Buď vytrvalý v modlitbě

„Proto se každý věrný bude k tobě modlit.“ — Žalm 32:6.

1, 2. a) Proč má člověk zůstat ve spojení s Bohem? b) Jak dokazuje, že je pro něho Boží vůle nejdůležitější?

V DNEŠNÍ DOBĚ se zdá, že většina lidí má pro Boha jen málo času, nebo dokonce žádný. Velice se vymlouvají, proč v denním životě neberou zřetel na Boha. Avšak když někdo tvrdí, že slouží živému a pravému Bohu, pak by s ním měl věrně zůstávat ve spojení a dívat se na něj jako na toho, komu má sloužit a koho má ve všem poslouchat.

² Zvláště ten, kdo se oddal Jehovovi Bohu, měl by modlitbu brát vážně. Neměl by ji považovat za povinnost, ale měl by se z ní spíše radovat jako z přednosti. Kdo dává na první místo činění Boží vůle a podřizuje se jeho vůli teokratickým způsobem, bude se modlit: „Způsob, abych poznal tvé vlastní cesty, Jehovo, uč mne svým stezkám. Způsob, abych chodil ve tvé pravdě, a uč mne, protože ty jsi můj Bůh záchrany.“ — Žalm 25:4, 5.

UPŘÍMNĚ SE MODLIT

3. Čím dokazujeme, že jsou naše prosby upřímné?

³ Jestliže očekáváme, že Nejvyšší věnuje sluch našim prosbám, musíme se k němu modlit upřímně. Musíme to činit s plnou vážností a s bdělými smysly. Přitom musíme být sami k sobě poctiví. Abychom byli věrni Božím spravedlivým cestám, nesmíme zkrášlovat své špatné zvyky nebo pochybný postoj. Nemůžeme oklamat Boha, kterému máme skládat účty. (Žid. 4:12) Bylo by bláhové o něco se modlit a pak nejednat v souladu se svou prosbou.

4. Co bychom měli dělat, abychom se líbili ‚tomu, který vyslýchá modlitbu‘?

⁴ Ti, kteří věrně poslouchají jeho přikázání, dostávají ujištění: „Oči Jehovovy jsou obráceny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě; ale tvář Jehovova je proti těm, kteří činí škodlivé věci.“ (1. Petra 3:12) Jestliže prosíme za odpuštění, musíme sami druhým ze srdce odpouštět. (Mat. 18:35) Jestliže se modlíme za Boží království, měli bychom je klást ve svém životě na první místo. (Mat. 6:10, 33) Jestliže chceme, aby nám dal Bůh lepší biblické poznání, neměli bychom se za to pouze modlit, ale měli bychom také pravidelně věnovat čas studiu jeho Slova, Bible. Když jsme získali přesné poznání, můžeme obrátit svou pozornost k důležitějším věcem a budeme na ně myslet ve svých modlitbách. — Fil. 1:9, 10.

DRŽET SE BOŽÍCH MĚŘÍTEK

5. Popiš modlitby, které nejsou Bohu přijatelné.

⁵ Můžeme být jisti, že Bůh bude vždy vyvyšovat své dobré jméno a spravedlivé cesty. Nikdy nepřizpůsobí svá měřítka těm, kteří dokazují slovem i skutkem, že jsou nevěrní nebo zlí. Proč by měl Bůh vyslyšet modlitby, které jsou přinášeny neupřímně, aniž je srdce prosícího v souladu s Bohem? Modlitba těch, kteří činí zlé, se může ‚stát hříchem‘. (Žalm 109:3–7) Kdo se pokrytecky obrací k Bohu zády a pak se k němu modlí, nemůže očekávat, že bude vyslyšen, protože v Příslovích 28:9 čteme: „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon — i jeho modlitba je něco odporného.“ Dlouhé modlitby chlubivých a pyšných lidí jsou Bohu stejně tak nepřijatelné, jak vysvětlil Kristus Ježíš, který dal o modlitbě směrodatný výklad. (Mat. 6:5, 7; Luk. 18:10–14) Jestliže se neučíme činit dobro a poslouchat Boží slovo, je to totéž, jako bychom Boží slovo zavrhli. To by pak vedlo k tomu, že naše modlitby by nebyly vyslyšeny.

