Kdo je „člověk bezzákonnosti“?
„Bude zjeven . . . ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní.“ — 2. TESALONIČANŮM 2:8.
1, 2. Proč je životně důležité zjistit totožnost člověka bezzákonnosti?
ŽIJEME v éře bezzákonnosti. Je to světaširý jev. Všude vládne strach z bezzákonných kriminálních živlů a z hrozby, kterou představují pro naši osobu a majetek. Existuje však mnohem nenápadnější bezzákonný živel, který působí už po mnoho staletí. V Bibli se nazývá „člověk bezzákonnosti“.
2 Je životně důležité určit totožnost tohoto člověka bezzákonnosti. Proč? Protože se zaměřuje na podkopání našeho dobrého postavení u Boha a naší naděje na věčný život. Jak? Svou snahou přimět nás, abychom opustili pravdu a místo toho věřili lžím. Tak by nás odvedl od uctívání Boha „duchem a pravdou“. (Jan 4:23) Z jeho činů je zřejmé, že se tento bezzákonný živel staví proti Bohu a jeho předsevzetím a také proti jeho oddanému lidu.
3. Jak upozorňuje na toho bezzákonného Bible?
3 Bible mluví o tomto člověku bezzákonnosti v 2. Tesaloničanům 2:3. Apoštol Pavel napsal pod inspirací Božího ducha: „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože [Jehovův den zničení tohoto ničemného systému] nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti.“ Pavel tu prorokoval, že se rozvine odpadnutí a před koncem tohoto systému věcí se objeví člověk bezzákonnosti. V 7. verši Pavel prohlásil: „Tajemství této bezzákonnosti je . . . již v činnosti.“ Tento bezzákonný se tedy začal projevovat již v prvním století.
Vznik člověka bezzákonnosti
4. Kdo je původcem a podporovatelem člověka bezzákonnosti?
4 Kdo dal vznik tomuto člověku bezzákonnosti a kdo ho podporuje? Pavel odpovídá: „Přítomnost toho bezzákonného je podle satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi a s každým nespravedlivým podvodem pro ty, kteří hynou odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.“ (2. Tesaloničanům 2:9, 10) Otcem a podporovatelem člověka bezzákonnosti je tedy satan. A jako se satan staví proti Jehovovi, jeho předsevzetím i jeho lidu, stejně jedná člověk bezzákonnosti, ať si to uvědomuje, nebo ne.
5. Jaký osud čeká toho bezzákonného a ty, kdo jdou za ním?
5 Ti, kteří jsou s člověkem bezzákonnosti, utrpí stejný osud jako on — zničení: „Bude. . . zjeven ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní . . . a obrátí vniveč zjevením své přítomnosti.“ (2. Tesaloničanům 2:8) Ten čas ke zničení člověka bezzákonnosti a jeho zastánců (těch, „kteří hynou“) přijde zakrátko „při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni. Tehdy uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha, a na ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení.“ — 2. Tesaloničanům 1:6–10.
6. Jaké další informace o tom bezzákonném dává Pavel?
6 Pavel tohoto bezzákonného dál popisuje slovy: „Staví se na odpor a vyvyšuje se nad každého, kdo je nazýván ‚bohem‘ nebo je předmětem hluboké úcty, takže usedá v chrámu Boha a veřejně se ukazuje, že je bohem.“ (2. Tesaloničanům 2:4) Pavel tedy varuje, že satan vzbudí bezzákonného, falešný předmět hluboké úcty, který se bude dokonce stavět nad Boží zákon.
Totožnost bezzákonného
7. Proč docházíme k závěru, že Pavel nemluvil o jednotlivci, a co představuje člověk bezzákonnosti?
7 Mluvil Pavel o jednotlivci? Ne, protože prohlašuje, že tento „člověk“ byl patrný v Pavlových dnech a bude existovat, dokud ho Jehova nezničí na konci tohoto systému. Existuje tedy již po mnoho set let. Tak dlouho samozřejmě nežije žádný člověk. Výraz „člověk bezzákonnosti“ tedy musí představovat skupinu nebo třídu lidí.
