Boží rozsudek nad „člověkem bezzákonnosti“
„Každý strom, který nepřináší znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně.“ — MATOUŠ 7:19.
1, 2. Co je člověk bezzákonnosti a jak se vyvinul?
KDYŽ byl apoštol Pavel inspirován Bohem, aby předpověděl příchod „člověka bezzákonnosti“, řekl, že začal být patrný už za jeho dnů. Jak vysvětlil předešlý článek, Pavel mluvil o třídě osob, které se ujmou vedení v odpadnutí od pravého křesťanství. Jejich odvrat od pravdy začal koncem prvního století, zejména po smrti posledních apoštolů. Bezzákonná třída zavedla nauky a zvyklosti, které byly v rozporu s Božím slovem. — 2. Tesaloničanům 2:3, 7; Skutky 20:29, 30; 2. Timoteovi 3:16, 17; 4:3, 4.
2 Časem se z této bezzákonné třídy vyvinulo duchovenstvo křesťanstva. Její moc upevnil římský císař Konstantin ve čtvrtém století, když odpadlé církve uzavřely sňatek s pohanským státem. Jak se křesťanstvo drolilo do množství sekt, duchovenstvo se stále vyvyšovalo nad laiky a často i nad světské panovníky. — 2. Tesaloničanům 2:4.
3. Jaký bude osud člověka bezzákonnosti?
3 Jaký měl být osud člověka bezzákonnosti? Pavel předpověděl: „Bude. . . zjeven ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní. . . a obrátí vniveč zjevením své přítomnosti.“ (2. Tesaloničanům 2:8) To znamená, že ke zničení duchovenstva dojde, až Bůh skoncuje s celým satanovým systémem. Bůh používá svého nebeského krále, Krista Ježíše, aby vedl andělské popravčí síly. (2. Tesaloničanům 1:6–9; Zjevení 19:11–21) Tento osud čeká duchovenstvo, protože zneuctívalo Boha a Krista a odvedlo milióny lidí od pravého uctívání.
4. Podle jaké zásady bude souzen člověk bezzákonnosti?
4 Ježíš stanovil zásadu, podle níž bude souzen člověk bezzákonnosti. Řekl: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přijdou v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce. Lidé přece nikdy nesbírají hrozny z trní nebo fíky z bodláčí. Stejně tak každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý zkažený strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani zkažený strom nemůže nést znamenité ovoce. Každý strom, který nepřináší znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně. . . Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — Matouš 7:15–21; viz též Titovi 1:16; 1. Jana 2:17.
Znamenité křesťanské ovoce
5. Jaký je základ pro znamenité křesťanské ovoce a co je základním přikázáním?
5 Základ pro znamenité křesťanské ovoce je ukázán v 1. Jana 5:3, kde je řečeno: „V tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ A jedním základním přikázáním je: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39) Boží praví služebníci tedy musí mít lásku ke svým bližním bez ohledu na jejich rasu nebo náboženství. — Matouš 5:43–48; Římanům 12:17–21.
6. Komu zejména musí být projevována křesťanská láska?
6 Zejména musí mít Boží služebníci lásku k těm, kteří jsou jejich duchovními bratry. „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“ (1. Jana 4:20, 21) Tato láska, jak řekl Ježíš, bude znakem určujícím totožnost pravých křesťanů: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:35; viz též Římanům 14:19; Galaťanům 6:10; 1. Jana 3:10–12.
7. Jak jsou po celém světě spjati praví křesťané?
7 Bratrská láska je „tmel“, který spojuje Boží služebníky v jednotu: „Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:14) A praví křesťané musí být v jednotě se svými bratry po celém světě, neboť Boží slovo přikazuje, „abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Korintským 1:10) Mají-li si Boží služebníci udržet tuto lásku a jednotu v celosvětovém měřítku, musí být neutrální v politických záležitostech tohoto světa. Ježíš řekl: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:16.
