Osvěž své příbuzné vodami pravdy
„JAKO chladná voda na unavenou duši, taková je dobrá zpráva z daleké země,“ řekl Šalomoun. (Přísloví 25:25) Pro unavenou duši je opravdu povzbuzujícím zážitkem, když může naslouchat tvé dobré zprávě o věčném životě v nadcházejícím ráji. Tak se stávají tvá ústa „zdrojem života“. — Přísloví 10:11; Izajáš 52:7.
Voda proniká do půdy a působí růst, zatímco záplava může být katastrofální. Také voda v podobě chlazeného nápoje je osvěžující, ale kdo by se chtěl dostat do prudké vánice nebo do krupobití? To, čím překypují naše ústa, je srovnáno s vodou, a proto bychom měli dávat bedlivě pozor na to, jak učíme. (1. Timoteovi 4:16) Musíme si být vědomi různých účinků této „vody“, zejména když kážeme svým příbuzným.
Jak můžeme „svlažovat“ své příbuzné
Ve starověku otevřela Raab své rodině cestu k přežití a Kornélius vydal svědectví svým příbuzným. (Jozue 2:13; 6:23; Skutky 10:24, 30–33) Petrovi pomohl jeho bratr Ondřej stát se Ježíšovým učedníkem. (Jan 1:40–42) A dnes dávají mnozí svědkové Jehovovi svým příbuzným možnost, aby k nim prýštila biblická pravda. Přísloví 11:25 slibuje: „Kdo ochotně svlažuje jiné, bude také sám ochotně svlažován.“
Jedna žena v Evropě toužila sdělit svou novou víru svým rodičům a sourozencům, kteří žijí na Filípínách. Vypráví: „Psala jsem jim o tom v každém dopise. Před svým křtem jsem jim také poslala knihu a ptala jsem se jich, zda by chtěli, aby je navštívili svědkové Jehovovi.“ K její velké radosti s návštěvou souhlasili a nyní osm z nich uctívá Jehovu. Někteří svědkové měli dobré výsledky, když darovali svým příbuzným předplatné na Strážnou věž a Probuďte se!.
Ale co když členové rodiny neprojevují zájem? V takové situaci byl Ježíš, protože kdysi ‚v něj jeho bratři ve skutečnosti neprojevovali víru‘. Ale později „jednomyslně“ setrvávali v modlitbě společně s apoštoly. (Jan 7:5; Skutky 1:14) Čím se jejich srdce změnilo? Než Ježíš vystoupil do nebe, zjevně pomáhal svým příbuzným. Jak? Pomohl jim získat víru, když se ukázal svému nevlastnímu bratrovi Jakubovi. (1. Korinťanům 15:7) Proto se bez ustání snaž pomáhat svým příbuzným. Mnozí svědkové mohli mluvit se svými nevěřícími příbuznými o biblické pravdě, když trpělivě čekali na pravou chvíli.
‚Svlažovat‘ příbuzné však neznamená, že bychom je měli zaplavovat slovy. Jedna jugoslávská manželská dvojice poznamenává: „Stále je nebezpečí, že bychom jim kázali přespříliš.“ Jeden cestující dozorce říká: „Bratři to často přehánějí a projevují nepřiměřenou horlivost.“ Ludwig si vzpomíná na dobu, kdy začínal studovat Bibli: „Tehdy jsem matku nepřetržitě celé hodiny zaplavoval vysvětlováním téměř všeho, co jsem se dověděl z Bible, a to často vedlo k rozporům, především s mým otcem.“
Buď ‚studnou moudrosti‘
Čteme, že „jazyk moudrých koná dobro s poznáním, ale ústa hlupáků překypují pošetilostí“ a že „srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět“. (Přísloví 15:2, 28) Mají-li být naše slova občerstvující a budující, potřebujeme zdravou mysl, moudrost a rozlišovací schopnost. Je tedy důležité, kdy co říkáme a kolik toho říkáme.
Například v horkém dnu je pro žíznivého člověka jistě občerstvující pohár chladné vody. (Matouš 10:42) Ale samozřejmě by nikoho nenapadlo vylít mu na hlavu vědro vody. Krajský dozorce, o němž jsme se zde zmínili, k tomu říká: „Nejlepších výsledků dosahují ti, kteří u svých příbuzných vyvolávají zvědavost, když jim vydávají svědectví v odměřených dávkách.“ Když některý příbuzný, který projevoval odpor, dostane takříkajíc žízeň a začne se ptát, následují často plodné biblické rozpravy.
Huriye, turecká svědkyně, toho doma dosáhla, když nechávala biblické publikace otevřené v místech, která mohla zajímat jejího nevěřícího manžela. Četla dětem biblické příběhy a — pokud on naslouchal — podávala vysvětlení, která byla pro něho užitečná. Někdy se prostě zeptala: „Při svém dnešním studiu jsem se dověděla to a to. Co si o tom myslíš?“ Také se zmiňuje o pravidlech chování, na která pamatovala: „Zůstaň klidná, nedej se vyprovokovat a neurážej se. Nevyvolávej dojem, že všechno víš. Buď pokorná a zůstávej v pozadí.“ Její manžel nakonec přijal pravdu o království a nyní slouží jako kazatel plným časem.