8. Kdo je člověk bezzákonnosti a které rysy ukazují jeho totožnost?
8 Kdo to je? Důkazy ukazují, že je to skupina pyšných, ctižádostivých duchovních křesťanstva, kteří se během staletí činili sami sobě zákonem. To je zřejmé ze skutečnosti, že v křesťanstvu jsou tisíce různých náboženství a sekt, každá má své duchovenstvo, a přitom si v naukách nebo zvyklostech vzájemně odporují. Tato rozdělenost je jasným svědectvím, že se neřídí Božím zákonem. Nemohou být od Boha. (Srovnej Micheáše 2:12; Marka 3:24; Římanům 16:17; 1. Korinťanům 1:10.) Všechna tato náboženství mají jedno společné: nedrží se pevně biblického učení, protože porušila pravidlo: „Nejděte nad to, co je napsáno.“ — 1. Korinťanům 4:6; viz též Matouše 15:3, 9, 14.
9. Jakými nebiblickými naukami nahradil ten bezzákonný biblické pravdy?
9 Tento bezzákonný je tedy složená osoba — náboženské duchovenstvo křesťanstva. Všichni, ať jsou to papežové, kněží, patriarchové nebo protestantští kazatelé, sdílejí odpovědnost za náboženské hříchy křesťanstva. Vyměnili Boží pravdy za pohanské lži a učí takové nebiblické nauky jako nesmrtelnost lidské duše, pekelný oheň, očistec a trojice. Jsou jako náboženští vůdci, jimž řekl Ježíš: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce . . . Je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) I jejich zvyklosti je odhalují jako bezzákonné, protože se podílejí na činnostech, které porušují Boží zákony. Ježíš takovým osobám říká: „Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Matouš 7:21–23.
Vyvyšují se
10. Jaký vztah má ten bezzákonný k politickým vládcům?
10 Dějiny ukazují, že muži z třídy člověka bezzákonnosti projevovali takovou pýchu a vyzývavost, že dokonce diktovali panovníkům světa. Pod záminkou učení o ‚božském právu králů‘ tvrdilo duchovenstvo, že je nezbytným prostředníkem mezi panovníky a Bohem. Korunovali a sesazovali krále a císaře a dovedli obrátit masy k panovníkům nebo proti nim. Říkali vlastně jako židovští přední kněží, kteří zavrhli Ježíše: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:15) Ježíš však jasně učil: „Mé království není částí tohoto světa.“ — Jan 18:36.
11. Jak se duchovenstvo vyvyšuje?
11 Aby se ještě více vyvýšili nad prosté lidi, opatřila si tato bezzákonná třída odlišné oblečení, obvykle černé. Dále se ozdobili všemožnými působivými odznaky spolu s korunami, kříži a mitrami. (Srovnej Matouše 23:5, 6.) Ale Ježíš a jeho následovníci žádné takové oblečení neměli. Oblékali se jako prostí lidé. Duchovenstvo si také osobuje tituly jako „Otec“, „Svatý Otec“, „ctihodný“, „dvojctihodný“, „Jeho Excelence“ a „Jeho Eminence“, což přispívá k tomu, že se ‚vyvyšují nad každého‘. Přesto Ježíš učil o náboženských titulech: „Nikoho na zemi nenazývejte svým otcem.“ (Matouš 23:9) Podobně napomenul Elihu Jobovy pokrytecké utěšitele: „Ať prosím neprojevím stranickost člověku a neudělím titul pozemskému člověku.“ — Job 32:21.
12. Komu podle Pavla ve skutečnosti slouží duchovenstvo?
12 Když Pavel ve své době prohlásil, že člověk bezzákonnosti už zahájil činnost, řekl také o těch, kteří zrcadlí postoj toho bezzákonného: „Takoví jsou totiž falešnými apoštoly, podvodnými dělníky, kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám satan se proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také proměňují ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.“ — 2. Korinťanům 11:13–15.