6. a) Jak mohou slova nebo skutky člověka ovlivnit jeho modlitby? b) Co má být oceňováno a respektováno?

⁶ Abychom si mohli zachovat dobrý vztah k našemu Bohu a Otci, musíme se pevně držet jeho vznešených mravních měřítek. Svými slovy anebo skutky můžeme dokázat, zda schvalujeme či odsuzujeme nemravné činy nebo špatné sklony. „Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti, co je zlé. On chrání duše těch, kteří jsou mu věrně oddáni.“ Tak zní rada v Žalmu 97:10. Ti, kteří ztrácejí každý mravní smysl, odcizují se Bohu svým volným chováním. (Ef. 4:17–19) Kdo jedná nemravně nebo jen nemravnost schvaluje, toho modlitby budou neúčinné. Jako čestný člověk oceňuj a respektuj sex a manželství jako Boží uspořádání a věrně je dodržuj, aby tvé modlitby nenarážely na překážky. — Žid. 13:4.

MODLITBY MOHOU NARÁŽET NA PŘEKÁŽKY

7. Popiš několik možností, jak mohou modlitby narážet na překážky.

⁷ Aby sis zachoval spojení s Bohem, musíš se v tomto zlém světě chovat opatrně. Pak můžeš mít důvěru, o níž napsal apoštol Jan: „O cokoli žádáme, to od něho dostáváme, protože zachováváme jeho přikázání a činíme věci, které jsou příjemné v jeho očích.“ (1. Jana 3:22) Naše slova platí u Boha velmi málo, jestliže naše skutky nejsou v souladu se snažnými prosbami. Kdo jedná nedbale, podkopává účinnost svých proseb k Bohu. Proto jsou manželé napomínáni: „Vy manželé, žijte s nimi [se svými manželkami] dále stejným způsobem podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší nádobě, ženské, protože také vy jste spolu s nimi dědici nezasloužené milosti života, aby vaše modlitby nenarážely na překážky.“ (1. Petra 3:7) To ukazuje, že je i v rodinném životě možné dělat něco, co může rušit předávání modlitby Bohu. Tato skutečnost by nás všechny měla podnítit, abychom byli v každé životní otázce bdělí, abychom šli po správné cestě a nikdy opovážlivě nespoléhali na Boží milosrdenství a soucit.

8. a) Proč musíme dobře vycházet se svými bratry? b) Nač si máme vzpomenout?

⁸ Udržování pokojných vztahů s našimi křesťanskými bratry ve sboru je stejně důležité, jako když se snažíme zachovat si silná pouta s Bohem, kterému sloužíme. Jestliže jsme ochotni uposlechnout Ježíšovu radu u Matouše 5:23, 24, pak nepřipustíme, aby zůstal nevyřešen jakýkoli problém s nějakým bratrem, ať velký nebo malý. Jestliže nevyřešíme potíže biblickým způsobem, musí nám být jasné, že naše modlitby a oběti nemusí být Bohu přijatelné. Bylo by dobré se zastavit a uvažovat, že Jehova Bůh byl asi k nám již velmi často milosrdný a trpělivý a že nám vždy dával příležitost, abychom se vzdali špatného chování a neteokratického smýšlení. Jestliže budeme v tomto ohledu Boha napodobovat, můžeme druhým velmi pomoci, zvláště těm, kteří jako naši duchovní bratři se dostali do úzkého vztahu k němu. Řiďme se tedy Božími měřítky; budeme pak šťastnější a našim modlitbám nebude činit překážky nějaký bezmyšlenkovitý skutek. — 1. Tess. 4:1.

9. Jak mohou modlitby sboru narážet na překážky?

⁹ Ve sboru musí být modlitby pronášeny v čistotě. Nikdo nesmí mít pocit nepřátelství nebo hněvu k druhým. Ti, kteří jsou moudří a rozumní, budou pěstovat mírnost, jež patří k moudrosti, a budou následovat přání apoštola Pavla: „Aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali oddané ruce, bez zloby a svárlivých rozhovorů.“ — 1. Tim. 2:8; Jak. 3:13, 17.

