‚Ale já Jehovu nemiluji‘
BOB byl ještě malý chlapec, když se jeho matka stala svědkem Jehovovým. Řadu let ji doprovázel do sálu království a dokonce i do kazatelské služby, ačkoli se nikdy nedal pokřtít. Ale když mu bylo kolem osmnácti let, přestal pěstovat společenství se svědky. Klopýtal z jedné špatné situace do druhé a v životě ztroskotal. Sice stále ještě tvrdí, že mnoha věcem, které se naučil z Bible, věří, ale není toho tolik, aby se chtěl vrátit k Jehovově organizaci. Proč na tom Bob tak je?
Přemýšlej o jiném příkladu. David pracoval řadu let jako kazatel plným časem. Čas od času mu v mysli vyvstaly otázky ohledně biblických nauk. Ale tyto problémy řešil vždy tak, že si to přirovnal k řešení skládacího hlavolamu, kdy se člověk nevzdává jen proto, že mu zpočátku zdánlivě jeden nebo dva kousky nezapadají na místo. Spokojil se s tím, že bude ohledně vysvětlení čekat na Jehovu. Během doby však David prohlásil, že mu to už tak dál nestačí. Zřekl se svých služebních předností a zanedlouho opustil pravdu. Co vedlo k tomu, že tak změnil své smýšlení?
Je to jistě velmi smutné, když vidíme, jak se ti, které milujeme, vzdávají závodu o život. Chceme jistě učinit všechno, co můžeme, abychom jim pomohli. (2. Kor. 12:15; Gal. 5:7) Co však vede k tomu, že někdo odpadne od pravdy? Co je možné vykonat, abychom takovému jednotlivci pomohli vrátit se do závodu? A co by měl dělat člověk, který zjistí, že v něm vznikají takové sklony?
Srdce, svědomí a víra
U všech, kteří se vzdali pravdy, je jedna věc pozoruhodná. Většinou se nestává, že by někdo přestal věřit, že je to pravda. Právě naopak. Mnozí z nich říkají: „Vím, že je to pravda, ale . . .“ nebo „Pokud vůbec je nějaká pravda, vím, že to je ono.“ Hluboko ve svém srdci jsou mnozí z nich stále ještě přesvědčeni, že to, co se naučili z Bible, je pravda. Ale nějak připustili, že jejich ruka ochabla, a ztratili nadšení. Jakub řekl: „Víra bez skutku [je] mrtvá.“ — Jak. 2:26.
Pravá víra znamená víc než jen mít poznání nebo věřit, že je něco pravda. Víra není jen myšlenkový pochod, ale týká se i obrazného srdce. Bible nám totiž říká: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti.“ (Řím. 10:10) Je tedy logické, že Bible ukazuje na srdce jako na zdroj problémů, jestliže se někdo začíná uchylovat. Pavel varoval: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ — Hebr. 3:12.
Na důkaz toho, že jde přitom velmi hluboce o srdce, si vyslechneme Dianu, která odpadla. Když se jí spolukřesťané snažili pomoci, upřímně odpověděla: „Nemohu se vrátit k Jehovovi. Nemiluji ho!“ Věděla, že to jediné, co by jí pomohlo zůstat v úzkém vztahu k Jehovovi Bohu, je láska k němu jako k osobě a jako k jedinému, kdo si zaslouží její oddanost. Taková láska ji kdysi podnítila, aby oddala svůj život Jehovovi. Ale nějak přestala cítit tuto lásku. Věděla, že kdyby se vrátila, bez této lásky by jednala jen mechanicky. Ale jak může člověk ztratit lásku, kterou kdysi cítil tak hluboce?
Pavel se zmínil o „ničemném srdci bez víry“. V některých případech vzniká takový nedostatek víry z toho, že srdce začne toužit po něčem, co Jehova Bůh zakazuje, nebo že začne v něčem odporovat jeho přikázáním. Tak se srdce rozdělí a není již vůči Jehovovi úplné. Když potom člověk cítí, že Bůh jeho způsob jednání neschvaluje, nejjednodušší způsob jak se vyhnout dalším konfliktům je, že ‚se odtáhne od živého Boha‘. (Srovnej 1. Mojžíšovu 3:8–10.) Místo aby činil pokání, jeho „ničemné srdce“ ho vede k tomu, aby ze svého života Jehovu Boha a jeho předsevzetí vymazal. Tak se člověk bez víry vzdává pravdy.
Jindy se stane, že se některý jednotlivec netrápí výčitkami svědomí za nějaký způsob jednání, ale připustí, aby ho jeho srdce zrádně podněcovalo k hledání intelektuálního úniku v podobě pochybností, malicherného kritizování nebo dokonce odpadnutí. Jestliže může přesvědčit sám sebe, že celá struktura jeho víry je nesprávná, již více necítí povinnost žít v jejich hranicích. Takový člověk odvrhne dobré svědomí a ‚zakusí ztroskotání své víry‘. — 1. Tim. 1:19.
Někdo se ovšem může vzdát víry i z nějakých jiných důvodů. Ale ať je to jakkoli, téměř bez výjimky se to nějak týká srdce. Proto je skutečně aktuální rada: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ — Přísl. 4:23.
