Stojí za to se modlit?

V PÁTEK 31. května 1985 se jižní částí Ontaria v Kanadě přehnala série smrští. Jeden duchovní, který žil v malé vesničce Grand Valley, bezmocně pozoroval, jak prudký vichr strhává střechu jeho příbytku. Podle novinové zprávy „viděl současně zázraky i tragédie, když pozoroval nespoutanou zuřivost přírody“.

Členové rodiny a přátelé těch dvou osob, jež se staly obětí tornáda, považovali jistě tuto událost za hroznou tragédii, a stejně se na věc dívalo více než tisíc lidí, kteří ztratili při těchto větrných ničivých smrštích svůj domov. Na druhé straně mnozí z těch, kteří o vlásek unikli smrti nebo těžkému zranění, považují za „zázrak“, že vůbec přežili. Patřil k nim Ron a jeho spolupracovník. Měli po výstraze jen čtyři sekundy času, aby se dostali do bezpečí v nejstabilnější části úřední budovy, kde pracovali. Ron popsal, jak zázračně unikli smrti, a potom řekl: „Ano, věřil jsem v Boha již předtím a určitě věřím v Boha nyní.“

Říká se, že v okamžiku náhlé, nenadálé katastrofy ‚není téměř nikdo ateistou‘. A je-li při takových příležitostech dost času, mnozí se úpěnlivě modlí o ochranu a záchranu.

V neděli 21. července 1985 se sešlo více než sto mužů, žen a dětí ke shromáždění ve svém sále království v Sydney v Austrálii. Zazpívali píseň ke chvále Boží a pak byla pronesena modlitba za sbor. Asi po patnácti minutách biblické přednášky byl pokoj náhle přerván výbuchem bomby. Řečník byl vážně zraněn, jeden muž, který seděl vpředu, přišel o život, a více než 40 osob muselo být převezeno do nemocnice.

[Rámeček a obrázek na straně 3]

Je rozhodující, zda se modlíme?

Obě zde uvedené události — jedna popsaná jako „nespoutaná zuřívost přírody“ a druhá jako zločin — vyvolávají otázky, zda má modlitba nějaký význam. Jakou cenu má modlitba? Může modlitba skutečně něco způsobit? Stojí za to se modlit?