Stát se ordinovaným Božím služebníkem podle Božího způsobu

NÁVŠTĚVNÍKA by asi zmátlo, snad dokonce i uvedlo do rozpaků to, co by slyšel. Dějištěm byl sjezd svědků Jehovových. Byl pronášen proslov ke skupině lidí, kteří měli být pokřtěni. Řečník řekl těmto uchazečům o křest cosi překvapujícího: „To, že jste přítomni v této skupině uchazečů o křest, svědčí o vaší touze být ordinovanými služebníky království.“

‚Jak je to možné?‘ zeptal by se snad návštěvník. ‚Není snad křest pro ty, kteří se právě seznámili s křesťanstvím — a pro nemluvňata? Což to neznamená roky rozsáhlého školení a vzdělávání, než se někdo stane ordinovaným služebníkem?‘ Možná, že bys uvažoval podobně. Ale třeba tě překvapí, co vlastně říká Bible o křtu a ordinaci.

Než je někdo pokřtěn

Křest především není pro osoby, které se sotva seznámily s křesťanským poselstvím. Bible ukazuje ve Skutcích 8:12, že se lidé v prvním století dávali křtít potom, co „uvěřili“. Také Matouš 28:19 ukazuje, že se člověk před křtem musí stát ‚učedníkem‘. A jak se člověk stává ‚věřícím‘ neboli ‚učedníkem‘ (‚vyučencem‘)? Pečlivým studiem Bible! Tak člověk získává přesné poznání o Ježíšovi a o Jehovovi Bohu. (Jan 17:3) Teprve po získání tohoto poznání může studující uvažovat o křtu. V prvním století takto poučovali nově obrácené ordinovaní křesťané. — Sk. 8:31, 35, 36.

Podobně se dnes činí ve sborech svědků Jehovových opatření, aby se zájemci těšili z bezplatného domácího biblického studia. Člověk s přístupným srdcem začne postupně oceňovat to, co se učí. Pohne ho to, aby se o své nově získané přesvědčení dělil s jinými. (Řím. 10:8–10) Začne se pravidelně účastnit křesťanských shromáždění, kde získává ještě další biblické poučení. (Hebr. 10:24, 25) A po týdnech či měsících vznikne v novém věřícím touha řídit se biblickou radou Římanům 12:1: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím skrze Boží slitování, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu.“

Samotné poznání ovšem nečiní člověka způsobilým pro tento krok oddanosti. Člověk musí také činit pokání a ‚obrátit se‘. (Sk. 3:19) Proč? Řekněme otevřeně: někteří vedli nemravný život, než poznali Boží měřítka. Jiní byli zaujati sobeckými zájmy. Chtějí-li se však Bohu představit jako ‚svatí, přijatelní‘, musí projevit lítost nad takovým minulým jednáním. Musí cítit výčitky svědomí proto, že používali svůj život, síly a schopnosti k nebiblickým cílům. Takové výčitky svědomí musí také provázet patřičné jednání, aby se skutečně ‚obrátili‘ neboli změnili svou životní dráhu.

Aby se novému věřícímu dostalo další pomoci, křesťanští starší si s ním domluví schůzku a věnují se opakování základních biblických nauk. Tak se za prvé starší ujistí, že budoucí křesťan získal přesné poznání o Božích předsevzetích. A opakování je samozřejmě velmi užitečné pro studujícího. Když je třeba, ujasní se některé věci, jimž předtím správně nerozuměl.

Křty se obvykle konají ve spojitosti se sjezdy svědků Jehovových. Při takových příležitostech je pronášen proslov určený uchazečům o křest. Připomíná se jim, že křest neznamená stát se členem nového náboženství. Ježíš řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a následuje mne.“ — Mat. 16:24.

Potom je uchazečům připomenut hluboký význam křtu. Často se čte text 1. Petra 3:21: „To, co tomu odpovídá, vás také nyní zachraňuje, totiž křest (ne odstranění tělesné špíny, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ Petr zde srovnává křest s Noemovou zkušeností, kdy prošel vodami potopy. Pro ničemné obyvatele země se ty vody prokázaly jako smrtonosné, ale Noemovi zachránily život, protože ho bezpečně nesly v arše. Podobně ‚zachraňuje‘ křest křesťany z tohoto ničemného světa. Když se dá někdo na základě své víry v hodnotu smrti a vzkříšení Ježíše Krista pokřtít, je takový člověk v jistém smyslu před Bohem ‚zachráněn‘. Již není pokládán za součást této ničemné generace odsouzené ke zničení. — Viz Skutky 2:40.

Proto křest není něčím, co by se mělo odbývat v roznícení citů, jak se často stává na náboženských shromážděních pořádaných pro obrodu církve. To je zdůrazněno tím, že služebník předsedající křtu klade novým učedníkům předtím, než jsou skutečně ponořeni, dvě zkoumavé otázky. Kladné odpovědi jsou „veřejným prohlášením“ jejich víry ve výkupné a toho, že se bezvýhradně oddali Jehovovi. (Řím. 10:9, 10) Nyní jsou připraveni ke křtu ve vodě.

