Jednohlasně sloužit Jehovovi
„Pak totiž změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ — SEFANJÁŠ 3:9.
1, 2. a) Které proroctví splňuje Jehova nyní? b) Které otázky vyvolává toto proroctví?
JEHOVA BŮH dnes vykonává něco, co by lidé sami nikdy nedokázali. V tomto rozděleném světě se mluví asi 3 000 jazyky, ale Bůh nyní splňuje toto proroctví: „Změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ — Sefanjáš 3:9.
2 Co je tento ‚čistý jazyk‘? Kdo jím mluví? A co to znamená ‚sloužit Bohu rameno vedle ramena‘?
Mluví ‚čistým jazykem‘
3. Co je ‚čistý jazyk‘ a proč nejsou ti, kteří jím mluví, rozděleni?
3 V den letnic roku 33 n. l. byl vylit svatý duch na učedníky Ježíše Krista a zmocnil je mluvit jazyky, jež se neučili. To jim umožnilo mluvit k lidem mnoha jazyků „o velkolepých Božích věcech“. Jehova tak začal uvádět do jednoty lidi ze všech etnických skupin. (Skutky apoštolů 2:1–21, 37–42) Když se později stali Ježíšovými následovníky věřící pohané, byli Boží služebníci skutečně lidem mnohojazyčným a pocházejícím z mnoha ras. Nikdy však nebyli roztrženi žádnými světskými přehradami, protože všichni mluví ‚čistým jazykem‘. To je společný jazyk biblické pravdy, který byl předpověděn u Sefanjáše 3:9. (Efezanům 4:25) Ti, kteří mluví tímto ‚čistým jazykem‘, nejsou rozděleni, ale ‚mluví souhlasně‘ a jsou „pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. — 1. Korinťanům 1:10.
4. Jak poukázal Sefanjáš 3:9 na mnohojazyčnou a mnohorasovou spolupráci a kde ji dnes nacházíme?
4 ‚Čistý jazyk‘ měl umožnit lidem všech národů a ras, aby sloužili Jehovovi „rameno vedle ramena“, doslova ‚jedním ramenem‘. Měli sloužit Bohu „společnou paží“ (EP), „jednohlasně“ (The New American Bible [Nová americká bible]) nebo „v jednomyslné shodě a jedním spojeným ramenem“ (The Amplified Bible). Jiný překlad zní: „Potom způsobím, aby se rty všech národů staly čistými, aby všichni vzývali Jehovovo jméno a spolupracovali v jeho službě.“ (Byington) Taková spolupráce v Boží službě mezi lidmi mnoha jazyků a mnoha ras existuje jedině mezi svědky Jehovovými.
5. K čemu mohou Jehovovi svědkové použít kteréhokoli lidského jazyka?
5 Všichni svědkové Jehovovi mluví ‚čistým jazykem‘ biblické pravdy, a proto mohou využít kteréhokoli lidského jazyka k tomu nejvznešenějšímu účelu — ke chvále Boha a k oznamování dobrého poselství o království. (Marek 13:10; Titovi 2:7, 8; Hebrejcům 13:15) Je skutečně nádherné, že ‚čistý jazyk‘ tak umožňuje lidem ze všech etnických skupin jednohlasně sloužit Jehovovi.
6. Jak se dívá Jehova na lidi? Co však pomůže, jestliže stále ještě zůstává v srdci některého křesťana určitá míra stranickosti?
6 Když Petr vydával svědectví Kornéliovi a jiným pohanům, řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Skutky apoštolů 10:34, 35) V jiných překladech se říká o Jehovovi, že „nikomu nestraní“ (EP), že „není přijimač osob“ (KB) a že „nehledí na osobu“ (Sýkora). Jako Jehovovi služebníci bychom se měli dívat na lidi všech etnických skupin stejně jako on. Ale co když v srdci některého křesťana stále ještě zůstává do určité míry stranickost? Pak bude užitečné uvědomit si, jak jednal náš nestranický Bůh se svými služebníky ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků. — Viz též Probuďte se! z 8. listopadu 1984, s. 3–11 (angl.).
