Kdy skutečně přijde mír?

„VÁLKA patří ke stálým jevům v dějinách, a civilizací a demokracií se nezmírnila,“ napsali Will a Ariel Durant ve své knize The Lessons of History (Poučení z dějin). „Mír je jakási nestálá rovnováha, kterou lze zachovat jen na základě uznání převahy, nebo na základě rovnováhy sil.“

Opravdu, trvalý mír lidstvu i přes veškeré úsilí až dosud stále uniká. Proč? Důvod tkví v tom, že válka má daleko hlubší příčiny, než jsou politické, územní nebo sociální zápasy, které vidíme na povrchu. W. a A. Durant k tomu řekli: „Příčiny válek jsou stejné jako příčiny soupeření mezi jednotlivci: chamtivost, výbojnost a pýcha; touha po potravě, půdě, surovinách, pohonných látkách a po moci.“

Bible však poukazuje jmenovitě na základní příčinu zápasů a válčení jak mezi jednotlivci, tak i ve větším rozsahu. Čteme o tom: „Odkud pocházejí války a odkud pocházejí boje mezi vámi? Nepocházejí odtud, totiž z vaší žádostivosti po smyslných rozkoších, která působí rozpor ve vašich údech? Toužíte, a přece nemáte. Dále vraždíte a jste chtiví, a přece nemůžete obdržet. Dále bojujete a vedete válku.“ — Jakub 4:1, 2.

Zde je tedy podstata problému: Má-li přijít pravý mír, musíme se zbavit nejen příznaků — válek, povstání, státních převratů a revolucí — ale také základních příčin — podezřívání, chamtivosti, nenávisti a nepřátelství, a to mezi všemi lidmi. To vše musí být nahraženo jednáním, které odpovídá nesobeckým vlastnostem, jako je láska, laskavost, důvěra a štědrost. Je někdo schopen toho dosáhnout? Bude-li to záležet na nedokonalých, smrtelných pozemšťanech, budeme muset odpovědět záporně. Existuje však někdo, pro koho to není příliš obtížné. Právě On může dát odpověď na otázku: Kdy skutečně přijde mír?

Ten, který může způsobit mír

Asi před 28 stoletími prohlásil Izajáš pod inspirací: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec.“ — Izajáš 9:6, 7.

Později bylo zjeveno, že ten, kdo způsobí nekonečný mír, nebude nikdo jiný než Ježíš Kristus, „Syn Nejvyššího“. (Lukáš 1:30–33; Matouš 1:18–23) Proč se však právě jemu podaří to, co se nepodařilo nikomu ze všech ostatních knížat a panovníků? Především bychom si měli uvědomit, že toto zaslíbené „dítě“ nemělo zůstat navždy bezmocným děťátkem, jak ho někteří zobrazují. Měl naopak uplatnit „knížecí panství“ jako „Kníže pokoje“, a to k věčnému požehnání lidstva.

Ježíšovo panství znamená ještě víc. Jako „Podivuhodný rádce“, který má mimořádné porozumění pro lidskou povahu a má také mimořádné schopnosti, bude schopen proniknout k jádru obtížných otázek a tak vyřešit palčivé problémy, s nimiž dnes zápasí světští panovníci a které v nich vyvolávají pocit bezradnosti. (Matouš 7:28, 29; Marek 12:13–17; Lukáš 11:14–20) Dále, jako „Mocný bůh“ bude vzkříšený Ježíš Kristus, podobající se Bohu a sedící nyní na nebeském trůnu jako mesiášský Král, pracovat v zájmu pokoje. Bude totiž v ohromném měřítku opakovat to, co dělal, dokud byl na zemi — bude uzdravovat ty, kteří trpí nevyléčitelnými nemocemi, opatřovat zástupům potravu a nápoj, a dokonce i ovládat počasí. (Matouš 14:14–21; Marek 4:36–39; Lukáš 17:11 až 14; Jan 2:1–11) Jako „Věčný otec“ má Ježíš moc přivést zpět k životu ty, kteří zahynuli smrtí, a může jim zprostředkovat věčný život. A sám bude žít navěky, a tím zajistí, že jeho panství a pokoj bude bez konce. — Matouš 20:28; Jan 11:25, 26; Římanům 6:9.

Jestliže má Ježíš Kristus takové možnosti, je nepochybně právě on schopen zabývat se hlubokými příčinami válčení a rozepří. Nespokojí se s tím, že by prostě vypracoval pro národy nějakou mírovou smlouvu nebo nějaký plán takzvané mírové koexistence, což by další válka opět zmařila. Spíše odstraní veškerou politickou, územní, sociální a ekonomickou nerovnost tím, že uvede celé lidstvo pod jedno panství, pod panství svého mesiášského království. Povede všechny lidi v uctívání jednoho pravého Boha, Jehovy, a tím odstraní to, co je často základní příčinou válčení — falešné náboženství. Ježíš Kristus, Kníže pokoje, to všechno nepochybně vykoná. Otázka je: Kdy?

