Náš Vznešený Stvořitel a jeho díla
JAK vznešené! Hřmící vodopády Iguaçú nebo vodopády na Niagaře, mohutné kaňony v Arizoně nebo na Havaji, nádherné fjordy v Norsku nebo na Novém Zélandu — jaké zvolání obdivu vyvolávají tyto přírodní divy! Jsou to ale pouze náhodné výtvory takzvané matky Přírody? Ne, jsou něčím mnohem větším! Jsou to úchvatná díla Vznešeného Stvořitele, milujícího nebeského Otce, o němž moudrý král Šalomoun napsal: „Každou věc učinil krásnou v její čas. Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“ (Kazatel 3:11) Lidé by jistě potřebovali celou věčnost, aby prozkoumali všechna ta úžasná díla, jimiž Stvořitel naplnil vesmír.
Máme opravdu Vznešeného Stvořitele! A jak jsme rádi, že tento všemocný Bůh „mluvil k nám na konci těchto dnů prostřednictvím Syna, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil systémy věcí“. (Hebrejcům 1:2) Tento Syn, Ježíš Kristus, oceňoval nádherné věci, které stvořil jeho Otec. Často na ně poukazoval, když objasňoval záměry svého Otce a když ke svým posluchačům pronášel povzbuzující slova. (Matouš 6:28–30; Jan 4:35, 36) „Vírou“ mnozí pochopili, že zázraky stvoření ‚byly uspořádány Božím slovem‘. (Hebrejcům 11:3) Taková víra by se měla odrážet v našem každodenním životě. — Jakub 2:14, 26.
Stvořitelská díla našeho Boha jsou vskutku vznešená. Podivuhodně zrcadlí jeho moudrost, jeho moc, jeho spravedlnost a jeho lásku. Například, naklonil osu naší země a způsobil, aby země obíhala kolem slunce, aby se tak člověk, Boží budoucí stvoření, mohl radovat z nádherného střídání ročních období. Bůh prohlásil: „Po všechny dny trvání země nikdy nepřestane setí semen a žeň, a chladno a horko, a léto a zima, a den a noc.“ (1. Mojžíšova 8:22) Bůh naši zemi dále štědře zásobil cennými nerosty. A zvláště zajistil hojnost vody, která se později měla stát podstatnou složkou a živnou látkou veškerého pozemského života.
V uspořádaném sledu šesti ‚stvořitelských dnů‘, z nichž každý trval tisíce let, připravovala „Boží činná síla“ zemi, aby na ní mohl bydlet člověk. Světlo, díky němuž vidíme, vzduch, který dýcháme, pevnina, na níž žijeme, rostlinstvo, střídání dne a noci, ryby, ptáci, zvířata — to všechno náš Vznešený Stvořitel postupně přichystal k užitku a radosti lidí. (1. Mojžíšova 1:2–25) Jistě se můžeme připojit ke zvolání žalmisty: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ — Žalm 104:24.
Mistrovské dílo Božího stvoření
Když se šestý stvořitelský „den“ chýlil ke konci, vytvořil Bůh muže a potom jeho pomocnici, ženu. Jaké mistrovské vyvrcholení pozemského stvoření, mnohem podivuhodnější než veškeré předcházející hmotné stvoření! Žalm 115:16 nás informuje: „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ V souladu s tím nás, lidské duše, Jehova zkonstruoval tak, že se můžeme jak těšit z jeho dřívějšího stvoření na zemi, tak je využívat. Měli bychom být opravdu vděční za svoje oči, které jsou mnohem složitější než nejlepší kamera a mohou vnímat barevný svět kolem nás. Naše uši jsou lepší než jakýkoli lidmi vytvořený zvukový systém — pomáhají nám radovat se z řeči, hudby nebo melodické písně ptáků. Máme v sobě ústrojí řeči, k němuž patří i jazyk, který může plnit rozmanité funkce. Chuťové pohárky jazyka nám spolu s naším čichem přinášejí potěšení z chuti nekonečné rozmanitosti jídel. A jak jsme vděční za láskyplný dotek ruky! Jistě můžeme děkovat našemu Stvořiteli stejně jako žalmista, který řekl: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ — Žalm 139:14.
Milující laskavost našeho Stvořitele
Žalmista napsal: „Vzdávejte díky Jehovovi, neboť je dobrý. . . ; Tomu, kdo sám činí podivuhodné, velké věci: vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. (Žalm 136:1–4) Tato milující laskavost ho nyní pobízí, aby činil ještě mnohem vznešenější věci, než je veškeré stvoření, o němž jsme dosud uvažovali. Ano, i když Bůh odpočívá od tvoření hmotných věcí, tvoří v duchovním smyslu. Dělá to, aby odpověděl na zlomyslnou výzvu, která mu byla vmetena do tváře. Jak k tomu došlo?
První muž a žena byli umístěni do nádherného ráje, Edenu. Avšak jeden odpadlý anděl, Satan, se vydával za boha a svedl tuto lidskou dvojici ke vzpouře proti Jehovovi. Bůh je právem odsoudil k smrti, což mělo za následek, že jejich děti, celý lidský rod, se narodily do hříšného, smrtelného stavu. (Žalm 51:5) Biblická zpráva o Jobovi naznačuje, že Satan Bohu vyzývavě tvrdil, že žádný člověk nemůže ve zkoušce zachovat Bohu ryzost. Ale Job prokázal, že Satan je hanebný lhář, a stejně to prokázali i mnozí jiní věrní Boží služebníci od biblických dob až po dnešek. (Job 1:7–12; 2:2–5, 9, 10; 27:5) Ježíš jako dokonalý člověk poskytl příklad, že je možné zachovat naprostou ryzost. — 1. Petra 2:21–23.
Ježíš tedy mohl říci: ‚Panovník světa [Satan] nemá nade mnou žádnou moc.‘ (Jan 14:30) Až do tohoto dne však „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Když Satan zpochybnil oprávněnost Boží svrchovanosti, dostal asi 6 000 let na to, aby prokázal, zda jeho vlastní vláda nad lidstvem může být úspěšná. Žalostně ztroskotal! To neustále dosvědčují zhoršující se světové poměry. Náš milující Bůh, Jehova, brzy odstraní tuto zkaženou světovou společnost a prosadí nad zemí své oprávněné svrchované postavení. Jaké štěstí a jakou úlevu to přinese lidem toužícím po pokojné, spravedlivé vládě! — Žalm 37:9–11; 83:17, 18.
To ale není všechno! Boží milující laskavost bude dále prokázána na základě Ježíšových slov u Jana 3:16: „Bůh totiž tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Toto obnovení vyhlídky, že lidstvo získá věčný život na zemi, zahrnuje stvoření nových věcí. Jaké věci to jsou? Jaký prospěch přinesou sténajícímu lidstvu? Dozvíme se to v následujícím článku.