Jsou žádoucí
7. Jak to, že se křesťané různých národností a ras od sebe neliší, pokud jde o vztah k Bohu?
7 Jestliže jsi pokřtěným svědkem Jehovovým, pak jsi velmi pravděpodobně kdysi ‚vzdychal a sténal nad odpornými věcmi‘, které se dějí v tomto ničemném systému. (Ezekiel 9:4) Byl jsi ‚mrtvý ve svých hříších‘, ale Bůh tě ve svém milosrdenství k sobě přitáhl prostřednictvím Ježíše Krista. (Efezanům 2:1–5; Jan 6:44) V těchto směrech ses nelišil od ostatních, kteří jsou nyní tvými bratry ve víře. Také oni byli sklíčení ničemností, byli ‚mrtví ve svých hříších‘ a stali se prostřednictvím Ježíše Krista příjemci Božího milosrdenství. A bez ohledu na to, z jaké jsme rasy nebo jaké jsme národnosti, máme nyní všichni své místo u Jehovy Boha jako jeho svědkové jedině na základě své víry. — Římanům 11:20.
8. Jak se nyní splňuje Ageus 2:7 (2:8 KB)?
8 Prorocká slova u Agea 2:7 (2:8, KB) nám pomáhají pochopit, jak bychom se měli dívat na své bratry ve víře, kteří jsou jiné národnosti. Jehova zde prohlásil: „A chci kymácet všemi národy, a žádoucí věci všech národů vejdou; a chci naplnit tento dům slávou.“ K tomuto předpověděnému vyvýšení pravého náboženství dochází v Božím pravém chrámu, v říši jeho uctívání. (Jan 4:23, 24) Co však jsou ty „žádoucí věci všech národů“? Jsou to tisíce lidí, kteří milují spravedlnost a příznivě reagují na dílo, při němž je kázáno království. Ze všech národů a ras proudí k „hoře Jehovova domu“, a stávají se jeho pokřtěnými svědky a částí mezinárodního „velkého zástupu“. (Izajáš 2:2–4; Zjevení 7:9) Ti, kteří chválí Jehovu jako členové jeho pozemské organizace, jsou čisté, morální, zbožné osoby — jsou skutečně velice žádoucí. Jistě by tedy měl každý pravý křesťan chtít projevovat bratrskou lásku všem těmto žádoucím lidem, kteří jsou přijatelní našemu společnému Otci v nebi.
Jejich osobnost je nová
9. Proč bychom se měli dnes jako křesťané chovat jinak, i když jsme snad v minulosti cizince podceňovali?
9 Naši duchovní bratři a sestry po celé zemi jsou žádoucí také proto, že uposlechli radu, aby ‚svlékli starou osobnost s jejími zvyky a oblékli si novou osobnost‘. „Obnovuje [se] přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil, kde není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta, otrok, svobodný, ale Kristus je všechno ve všech.“ (Kolosanům 3:9–11) Jestliže někdo dříve nesmýšlel dobře o Židovi nebo o Řekovi nebo o jiných lidech, kteří jsou pro něj cizinci, měl by se nyní dívat na věci jinak, protože je křesťan. Bez ohledu na rasu, národnost nebo kulturu pěstují a projevují ti, kteří mají „novou osobnost“, ovoce Božího svatého ducha — lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Tak se stávají spoluctitelům Jehovovým drahými.
10. Jak nám mohou pomoci slova Titovi 1:5–12, jsme-li v pokušení pronášet nějaké zevšeobecňující nepříznivé poznámky o spoluvěřících z jiných ras nebo národů?
10 Na rozdíl od Jehovových služebníků činí někteří světští lidé znevažující poznámky o lidech jiného etnického původu, než jsou oni sami. Jeden krétský prorok kdysi řekl dokonce i o svém vlastním lidu: „Kréťané jsou vždy lháři, škodlivá divoká zvířata, nezaměstnaní žrouti.“ Apoštol Pavel si připomněl tato slova, když bylo nutné umlčet falešné učitele mezi křesťany na ostrově Krétě. Pavel však rozhodně neříkal: ‚Všichni krétští křesťané lžou a škodí a jsou líní a poživační.‘ (Titovi 1:5–12) Ne, křesťané nemluví o druhých pohrdavě. A navíc většina těchto krétských křesťanů oblékla „novou osobnost“ a někteří byli duchovně způsobilí k tomu, aby byli jmenováni staršími. O tom je nutné vážně přemýšlet, jsme-li někdy v pokušení pronášet zevšeobecňující nepříznivé poznámky o našich duchovních bratrech a sestrách určité rasy nebo národnosti.
Považuj ostatní za nadřazené
11. Co může křesťan dělat, jestliže pociťuje v srdci nějakou stranickost?
11 Kdyby byl naproti tomu některý křesťan stranický vůči jedné rase nebo národnosti, pravděpodobně by se to projevilo v jeho slovech nebo činech. To by pak mohlo zranit něčí city, zejména tehdy, jsou-li ve sboru zastoupeny různé etnické skupiny. Žádný křesťan by si jistě nepřál vystavit jednotu Božího lidu takové zatěžkávací zkoušce. (Žalm 133:1–3) Jestliže tedy některý křesťan pociťuje ve svém srdci nějakou stranickost, může vyjádřit v modlitbě prosbu: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ — Žalm 139:23, 24.