8. Jak předvedl Ježíš, co musí dělat křesťané?
8 Ježíš předvedl, jak to myslí, když Petr použil meč a usekl ucho jednomu z mužů, kteří přišli Ježíše zatknout. Povzbuzoval Ježíš k takovému použití síly, třebaže šlo o obranu Božího Syna proti odpůrcům? Ne, řekl Petrovi: „Dej svůj meč zpátky na jeho místo.“ (Matouš 26:52) Praví křesťané se tedy nepodílejí na válkách národů ani na žádném jiném prolévání lidské krve, dokonce ani tehdy, když odmítnutí vede k tomu, že jsou pro svůj neutrální postoj umučeni, jak se během staletí stalo mnohým, a děje se to i v naší době. Vědí, že válku a krveprolévání odstraní jen Boží království. — Žalm 46:9; 46:10, KB; Matouš 6:9, 10; 2. Petra 3:11–13.
9. a) Co nám říkají dějiny o prvních křesťanech? b) Jak se to liší od náboženství křesťanstva?
9 Dějiny potvrzují, že křesťané z prvního století neprolévali lidskou krev. Někdejší anglický profesor teologie, Peter de Rosa, píše: „Prolévání krve byl těžký hřích. Proto se křesťané stavěli proti gladiátorským zápasům. . . Válka a použití síly sice byly nutné pro zachování Říma, ale křesťané cítili, že se do toho nemohou zapojit. . . Křesťané se jako Ježíš pokládali za posly míru. Za žádných okolností nemohli být činiteli smrti.“ Nejednotná náboženství křesťanstva naopak porušila přikázání o lásce a prolila obrovské množství krve. Nebyla posly míru, ale nejednou byla činiteli smrti.
Velký Babylón má vinu krve
10. Co je Velký Babylón a proč se tak jmenuje?
10 Satan je „panovník tohoto světa“, „bůh tohoto systému věcí“. (Jan 12:31; 2. Korinťanům 4:4) Částí satanova světa je celosvětový systém falešného náboženství, „Velký Babylón, matka [duchovních] nevěstek a ohavností země“. (Zjevení 17:5) Kořeny dnešních falešných náboženství se táhnou do starověkého města Babylóna, které bylo prostoupeno falešným náboženstvím a naukami i zvyklostmi, jež zneuctívaly Boha. Proto se protějšek starověkého Babylóna nazývá Velký Babylón, světová říše falešného náboženství.
11. Co říká Bible o Velkém Babylóně a proč?
11 Boží slovo říká o náboženském Babylóně: „Byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“ (Zjevení 18:24) Jak jsou náboženství tohoto světa odpovědná za krev všech pobitých? Tím, že všechna tato náboženství — církve křesťanstva stejně jako nekřesťanská náboženství — podporovala, trpěla nebo dokonce vedla války národů; pronásledovali také a zabíjeli bohabojné lidi, kteří s nimi nesouhlasili.
Dějinný záznam, který zneuctívá Boha
12. Proč si zaslouží duchovenstvo křesťanstva větší odsouzení než jiní náboženští vůdcové?
12 Duchovenstvo křesťanstva si zaslouží větší odsouzení za prolévání krve než jiní náboženští vůdci. Proč? Protože na sebe vzali nejen Boží, ale i Kristovo jméno. Tím se zavázali řídit se Ježíšovým učením. (Jan 15:10–14) Neřídili se jím však, a tak uvalili velkou pohanu jak na Boha, tak na Krista. Odpovědnost za krveprolévání mělo duchovenstvo jednak přímou — v křížových výpravách a jiných náboženských válkách, v inkvizici a pronásledování, a jednak nepřímou — ve schvalování válek, v nichž členové církví zabíjeli své bližní v jiných zemích.
13. Za co bylo odpovědné duchovenstvo od 11. do 13. století?
13 Například od 11. do 13. století podnikalo duchovenstvo křesťanstva křížové výpravy. Ty vedly k hroznému krveprolévání a loupení ve jménu Boha a Krista. Byly zabity statisíce lidí. Křížové výpravy také způsobily nesmyslné pobití tisíců dětí, které byly podníceny k účasti na dětské křížové výpravě roku 1212.