Návrat je možný
Je třeba odvahy k tomu, abychom připustili, že u kořene naší ztráty víry byly naše vlastní nesprávné sklony. Ale takové přiznání je prvním krokem k tomu, abychom se propracovali zpět k pevnému vztahu k Jehovovi. Zkušenost Steva, průkopníka v Anglii, to dobře znázorňuje.
Steve sice nikdy neodpadl od pravdy, ale začal v určitém okamžiku pociťovat prázdnotu a nedostatek přesvědčení. Když kázal druhým, jeho slova zněla v jeho vlastních uších jako prázdná. Když byl Steve mezi duchovními bratry a sestrami, cítil, že tam nepatří, jako by nebyl jedním z nich. Steve však naštěstí rozeznal, že problém je v něm samotném. „Neudělal jsem tu chybu, že bych se izoloval, abych si věci promyslel, jako by byl v nedokonalém těle nějaký zdroj inspirace, který by mohl poskytnout správné odpovědi,“ vzpomíná si Steve. (Srovnej Římanům 7:18.) Naopak, uvědomil si, že musí prozkoumat své srdce a odhalit ty podvodné žádosti, které ho odvádějí od pravdy. Začal přímo od základu a pracoval na tom, aby znovu upevnil svou lásku k Bohu a víru v jeho Slovo. Dnes slouží Steve šťastně jako misionář.
Jak mohou pomoci druzí
Ne každý kdo ztratil nebo ztrácí svůj pevný vztah k pravdě, vidí věci tak jasně, jak je viděl Steve. Často právě ztráta jasného duchovního vidění vede nakonec k pádu. Právě v tom mohou poskytnout pomocnou ruku spolukřesťané. (Řím. 15:1; Gal. 6:1) Ale jak je nejlépe možné poskytnout pomoc?
Je zřejmé, že nestačí jen pozvat nebo povzbudit takového člověka, aby se vrátil. Je nutné zjistit, v čem tkví překážky, a odstranit je. Je nutné s velkým úsilím působit na srdce zesláblého nebo nečinného člověka. Mohou mu pomoci upřímné, ale laskavé rozhovory od srdce k srdci. Biblické texty, například 1. Timoteovi 1:19, Hebrejcům 3:12 a Jeremjáš 17:9, 10 mu mohou pomoci, aby zkoumal v hlubinách svého srdce a zjistil, co ho vede k tomu, že se ‚odtahuje od živého Boha‘.
Jakmile se příčiny odhalí, je nutné vynaložit úsilí, aby se s nimi člověk vypořádal. Nemocné tělesné srdce vyžaduje péči a snad i bolestnou operaci, má-li pacient dále žít. Podobné je to s nemocným symbolickým srdcem. Nesprávné žádosti, sklony k nezávislosti nebo jiné činitele, které srdce odvádějí, musí být odstraněny, má-li se srdce stát opět vnímavým. Činní křesťané se mohou také s nečinnou osobou modlit a mohou s ní studovat Bibli, pokud to starší považují za vhodné. Jedině tak může být srdce oživeno a člověk může opět začít milovat Jehovu. — Přísl. 2:1–5.
Tak to bylo i s Dianou. Rozhovory se zralými křesťany jí pomohly poznat, co má dělat, aby znovu roznítila svou lásku k Jehovovi. Diana si uvědomila, že musí opět Jehovu důvěrně poznat, a proto přijala nabídnutou pomoc. Asi rok studovala Bibli a pak začala i se svým manželem opět činně chválit Jehovu.
Láska je spojena s činností, a proto bývá často nejúčinnější dělat to, co Jehova říká, a pociťovat jeho milující pomoc. Ano, činnost člověku pomáhá opět získat lásku, která kdysi podněcovala jeho srdce. (Žalm 34:8; 34:9, „KB“) To může začít aktivními kroky v boji proti nesprávným žádostem nebo k nápravě nesprávných sklonů srdce. Každé vítězství v této bitvě je krokem, který přivádí opět srdce blíž k Jehovovi. (Přísl. 23:26; 1. Petra 2:1–3) Je-li získáno srdce, vzrůstá touha dělit se s druhými o to, co je v něm. Jakmile jsou tedy kdysi nečinní zvěstovatelé království způsobilí, měli by dostat pomoc, aby se mohli účastnit kazatelské práce, protože „srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Řím. 10:10.
Pro toho, kdo cítí, že již nemiluje Jehovu, může být cesta zpět ke zbožnému životu dlouhá a obtížná. Ale duchovní uzdravení, jež prožil Steve a Diana, jsou důkazem, že se srdce může změnit. Ano, návrat je možný působením Jehovova ducha, uplatňováním jeho Slova a obnovením spolupráce s jeho organizací. Upřímně v to doufáme a modlíme se, aby mohli takoví lidé dostat pomoc a opět se radovat z uctívání Jehovy a ze svaté služby jako ti, kteří celým srdcem Jehovu milují. — Mar. 12:30; 1. Kor. 13:8; 3. Jana 1–4.