12. Proč bychom se neměli chlubit ani sami sebou ani jinými z naší etnické skupiny?
12 Všichni bychom měli být realističtí a uvědomit si, že jsme nedokonalí lidé, kteří by nemohli mít vůbec žádné postavení před Bohem, kdyby nebylo oběti Ježíše Krista. (1. Jana 1:8–2:2) Čím se tedy lišíme od druhých? Jestliže nemáme nic, co jsme nepřijali, proč bychom měli být pyšní sami na sebe nebo na jiné příslušníky téhož etnického prostředí, z něhož pocházíme my? — Srovnej 1. Korinťanům 4:6, 7.
13. Jak můžeme přispět k jednotě sboru a co se můžeme naučit z Filipanům 2:1–11?
13 Jestliže uznáváme a oceňujeme dobré vlastnosti druhých, můžeme tím přispět k jednotě sboru. Slova, která napsal židovský apoštol Pavel nežidovským Filipanům, by nás měla přimět k přemýšlení: „Naplňte mou radost tím, že budete téže mysli, budete mít tutéž lásku a budete spojeni jednou duší, budete jednomyslní. Neuděláte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ Ježíš Kristus nám dává příklad správného postoje, jaký bychom měli projevovat lidem kterékoli rasy nebo národnosti. Ačkoli byl mocným duchovním tvorem, dostal se do „stavu jako člověk“ a pokořil se až do smrti na mučednickém kůlu ve prospěch hříšných lidí všech ras a národů. (Filipanům 2:1–11) Neměli bychom tedy jako Ježíšovi následovníci s láskou, pokorně a soucitně uznávat druhé za vyšší, než jsme sami?
Naslouchej a pozoruj
14. Co nám může pomoci, abychom považovali ostatní za sobě nadřazené?
14 Bude pro nás snadnější považovat ostatní za sobě nadřazené, jestliže skutečně nasloucháme, když mluví, a jestliže bedlivě pozorujeme jejich chování. Poctivě snad budeme muset například přiznat, že nás některý spolustarší — možná příslušník jiné rasy — předčil ve schopnosti udělovat účinnou radu ve škole teokratické služby. Poznáme možná, že jeho dobré výsledky v pomoci jiným věřícím, aby se stali způsobilými zvěstovateli království, nespočívají nutně v jeho způsobu řeči nebo způsobu vyjadřování, ale v jeho duchovním postoji. A je zřejmé, že Jehova žehná jeho úsilí.
15. Čeho si můžeme povšimnout, nasloucháme-li výrokům spoluvěřících?
15 Když rozmlouváme se svými bratry a sestrami nebo nasloucháme jejich komentářům při shromáždění, poznáme možná, že někteří z nich chápou určité biblické pravdy lépe než my. Snad rozpoznáme, že jejich bratrská láska se zdá silnější, mají možná více víry nebo dokazují větší důvěru v Jehovu. Bez ohledu na to, zda mají týž etnický původ jako my, povzbuzují nás k lásce a ke znamenitým skutkům, pomáhají nám posilovat naši víru a podněcují nás, abychom plněji důvěřovali ve svého nebeského Otce. (Přísloví 3:5, 6; Hebrejcům 10:24, 25, 39) Jehova se k nim zřejmě velmi přiblížil, ale totéž bychom měli učinit my. — Srovnej Jakuba 4:8.
Požehnáni a podporováni
16, 17. Ukaž na příkladech, že Jehova nestranicky žehná svým služebníkům jakékoli národnosti nebo rasy.
16 Jehova není stranický, když žehná svým služebníkům kterékoli národnosti a rasy. Vezměme například Brazílii. Lidé v Brazílii slyšeli poprvé poselství o království asi v roce 1920, a to nikoli z úst zahraničních misionářů, ale z úst osmi brazilských námořníků. Boží požehnání je zřejmé, protože ve služebním roce 1987 byl v zemi, v níž je 141 302 000 obyvatel, vrcholný počet 216 216 zvěstovatelů království — což je poměr 654 obyvatelé na jednoho zvěstovatele.
17 Povšimněme si jiného příkladu božského požehnání. V dubnu 1923 byli dva černí svědkové Jehovovi z karibského ostrova Trinidadu posláni, aby oznamovali poselství o království v Západní Africe. Bratr a sestra W. R. Brownovi tam sloužili řadu let a stali se známí jako „bibličtí Brownovi“. Oni ‚sázeli‘ a Bůh „dával vzrůst“, když druzí také pracovali v této ohromné oblasti. (1. Korinťanům 3:5–9) Dnes je pouze v Ghaně více než 32 600 zvěstovatelů království a v Nigérii více než 133 800.