14, 15. Jak komentuje jeden katolický autor to, co zavedla katolická církev ve 13. století?
14 Ve 13. století římskokatolická církev oficiálně posvětila další hrůzu zneuctívající Boha: inkvizici. Začala v Evropě a rozšířila se do obou amerických kontinentů. Trvala víc než šest století. Zavedlo a podporovalo ji papežství a byl to vražedný pokus zmučit a vyhladit všechny, kteří nesouhlasili s církví. Dříve pronásledovala církev nekatolíky, ale inkvizice měla mnohem širší dopad.
15 Peter de Rosa, který se prohlašuje za „vlasteneckého katolíka“, říká ve své nedávné knize Kristovi náměstci — temná strana papežství (angl.): „Církev byla odpovědná za pronásledování Židů, za inkvizici, za zabíjení kacířů po tisících, za opětné zavedení mučení jako součásti soudní procedury v Evropě. . . Papežové jmenovali a sesazovali dokonce i císaře, vyžadovali, aby svým poddaným vnutili křesťanství pod hrozbou mučení a smrti. . . Bylo úděsné, co stálo poselství evangelia.“ Jediným „zločinem“ některých zavražděných bylo, že vlastnili Bibli.
16, 17. Jaké poznámky o inkvizici tu nalézáme?
16 O papeži Inocenci III. ze začátku 13. století prohlašuje De Rosa: „Spočítalo se, že v posledním a nejdivočejším pronásledování za [římského] císaře Diokleciána [3. století] zahynuly na celém světě asi dva tisíce křesťanů. V prvním zuřivém střetnutí křížové výpravy papeže Inocence [proti „kacířům“ ve Francii] byl pobit desetinásobek lidí. . . Je otřesné zjistit, že papež jednou ranou pobil daleko víc křesťanů než Dioklecián. . . [Inocenc] si nedělal žádné svědomí z toho, že používal Kristovo jméno, aby dělal vše, s čím Kristus nesouhlasil.“
17 De Rosa poznamenává, že „v papežově jménu byli [inkvizitoři] odpovědní za nejsurovější a nejvytrvalejší útok na lidskou slušnost v dějinách lidského rodu“. O dominikánském inkvizitorovi Torquemadovi ve Španělsku říká: „Ustanoven v roce 1483, tyransky panoval patnáct let. Jeho obětí bylo víc než 114 000; 10 220 z nich bylo upáleno.“
18. Jak charakterizuje jeden spisovatel inkvizici a jaký důvod uvádí pro její více než šestisetletou existenci?
18 Tento spisovatel končí: „Zpráva o inkvizici by byla trapná pro kteroukoli organizaci; pro katolickou církev je zničující. . . Dějiny ukazují, že více než šest století bylo papežství nepřetržitě zapřisáhlým nepřítelem základní spravedlnosti. Z osmdesáti po sobě jdoucích papežů od třináctého století ani jeden nevyjádřil nesouhlas s teologií a aparátem inkvizice. Naopak, jeden po druhém přidávali vlastní krutá vylepšení tohoto smrtícího stroje. Záhadou je, jak mohli papežové po generaci za generací pokračovat v tomto prováděném kacířství. Jak mohli v každém bodě popírat Ježíšovo evangelium?“ Odpovídá: „Velekněží raději odporovali evangeliu než ‚neomylnému‘ předchůdci, protože to by podkopalo samo papežství.“
19. Jakou jinou bezzákonnost strpěla většina duchovenstva?
19 Bezzákonná byla i úloha, kterou hrálo duchovenstvo v násilném zavedení otroctví. Národy křesťanstva unesly mnoho tisíc Afričanů, odvezly je daleko z jejich zemí a po celá staletí je surově využívaly na těle i na duchu jako otroky. Poměrně málo duchovních bylo aktivně proti. Někteří dokonce tvrdili, že je to Boží vůle. — Viz Matouše 7:12.
