Život a služba Ježíše
Až přijde Kristus v královské moci
JEŽÍŠ je stále ještě se svými apoštoly na Olivové hoře. Odpovídá jim na jejich otázku, co bude znamením jeho přítomnosti a závěru systému věcí, a nakonec jim vypráví sérii tří podobenství. „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním,“ začíná Ježíš, „tehdy se posadí na svůj slavný trůn.“
Lidé nemohou vidět anděly v jejich nebeské slávě. Příchod Syna člověka, Ježíše Krista, s anděly tedy musí být lidským očím neviditelný. K tomuto příchodu dochází v roce 1914. Ale proč? Ježíš vysvětluje: „A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici.“
Ježíš líčí, co se stane s těmi, kteří byli odděleni na stranu přízně: „Pak řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.‘“ Ovce nebudou panovat s Kristem v nebi, ale zdědí království v tom smyslu, že budou jeho pozemskými poddanými. K „založení světa“ došlo, když měli Adam s Evou děti, které by mohly mít užitek z Božího opatření k vykoupení lidstva.
Proč však jsou ovce odděleny do příznivého postavení po králově pravici? „Dostal jsem totiž hlad,“ odpovídá král, „a dali jste mi najíst, dostal jsem žízeň, a dali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a přijali jste mě pohostinně, nahý, a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“
Ovce jsou na zemi, a proto chtějí vědět, jak mohly konat takové znamenité skutky pro svého nebeského krále. „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě,“ ptají se, „nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?“
„Vpravdě vám říkám,“ odpovídá král, „do té míry, jak jste to činili jednomu z těchto mých nejmenších bratrů, činili jste to mně.“ Kristovi bratři jsou ti z jeho nebeských spoluvládců, kteří ještě zbývají na zemi. A kdo prokazuje dobro jim, jako by — podle Ježíšových slov — prokazoval dobro jemu.
Potom král oslovuje kozly. „Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně, připraveného pro ďábla a jeho anděly. Dostal jsem totiž hlad, ale nedali jste mi nic jíst, a dostal jsem žízeň, ale nedali jste mi nic pít. Byl jsem cizincem, ale nepřijali jste mě pohostinně, nahý, ale neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, ale nestarali jste se o mne.“
Kozlové si však stěžují: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ Nepříznivý rozsudek nad kozly je vynesen na stejném základě jako příznivý rozsudek nad ovcemi. „Do té míry, jak jste to nečinili jednomu z těchto nejmenších [mých bratrů],“ odpovídá Ježíš, „nečinili jste to mně.“
Kristova přítomnost v královské moci, těsně před koncem tohoto ničemného systému věcí ve velkém soužení, tedy bude dobou soudu. Kozlové „odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví [ovce] do věčného života.“ Matouš 25:31–46; Zjevení 14:1–3.
◆ Proč musí být Kristova přítomnost neviditelná a jaké dílo v té době vykonává?
◆ V jakém smyslu zdědí ovce království?
◆ Kdy došlo k „založení světa“ a proč právě tehdy?
◆ Na základě čeho jsou lidé posouzeni buď jako ovce nebo jako kozlové?