Proč se bát Boha, a ne lidí?

„CHVĚT se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“ (Přísl. 29:25) Těmito slovy nás starověké přísloví upozorňuje na ten druh strachu, který je opravdovým jedem pro mysl — strach z člověka. Je připodobněn k léčce. Proč? Malý živočich, třeba králík, je bezmocný, když se chytí do léčky. Chce utéci, ale oko jej neúprosně svírá. Oběť je vlastně ochromena.

Když se nás zmocní strach z člověka, jsme hodně podobní takovému králíkovi. Snad víme, co máme dělat. Snad to i chceme udělat. Ale strach nás drží v zajetí. Jsme ochromení a neschopní jednat.

Léčka strachu z člověka

Zamysli se nad několika příklady těch, kteří se v biblických dobách dali lapit do léčky strachu. Za Jozuových dnů bylo před plánovaným vpádem Izraelitů do země Kanaán vysláno dvanáct mužů na výzvědy. Zvědové se vrátili a podali zprávu, že země je úrodná a bohatá tak, jak Bůh řekl. Ale deset zvědů se zaleklo síly jejich obyvatel. Ve strachu z člověka tedy podali Izraelitům přehnanou zprávu o této síle a vyvolali strach v celém národě. Izraelité odmítli uposlechnout Boží příkaz, aby pochodovali do Kanaánu a vzali zemi do vlastnictví. Za to celá tehdy žijící mužská populace až na pár výjimek během následujících čtyřiceti let zemřela v pustině. — 4. Mojž. 13:21 až 14:38.

Jinou obětí strachu z člověka byl Jonáš. Když dostal úkol kázat ve velkém městě Ninive, „vstal a dal se před Jehovou na útěk do Taršiše“. (Jon. 1:3) Proč? Ninivští měli pověst nemilosrdných násilníků a Jonáš to jistě věděl. Strach z člověka ho přiměl, aby utíkal směrem od Ninive. Pravda, nakonec se svého úkolu ujal, ale teprve po neobvyklém ukáznění od Jehovy. — Jon. 1:4, 17.

I králové se mohou bát lidí. Král Saul jednou přímo neuposlechl výslovného Božího příkazu. Čím se omlouval? „Překročil jsem totiž Jehovovo nařízení a tvá slova, protože jsem se bál lidu, a tak jsem uposlechl jejich hlasu.“ (1. Sam. 15:24) Po několika stoletích, když byl Jeruzalém napaden Babylóňany, radil věrný prorok Jeremjáš králi Sedechjášovi, aby se vzdal a tak zachránil Jeruzalém před velkým krveproléváním. Ale Sedechjáš odmítl. Proč? Přiznal se Jeremjášovi: „Lekám se Židů, kteří odpadli ke Kaldejcům, aby mě jim nevydali do ruky a aby se mnou opravdu nejednali utrhačně.“ — Jer. 38:19.

Konečně i apoštol se mohl bát. V den, kdy měl zemřít, varoval Ježíš své následovníky, že ho všichni opustí. Petr však směle prohlásil: „Pane, jsem připraven jít s tebou do vězení i na smrt.“ (Luk. 22:33; Mat. 26:31, 33) Jak velmi se mýlil! Stačilo pár hodin a Petr bázlivě popřel, že byl s Ježíšem, ba dokonce že ho znal. Přemohl jej strach z člověka. Ano, strach z člověka je opravdu jedem pro mysl.

Koho bychom se měli bát?

Jak můžeme překonat strach z člověka? Tím, že jej nahradíme mnohem zdravější bázní. Tu doporučoval týž apoštol, Petr, když řekl: „Mějte bázeň před Bohem.“ (1. Petra 2:17) Anděl, kterého viděl Jan ve Zjevení, volal na lidstvo. „Bojte se Boha a oslavujte jej!“ (Zjev. 14:7) K takové bázni povzbuzoval i král Šalomoun, když řekl: „Závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kaz. 12:13) Ano, bázeň před Bohem je závazek.

Bázeň před Bohem přináší prospěch. Starověký žalmista zpíval: „[Jehovova] záchrana je jistě blízká těm, kteří se ho bojí.“ (Žalm 85:9; 85:10, „KB“) Biblické přísloví také zdůrazňuje: „Bázeň před Jehovou, ta přidá dnů.“ (Přísl. 10:27) Ano, bázeň před Jehovou je zdravá, prospěšná věc. Řekneš snad: „Ale vždyť Jehova je milující Bůh. Proč bychom se měli bát Boha lásky?‘

Bát se Boha lásky

Ano, protože bázeň před Bohem není malomyslný, ochromující strach, který lidi svírá v některých situacích. Je to bázeň, jakou může cítit dítě před otcem, třebaže svého otce miluje a ví, že je otec také miluje.

Bázeň před Bohem je hluboká úcta ke stvořiteli, která pramení z vědomí, že je úplným ztělesněním spravedlnosti, smyslu pro právo, moudrosti a lásky. Patří k ní zdravý strach z toho, abychom se mu neznelíbili, protože je nejvyšším soudcem s mocí odměňovat a trestat. „Je strašné upadnout do rukou živého Boha,“ napsal apoštol Pavel. (Hebr. 10:31) Boží lásku nelze brát jako samozřejmost ani nelze zlehčovat Boží soud. Proto nám Bible připomíná: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti.“ — Přísl. 9:10.