Ordinováni jako služebníci království

Úplné ponoření do vody je vhodným symbolem jejich oddanosti Bohu. Pod vodou jako by zemřeli svému dřívějšímu způsobu života. Když se z vody vynoří, je to, jako by nyní žili pro novou cestu sebeobětování ve službě Bohu. — Srovnej Římanům 6:2–4.

Ale jak souvisí s provedením křtu ordinace? Všimni si, co říká M’Clintockova a Strongova „Cyklopedie biblické, teologické a církevní literatury“ (1877), svazek VII, strana 411 (angl.): „Ordinace značí jmenování nebo ustanovení nějaké osoby do úřadu služebníka, buď provázené obřadem, nebo bez něho.“ (Kurzíva od nás.) Uznává se tedy, že k tomu, aby byl někdo křesťanským služebníkem, není třeba složitého obřadu ani vysvědčení o ordinaci.

Učí však o tom Bible? Vezměme Ježíše Krista. Ten byl nesporně nejpřednějším Božím služebníkem. Prošel však nějakým složitým obřadem ordinace, než zahájil své kazatelské dílo? Měl nějaké vysvědčení o tom, že je služebníkem? Právě naopak. Jakmile se dal pokřtít ve vodě, Bůh vyjádřil, že schvaluje Ježíše jako svého Syna, a ordinoval ho jako svého služebníka. — Mar. 1:9–11; Luk. 4:18–21.

Jak to bylo s křesťany v prvním století? Nejsou žádné zprávy o nějaké okázalé ordinaci těchto raných křesťanských služebníků. Zpráva ve Skutcích opakovaně mluví o prostých křtech věřících. Ti se potom horlivě účastnili veřejné služby. — Viz Skutky 2:41–47; 8:36–39; 22:14–16.

Jaké doklady o své ordinaci měli takoví služebníci? Pavel říká ve 2. Korinťanům 3:1–3: „Začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme jako někteří doporučující dopisy k vám nebo od vás? Vy sami jste naším dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem. Ukazujete se totiž jako Kristův dopis, který jsme napsali my jako služebníci, vepsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách, ale na tělesných tabulkách, na srdcích.“ Působením Božího ducha na srdce těchto poučených vznikla nová křesťanská osobnost, kterou mohli vyčíst všichni pozorovatelé. To bylo dostatečným svědectvím, že Bůh skutečně ordinoval ty, kteří se podíleli na vyučování těchto nových učedníků.

Namáhat se ve službě

I dnes se pozná služebník podle své práce. Opravdu se ‚velmi namáhá‘ ve své službě. (Luk. 13:24) Pohlíží na svou službu jako na velkolepou přednost od Boha. Neber ji jako samozřejmost. — 1. Tim. 1:12–16.

Prvořadým závazkem takových služebníků je kázat království. Všechny ostatní zájmy musí omezit, aby mohli ‚plně dovršit svou službu‘. (2. Tim. 4:2, 5) Musí se samozřejmě starat o vlastní tělesné potřeby i o potřeby své rodiny. Ale jsou ‚spokojení, když mají živobytí a něco na sebe‘. Nepřipouštějí, aby je osobní záliby nebo osobní touhy odváděly od služby. (1. Tim. 5:8; 6:7, 8; Fil. 2:20–22) Ujišťují se o „důležitějších věcech“. (Fil. 1:10) Snaží se mít stále před sebou znamenitý příklad Ježíše Krista, jehož život se soustřeďoval kolem kázání království. — Luk. 4:43; Jan 18:36, 37.

Když je však někdo pokřtěn jako ordinovaný služebník, je ve skutečnosti v raném stádiu své služby Bohu. Získal poznání o Ježíši Kristu a Jehovovi Bohu. Učinil také mnoho změn ve svém životě, aby se jeho křesťanské službě nedalo nic vytknout. (2. Kor. 6:3) Nově pokřtěný křesťan musí ještě dlouho vyspívat. Jeho křest, který znamená jeho ordinaci, je pouze jedním důležitým milníkem v jeho křesťanském růstu. (Fil. 3:16) Proto si musí každý ordinovaný služebník dál v srdci budovat ocenění pro duchovní věci. Je třeba, aby si rozvrhl čas k osobnímu studiu. Měl by využívat všech opatření, kdy se schází sbor. Měl by pracovat na zlepšování kvality svých modliteb, čímž si vytvoří bližší osobní vztah k Bohu. — Luk. 6:45; 1. Tes. 5:11; 1. Petra 4:7.

Doufáme, že ti tyto biblické myšlenky pomohly porozumět, proč není nezbytné univerzitní vzdělání pro ty, kteří si přejí sloužit jako Boží služebníci. Přes tři milióny svědků Jehovových věrně slouží Bohu jako jeho služebníci a hlásají pravdy zapsané v jeho Slově. Co kdybys některému z nich dovolil, aby ti pomohl získat poznání Bible?