Události, jež povedou k věčnému míru

Když byl Ježíš v roce 33 n. l. vzkříšen a vystoupil do nebe, musel čekat, dokud nepřijde ustanovený čas, kdy má začít jednat. To odpovídalo Jehovovu výnosu: „ ‚Seď po mé pravici, dokud ti nedám tvé nepřátele jako podnož pod nohy.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sionu a řekne: ‚Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ (Žalm 110:1, 2; Lukáš 22:69; Efezanům 1:20; Hebrejcům 10:12, 13) Kdy se to stane? Již déle než 70 let oznamují svědkové Jehovovi po celém světě dobré poselství, že Ježíš Kristus začal roku 1914 panovat v Božím království v nebi.a

Mohl bys však říci: „Od roku 1914 nebyl žádný mír. Naopak, poměry se od té doby stále zhoršují.“ Máš naprosto pravdu. To skutečně dokazuje, že se události dějí podle předpovědi. Bible nám říká, že právě v době, kdy se „království světa . . . stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, . . . národy se rozzlobily“. (Zjevení 11:15, 18) Místo aby se národy podřídily panství Jehovy Boha a jeho Knížete pokoje, vrhly se do zuřivého zápasu o nadvládu nad světem a projevily hněv především proti křesťanům, kteří vydávali svědectví o Božím zřízeném království.

Kniha Zjevení také ukazuje, že jakmile se Ježíš ujal královské moci, podnikl kroky, aby odstranil satana a jeho démony z nebe: „Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem!“ K čemu to vedlo? Zpráva pokračuje: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období.“ — Zjevení 12:10, 12.

Poslední znamení

Tak můžeme pochopit, proč národy nejsou schopny přes veškeré své úsilí přivodit mír. Ďáblův velký hněv se projevuje zlobou národů a svět je stále neklidný a rozbouřený jako dosud nikdy v lidských dějinách. Kdy to všechno skončí? Bible poskytuje důležité vodítko: „Až řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘ tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení.“ — 1. Tesaloničanům 5:3.

Uvědomuješ si význam této výstrahy? Ze světových událostí, jako jsou ty, které jsme vyjmenovali v předcházejícím článku, je patrné, že vládci a mnozí lidé mluví o míru a jeho dosažení jako dosud nikdy. Někteří mají dojem, že skončením studené války se hrozba nukleárního vyhlazení stala věcí minulosti. Ano, národy mluví mnoho o míru a bezpečí. Ubírá se však situace světa skutečně tímto směrem? Vzpomeňme si, že o lidech, kteří budou prožívat poslední dny, jež začaly v roce 1914, Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Matouš 24:34) Ano, v této generaci skutečně nastane mír, nikoli však úsilím národů. Pevně založený mír, který se bude vyznačovat právem a spravedlností a který slíbil Jehova Bůh, může přijít jedině prostřednictvím nadcházejícího panství jeho Knížete pokoje, Ježíše Krista. — Izajáš 9:7.

Toužíš-li být svědkem dne, kdy skutečně přijde mír, a prožívat jej se svými milovanými, vzhlížej ke Knížeti pokoje a dobře si pamatuj jeho uklidňující slova: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má nastat, a obstát před Synem člověka.“ — Lukáš 21:36.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

DEFINICE MÍRU

Mírem dnes většina lidí míní nepřítomnost války nebo konfliktů. To je však jen velmi omezená definice tohoto slova. V biblických dobách se slova „pokoj“ (hebrejsky šalom) nebo výrazu „Pokoj tobě!“ používalo jako běžného způsobu pozdravu. (Soudci 19:20; Daniel 10:19; Jan 20:19, 21, 26) Je jasné, že tím není míněna jen nepřítomnost války. Povšimni si, co říká o tomto námětu kniha The Concept of Peace (Pojem míru): „Když se používá slova šalom pro mír nebo pokoj, měli ti, kteří je používali původně, na mysli úplnost, jednotu, celistvost a plnost, pokud jde o stav světa nebo lidské společnosti. . . Kde je mír nebo pokoj, tam bylo dosaženo maximální a optimální úrovně existence jak celku, tak i jeho částí.“ Až Bůh způsobí mír, lidé se nejen „již nebudou učit válce“, ale ‚každý bude sedět pod svou révou a pod svým fikovníkem‘. — Micheáš 4:3, 4.

[Obrázek na straně 7]

Od první světové války je zřetelně patrné, že není mír