10. Jak přispívá láska a pokora k zachování pokoje ve sboru?

¹⁰ Pokorný bratr se nebude přít se svými křesťanskými bratry, aby obhájil nebo vybojoval svá domnělá osobní práva. Ačkoli každý má volnost něco dělat, měl by dbát na to, aby dělal pouze to, co buduje. To vyžaduje lásku, aby byl zachováván pokoj, a ochotě odpouštět nejsou ukládány hranice. (Mat. 18:21, 22) Člověk musí být pokorný, aby přiznal chybu a prosil o odpuštění. Takový pokorný krok přináší jednotlivci i sboru pokoj. To vyváží každý pocit ponížení. Tím je také pěstována a posilována znamenitá vlastnost pokory, kterou Bůh tolik oceňuje. (1. Petra 5:5) Křesťané se mají cítit volni prosit Jehovu o požehnání, jestliže se „všechny záležitosti . . . dějí v lásce“. — 1. Kor. 16:14.

11. Co máme dělat, abychom se mohli líbit Bohu?

¹¹ Jako vyžaduje námahu udržet dobrý vztah se členy sboru, měli bychom dělat všechno, co je v našich silách, abychom zabránili porušení našeho drahocenného vztahu k nebeskému Otci. Jestliže se mu chceme líbit, musíme být v celém svém chování svatí. (1. Petra 1:14–16) Věrná oddanost přiměje křesťana, aby se varoval každého sklonu odchýlit se od cesty pravdy a tak být poskvrněn světem. Kdo si je vědom Boží všemohoucnosti a ví, že Bůh nepřipustí, aby si s ním někdo zahrával nebo se mu vysmíval, bude jej prosit o vedení, aby jej chránil před klopýtnutím všeho druhu. Kdo v nějakém ohledu nejde po správné cestě, zjistí, že je mu zatěžko volně se modlit k Bohu. — Gal. 6:7.

KDYŽ NENÍ MOŽNÉ PŘIBLÍŽIT SE K BOHU

12. Co může být příčinou, že se někdo již nemůže modlit k Bohu?

¹² Kdo má dojem, že se nemůže k Bohu volně přiblížit, že se nemůže modlit, měl by přezkoumat své chování. Možná, že se dopustil chyby či celé řady chyb, protože neměl správný názor na život nebo protože jednal podle špatných měřítek. Snad je příčina ještě hlubší — ve vlastnostech srdce. Snad nejednal podle toho, o čem ví, že je správné, neboť Boží slovo o tom říká: „Jestliže někdo ví, jak činit to, co je správné, a přece to nečiní, je to pro něj hřích.“ (Jak. 4:17) Abychom si zachovali spojení s Bohem, nesmíme v životě dělat nic, čím odporujeme Bohu. Potřebujeme moudrost a rozlišovací schopnost, abychom se nedali zaplést do něčeho, co by porušilo náš vztah k Bohu, kterého milujeme a uctíváme.

13. Co může vést k tomu, že se člověk přestane pravidelně modlit?

¹³ Každá i sebemenší odchylka od spravedlivé a přímé cesty může způsobit špatné svědomí a pak zapříčinit, že se člověk přestane pravidelně modlit. Kdo se brání podřídit se Boží vůli nebo kdo užívá svobody, která je v odporu k této vůli, nedává se vést Boží moudrostí a zbloudí. Když náhle zjistíme, že naše přátelství s Jehovou je porušeno, je dobré se přezkoumat a odstranit příčiny, které nám brání v modlitbě. Není možné, aby ten, kdo si je sám zákonem, měl Jehovovo zalíbení. Jen ti, kteří jsou Bohu věrní, mohou od něho očekávat pomoc. Když máme jeho schválení ve všem, co děláme, můžeme být jisti, že vyslyší naše prosby a ve svém čase a svým způsobem nás odmění.

VÁŽNOST MODLITBY

14. a) Jak je možné vyjádřit myšlenky v modlitbě? b) Kdy se stává modlitba osobní?

