Budou mít plány na mezinárodní bezpečnost úspěch?

„ZDÁ SE, že studená válka, která po více než čtyřicet let sužovala svět, s Boží pomocí skončila,“ uvádí časopis Světové rady církví One World. „Významné události ve střední a východní Evropě. . . se zdají být dobrou předzvěstí míru a bezpečnosti v Evropě a ostatním světě,“ dodává anglikánský autor programu teologického vzdělávání Světové rady církví John Pobee.

Představitelé Světové rady církví nejsou jediní, kdo spojují Boha s lidskými plány na mezinárodní bezpečnost. V dubnu 1991, krátce po válce v Perském zálivu, poslal papež Jan Pavel tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Spojených národů Javierovi Pérez de Cuéllarovi poselství, ve kterém řekl: „Biskupové katolických církví na Středním východě a na Západě důvěřují práci Spojených národů. . . Doufají, že prostřednictvím Spojených národů a jejich zvláštních organizací se těm, které válka vehnala do situace, kdy potřebují naléhavou pomoc, zcela jistě podaří získat mezinárodní pochopení a solidaritu.“

Vatikán byl mimoto jedním ze 35 států, které formulovaly a podepsaly jak Helsinskou dohodu z roku 1975, tak Stockholmský dokument z roku 1986. Když Spojené národy prohlásily rok 1986 za „Mezinárodní rok míru“, odpověděl papež tím, že pozval zástupce hlavních světových náboženství, aby se zúčastnili obřadů při „Světovém dni modlitby za mír“. V říjnu 1986 se představitelé buddhismu, hinduismu, islámu, šintoismu, církví anglikánské, luteránské a řecké ortodoxní, náboženství židovského a jiných náboženství shromáždili v italském městě Assisi a střídavě se modlili za světový mír.

O několik let později připomenul výše uvedené setkání představitel anglikánské církve, arcibiskup canterburský, ve svém kázání, které přednesl v Římě. Řekl: „V Assisi jsme viděli, že římský biskup [papež] dokázal shromáždit křesťanské církve. Mohli jsme se společně modlit, mluvit spolu a společně jednat ve prospěch míru a blaha lidstva. . . Pod dojmem této modlitby za světový mír jsem cítil, že jsem v přítomnosti Boha, který řekl: ‚Pohleď, činím novou věc.‘ “

Jiná náboženství, i když nebyla zastoupena v Assisi, jsou také plna optimismu vzhledem k lidským plánům na mezinárodní bezpečnost. V úvodníku časopisu Die Kerkbode, oficiálního časopisu holandské reformované církve v Jihoafrické republice, stálo: „Jsme svědky přechodu k novému světovému pořádku. Přímo před našima očima se uskutečňuje to, co bylo před několika lety nemyslitelné. Na rozsáhlé světové scéně dochází ke smíření mezi Sovětským svazem a Západem, a to má široký regionální význam. V naší části světa s již tradičně si odporujícími stranami a nesmiřitelnými nepřáteli dochází k vzájemným rozhovorům a všude je slyšet naléhání na dosažení ‚míru‘. . . Z křesťanského hlediska by mělo být veškeré úsilí o mír mezi lidmi vítáno. Můžeme se o mír v naší době modlit.“

Mají lidské plány na dosažení mezinárodní bezpečnosti Boží požehnání?

Co říká Bible?

Pokud jde o spoléhání na lidské snahy, Bible otevřeně varuje: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4) Nynější pokrok směrem k míru se může zdát povzbuzující. Musíme však být realističtí. Lidské síly jsou omezené. Události se často vymykají moci člověka. Zřídka mohou lidé rozpoznat spodní proudy, skryté síly, které maří jejich sebelépe vymyšlené plány.

Sedm set let před dobou Ježíšovou, za dnů proroka Izajáše, plánovali židovští vůdcové, že zajistí bezpečnost prostřednictvím mezinárodních smluv se sousedními zeměmi způsobem, který by se dal přirovnat k dnešnímu plánování. Tehdy náboženští vůdci také podporovali činnost politiků. Izajáš ale varoval: „Naplánujte úklad, a ten bude zmařen! Promluvte jakékoli slovo, a neobstojí.“ (Izajáš 8:10) Jejich plány katastrofálně selhaly. Mohlo by se totéž stát dnes?

Ano, mohlo, protože prostřednictvím téhož proroka Bůh oznámil, že má svůj vlastní způsob, kterým přivede bezpečnost na zemi. Nebude to skrze nějakou lidskou organizaci, ale skrze potomka izraelského krále Davida. (Izajáš 9:6, 7) Tento dědic krále Davida je Ježíš Kristus, který při výslechu před Pontským Pilátem připustil, že je Králem. Řekl však: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36; Lukáš 1:32) Ježíšovo království mělo být ve skutečnosti nebeské. A toto království — a ne Spojené národy či nějaký pozemský politický stát — mělo přinést trvalou, spolehlivou bezpečnost na zemi. — Daniel 2:44.

Ježíš Kristus předpověděl, že jeho Království začne uplatňovat svou vládu z nebe v době, kdy budou „války a zprávy o válkách“, kdy bude ‚národ proti národu a království proti království‘. Splňování proroctví ukazuje, že k tomu došlo v roce 1914 a označuje následující roky jako „závěr systému věcí“. — Matouš 24:3, 6–8.

Co to znamená? Že čas, který zbývá tomuto přítomnému světovému pořádku, je omezený a brzy vyprší. Je to důvodem ke znepokojení či smutku? Není, vzpomeneme-li si na krutost, bezpráví, útisk, války a všechna utrpení, kterými se vyznačoval tento systém věcí. Určitě bude úlevou žít pod vládcem, o kterém Boží slovo Bible říká: „A usadí se na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou.“ — Izajáš 11:2.

Pravá bezpečnost na zemi

Je pravda, že na zemi nebude pravá bezpečnost, dokud se pod vládou Božího království nesplní v celosvětovém měřítku Izajášovo proroctví: „Tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Izajáš 65:17) Bez ohledu na to, kolik modliteb náboženští vůdci vznášejí ve prospěch tohoto světa, nemohou lidské plány na mezinárodní bezpečnost nahradit způsob, jímž přivodí mír a bezpečnost Bůh.

Celosvětová trvalá bezpečnost, kterou způsobí Boží království, bude něčím neobyčejným. Zde je alespoň jeden z popisů, které se nacházejí v Bibli: „Budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“ — Micheáš 4:3, 4.

Pouze bezpečnost, kterou zaručuje sám Bůh, může být trvalá a spolehlivá. Proč byste tedy nevložili svou důvěru raději v něho než v urozené osoby? Pak zjistíte, že jsou pravdivá žalmistova slova: „Šťastný je ten, který má ku pomoci Jákobova Boha, jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu, Původci nebe a země, moře a všeho, co je v nich, Tom, kdo zachovává opravdovost na neurčitý čas.“ — Žalm 146:5, 6.

[Rámeček na straně 7]

Katolická církev a mezinárodní politika

„Ačkoli Kristus řekl, že jeho Království ‚není z tohoto světa‘, duchovní ve vysokém postavení a papežství jakožto instituce se intenzívně účastní mezinárodních a národních politických bojů již od doby Konstantinovy.“ The Catholic Church in World Politics (Katolická církev ve světové politice) od Erika Hansona, profesora jezuitské univerzity v Santa Clara v Kalifornii.