18, 19. Uveď příklady, jež ukazují, že náš nestranický Bůh podporuje své služebníky ze všech ras a národů.
18 Jehova nejen žehná svým služebníkům ze všech národů a ras, ale také je podporuje. Povšimni si například, co se stalo se dvěma japonskými svědky Jehovovými. 21. června 1939 byl neprávem zatčen Katsuo Miura a jeho manželka. Byli uvězněni a odděleni od svého pětiletého chlapce, o kterého se musela starat jeho babička. Sestra Miurová byla propuštěna po osmi měsících, ale bratr Miura byl ve vazbě více než dva roky, než byl postaven před soud. Byl týrán, byl shledán vinným a odsouzen k pěti letům vězení. Ve vězení v Hirošimě ho Bůh posiloval nikdy neselhávající útěchou ze Svatého písma. 6. srpna 1945 bratr Miura jakoby zázrakem přežil výbuch atomové bomby, při němž bylo zničeno vězení. O dva měsíce později se mohl vrátit ke své manželce a synovi v severním Japonsku.
19 Za druhé světové války prožívali svědkové Jehovovi v mnoha zemích kruté pronásledování. Například Robert A. Winkler byl jedním z německých bratrů, kteří trpěli v nacistických koncentračních táborech v Německu a v Holandsku. Nechtěl zradit své spolusvědky, a byl proto tak krutě zbit, že byl k nepoznání. Napsal však: „Myšlenky na Jehovovy sliby, že nám bude pomáhat ve všech těžkostech, mi daly útěchu a sílu, abych to všechno vydržel . . . V sobotu jsem byl gestapem zbit a následující pondělí jsem měl být opět vyslýchán. Co se stane a co bych měl dělat? Obrátil jsem se k Jehovovi s prosbou o pomoc a důvěřoval jsem v jeho sliby. Věděl jsem, že budu muset použít teokratické válečné strategie, abych chránil dílo království a své křesťanské bratry. Byla to pro mne těžká zkouška a sedmnáctého dne jsem byl úplně vyčerpán, ale děkoval jsem Jehovovi, že jsem mohl v jeho síle vydržet v této zkoušce a zachovat svou ryzost.“ — Žalm 18:35; 18:36, KB; 55:22; 55:23, KB; 94:18.
Vděční za naše bratrství
20. Jak můžeme zvýšit svou úctu ke spoluvěřícím ze všech ras a národů?
20 Jehova bezpochyby žehná svým svědkům ze všech národů a ras a podporuje je. Není stranický a my jako jeho oddaní služebníci nemáme žádnou omluvu ani žádný důvod, proč bychom měli projevovat stranickost. A naše úcta k našim bratrům a sestrám ze všech ras a národů ještě vzroste, budeme-li uvažovat o tom, ve kterých směrech jsou nám nadřazení. Také oni uplatní nebeskou moudrost, která nečiní žádné stranické rozdíly, ale přináší vynikající ovoce. (Jakub 3:13–18) Ano, jejich laskavost, štědrost, láska a jiné zbožné vlastnosti nám poskytují znamenité příklady.
21. K jakému jednání bychom měli být rozhodnuti?
21 Měli bychom tedy být opravdu vděční za naše mnohorasové, mnohonárodnostní bratrství. S pomocí a s požehnáním našeho nebeského Otce mu služme „rameno vedle ramena“ v bratrské lásce a se vzájemnou úctou. Měli bychom si vážně přát a být pevně rozhodnuti sloužit Jehovovi jednohlasně.
Jaké k tomu máš komentáře?
◼ K čemu zmocňuje ‚čistý jazyk‘ Jehovovy služebníky ze všech etnických skupin?
◼ Jak se dnes splňuje Ageus 2:7 (2:8, KB) a jak by to mělo působit na náš názor na jiné Boží služebníky?
◼ Jak může Filipanům 2:3 zapůsobit na náš vztah k lidem ze všech ras a národů?
◼ Jestliže nasloucháme a pozorujeme, co rozeznáme, pokud jde o spoluvěřící, kteří pocházejí z jiných národnostních skupin?
[Obrázky na straně 17]
Lidé ze všech ras a národů chválí jednohlasně Jehovu
[Obrázek na straně 18]
Kdo druhým světkům Jehovovím pozorně naslouchá a jim přihlíží, dělá na ně hluboký dojem jejich láska a víra, a toto se vyjadřuje v jejich skutcích a slovech