Vzpoura proti pravému uctívání
13. Jaké odpadnutí předpověděl Pavel?
13 Pavel řekl, že se tento člověk bezzákonnosti vyvine spolu s odpadnutím. První klíč, který dal Pavel k určení totožnosti této bezzákonné třídy, je to, že „Jehovův den [kdy Jehova zničí tento ničemný systém věcí]. . . nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí“. (2. Tesaloničanům 2:2, 3) Co se však myslí „odpadnutím“? V této souvislosti to není jen poklesek nebo odpadnutí z duchovní slabosti. Řecké slovo pro „odpadnutí“, které je tu použito, znamenalo mimo jiné „zběhnutí“ nebo „vzbouření“. Několik překladů říká „vzpoura“. Překlad Williama Barclaye (čti bárklije) zní: „Ten den nemůže přijít, dokud nenastane Velká vzpoura.“ Jeruzalémská bible to nazývá „velké vzbouření“. Proto v souvislostech, o nichž hovoří Pavel, „odpadnutí“ znamená vzbouření proti pravému uctívání.
14. Kdy se začalo doopravdy vyvíjet odpadnutí?
14 Jak se vyvinulo toto odpadnutí, tato vzpoura? Ve 2. Tesaloničanům 2:6 psal Pavel ve vztahu ke své době o tom, „co působí jako zábrana“ proti bezzákonnému. Co to bylo? Byla to zabraňující síla apoštolů. Jejich přítomnost a jejich mocné dary udělené svatým duchem nedovolily, aby se tehdy odpadnutí stalo epidemií. (Skutky 2:1–4; 1. Korinťanům 12:28) Ale když apoštolové zemřeli, zábrany koncem prvního století zmizely.
Vyvíjí se nebiblická třída duchovenstva
15. Jaké uspořádání zřídil Ježíš v křesťanském sboru?
15 Sbor, který ustanovil Ježíš, se během prvního století vyvíjel pod vedením starších (dozorců) a služebních pomocníků. (Matouš 20:25–27; 1. Timoteovi 3:1–13; Titovi 1:5–9) Ti byli vybíráni ze sboru. Byli to schopní muži s duchovním smýšlením, bez zvláštního teologického vzdělání, jaké neměl ani Ježíš. Vždyť jeho odpůrci se divili: „Jak to, že ten člověk je vzdělaný, ačkoli nestudoval na školách?“ (Jan 7:1) A téhož si všimli náboženští vůdci u apoštolů: „Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní a obyčejní lidé, podivili se. A poznávali je jako ty, kteří bývali s Ježíšem.“ — Skutky 4:13.
16. Jak způsobilo odpadnutí odklon od křesťanského vzoru sborové organizace z prvního století?
16 Odpadnutí však otevřelo cestu myšlenkám převzatým od židovského duchovenstva a posléze z uspořádání římského pohanského náboženství. Jak plynul čas a docházelo k odvratu od pravé víry, vyvinula se nebiblická třída duchovenstva. Korunovaný papež začal vládnout nad kolegiem kardinálů, kteří byli vybráni ze stovek biskupů a arcibiskupů a ti zase byli povýšeni z kněží školených v semináři. Nedlouho po skončení prvního století tedy v křesťanstvu převzala moc mystická třída duchovenstva. Tato třída neměla za vzor křesťanské starší a služební pomocníky z prvního století, ale pohanské náboženské soustavy.
17. Kdy se zvláště upevnila moc toho bezzákonného?
17 Již ve třetím století n. l. byli obyčejní věřící odsunuti do druhořadého postavení laiků. Odpadlý člověk bezzákonnosti se postupně chápal otěží moci. Tato moc se upevnila za vlády římského císaře Konstantina, zejména po Nikajském koncilu v roce 325 n. l. Tehdy došlo ke spojení církve se státem. Tak se z člověka bezzákonnosti — duchovních křesťanstva — v průběhu mnoha set let stala řada odpadlíků, kteří se vzbouřili proti pravému Bohu, Jehovovi. Zákony a uspořádání, jimiž se řídí, jsou jejich vlastní, a ne Boží.
