Vyučovala raná církev, že je Bůh trojice?

1. část: Učil Ježíš a jeho učedníci nauku o trojici?

Učil Ježíš a jeho učedníci nauku o trojici? Učili ji církevní vůdci v několika dalších stoletích? Jak vznikla? A proč je důležité znát o této nauce pravdu? Počínaje první částí v tomto vydání bude Strážná věž o těchto otázkách pojednávat v sérii článků. Další články této řady se budou pravidelně objevovat v pozdějších vydáních.

TI, KTEŘÍ přijímají Bibli jako Boží slovo, uznávají, že mají odpovědnost poučovat jiné lidi o Stvořiteli. Uvědomují si také, že základ toho, co vyučují o Bohu, musí být pravdivý.

Bůh pokáral Jobovy „utěšitele“ za to, že to nedělali. „Jehova řekl Temanitovi Elifazovi: ‚Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.‘ “ — Job 42:7.

Když apoštol Pavel hovořil o vzkříšení, řekl, že bychom byli „shledáni falešnými Božími svědky“, kdybychom vyučovali o Božích dílech něco, co není pravda. (1. Korinťanům 15:15) Jednalo se o nauku o vzkříšení. Jak pečliví bychom měli být, když přistupujeme k učení o tom, kdo je Bůh!

Nauka o trojici

Téměř všechny církve křesťanstva učí, že Bůh je trojice. Kniha The Catholic Encyclopedia (Katolická encyklopedie) nazývá učení o trojici „ústřední naukou křesťanského náboženství“ a definuje ji tímto způsobem:

„V jednotě Božstva jsou tři osoby, Otec, Syn a Svatý Duch, přičemž se tyto tři osoby od sebe vskutku liší. Slovy Athanasiánského vyznání tedy ‚Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh, a přece to nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh‘. V této trojici. . . jsou Osoby stejně věčné a sobě rovné: všechny nebyly stvořeny a jsou všemohoucí.“¹

Kniha The Baptist Encyclopædia (Baptistická encyklopedie) uvádí podobnou definici. Říká:

„[Ježíš] je. . . věčný Jehova. . . Svatý Duch je Jehova. . . Syn a Duch jsou v přesně stejné rovině jako Otec. Jestliže je on Jehova, jsou také oni.“²

Kletby vyřčené proti odpůrcům

Roku 325 n. l. bylo na nikajském koncilu biskupů v Malé Asii formulováno vyznání, ve kterém byl Boží Syn prohlášen za „pravého Boha“, stejně jako je Otec „pravý Bůh“. Část tohoto vyznání zněla:

„Ale co se týká těch, kteří říkají, že existovala [doba], kdy [Syn] nebyl, a že předtím, než se narodil, nebyl, a že povstal z ničeho, či těch, kteří tvrdí, že Boží Syn je odlišné hypostáze nebo podstaty, nebo že je stvořen nebo že podléhá změně — na ně katolická církev uvaluje klatbu.“³

Proto každý, kdo věřil, že Boží Syn není stejně věčný jako Otec, nebo že byl Syn stvořen, byl odevzdán věčnému zatracení. Je možné si představit, že pro množství prostých věřících to znamenalo velký tlak, aby se přizpůsobili.

Roku 381 n. l. se sešel další koncil v Konstantinopoli. Prohlásil, že svatý duch by měl být uctíván a oslavován právě tak, jako Otec a Syn. O rok později, roku 382 n. l., se v Konstantinopoli sešel ještě jeden synod a potvrdil plné božství svatého ducha.⁴ Téhož roku, dříve než se konal koncil v Římě, předložil papež Damasus soubor učení, které má církev odsoudit. Dokument nazvaný Damasův svazek obsahoval následující ustanovení:

„Jestliže někdo popírá, že Otec je věčný, že Syn je věčný a že Svatý Duch je věčný: je kacíř.“

„Jestliže někdo popírá, že Boží Syn je pravý Bůh, právě tak jako je Otec pravý Bůh, má všechnu moc, ví všechno a je roven Otci: je kacíř.“

„Jestliže někdo popírá, že Svatý Duch. . . je pravý Bůh. . . má všechnu moc a ví všechno. . . : je kacíř.“

„Jestliže někdo popírá, že tři osoby, Otec, Syn a Svatý Duch, jsou skutečné osoby, rovnocenné, věčné, jež obsáhnou vše viditelné a neviditelné, že jsou všemohoucí. . . : je kacíř.“