¹⁴ Modlit se znamená ve skutečnosti více než jen mluvit s Bohem. To je zřejmé z mnoha modliteb, které byly zapsány pro naše vedení v Božím inspirovaném Slově. Tyto modlitby byly přirozeně přizpůsobené době a okolnostem. Dnes nemusí být prosebník vázán určitými slovy, když chce Bohu sdělit své myšlenky. Modlitba by se nikdy neměla stát bezvýznamnou rutinou, ani by se neměly vždy znovu a znovu používat oblíbené slovní obraty. Příklady z Bible ukazují, že muži modlitby používali běžné každodenní řeči, jako když mluví s jinými lidmi. Není nutné používat zvláštní slova, když mluvíme s Bohem. Modli se slovy, která vyjadřují to, co je v tvém srdci. Pro toho, kdo uctívá Boha duchem a pravdou, je zcela nemožné, aby zaplatil někomu, kdo by se za něho modlil, nebo aby používal modlitby jiných, které jsou v modlitební knížce. — Jan 4:24.

15. Kdy se můžeme modlit a jak máme přednést své prosby?

¹⁵ Vzorová modlitba, kterou naučil Ježíš své učedníky, nám pomáhá, abychom poznali, co máme v prvé řadě zahrnout do svých modliteb. (Mat. 6:9–13) Tato vzorová modlitba se vyznačuje jednoduchostí, a takové mají být i naše modlitby, když přicházíme k tomu, který umí vyřešit všechny naše problémy. Obracej se vždy k Bohu o pomoc, když máš pocit, že jsi slabší ve víře, nebo když je nebezpečí, že bys mohl sklouznout od pravého uctívání. Stále mysli na to, aby ses obracel na naslouchajícího Boha, na toho, který vyslýchá modlitbu, a to ve dne v noci, ve všech situacích a při každém podnikání, v nebezpečí, v pokušení, při práci, když cestuješ, když se bavíš nebo když jsi nemocen. Používej plně tento pramen síly, zatímco se budeš „dále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:18) Pros jej o přízeň a pomoc; vyjadřuj mu svou vděčnost. Pamatuj, že původce řeči se nedá ovlivnit velkými slovy; vylej mu prostě své srdce. — Žalm 62:9.

16, 17. a) Je dobré před modlitbou přemýšlet? Proč? b) Jak můžeme vyslovit souvislou modlitbu?

¹⁶ Je užitečné, když přemýšlíš, dříve než se přiblížíš k Bohu, takže opravdu řekneš to, co chceš říci. Když máš na mysli dobré myšlenky, pak se nemůže stát, že bys myšlenkami odbočil nebo říkal jednotvárně stále totéž. Nemluvíš přece se sousedem nebo s nějakým jiným člověkem, ale s nejvyšší osobou ve vesmíru, se samotným Jehovou Bohem. Také nestačí, když se prostě obracíš v modlitbě k Bohu; musíš se modlit za správné věci. Proto je zcela vhodné, když přemýšlíš, než se modlíš, a uvažuješ o důležitějších věcech. Tak můžeš zabránit tomu, aby tvé prosby nebyly pouhou formalitou nebo se planě opakovaly. — Mat. 6:7.

¹⁷ Snad by bylo pro tebe užitečné, aby sis vyhledal k modlitbě klidné místo. Ježíš se snažil být sám a bez rozptýlení, když se chtěl modlit. (Mar. 1:35; Luk. 9:18) V klidu může člověk lépe uvažovat, co potřebuje a co je pro něj a jeho rodinu užitečné. Když přemýšlíš dříve, než předložíš Bohu své myšlenky, můžeš lépe vyslovit souvislou modlitbu.

OSOBNÍ MODLITBA

18. a) Čím se mají vyznačovat naše osobní modlitby? b) Jak můžeme vyjadřovat ocenění?

¹⁸ Přibližuj se k Bohu ve své osobní modlitbě pokorně a nesnaž se dělat na něj dojem nebo mu říkat, co má učinit. Pamatuj na to, jak jsi malý, a pokoř se v Jehovových očích. (Jak. 4:10) Ať vyjadřuješ své modlitby slyšitelně nebo tiše v srdci, vždy bys měl cítit totéž co David: „Ať se výroky mých úst a uvažování mého srdce stanou tobě příjemnými, Jehovo.“ (Žalm 19:14; 19:15, KB) Naše modlitby nejen mají být přijatelné Bohu, ale má nám působit radost a osvěžení, když můžeme předkládat nebeskému Otci své nejvnitřnější myšlenky. Protože víme, že mu patříme, učiníme dobře, jestliže uznáme opatření, která učinil pro nás a pro všechny ostatní členy lidské rodiny. Kam se obrátíš, všude vidíš projevy velkorysého a pozorného stvořitele. Jestliže přijímáme jeho lásku a dobrotu, měli bychom mu věrně a pravidelně děkovat. K tomu jsme povzbuzováni slovy: „Vždy se radujte. Neustále se modlete. Ve spojení se vším vzdávejte díky.“ — 1. Tess. 5:16–18.

