Potěšení z hudby — co je klíčem?

VE starověkém světě se pěstovala hrubá nemravnost a modlářství. Proto cítil apoštol Pavel nutnost dát velmi silnou radu o křesťanském chování. Napsal sboru v Efezu: „To říkám a svědčím o tom v Pánu proto, abyste již dále nechodili tak, jako chodí národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který náleží Bohu, pro nevědomost, jež je v nich, pro necitelnost svého srdce.“ — Ef. 4:17, 18.

Není to také dobrý popis toho, jak vypadá situace dnes? Patří sem i oblast hudby. Mnoho moderní hudby zrcadlí styl, který je cizí ‚zbožnému životu‘. Texty často prozrazují ‚necitelnost srdce‘ bez laskavosti a soucitu.

Pavel však v radě pokračoval slovy: „Jakmile otupěl jejich smysl pro dobré a zlé, oddali se sexualitě a dychtivě jdou za necudností každého druhu.“ — Ef. 4:19, „Jeruzalémská bible“.

To, že „jdou za necudností“, se zračí ve velké části dnešní hudby. Text i hudební záměr se podbízejí generaci zabrané do sexu, násilí, drog a požitkářství. Jak by měli na takové neřesti pohlížet křesťané? Všimni si Pavlových slov: „Tak jste se to přece od Krista nenaučili, ledaže jste ho pořádně neposlouchali, když jste byli vyučováni, jaká je pravda v Ježíšovi.“ — Ef. 4:20, 21, „JB“.

Je nutná „duchovní revoluce“

Jak můžeme uplatnit tuto výstrahu v případě hudby, v níž se zrcadlí duch světa? Tak, že máme-li „Kristovu mysl“, nebudeme chtít naslouchat hudbě, která je „zemská, živočišná, démonská“. — 1. Kor. 2:16; Jak. 3:15.

Můžeš se však ptát: ‚Jak mohu změnit svůj hudební vkus?‘ Pavel opět pomáhá, protože říká: „Musíte se vzdát svého způsobu života; musíte odložit své staré já, které se kazí tím, že jde za klamnými žádostmi. Vaše mysl se musí obnovit duchovní revolucí.“ — Ef. 4:22, 23, „JB“.

To je odpověď: obnovení mysli duchovní revolucí. To zahrnuje mnohem víc než jen náš hudební vkus. Vyžaduje to převýchovu, povznesení norem a hodnot. Znamená to změnit způsob uvažování, přijmout jiná měřítka. A znamená to vidět věci z hlediska Boha a Krista. Pavel to velmi jasně vyjádřil: „Ať tedy jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ — 1. Kor. 10:31.

Mnoho moderní hudby nepřináší Bohu žádnou slávu. Naopak, opovrhuje hodnotami, za nimiž stojí křesťané a pro něž byli mnozí ochotni zemřít ve vězeních a koncentračních táborech. Proč bychom tedy měli považovat za oběť, jestliže musíme změnit svůj hudební vkus, abychom ‚nemilovali svět ani věci ve světě‘? — 1. Jana 2:15–17.

Dobrá hudba — co je klíčem

Jestliže z ohledu na biblické zásady zavrhneme pokleslou hudbu, čím ji můžeme nahradit? Proč nezkoumat nové oblasti hudby? Mohou být mnohem příjemnější a víc budující než ty, jimž jsme v minulosti dávali přednost. Jeden bývalý rockový hudebník například řekl o změně, kterou prodělal:

„Musel jsem vynaložit námahu, abych se přeorientoval od snadného rockového zvuku k přijatelnému druhu populární hudby a k hlubší klasické hudbě. Ale když jsem si uvědomil, že mají větší obsah a že se již nemohu ztotožnit s duchem většiny moderní hudby, bylo to snadnější a uspokojivější. Najednou mi to dělalo dobře. Uvědomil jsem si, o co jsem přicházel kvůli svým dřívějším předsudkům vůči jiným druhům hudby.“

Existuje široký rejstřík klasické i lidové hudby a také některá moderní hudba, jež má dobrou melodickou linii, čistý text a nevyjadřuje filozofii odporující Bibli. Klíčem je nalézt hudbu, která neovlivní naše smýšlení nesprávně, hudbu, která je ‚spravedlivá, cudná, o níž se dobře mluví, v níž je ctnost a jež je hodná chvály‘, a těšit se z ní. — Fil. 4:8.

Úloha hudby v životě křesťana

Pro někoho je jedním druhem požitku z dobré hudby to, že zpívá nebo se učí hrát na nějaký nástroj. Velké potěšení může přinést sólové i skupinové provozování hudby s rodinou a přáteli. Jako ve všem je však třeba vyrovnanosti. Rozptýlení nebo zábava by se nikdy neměly stát v životě křesťana posedlostí. Kdyby se to stalo, i zdravá hudba by ve své přemíře měla nezdravé účinky. Křesťanovi by pak hrozilo nebezpečí, že bude ‚milovníkem rozkoší spíše než milovníkem Boha‘. — 2. Tim. 3:4.

Hudba je také nedílnou součástí našeho uctívání Jehovy. Ve starověkém Izraeli zpíval Asaf a jeho bratři: „Vzdávejte díky Jehovovi; vzývejte jeho jméno, dávejte jeho skutky na vědomí mezi národy! Zpívejte mu, hrajte mu melodie, zabývejte se všemi jeho podivuhodnými činy.“ Ano, hudba může Boha chválit a líbit se mu. — 1. Par. 16:8, 9.

Písně království používané svědky Jehovovými v jejich sálech království jsou založeny na biblických textech, žalmech, modlitbách a naukách. Nemůžeme se také hluboce těšit z této posvátné hudby? A neměli bychom tuto radost ukazovat tím, že tyto písně s citem a nadšením zpíváme? Nemůžeme si snad rozjasnit život krásnými úpravami těchto písní, jež se jmenují „Melodie království“, i jindy než při křesťanském shromáždění?

V těchto orchestrálních provedeních jsou všichni hudebníci svědkové Jehovovi. Někteří jsou profesionálové, kteří hrají v symfonických orchestrech. Jiní včetně citovaného rockového hudebníka jsou nadaní mladí lidé, kteří mají rádi mnoho druhů slušné hudby. Nemají pocit, že o něco přicházejí, protože se zřekli hudby, která zrcadlí zemské, démonské postoje. Jejich znamenitý příklad ukazuje, že i my můžeme nalézt mnoho zdravé radosti ve světské i posvátné hudbě, jestliže se budeme při volbě řídit biblickými zásadami. — Ef. 5:18–20.

[Rámeček na straně 31]

„Rocková hudba má jen jeden účinek: barbarský účinek na pohlavní žádost — ne na lásku, ne na eros, ale na nevyspělou a nezušlechtěnou pohlavní žádost. . . Mladí lidé vědí, že rock má rytmus pohlavního styku.“ — „Zavírání americké mysli“ od Allana Blooma (angl.)