Zvěstovatelé Království vyprávějí

Biblická pravda osvobozuje jeptišku v Bolívii

MNOHO upřímných lidí opouští falešné náboženství, poznávají biblickou pravdu a přicházejí, aby uctívali pravého Boha Jehovu. V Bolívii to učinilo již více než 7 600 osob, včetně jedné jeptišky.

M —— se prvně setkala s jedním ze svědků Jehovových, když jí bylo teprve devět let. Otevřela dveře, když u ní doma zazvonili svědkové, a poprvé slyšela vyslovit Boží jméno Jehova. Uchovala si ho v paměti celá léta.

Byla jediným děvčetem v rodině, a tak bylo rozhodnuto, že se stane jeptiškou. „Chápala jsem to jako veliké štěstí, že budu v Boží službě, alespoň jsem to tak cítila,“ říká M ——. Její radost se však změnila ve zklamání, když v klášteře viděla nespravedlnost a stranické jednání. Říká: „Nikdy asi nezapomenu na ty stavy deprese a tu fyzickou a duševní trýzeň, jež způsobily, že jsem se nedívala na Boha jako na Boha lásky, ale jako na toho, kdo trestá bez soucitu.“

Pokračuje: „Do té doby, než jsem se stala jeptiškou, jsem v Bibli jméno Jehova nenašla. Našla jsem pouze ‚Jahve‘ a to mě zmátlo. Jednou jsem se dokonce vydala hledat ty, kteří o Jehovovi mluvili, ale nenašla jsem je.

Uplynul nějaký čas a jednoho dne, když jsem byla na cestě domů za rodinou, uviděla jsem nápis ‚sál Království svědků Jehovových‘. Chtěla jsem jim říci, že jsou falešnými proroky, ale nikdo v sále nebyl. Vrátila jsem se tam v neděli. Právě probíhalo shromáždění a někteří, jak se zdálo, byli překvapeni, když mezi přítomnými viděli jeptišku v tradičním oblečení. Po shromáždění jsem se pokusila o rychlý únik. Jedna svědkyně mě ale pozdravila, a tak jsem se jí zeptala: ‚Proč se rouháte Tomu, který je svatý, tím, že nosíte jeho jméno?‘ Moje otázka vedla k biblickému rozhovoru a domluvila jsem se s ní, že mě navštíví u rodičů. Rodiče ji ale vyhodili. O dva měsíce později jsme se však setkaly znovu a ona mě pozvala k sobě domů na biblické studium. Velmi na mne zapůsobila zpráva, kterou mi ukázala a která dokazovala, že křesťané mají používat Boží jméno. Tento důkaz mi dodal potřebnou sílu, abych se zřekla všech bezcenných věcí, které jsem se jako jeptiška učila.

Vzpomínám si na mnoho věcí ze života v klášteře. Jednou jsem například potřebovala víc jídla. Napsala jsem tedy rodičům a poprosila je, aby mi nějaké poslali. Neuvědomila jsem si ale, že dopisy v klášteře prohlížejí. Při příštím jídle mi přinesli obrovskou porci chleba a želé a přinutili mě, abych všechno snědla. Teď jsem měla jídla až moc. Zmínila jsem se o tom kamarádkám a jedna mi poradila, abych chleba, který nebudu moci sníst, rozdrobila a roztrousila ho po podlaze. Když jsem to udělala, jedna jeptiška mě okamžitě popadla a mrštila mnou na podlahu s příkrým rozkazem, abych vylízala celou podlahu. Místnost byla velká. Zatímco jsem plnila příkaz, slyšela jsem jen samé uchichtávání a smích — naprosto žádný soucit.

Dnes vidím, jak je podivuhodné, že jsem od toho všeho osvobozena. Jak se však dalo očekávat, toto osvobození si vyžádalo oběti. Jednou z nich bylo, že mě otec vyhnal z domu. Avšak ještě než jsem opustila klášter, měla jsem přednost pomoci dalším mladým jeptiškám, aby poznaly pravdu. S velkou radostí mohu říci, že některé z nás již oddaly svůj život Jehovovi Bohu.

Opustila jsem klášter. Později otec nemohl pochopit, proč jsem se zřekla dobře placené, ale časově náročné práce. Chtěla jsem mít více času pro službu Bohu. Nyní sloužím jako pravidelná průkopnice a žiji prostým životem, který však stojí za to. A k mé velké radosti se ke mně ve službě Jehovovi připojili maminka i moji bratři.“

Skutečně, biblická pravda člověka osvobozuje od tohoto falešného náboženského systému světa a přináší trvalou radost a štěstí. — Jan 8:32.