„Jestliže někdo říká, že [Syn, který byl] učiněn tělem, nebyl v nebi s Otcem, zatímco byl na zemi: je kacíř.“

„Jestliže někdo, kdo říká, že Otec je Bůh a Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh. . . neříká, že jsou jedním Bohem. . . je kacíř.“⁵

Jezuitští učenci, kteří pořídili překlad tohoto výše uvedeného textu z latiny, k němu přidali poznámku: „Papež Svatý Celestýn I. (422–32) se zřejmě díval na tyto zásady jako na zákon; lze je považovat za definice víry.“⁶ A učenec Edmund J. Fortman tvrdí, že svazek předkládá „spolehlivou a pevnou trinitářskou nauku“.⁷

Jestliže jsi členem církve, která přijímá učení o trojici, vystihují tato prohlášení tvou víru? A uvědomil sis, že věřit nauce o trojici, jak ji učí církve, od tebe vyžaduje, abys věřil, že Ježíš byl v nebi, zatímco byl na zemi? Toto učení je podobné učení, které duchovní ze čtvrtého století Athanasios uvedl ve své knize On the Incarnation (O vtělení):

„Slovo [Ježíš] nebylo omezeno na své tělo, ani jeho přítomnost v těle mu nebránila, aby byl současně přítomen někde jinde. Když pohyboval svým tělem, nepřestával také řídit vesmír svou myslí a mocí. . . Je stále zdrojem života pro celý vesmír, je přítomen v každé jeho části, a přece mimo celek.“⁸

Co nauka o trojici znamená

Někteří lidé došli k závěru, že učení o trojici znamená jednoduše připisovat Ježíšovi božství a to je vše. Pro jiné znamená víra v trojici prostě věřit v Otce, Syna a svatého ducha.

Avšak bližší zkoumání vyznání víry křesťanstva odhaluje, jak žalostně nepřiměřené jsou takové představy vzhledem k oficiální doktríně. Oficiální definice jasně ukazují, že nauka o trojici není jednoduchá myšlenka. Je to naopak složitý soubor oddělených myšlenek, které se propojovaly během dlouhého období a prolnuly jedna v druhou.

Z nástinu nauky o trojici, jež se objevila po konstantinopolském koncilu v roce 381 n. l., z Damasova Svazku z roku 382 n. l., z Athanasiánského vyznání, jež vzniklo o něco později a z jiných dokumentů můžeme jasně určit, co křesťanstvo naukou o trojici myslí. Obsahuje následující vyhraněné myšlenky:

1. Říká se, že v Božstvu jsou tři božské osoby — Otec, Syn a svatý duch.

2. O každé z těchto odlišných osob je řečeno, že je věčná a žádná v čase nepředchází ani nenásleduje druhou.

3. O každé je řečeno, že je všemohoucí, přičemž žádná není větší nebo menší než druhá.

4. O každé je řečeno, že je vševědoucí, ví všechno.

5. O každé je řečeno, že je pravým Bohem.

6. Avšak říká se, že nejsou tři Bohové, ale pouze jeden Bůh.

Nauka o trojici je zjevně složitý souhrn představ, do něhož patří přinejmenším výše uvedené základní pojmy a jenž zahrnuje ještě více, což vyplyne z hlubšího zkoumání podrobností. Jestliže však uvažujeme pouze o výše uvedených základních myšlenkách, je zřejmé, že kdyby se kterákoli odstranila, to, co by zbylo, by již nebyla dále trojice křesťanstva. Abychom měli obraz úplný, musí být přítomny všechny tyto části.

Když teď lépe rozumíme pojmu „trojice“, můžeme se zeptat: Bylo to učení Ježíše a jeho učedníků? Jestliže ano, mělo se plně dotvořené objevit v prvním století našeho letopočtu. A protože to, co vyučovali, se nachází v Bibli, pak nauka o trojici buď je biblickým učením, anebo není. Jestliže ano, měla by být v Bibli jasně vyložena.

Není rozumné si myslit, že by Ježíš a jeho učedníci učili lidi o Bohu a přitom by jim neřekli, kdo je Bůh, zvláště když se od některých věřících žádalo, aby se pro Boha vzdali svého života. Proto měli Ježíš a jeho učedníci na nejpřednější místo stavět poučování druhých o této životně důležité nauce.

Zkoumejte Písma

V 17. kapitole Skutků, 11. verši jsou lidé nazváni ‚ušlechtilými‘, protože „denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“, ohledně věcí, které učil apoštol Pavel. Byli povzbuzováni, aby používali Písma dokonce i k ověření učení apoštola. Měl bys dělat totéž.