Marijan pomohl několika příbuzným přijmout pravdu. „Nic nevnucuj, ale čekej na pravou chvíli,“ radí. „Pokud nás žádají, abychom s nimi o pravdě nemluvili, měli bychom to respektovat. Musíme být trpěliví a mít je rádi.“ Slova u Kazatele 3:7 platí zejména tehdy, projevují-li příbuzní odpor. Říká se zde, že je „čas zůstat zticha a čas mluvit“. To předpokládá ochotu trpělivě naslouchat, nikoho nepřerušovat a respektovat názory druhých. „Když rozmlouváme s příbuznými, nemá smysl se rozčilovat,“ říká Petar, který kdysi velmi odporoval, ale změnil svůj postoj.
Ať káže dobré chování
Jeden nevěřící manžel působil celá léta své křesťanské manželce těžkosti a někdy zamykal dům, aby se nemohla dostat dovnitř. Jednou se tak rozzuřil, že jí roztrhal knihu, kterou zapomněla uklidit. Co změnilo jeho postoj? Vysvětluje to: „Stále jsem si kladl otázku, proč je má manželka tak houževnatá a spoléhá se na Jehovu. Nemohl jsem jí nic vytknout, protože se dobře starala o domácnost a byla dobrou manželkou a matkou našich dětí.“ Jednoho dne hledal manžel nějaký materiál, který by mohl použít k pětiminutovému semináři, a jeho manželka mu dala dva výtisky Probuďte se!. Váhavě si je prohlížel a ke svému překvapení tam našel užitečný námět o výrobě tužek. Tak se začal zajímat o tyto časopisy. Dnes je jeho rodina spojena uctíváním Jehovy.
Rada apoštola Petra, že může manželka získat svého nevěřícího manžela ‚beze slova cudným chováním spolu s hlubokou úctou‘, se vztahuje i na jiné členy rodiny. (1. Petra 3:1, 2) Když jedna manželská dvojice opustila staré nebiblické tradice a náboženství svých rumunských rodičů, začaly jejich rodiny projevovat prudký odpor. Manželku dokonce napadla její tchyně a pokoušela se ji zabít. „Nedali jsme se tím odradit ani vyprovokovat. Uvalili jsme všechnu svou starost na Jehovu,“ vypráví Nikolic. Po jedenácti letech jsou jeho rodiče, obě jeho sestry a manželé jeho sester pokřtěnými svědky. Co prolomilo ledy? „Znamenitý příklad a křesťanské chování. Jinými slovy, netrávili jsme mnoho času tím, že bychom s nimi mluvili o pravdě. Raději jsme se snažili uplatňovat ji v praxi.“
Nevzdávej se naděje!
Je jistě velmi radostné pozorovat, jak začínají příbuzní uctívat pravého Boha. Ale co když někteří stále odporují? Jak bys měl reagovat? Ježíš předvídal, že pravé uctívání někdy vyvolá mezi příbuznými drastické rozdělení. (Matouš 10:34–37) Když se Marica stala svědkem Jehovovým, opustili ji všichni členové její rodiny. Nečinila ve svém uctívání žádné kompromisy, ale přitom uznávala, „že i příbuzní mají právo na vlastní náhledy a názory“. Její postoj je přiměl k tomu, že ji respektovali jako dříve.
Ludwig si uvědomil, že musí milovat své rodiče, i když si snad oni volí jinou životní cestu. Stále si připomínal přiléhavé biblické pasáže, například: „Cti svého otce a matku“, „ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí“, „[buďte] vždy připraveni k obhajobě . . . s mírností a hlubokou úctou“ a „Pánův otrok . . . nepotřebuje bojovat“. (Efezanům 6:2; Kolosanům 4:6; 1. Petra 3:15; 2. Timoteovi 2:24) „Kdykoli jsem telefonoval rodičům nebo jsem k nim šel na návštěvu, prosil jsem Jehovu o moudrost, a postupně z našich vztahů mizelo napětí a začalo se v nich projevovat větší přátelství,“ vypráví.
Nevzdávej se naděje, že semena pravdy nakonec v srdcích tvých příbuzných vyrostou. Jeden manžel, který byl pokřtěn jako svědek Jehovův jedenatřicet let po své manželce, poznamenává: „Při pohledu nazpět musím přiznat, že měla má manželka se mnou hodně trpělivosti. Dobře jsem věděl, že se za mne často modlila k Jehovovi.“
Ať jsou slova vycházející z tvých úst vždy občerstvující a osvěžující jako čerstvá voda. Ano, rozděl se o „slavné dobré poselství šťastného Boha“ se všemi lidmi, včetně svých příbuzných. (1. Timoteovi 1:11; Zjevení 22:17) Potom se uplatní Ježíšova slova: „Kdo uvěří ve mne, ‚z jeho nitra‘, jak bylo řečeno v Písmu, ‚vytrysknou proudy živé vody‘.“ — Jan 7:38.