlatý kříž a řekl kolemstojícím, že ten, kdo jej první vyloví, bude mít nadosmrti štěstí.

Je však možné sloučit křesťanskou víru s pověrami? Jeden spisovatel kdysi poznamenal: „Na hrobě víry kvete květ pověry.“ Neočekával bys tedy, že křesťanské náboženství bude přemáhat a rozptylovat pověrečný strach?

ROZPTYLUJE NÁBOŽENSTVÍ POVĚREČNÝ STRACH?

Pravé náboženství by to dělat mělo a v prvním století to také dělalo. Přestože raní křesťané žili uprostřed pověrčivého světa Římanů, zavrhovali pověry. Ale po smrti Kristových apoštolů začaly do sboru prosakovat falešné náboženské nauky včetně pověr. ( 1. Tim. 4:1, 7; Sk. 20:30) Začala se vytvářet třída duchovenstva, která podle knihy „Dějiny křesťanské církve“ (angl.) trpěla zvyk řídit se horoskopy i jinými pověrami. Časem dostaly takové populární zvyklosti nálepku „křesťanské“.

A dnes? Náboženství dosud trpí pověrečné zvyky. Například v Surinamu lze často vidět takzvané křesťany afrického původu s amulety na krku, které údajně chrání před zlými duchy. Jeden pozorovatel říká: „Tito lidé každý den žijí, jedí, pracují a spí ve strachu.“ Milióny lidí po celém světě mají podobný strach z „duchů“ mrtvých. Je ironií, že náboženství často takovou víru v pověry podpořilo.

Vezměme například, co se stalo na africkém ostrově Madagaskaru. Když tam začali šířit svou víru misionáři křesťanstva, Madagaskarci reagovali příznivě, ale nebyli ochotni se vzdát své tradiční víry. Co udělaly církve? Keňský list „Daily Nation“ píše: „Raní misionáři byli tolerantní a přizpůsobiví a tuto situaci přijali.“ K čemu to vedlo? Dnes je polovina obyvatel Madagaskaru vedena jako křesťanská. Přesto se zároveň bojí „duchů“ zemřelých předků! Proto běžně zvou kněze nebo pastora, aby požehnal kosti nějakého předka, než je vrátí zpět do rodinné hrobky. Ano, náboženští vůdci udržují při životě lež, že Boha, ďábla a zemřelé předky lze uprošovat, podplácet a lichotit jim dodržováním pověrečných zvyků.

Totéž platí o Jižní Africe, kde o sobě 77 procent obyvatelstva tvrdí, že jsou křesťané, a návštěvnost kostelů je vysoká. Přesto mezi milióny těchto návštěvníků kostela přežívá tradiční africké náboženství se svým strachem ze zemřelých předků. V mnoha takzvaně křesťanských zemích je tedy náboženství pouhý nátěr. Odstraň jej a uvidíš, že vespod žijí a bují staré pověry.

Ale pravé náboženství rozptyluje pověrečný strach. Jak? Klíčem je poznání. Jaké poznání? A jak je můžeš získat?