Nezapomeň, že Písma jsou ‚inspirována Bohem‘ a mají se používat k „urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Timoteovi 3:16, 17) Bible je tedy v naukových věcech úplná. Jestliže je nauka o trojici pravdivá, měla by zde být.

Zveme tě, abys prozkoumal Bibli, zvláště 27 knih Křesťanských řeckých písem, aby ses přesvědčil, zda Ježíš a jeho učedníci učili o trojici. Při zkoumání se ptej sám sebe:

1. Mohu nalézt nějaký text, který se o „trojici“ zmiňuje?

2. Mohu nalézt nějaký text, který říká, že Bůh je tvořen třemi odlišnými osobami, Otcem, Synem a svatým duchem, ale že ti tři jsou pouze jedním Bohem?

3. Mohu nalézt nějaký text, který říká, že Otec, Syn a svatý duch si jsou ve všem rovni, jako například ve věčnosti, moci, postavení a moudrosti?

Ať budeš hledat jakkoli, nenajdeš jediný text, který používá slovo trojice, ani nenajdeš žádný, který říká, že Otec, Syn a svatý duch jsou si ve všem rovni, jako například ve věčnosti, moci, postavení a moudrosti. Dokonce ani jeden text neříká, že Syn je v těchto věcech roven svému Otci — a i kdyby zde takový text byl, nezaváděl by trojici, ale přinejlepším „dvojici“. Svatého ducha nestaví Bible na stejnou úroveň s Otcem nikde.

Co říká mnoho učenců

Mnoho učenců, včetně trinitářů, připouští, že Bible neobsahuje skutečnou nauku o trojici. Například encyklopedie The Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství) uvádí:

„Vykladači a teologové se dnes shodují v tom, že hebrejská Bible neobsahuje nauku o trojici. . . Ačkoli hebrejská Bible představuje Boha jako otce Izraele a užívá zosobnění Boha, jako například Slovo (davar), Duch (ruah), Moudrost (hokmah) a Přítomnost (šekinah), bylo by překročením smyslu a ducha Starého zákona uvádět tyto pojmy do vztahu s pozdější trinitářskou naukou.

Dále se vykladači Písma a teologové shodují, že Nový zákon také neobsahuje jasnou nauku o trojici. Bůh Otec je zdrojem všeho, co je (Pantokrator), a také je otcem Ježíše Krista; ‚Otec‘ není titul pro první osobu trojice, ale synonymum pro Boha. . .

V Novém zákoně není žádné povědomí metafyzické povahy Boha (‚imanentní trojice‘), Nový zákon ani neobsahuje terminologii pozdější nauky (hypostasis, ousia, substantia, subsistentia, prosopon, persona). . . Je nepopiratelné, že nauka nemůže být vybudována toliko na biblických důkazech.“⁹

O historických skutečnostech v této záležitosti encyklopedie The New Encyclopædia Britannica uvádí:

„Ani slovo Trojice, ani jasná nauka se v Novém zákoně neobjevují. . .

Nauka se vyvíjela postupně během několika staletí a za mnohých sporů. . .

Teprve ve 4. století byly jednak odlišnost tří a jednak jejich jednota spojeny v jednotnou ortodoxní nauku o jedné podstatě a třech osobách.“¹⁰

Encyklopedie New Catholic Encyclopedia podává o původu trojice podobné prohlášení:

„Vykladači Písma a bibličtí teologové, včetně stále rostoucího počtu římských katolíků, uznávají, že by se nemělo mluvit o trinitářství v Novém zákoně bez pečlivého vymezení. I ze strany historiků dogmatu a metodických teologů dochází k obdobnému uznání, že když se mluví o jednoznačném trinitářství, přesouváme se z období vzniku křesťanství do řekněme poslední čtvrtiny čtvrtého století. Teprve tehdy se důkladně asimilovalo do křesťanského života a učení to, co by se dalo nazvat konečná trinitářská nauka — ‚jeden Bůh ve třech osobách‘. . .

Samotná formulace nezrcadlí bezprostřední vědomí období počátků; vznikla jako výsledek naukového vývoje tří století.“¹¹

Je „naznačena“?

Trinitáři možná říkají, že Bible trojici „naznačuje“. Ale toto se tvrdí dlouho poté, co byla Bible napsána. Je to pokus vyčíst z Bible něco, o čem duchovní z pozdějšího období svévolně rozhodli jako o nauce.

