Zprávy a jejich hlubší význam

„Klíč ke štěstí“

„Dva roky soužení, štěstí navždy.“ To je podle japonského listu „Yomiuri Šimbun“ současné heslo studentů v Japonsku. Tito studenti si v očekávání, že zbohatnou, půjčí na cestu do Japonska, kde podle nich z nebe prší peníze. Doufají, že budou-li dva roky pracovat na částečný úvazek a přitom chodit do školy, našetří dva milióny jenů (asi 15 400 amerických dolarů), vrátí se domů a budou žít šťastně až do smrti.

Takové spoléhání na peníze jako na klíč ke štěstí převládá na celém světě. Nedávný průzkum mezi mládeží v devíti z jedenácti zemí ukázal že „,penízeʹ jsou na prvním místě „seznamu“ jejich starostí a zájmů,říká „Asahijský večerník“.

Otevře důvěra v bohatství opravdu dveře ke štěstí? Moudrý král Šalamoun varoval, že „pouhý milovník stříbra nebude nasycen stříbrem“. (Kaz. 5:10; 7:12)

Klást peníze na první místo v životě nevede k okamžitému uspokojení ani to nezaručuje budoucí bezpečnost. Bible například říká: „Jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den Jehovova rozlícení.“ (Sef. 1:18) Žalmista David naopak napsal: „Šťastný je zdatný muž, který postavil Jehovu jako svou důvěru.“ Důvěřovat v Jehovu, ne v peníze, to je klíčem k trvalému štěstí. Žalm 40:4; 40:5, „KB“, Iz. 30:18.

Problém křtu

V nedávné době vyvstaly v anglikánské církvi dva problémy s křtem nemluvňat. První se týká křtu „bez volby“, který jeden klerik popsal jako jakési „duchovní očkování“. Druhý je ten, že rostoucí počet duchovních odmítá křtít děti, jejichž rodiče aktivně nepodporují anglikánskou církev.

Mnozí duchovní si uvědomují, že rodiče často nijak netouží chodit do kostela a nebudou to chtít ani od dětí. Proč tedy děti křtít? „Chtějí pro své děti křest, komentují to „Times“, „stejně jako chtějí dávat nebo dostávat dárky k narozeninám, zdobit svůj domov o vánocích. . . Je to součást jejich kultury, nemusí to mít důvod.“

Jeden duchovní rezignoval, protože došel k závěru, že by se křest malých dětí neměl konat. Řekl: „Jediná osoba, která se tak může zavázat Kristu, je sám křtěný.“ Mohl dodat, že Ježíši Kristu bylo třicet let, když byl pokřtěn, a že řecké slovo pro křest baptizo, znamená ponořit nebo potopit. Když byl Ježíš pokřtěn v řece Jordánu, „vystoupil z vody“. (Mar.1:10; Mat.3:13,16) Bible se nikde nezmiňuje o kropení nemluvňat vodou. Protože křest je symbolem oddanosti člověka Bohu a následování Kristových šlépějí, není to rozhodnutí, jaké může učinit nemluvně.

Antikoncepce a katolíci

Odpor katolické církve k antikoncepci potvrdil Jan Pavel II. na Druhém mezinárodním kongresu o morální teologii, který se konal loni v listopadu v Římě. Podle vatikánského listu „Lósservatore Romano“ řekl: „Není to nauka vymyšlená člověkem. Je napsaná tvořivou rukou Boží v samotné lidské přirozenosti. Pochybovat o ní rovná se odmítat poslušnost Bohu naší inteligencí“, a proto, dodává, „ji nemůže katolický teolog zpochybňovat.“

Ale encyklika „Humanae Vitae“, o níž se papež Jan Pavel zmiňoval a jež byla asi před dvaceti lety sepsána Pavlem VI., „byla okamžitě zpochybněna velkým počtem teologů“, poznamenal italský list „La Stampa“, a ignorována „většinou katolíků“.

Je zjevné, že ztrnulost církve v otázce omezování porodnosti rozdělila teology a velmi rozrušila upřímné katolíky. Trvající nesouhlas ohledně používání antikoncepce jakéhokoli druhu dokonce přiměl Jana Pavla k tomu, aby vybídl teology, aby všichni mluvili „stejným jazykem“. Přesto, vzdor papežovu tvrzení, že posto církve k antikoncepci, byl ʹnapsán tvořivou rukou Božíʹ, píše italský list „La Republica“, že „na podporu té nauky není citován žádný verš z evangelií ani Starého zákona“.

Bible nikde nerozebírá užívání antikoncepce nebo omezování porodnosti v manželství ani neříká, že jsou křesťané povinni mít děti. Boží slovo ponechává otázku plánování rodiny na svědomí každé křesťanské dvojice. Tím, že vnucuje své příkazy ohledně omezování porodnosti, zachází katolická církev „nad to, co je napsáno“. — 1. Kor. 4:6.