Pohanské nauky
18. Jaké rouhavé pohanské nauky přejal ten bezzákonný?
18 Vyvíjející se člověk bezzákonnosti si také vypůjčil pohanské nauky. Například na místo toho, který říká: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu“ a „Já jsem Jehova a není nikdo jiný. S výjimkou mne není žádný Bůh“, postavili tajemného, nepochopitelného boha trojice. (Izajáš 42:8; 45:5) Toto nahrazení Božích pravd lidskými, dokonce pohanskými představami, se rozšířilo tak, že zahrnulo další rouhání: uctívání pokorné biblické Marie v křesťanstvu jako „matky Boží“. Tak se ti, kteří prosazovali takové falešné nauky, třída duchovenstva, stali nejúpornějším „plevelem“, který zasel satan ve snaze udusit znamenité semeno zaseté Kristem. — Matouš 13:36–39.
19. Jak se křesťanstvo drolilo během staletí, ale co přetrvalo?
19 Jak docházelo k rozkolům a roztržkám, křesťanstvo se drobilo na stovky náboženství a sekt. Ale každé náboženství nebo sekta si až na málo výjimek zachovaly rozdělení na duchovní a laiky. Tak přetrvala třída člověka bezzákonnosti až do dneška. A stále se vynáší nad prosté lidi svým odlišným oblečením a vznešeně znějícími tituly. Pavel nepřeháněl, když řekl, že se bude člověk bezzákonnosti oslavovat a vyvyšovat do božského postavení.
Papežství
20. Jak popisuje jeden katolický pramen papeže?
20 Příkladem takového oslavování je římské papežství. Církevní slovník od Lucia Ferrarise, vydaný v Itálii, popisuje papeže jako osobu „takové důstojnosti a výše, že není prostě člověkem, ale vlastně Bohem a Božím náměstkem“. Jeho koruna je trojitá koruna „jako krále nebe, země a pekla“. Týž slovník pokračuje: „Papež je vlastně Bůh na zemi, jediný kníže Kristových věrných, největší král ze všech králů.“ Dodává: „Papež někdy může jednat proti božskému zákonu.“ Nový katolický slovník (angl.) také prohlašuje o papeži: „Jeho vyslanci mají přednost před jinými členy diplomatického sboru.“
21. Srovnej jednání papeže s jednáním Petra a anděla.
21 Na rozdíl od Ježíšových učedníků nosí papež často velmi nákladné roucho a vítá lidské pochlebování. Dovoluje, aby se mu lidé klaněli, líbali mu prsten a nosili ho na ramenou na zvláštním stolci. Jakou marnivost projevovali papežové během staletí! Jak velmi se to liší od pokorné prostoty Petra, který řekl Kornéliovi, římskému důstojníku, jenž před ním poklekl, aby mu vzdal poctu: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ (Skutky 10:25, 26, katolický překlad Petrů) A jaký je to rozdíl ve srovnání s andělem, který předal apoštolu Janovi Zjevení! Jan se mu chtěl na znamení uctívání poklonit, ale anděl prohlásil: „Buď opatrný! Nedělej to! Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří jsou proroci, a těch, kteří zachovávají slova tohoto svitku. Uctívej Boha.“ — Zjevení 22:8, 9.
22. Podle jakého biblického pravidla lze určit totožnost toho bezzákonného?
22 Je toto hodnocení třídy duchovenstva příliš silné? To můžeme rozhodnout podle pravidla, které dal Ježíš pro odhalení falešných proroků: „Poznáte je podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:15, 16) Jaké tedy bylo ovoce duchovenstva během minulých staletí a v našem 20. století? Jaký bude osud tohoto člověka bezzákonnosti a kdo bude jeho osud sdílet? Jakou odpovědnost mají vzhledem k tomuto bezzákonnému ti, kteří se opravdu bojí Boha? O tom budou hovořit následující články.
Otázky k opakování
◻ Co je člověk bezzákonnosti a kdy se objevil?
◻ Jak ukazuje Bible původce této nezákonné třídy?
◻ Jak se duchovenstvo vyvýšilo nad lid?
◻ Jaké odpadlické nauky a zvyklosti vyvinulo duchovenstvo?
◻ Jak se liší postoj papežů od postoje Petrova a andělova?
[Obrázek na straně 14]
Apoštol Petr na rozdíl od papežů nedovolil, aby se mu člověk klaněl