19. Čím se máme dát vést ve svých modlitbách? Uveď příklady.

¹⁹ Tvá osobní modlitba může zahrnovat každý okruh života. Může se stát, že přemýšlíš o určitém biblickém verši a přitom zjistíš, že Boží inspirované slovo vyjadřuje nejlépe tvé myšlenky. Přesné poznání Boží vůle by mělo určovat obsah modlitby, protože Bůh nemůže jednat proti svému předsevzetí, i když jej o to prosíš. Když s věrnou oddaností podporuješ Jehovovu svrchovanost, mělo by jeho jméno mít místo ve tvých prosbách i v tvém životě. S Božím jménem souvisejí další základní a důležité věci a ty jsou též obsaženy v modlitbě, kterou Ježíš dal svým učedníkům: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ Další prosby v této modlitbě se vztahují k přání prosebníka, aby žil v Boží přízni. — Mat. 6:9–13.

20. Proč je dobré modlit se o Božího ducha?

²⁰ Je též vhodné modlit se o Božího ducha. Tato účinná síla tě pohání, abys šel po správné cestě, po Boží cestě. (Luk. 11:13) Jestliže toužíš, abys byl co nejužitečnější svému Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu, pak budeš stále žádat, aby ti pomáhal užít co nejlépe tvé síly a prostředky. Abychom skutečně vedli Bohu oddaný život, musíme pro sebe vykupovat čas. (Ef. 5:15, 16) Jedna Bohu oddaná křesťanka řekla: „Prosím Jehovu, aby mi dal poznat, co dělám špatně, a kdy nejednám v souladu s křesťanskými zásadami.“ Bůh, který zná tajemství srdce, může posoudit, jsme-li si skutečně vědomi nutnosti úplně se na něj spolehnout, abychom — jako Ježíš Kristus — byli úspěšní na svých cestách. — Žalm 44:22; srovnej Joz. 1:8.

21. Jmenuj některé Boží zájmy a některé tvé vlastní zájmy, o nichž můžeš mluvit v modlitbě.

²¹ Když uvažuješ o všech důvodech, proč máš být vytrvalý v modlitbě, a když uvažuješ o nutných věcech, o něž se máš modlit, přiměje tě to, abys tak činil. „Vytrvávejte v modlitbě, buďte v ní bdělí s díkůvzdáním“. (Kol. 4:2) Zmiň se dále v modlitbě o svých chybách, problémech, denních potřebách, o krizích, které mohou vzniknout v tvém životě, o pocitech, radostech a zklamáních. Modli se o větší sílu, abys mohl zůstat věrným a oddaným Božím ctitelem, přes tlak každodenního života. Mysli také vždy na to, že musíme kázat dobré poselství o království; zahrň to do svých modliteb a žádej Boha, abys mohl posílit svou mysl k horlivé činnosti. (Mat. 24:14; 1. Petra 1:13) Soustřeď se na Boží zájmy stejně, jako se soustřeďuješ na své vlastní. To ti pomůže, abys myslel vždy na to, že máš chválit a velebit jeho jméno a doporučovat druhým pravé uctívání. Nezapomeň, co můžeš pro druhé udělat, a pros, aby jim Jehova žehnal, když se snaží jej uctívat a sloužit mu. — Žid. 13:15, 16.

