Proč tolik dětí utíká z domova?
Bible a rodinný život — Tento námět bude rozebírán ve čtyřech vydáních Strážné věže.
„Umí si někdo představit, co vytrpí matka, když jí uteče dcera? Je to jako zlý sen. Proč odešla? Já to nemohu pochopit. Taková milá a šťastná dívka, a tak mladá.
Kde je dnes večer? Je v teple? Nemá hlad? Je osamělá? Mám ji tak strašně ráda. Nemám si s kým popovídat. Nemohu dělat nic jiného než čekat.
Pokaždé, když zazvoní telefon, srdce mi poskočí. Ale ona nevolá a nemám žádné zprávy. Modlím se o její bezpečí a o sílu, abych to všechno vydržela. Pořád si představuji, že každou chvíli vejde do dveří.
. . . Napadá mě tolik bláznivých věcí, když se snažím otupit tu bolest. Pane Bože, přiveď mi mou holčičku domů.“
TENTO dopis byl poslán začátkem sedmdesátých let jednomu známému poradci v novinách. V té době panoval názor, že děti utíkají z domova z malicherných důvodů: hledají dobrodružství, chtějí si vyzkoušet nezávislost, neshodly se s rodiči v tom, kdy se mají vracet domů, jsou sklíčené z nevydařené lásky. Někteří sice dosud odcházejí z domova z takových důvodů, ale za uplynulých patnáct let došlo ke změně.
Dnešní mládež často odchází z důvodů mnohem tragičtějších — poměry v rodině jsou vážně nahlodané a oni se cítí nechtění a nemilovaní; dokonce mohou být zneužíváni. A místo aby utíkali k něčemu — k lákavějšímu a přitažlivějšímu životnímu stylu — utíkají před něčím, před rozpadajícím se a nešťastným rodinným životem. „Uprchlíci jsou dnes docela jiní, než když se o nich tolik psalo“ v raných sedmdesátých letech, říká dr. Douglas Huenergardt, správce útulku pro uprchlíky na Floridě. „Tenkrát jsme tu měli děti, které hledaly jiný životní styl. Dnes je to jiné. Dítě, které utíká, to prostě doma už nemůže dál vydržet.“
Nedávné výzkumy to potvrzují. Ukazují však ještě něco znepokojivého. Nejenže mnoho dětí utíká, aby uniklo nesnesitelným podmínkám v rodině, ale téměř polovina uprchlíků ve Spojených státech dnes opouští domov nedobrovolně — jejich vlastní rodiče je vyhánějí nebo je podněcují k odchodu! „Pro mnohé dospívající je útěk reakcí na nezdravou situaci v rodině, v práci nebo ve škole,“ poznamenává časopis Family Relations. „Mnozí uprchlíci jsou ve skutečnosti vyhnaní, odhození nebo vystrčení z domova. Rodiče tyto mladistvé pošlou pryč, nebo je opustí. Někteří jsou opakovaně těžce zneužíváni a nevidí jiné řešení než odchod.“
Je to pro tyto děti tragické a velmi smutné. Jakmile se totiž ocitnou na ulici s málo penězi a bez podpory, mladiství se často uchýlí k žebrotě, obchodování s drogami, prostituci a krádežím, nebo jsou zneužíváni jinými. „Na stanicích autobusů uprchlíky nevítají sociální pracovníci a psychologové, ale pasáci, obchodníci s drogami a pornografové,“ říká časopis Psychology Today. „Osmdesát šest procent dotázaných odborníků prohlásilo, že se nedělá téměř nic pro to, aby uprchlíci nepadli do rukou těchto dravců. Není divu, že se zdraví uprchlíků zhoršuje, čím déle jsou na ulici.“
Pravda, zřizuje se stále více útulků pro ubytování, stravování a vedení dětí bez domova. Ale dostat tam uprchlíky a umět jim skutečně pomoci je jiná věc. „Na nás je, abychom jim vštípili jistou sebeúctu, aby jim záleželo na nich samých,“ říká jeden poradce. „A je to nejtěžší práce, jakou jsem kdy měl.“ Než se tam mladí dostanou, často jsou již ostražití a nedůvěřiví vůči dospělým, jsou rozbolestnění, rozhněvaní nebo skleslí, a dokonce mohou mít sebevražedné sklony.
Dají se problémy řešit u jejich zdroje? „Daleko největší počet útěků vyplývá z nějakých rodinných záležitostí,“ poznamenává Search, soupis zmizelých vydávaný v New Jersey. „Člověk, který je v podstatě šťastný, neutíká.“ Co tedy může přispět ke štěstí v rodině? Je možné posílit svazky mezi rodiči a dětmi?