Položme si otázku: Proč by Bible pouze „naznačovala“ svou nejdůležitější nauku — kdo je Bůh? Bible je jednoznačná v jiných základních naukách, proč tedy ne v té, která je nejdůležitější? Cožpak by se Stvořitel vesmíru nestal původcem knihy, která by jasně řekla, že Bůh je trojicí, kdyby to tak bylo?

Důvod, proč Bible jasně neučí nauku o trojici, je jednoduchý: Není to biblická nauka. Kdyby byl Bůh trojicí, určitě by to dal jasně najevo, aby o tom Ježíš a jeho učedníci mohli učit ostatní. A tato životně důležitá informace by byla zahrnuta v Božím inspirovaném Slově. Nebylo by ponecháno na nedokonalých lidech, aby s tím o staletí později zápasili.

Co zjišťujeme, když zkoumáme texty, na které poukazují trinitáři jako na důkaz, že Bible „naznačuje“ trojici? Poctivé zvážení odhaluje, že uvedené texty nemluví o trojici křesťanstva. Naopak, teologové se pokoušejí vtlačit do těchto textů svoje předem vytvořené představy o trojici. Ale tyto představy v biblických textech nejsou. Tyto trinitářské pojmy jsou v rozporu se svědectvím Bible jako celku.

Jeden příklad takového textu se nachází v Matoušovi 28:19, 20. Zde jsou Otec, Syn a svatý duch uvedeni společně. Někteří tvrdí, že to naznačuje trojici. Ale přečti si tyto verše sám. Říká se v nich něco o tom, že ti tři jsou jedním Bohem, že jsou si rovni ve věčnosti, moci, postavení a moudrosti? Ne, nic takového. Stejně je to i u dalších textů, ve kterých je zmínka o těchto třech zároveň.

Co se týká těch, kteří vidí náznaky trojice v Matoušovi 28:19, 20 v tom, že slovo „jméno“ je použito v jednotném čísle pro Otce, Syna a svatého ducha, ať si prosím porovnají použití slova „jméno“ v jednotném čísle pro Abrahama a Izáka v 1. Mojžíšově 48:16, Ekumenický překlad, Překlad nového světa Svatých písem.

Trinitáři také poukazují na Jana 1:1, kde se u některých překladů mluví o „Slově“, že je „u Boha“ a že je „Bůh“. Jiné biblické překlady ale uvádějí, že Slovo bylo „bohem“ nebo že bylo „božské“, což znamená, že nemuselo být Bohem, ale někým mocným. Kromě toho tento biblický verš říká, že „Slovo“ bylo „u“ Boha. To by dostatečně vyloučilo možnost, aby bylo týmž Bohem. A bez ohledu na to, k jakému závěru o „Slově“ někdo dojde, skutečností zůstává, že v Janovi 1:1 je zmínka pouze o dvou osobách, ne o třech. A takto by se dalo pokračovat dále. Všechny texty používané ve snaze podpořit nauku o trojici naprosto selhávají, když jsou poctivě zkoumány.a

Dalším faktorem ke zvážení je: Kdyby vyučoval nauku o trojici Ježíš a jeho učedníci, potom by ji jistě vyučovali také přední duchovní, kteří přišli okamžitě po nich. Učili však tito muži, kteří jsou dnes nazýváni apoštolskými Otci, nauku o trojici? O této otázce se bude pojednávat ve druhé části této série v pozdějším vydání Strážné věže.

Odkazy

1. The Catholic Encyclopedia, 1912, Vol. XV, p. 47.

2. The Baptist Encyclopædia, edited by William Cathcart, 1883, pp. 1168, 1169.

3. A Short History of Christian Doctrine, by Bernhard Lohse, 1980 edition, p. 53.

4. Ibid., pp. 64, 65.

5. The Church Teaches, translated and edited by John F. Clarkson, S.J., John H. Edwards, S.J., William J. Kelly, S.J., and John J. Welch, S.J., 1955, pp. 125–127.

6. Ibid., p. 125.

7. The Triune God, by Edmund J. Fortman, 1982 edition, p. 126.

8. On the Incarnation, translated by Penelope Lawson, 1981 edition, pp. 27, 28.

9. The Encyclopedia of Religion, Mircea Eliade, editor in chief, 1987, Vol. 15, p. 54.

10. The New Encyclopædia Britannica, 15th edition, 1985, Vol. 11, Micropædia, p. 928.

11. New Catholic Encyclopedia, 1967, Vol. XIV, p. 295.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku, strana 19]

Chrám v Tagnon, Francie