SPOLEČNÁ MODLITBA

22. Popiš užitek modlitby v rodinném kruhu.

²² Je krásné vidět rodinu, která se společně modlí před jídlem i při jiných příležitostech, například když přijímá duchovní pokrm. Modlitba v rodinném kruhu může být požehnáním pro všechny, a kromě toho podporuje v rodině poslušnost, pořádek a slušnost. Rodina je Boží uspořádání, a proto by se mělo prosit o Boží vedení. Všichni členové rodiny se mohou učit modlitbě. Není pochyby, že Ježíš, když byl ještě velmi mladý, byl doma učen, aby poklekl a modlil se. Když vyrostl, dokazoval velké ocenění pro modlitbu a dokonce učil druhé, jak se mají správně modlit. (Mat. 21:13; Luk. 11:1) Děti je možné v jejich dětské jednoduchosti učit, jak mají uctivě mluvit s Otcem v nebesích, vyjadřovat vděčnost za život i za naději, že budou jednou moci žít na rajské zemi pod Božím královstvím. Mladí i staří lidé by si měli učinit z modlitby zvyk, který jim potom zůstane kdekoli a kdykoli a za jakýchkoli okolností.

23, 24. a) K jakému účelu slouží modlitba ve shromážděních? b) Oč je možno se modlit při těchto příležitostech?

²³ Křesťanská shromáždění jsou obyčejně zahajována a uzavírána modlitbou, protože všichni přítomní vzhlížejí k svému velkému učiteli jako k prameni poučení. I zde je vhodné, aby ten, kdo zastupuje přítomné před Bohem, pečlivě uvažoval, než se za ně pomodlí. Na začátku shromáždění je možné prosit o Boží požehnání a v konečné modlitbě děkovat za poučení a radost. Ten, kdo se modlí, by měl používat vhodná slova a přitom brát ohled na účel modlitby a okolnosti.

²⁴ Je možné málo slovy říci mnoho, jak ukazuje vzorová modlitba u Matouše 6:9–13. Přemýšlej, když se modlíš! Co potřebuje náš sbor? Je možné se modlit za svědecké dílo, například aby bratři účinně předkládali poselství a dobře učili biblickou pravdu. Jako při osobní modlitbě může být obsah společné veřejné modlitby rozmanitý a obsahovat řadu použitelných myšlenek. Jako pravidelný styk s těmi, kteří mají stejnou drahocennou víru, je i modlitba Božím opatřením, které přispívá k tomu, že sbor prospívá a láska vzrůstá. Všichni shromáždění by měli jasně slyšet modlitbu, aby mohli nakonec říci „amen“. — 1. Kor. 14:16.

25. Co dělá Jehovovi radost?

²⁵ Je nádherné, když pozorujeme, jak lidé všech ras přijímají pozvání, aby se přiblížili k ‚tomu, který vyslýchá modlitbu‘. Jako velkorysému Otci mu dělá radost, když odměňuje ty, kteří mu věrně slouží. „Jehova sám nezadrží nic dobrého těm, kteří chodí v bezúhonnosti.“ (Žalm 84:11; 84:12, KB) Všichni, kdo vyjadřují víru s nadějí na věčný život, mohou jej oslovovat jako Otce a počítat s jeho schválením, když jej prosí podle jeho vůle.

26. Co bychom měli všichni milovat, když očekáváme, že Bůh vyslyší naše modlitby?

²⁶ Můžeme mít plnou jistotu, že Bůh propůjčí svůj ochotný sluch našim myšlenkám v modlitbě, ale musíme zároveň milovat to, co nám písemně sdělil ve Svaté bibli. Když si budeme stále více přisvojovat Jehovovy myšlenky a měřítka, budeme stále více rozumět tomu, jemuž sloužíme a jehož posloucháme, a budeme tím více oceňovat dobrý vztah, který můžeme mít k němu a jeho Synu, našemu sdělovacímu prostředku. Je lhostejné, jak dalece jsi již přivedl svůj život do souladu s Boží vůlí; pros dále Boha o pomoc a vedení. Ať klečíš u postele, nebo se modlíš na cestě, ať prosíš o pomoc časně ráno nebo pozdě večer, buď přesvědčen, že tvůrce ucha může slyšet tvou modlitbu. — Žalm 119:62, 147.

27. Jakou radost může každý zažít a komu bude poskytnuta?

²⁷ Může být větší radost, než že je vyslyšena modlitba? Nikdy neztrať víru v moc modlitby, ať již dostaneš odpověď ihned, nebo musíš čekat, až přijde Bohem ustanovený čas. Každý věrně oddaný člověk bude vytrvalý v modlitbě; bude se radovat každý den z bohatšího požehnání a těšit se na věčné přátelství s ‚tím, který vyslýchá modlitbu‘.