Zvěstovatelé Království vyprávějí

Jeptiškou 25 let a konečně se dozvídá pravdu

BIBLE předpověděla, že „velký zástup“ ze všech národů přijde a bude uctívat v Jehovově duchovním chrámu. (Zjevení 7:9) Dnes je to skutečností, a tak se radujeme, když vidíme, jak mnozí s pomocí Boží pravdy rozbíjejí okovy falešného náboženství.

◻ Jedna žena z italského Říma vypráví: „Již od doby, kdy jsem byla malá, jsem si nejvíce přála stát se jeptiškou, neboť jsem toužila sloužit Bohu celým svým srdcem. Svůj cíl jsem mohla naplnit, když mi bylo dvaatřicet let, 8. prosince 1960, kdy jsem na sebe vzala své první sliby poslušnosti, chudoby a cudnosti. Mým úkolem bylo starat se ve dne i v noci asi o třicet ubohých, opuštěných dětí, které byly sirotky nebo dětmi uvězněných osob. Ve svém poslání jsem nalezla uspokojení.

Otřes mé víry nastal po deseti letech služby, když v ústavu vyvstaly třenice. Přemítala jsem, proč Bůh, jestliže nás řídí, dovolí ve svém vlastním domě takové sváry a nepořádek.“

Tato jeptiška měla sestru, která žila ve Francii a byla svědkem Jehovovým. Ta vydala pomocí dopisu jeptišce svědectví a zaslala jí Překlad nového světa Svatých písem. Jeptiška vypráví: „Po dvaceti třech letech to bylo mé první setkání s Božím slovem.“ Pak přijala biblické studium se svědky Jehovovými. Říká: „Jak jsem dělala pokroky ve studiu Bible, poznávala jsem více Jehovu Boha a jeho požadavky, stejně jako jeho podivuhodné vlastnosti. Cítila jsem se velmi špatně, když jsem se dozvěděla, že neschvaluje používání obrazů, protože ústav byl plný obrazů všeho druhu a velikosti. Pochopila jsem, že chci-li se líbit Jehovovi, nemohu na tomto místě zůstat. Po dvaceti pěti letech oddané služby jako jeptiška jsem konečně nalezla pravdu. A tak 1. října 1985 jsem podala výpověď, k velkému zděšení svých představených.

Moji milující bratři a sestry mi pomáhali jak duchovně, tak i hmotně. Vděčná Jehovovi a jeho organizaci jsem se nechala 30. srpna 1986 pokřtít a vstoupila jsem na skutečnou cestu k věčnému životu.“

Jehova žehná touze dívky sloužit Bohu

◻ Jedna učitelka v Brazílii, která byla svědkem Jehovovým, si při opravování školních úkolů všimla, že jistá čtrnáctiletá žákyně psala o své touze dozvědět se více o Bohu. Zavedla s touto žákyní biblické studium, ale jak dívka pokračovala, její katoličtí rodiče jí studium zakázali a literaturu zničili. Žákyně začala Bibli studovat během školní přestávky, ale přišlo se na to. A tak bylo studium vedeno pomocí korespondence. Avšak rodiče dopisy brzy objevili a spálili je. Otec ji začal nutit, aby chodila na mši. Šla tedy, ale vzala si s sebou výtisk Strážné věže, kterou si schovala mezi stránky církevní brožury a četla si ji během kázání. Tak to probíhalo šest měsíců, až se jednoho dne vyplížila z domu, aby se dostala do sálu království. Během shromáždění se ve dveřích objevil její otec a řekl bratrům, aby jeho dceři vzkázali, že ji zbije, až přijde domů. Úsilí bratrů o domluvu s ním bylo marné.

Příští den, šťastná a samý úsměv, šla dívka navštívit bratry. Ukázala jim na svém těle mnoho modřin od otcova bití. Proč tedy byla šťastná? Jakmile její otec opustil sál království, zeptal se několika lidí ve městě, včetně starosty, na výhody a nevýhody toho, když se jeho dcera stane svědkem Jehovovým. Starosta mu řekl, že svědkové jsou dobří lidé a že si zasluhují důvěru. Dodal, že mají vynikající morálku a že by bylo velmi dobré mít dítě s takovými měřítky, která jsou o tolik vyšší než měřítka mladistvých všeobecně.

Přesto dívka dostala výprask. Ale otec jí řekl, že ji zbil proto, že opustila dům bez svolení. A řekl, že ji zbije znovu, kdyby snad přestala Bibli studovat nebo navštěvovat shromáždění svědků Jehovových. Tato dcera je nyní horlivou zvěstovatelkou a někteří v její rodině projevují zájem o pravdu.

Skutečně, Jehova žehná mladým, kteří mají upřímnou touhu mu sloužit, jak to ukazuje tato zkušenost. — Žalm 148:12, 13.