Vina krve ve 20. století
20. Jak dosáhla vina krve člověka bezzákonnosti vrcholu v tomto století?
20 Vina krve člověka bezzákonnosti vyvrcholila v našem století. Duchovenstvo podporovalo války, které zahubily desítky miliónů životů, nejhorší války v dějinách. Podporovalo obě strany ve dvou světových válkách, v nichž se navzájem zabíjeli lidé stejného náboženství, „bratři“. Například ve 2. světové válce zabíjeli francouzští a američtí katolíci německé a italské katolíky, britští a američtí protestanti zabíjeli německé protestanty. Někdy se zabíjeli ti, kteří měli nejen stejné náboženství, ale i stejný národní původ. Obě světové války vypukly v srdci křesťanstva a nemohlo by k nim dojít, kdyby duchovenstvo poslouchalo přikázání lásky a učilo tomu své následovníky.
21. Co říkají světské prameny o účasti duchovenstva na válce?
21 New York Times (čti njú jók tajmz) potvrzují: „Místní katolické hierarchie v minulosti téměř vždy podporovaly války svých národů, žehnaly vojskům a modlily se za vítězství, zatímco se jiná skupina biskupů na druhé straně veřejně modlila za opačný výsledek. . . Rozpor mezi křesťanským duchem a válečným chováním. . . se jeví mnohým tím jasnější, čím surovější jsou zbraně.“ A US News & World Report (čti jú es njús uéld ripót) poznamenává: „Prestiž křesťanství ve světě vážně poškodilo to, jak často takzvané křesťanské národy používaly násilí.“
22. Za co ještě je duchovenstvo odpovědné v naší době?
22 Ačkoli dnes neexistuje oficiální inkvizice, duchovenstvo také používá paži státu k pronásledování „proroků“ a „svatých“, kteří se s ním rozcházejí. Vyvíjí nátlak na politické vůdce, aby ‚vymýšleli pletichy pod rouškou zákona‘. Tak způsobuje nebo schvaluje omezování, věznění, bití, mučení, ba i smrt bohabojných lidí v našem století. — Zjevení 17:6; Žalm 94:20, The New English Bible.
Volání k účtování
23. Proč povolá Bůh člověka bezzákonnosti k účtování?
23 Ve falešném náboženství se opravdu nalézá krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi. (Zjevení 18:24) K nejhoršímu krveprolití došlo v křesťanstvu, a proto nejtěžší vina spočívá na jeho duchovenstvu. Jak vhodně je Bible označuje jako „člověka bezzákonnosti“! Boží slovo však také říká: „Nedejte se svést: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ (Galaťanům 6:7) Bůh tedy povolá bezzákonné duchovenstvo k účtování.
24. Jaké události, jež otřesou světem, brzy nastanou?
24 Ježíš řekl: „Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ (Matouš 7:23) A prohlásil: „Každý strom, který nepřináší znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně.“ (Matouš 7:19) Čas rychle postupuje k ohnivému konci člověka bezzákonnosti i veškerého falešného náboženství. Politické prvky, s nimiž se dopouštěli prostituce, se proti nim obrátí: „Ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm.“ (Zjevení 17:16) Protože tyto události, jež otřesou světem, mají nastat brzy, Boží služebníci s nimi musí obeznamovat druhé. Následující článek ukáže, jak to již činí.
Otázky k opakování
◻ Co je člověk bezzákonnosti a jak se vyvinul?
◻ Jaké znamenité ovoce musí přinášet praví křesťané?
◻ Co je Velký Babylón a jaká vina krve na něm spočívá?
◻ Jaký záznam zneuctívající Boha za sebou nechal člověk bezzákonnosti?
◻ Jak povolá Bůh člověka bezzákonnosti k účtování?
[Obrázek na straně 18]
Křížové výpravy vedly k hroznému krveprolévání ve jménu Boha a Krista
[Podpisek]
S laskavým svolením Britské knihovny
[Obrázek na straně 19]
„Místní katolické hierarchie téměř vždy podporovaly války svých národů“
[Podpisek]
U. S. Army