Měli bychom si však pamatovat, že Jehova sice má moc potrestat ty, kteří ho neposlouchají — a často to udělal —, ale rozhodně není krvežíznivý ani krutý. Skutečně je Bohem lásky, přestože se někdy jako milující rodič spravedlivě rozhněvá. (1. Jana 4:8) Proto je zdravé se ho bát. Vede nás k tomu, abychom poslouchali jeho zákony, které jsou vytvořeny pro naše dobro. Poslušnost Božích zákonů přináší štěstí, zatímco neposlušnost vždy přináší špatné výsledky. (Gal. 6:7, 8) Žalmista byl inspirován k slovům: „Bojte se Jehovy, jeho svatí, neboť ti, kteří se ho bojí, nemají nedostatek.“ — Žalm 34:9; 34:10, „KB“.

Koho se bojíš

Jak nám pomáhá bázeň před Bohem překonat strach z člověka? Lidé se nám mohou posmívat nebo nás i mohou pronásledovat, protože děláme to, co je správné, a tak na nás vyvíjejí tlak. Ale uctivá bázeň před Bohem na nás zase vyvine tlak, abychom se drželi správné cesty, protože se mu nechceme znelíbit. Láska k Bohu nás navíc podnítí, abychom dělali to, co je jeho srdci příjemné. Navíc jsme si vědomi, že nás Bůh bohatě odměňuje, když jednáme správně, a proto ho tím více milujeme a chceme činit jeho vůli. Vyrovnaný pohled na Boha nám tedy pomáhá překonat strach, který snad máme z člověka.

Mnozí se například nechají dotlačit k nesprávnému jednání strachem z toho, co si myslí jejich vrstevníci. Mladí lidé ve škole snad kouří, používají ošklivá slova, chlubí se sexuálními zkušenostmi (skutečnými nebo vymyšlenými), a dokonce experimentují s alkoholem nebo s drogami. Proč? Není to vždy proto, že by o takové věci nějak stáli, ale protože se bojí, co by řekli jejich vrstevníci, kdyby jednali jinak. Pro dospívajícího mohou být zlehčování a posměch stejně těžko snesitelné jako fyzické pronásledování.

I dospělý může cítit tlak, který ho žene k nesprávnému jednání. Nadřízený v práci třeba řekne zaměstnanci, aby zákazníkovi nadsadil účet nebo nepoctivě vyplnil daňový formulář firmy a snížil tak daňovou povinnost. Křesťan se může domnívat, že ztratí zaměstnání, jestliže nevyhoví. Tak ho může strach z člověka dotlačit k nesprávnému jednání.

V obou případech by křesťanovi zdravá bázeň před Bohem a úcta k jeho příkazům neměla dovolit, aby byl ochromen strachem z člověka. A láska k Bohu by ho měla zadržet před jednáním, které Bůh zakázal. (Přísl. 8:13) Navíc by ho víra v Boha měla ujistit, že bude-li jednat podle svého biblicky školeného svědomí, Bůh ho podpoří, ať to dopadne jakkoli. Apoštol Pavel vyjádřil svou víru těmito slovy: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.

Bible uvádí četné příklady mužů a žen, kteří byli věrni Jehovovi i v nejtvrdších zkouškách. „Byli zkoušeni posměchem a mrskáním. . . pouty a vězeními. Byli kamenováni, byli zkoušeni, byli roztínáni, umírali pobiti mečem.“ (Hebr. 11:36, 37) Nedovolili však, aby jejich mysl ovládl strach z člověka. Řídili se spíše moudrým postupem, který Ježíš později doporučil svým učedníkům: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím [Bohem], který může zničit duši i tělo v gehenně.“ — Mat. 10:28.

Když se raní křesťané řídili touto Ježíšovou radou, aby se báli spíše Boha než člověka, dokázali také vydržet těžkosti, zkoušky a pronásledování všeho druhu „pro dobré poselství“. (Filem. 13) Apoštol Pavel je v tom znamenitým příkladem. Ve svém druhém dopise Korinťanům ukazuje, jak mu bázeň před Bohem dodala odvahu snášet věznění, bití, kamenování, ztroskotání, různá nebezpečí na cestách, bezesné noci, hlad, žízeň, chlad, nahotu. — 2. Kor. 11:23–27.

Bázeň před Bohem posílila tyto rané křesťany také k tomu, aby přestáli tvrdé pronásledování ze strany Římské říše, kdy byli někteří z nich dokonce házeni divokým šelmám v aréně. Ve středověku byli stateční věřící veřejně upalováni, protože se nechtěli dopustit kompromisu ve víře. Ve druhé světové válce křesťané raději trpěli a umírali v koncentračních táborech, než aby dělali věci, které se Bohu nelíbí. Jak mocnou silou je zbožná bázeň! Jestliže posilovala křesťany, aby překonali strach z člověka za tak těžkých okolností, může jistě posílit i nás v jakékoli situaci, v níž se snad ocitneme.

Satan ďábel dnes na nás všemožně vyvíjí tlak, abychom se znelíbili Bohu. Proto by měli mít praví křesťané stejné odhodlání, jaké vyjádřil apoštol Pavel, když napsal: „Nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebr. 10:39) Bázeň před Jehovou je skutečným zdrojem síly. S její pomocí buďme „dobré mysli a [můžeme] říci: ‚Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ — Hebr. 13:6.